I. První den na Alfee - část druhá

18. ledna 2014 v 15:49 | Keiko |  Příběh Goldix Club

Keiko nevěděla, co dalšího by měla říct. Byla perfektně zaskočená a jen na tu neznámou holku mlčky koukala.
"Ale aspoň do zítřka tu zůstanu. To se dá vydržet…", přemítala nahlas ona neznámá. Pak znovu upřela pohled na Keiko. "Tak co? Půjdeme?" A s těmito slovy se vydala směrem k pokojům.
Keiko se vzpamatovala a šla za ní. Připadala jí sice trochu zvláštní, ale ráda by se tu konečně s někým seznámila. I když nevěděla, jestli právě ona je tou nejlepší volbou.
"Ještě jsem se ti nepředstavila. Jsem Keiko z planety Hircania."
Ariana se na ni téměř neznatelně usmála. "Ariana, princezna planety Stareina."
Nemusela by být zase tak špatná…, přemítala v duchu Keiko. Ostatně, říká se "Nedávej na první dojem".
Cestou míjeli chodby, které vedly většinou k učebnám. Zahlédli i vchod do knihovny. Keiko se na to vše stále dívala s velkým údivem.
"Co jsi to předtím říkala? Že jsi tu nedobrovolně?" zajímalo Keiko.
Ariana chvíli váhala. Nevěděla, jestli se má vůbec s něčím svěřovat. Měla ráda své soukromí.
"To je dlouhá historie."
Keiko se o tom už nezmiňovala a zbytek cesty šli mlčky.
V jednom si byli s Arianou podobné. Každá měla ráda svůj klid.
Konečně se dostali do druhého patra. Teď jenom najít jejich pokoj.
"Netušíš, kde je ten náš pokoj? Měli nám dát rovnou i mapu školy. Já jsem schopná se ztratit úplně všude," prohodila se smíchem Keiko. I Ariana se rozesmála. Má hezký smích, pomyslela si Keiko. A její obličej celý září.
"Nech to na mně," řekla Ariana s úsměvem na rtech, "já vždycky vím, kam jít." Rozhlédla se po chodbě a vypadala, že se soustředí. Keiko skoro ani nedýchala.
Po pár vteřinách se Ariana jistým krokem vydala do chodby vpravo. "Tudy. Až na konec."
Keiko neváhala. Cítila, že v tomhle ohledu může Arianě věřit.
Zastavili se před dvoukřídlými dveřmi. A vedle nich visela cedule s jejich jmény.
Ariana se na Keiko usmála: "Já jsem to říkala." Obě se tomu zasmáli.
Najednou je vyrušil nějaký hluk, který vycházel zevnitř. Panovalo tam veselo, stejně jako venku.
"Tak se jdeme seznámit s ostatními, co ty na to?" optala se Keiko.
Ariana nepromluvila. V hlavě teď měla zmatek. Pořád chtěla domů, chtěla se svalit na svou postel v paláci, schoulit se do klubíčka a vypustit okolní svět z hlavy.
Na druhou stranu… uvědomovala si, že by to tu nemuselo být tak špatné. Škola i okolí ji vzaly dech a Magix byla vážně kouzelná planeta. Přesně jak říkala její mamka.
Pak znovu promluvila Keiko: "Je mi jasný, že se tu nechceš moc zabydlovat, když máš v plánu hned zítra zmizet. Ale aspoň si ten jeden den můžeš se všemi užít."
Ariana se probudila ze svých úvah: "Jo, jasně… Tak pojďme dovnitř."
Vzala za kliku a dveře se tiše otevřely. A s tím se taky znásobil hluk, který tu panoval. Obě víly vešly dovnitř a znovu byly naprosto vykolejené.
Ty pokoje… Vlastně tu byl společenský prostor s pohovkami, velkými polštáři a stolky. Prostor vedl ke dveřím, které vedly na malý balkónek. Vše bylo vyvedeno v pastelových odstínech růžové, fialové, žluté a modré. Prostě bomba!
A byly tu další troje dvoukřídlé dveře, které vedly už do samotných pokojů.
Dívky vyvedl z údivu uvítací výbor v podobě dalších čtyř dívek. "Vítejte! Konečně dorazili i poslední z nás! Tak abychom se všichni představili, co říkáte?" Jedna z dívek přiskotačila k nově příchozím a vřele je objala kolem ramen.
Všechny se rozesmály. Vzduch tu sršel optimismem a nadšením.
"Takže do toho," začala modrovlasá dívka, "Já jsem Elisa a moc dlouho jsem sem cestovat nemusela, víte. Jsem totiž z Magixu," a z legrace se uklonila. To vyvolalo další záchvat smíchu.
"Tak teď je řada na mně, Eliso, ustup ze záře reflektorů," pronesla povzneseným hlasem další dívka.
"Já se jmenuju Mikki a jsem z planety Aleios," a na to předvedla dokonalou piruetu.
Keiko už od smíchu bolelo břicho. Koutkem oka pohlédla na Arianu, a když spatřila, že je na tom stejně, měla z toho radost.
"Další prosím!" vyzvala potleskem Elisa další novou tvář. Byla to dívka s hodně světlými vlasy a pronikavýma zlatavýma očima: "Já jsem Cleo a mojí planetou je Cryozex," k tomuto prohlášení připojila úklonu jako Elisa. S tím rozdílem, že Cleo při tom vypadala jako robot.
"Zapomněla jsi něco dodat, zlato," pošťuchovala Mikki Cleo, "na veledůležitou věc…"
Cleo si povzdechla: "Už jsem vám říkala, že se s tím nikde nechlubím. Akorát se potom ke mně všichni chovají jako k veledůležité osobě."
"Ale ty jsi veledůležitá osoba, Cleo," přidala se k pošťuchování Elisa.
Cleo to vzdala: "Dobře, dobře, řeknu to, než mě vy dvě úplně vytočíte," prohodila se smíchem Cleo.
"Jsem taky princezna planety Cryozex… Tak a je to venku."
Všechny napadlo v tu chvíli to samé. Naráz se Cleo uklonili. Hluboce.
Cleo na ně jen nevěřícně koukala. "To snad není možný. Jste vážně komediantky. Všechny do jedné."
"Že váháš," narovnala se Elisa, "bez komediantek by byla Magická Dimenze nuda." Obrátila se k Arianě a Keiko: "Vypadá to, že z nás bude dobrá parta. A to se ničemu nevyrovná!"
"Teď je řada na mně, milá děvčata, ustupte, prosím," předstoupila před ně hnědovlasá dívka s úzkýma očima.
"Jmenuju se Zoey a pocházím z Harmonické Říše. A já to klidně řeknu, protože se za to nestydím! Jsem taky princezna!" Zazubila se a evidentně čekala na poklonu všech. Ale nic se nedělo.
Dívky se na sebe jen podívaly a znovu vyprskly smíchy.
Zoey jen zavrtěla hlavou: "Vážně komediantky. Když to člověk očekává, tak se toho nedočká." Se smíchem se přidala k ostatním.
Ariana tomu nemohla uvěřit. Cítila se nádherně, jakoby se vznášela na měkkém bílém obláčku. Už dlouho se takhle úžasně necítila. A nechtěla, aby to skončilo…
Rozhodla se. Chce tu zůstat s těmito pěti skvělými holkami.
Zoey už nemohla dál. Od smíchu ji bolelo břicho a tekly jí slzy. Už ráno věděla, že dnešek bude skvělým dnem. Ale ještě o kousíček předčil její očekávání.
Pohlédla na ty dvě nově příchozí. Tipla si, že ta s tyrkysovými pramínky bude Keiko, ta druhá Ariana. Tak nějak dokázala uhádnout jména lidí i jejich povahy. V tomhle případě se obě dívky od sebe moc nelišily.
"Už zbýváte jen vy dvě, tak se nám taky koukejte představit," pobídla Mikki Arianu s Keiko.
Ty na sebe koukli a beze slov se domluvili, že Keiko se do toho pustí jako první.
"Tak tedy… Já jsem Keiko a mou planetou je planeta Hircania. Asi vás zklamu, protože princeznou nejsem."
"Paráda, aspoň nejsme samy, že jo Mikki?"
"Jasně. Ale něco mi říká, že poslední, která se nám ještě nepředstavila, princezna je."
Jak to, že to dokáže uhádnout? Ariana to nechápala. To to na ní bylo tolik poznat? Podívala se na sebe, ale nic, co by ji dělalo princeznou, neviděla.
S podivem se na Mikki koukla. Ta jen čekala, až se Ariana představí. A ostatní taky.
Tak se do toho pustila: "Jmenuju se Ariana a jsem z planety Stareina. A nevím sice, jak jsi to uhodla, ale každopádně jsi měla pravdu," otočila se k Mikki. Usmáli se na sebe.
"Jak já jsem ráda, když mi někdo dává za pravdu," zatvářila se Mikki blaženě.
"Což se asi nestává moc často, že?" popíchla ji Cleo.
Mikki vrhla po Cleo vražedný pohled: "Hele, neurážet… I když na druhou stranu… Máš vlastně pravdu! Ale když už mi někdo dá za pravdu, tak ta pravda je vážně pravdoucí."
Znovu se zasmáli a Keiko se začala poohlížet po dveřích do svého pokoje. Předpokládala, že to budou ty nejblíže k balkónku. Tak se k nim vydala.
"No jasně, asi byste se chtěli konečně zabydlet," uvědomila si najednou Zoey.
Keiko jen přikývla a už měla ruku na klice. Zarazila se. Otočila se k místu, kde stála Ariana.
"Co kdybychom si dveře do svého tříletého království otevřely společně?"
Ariana ani na vteřinku nezaváhala a přistoupila ke Keiko. Dala také svou ruku na kliku. Keiko už asi ví, jak jsem se rozhodla, pomyslela si Ariana. "Na tři. Jedna… Dva… Tři!"
Společně otevřeli dveře a vstoupili do svého pokoje.
Pokoj byl rozdělen na dvě části. Byly to vlastně dva pokoje v jednom.
Vážně, tohle místo prostě nemělo chybu!
"Nevadilo by ti, kdybych si vzala tu půlku pokoje u oken?" zeptala se Ariana. "Abych v noci viděla na oblohu a hvězdy."
Keiko se na ni jen usmála a přikývla: "Jasně, že mi to nevadí. Hlavní je, aby ses tu cítila jako doma. Ty tři roky."
"Už se tu cítím jako doma. S vámi všemi," posadila se na svou postel, " víš, když jsem se dozvěděla, že mám jít na školu pro víly, vůbec jsem z toho neměla radost. Rodičové to plánovali za mými zády a já o tom neměla vůbec tušení. Byla jsem na ně hrozně naštvaná. Myslela jsem, že budu studovat doma nebo na škole na Stareině. Nemám ráda změny a nerada jsem daleko od domova… Ale když jsem poznala vás pět… hlavně tebe, a když jsem viděla, jak si to všichni užíváte… Chtěla jsem to zažít taky. Tím pádem jsem se rozhodla, že tu zůstanu. Chci tu být s vámi. S vámi jsem se teď nasmála jako snad nikdy!" rozesmála se Ariana. "Jen si na to vzpomenu, tak mám zase záchvat smíchu!"
Keiko byla tímto doznáním překvapená. A byla za něj taky ráda.
"Jsem za tebe ráda, Ariano. A teď bych si to tu trochu zútulnila." Keiko začala přemýšlet, co kam dá.
Na postel svoje nejoblíbenější povlečení. Všechno oblečení šup do skříně. Na noční stolek lampičku v podobě květiny, kterou má z domova. Nad postel si přičarovala svou knihovničku se svými nejoblíbenějšími knížkami. A sem na stěnu by se docela hodily popínavé liány! A už tam byly. A k další zdi si dá své mořské akvárium. A to všechno doplnila Keiko různými plakáty.
"Tak to by bylo. Je to ještě o něco veselejší, viď?" pochvalovala si své dílo Keiko.
Otočila se k Arianině části pokoje. A ztuhla jako kámen. Zatímco se zaobírala svou částí, Ariana se taky činila!
Na posteli měla povlečení s motivem vesmíru, na stolku měla lampičku v podobě komety a ten strop! Vypadal jako obloha za krásné bezmračné noci!
"Nádhera!"
"Jo, tohle se nám povedlo," přitakala Ariana, "a já mám teď chuť oslavovat. Pořádně si pokecat a zatancovat a seznámit se ještě s dalšími lidmi!"
"To by byla paráda!"
"Ariano! Keiko!" ze společenské části na ně volala Elisa.
Dívky se na sebe jen podívaly a vydaly se kouknout, co se děje.
"Co je???" řekli Ariana s Keiko najednou.
Elisa a všichni ostatní jen nadskakovali nadšením.
"Dneska tu bude ještě uvítací večírek!" oznámila holkám Zoey.
Večírek? K Arianině štěstí už nic nechybělo…
"Tak ten si, holky, užijeme jak se sluší a patří!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kesie Kesie | Web | 18. ledna 2014 v 16:52 | Reagovat

úžasný příběh ty prostě umíš všechno: kreslit, psat příběhy a bůhví co ještě umíš :)

2 Amber Amber | 18. ledna 2014 v 17:05 | Reagovat

Já se do toho totálně zažrala :D
Jsem ráda, že se Ariana rozhodla zůstat. Mám ji nejradši :))

3 Laste Laste | 18. ledna 2014 v 18:30 | Reagovat

Úžasný příběh! Máš na to fakt velký talent :)

4 ♥♥ ♥♥ | 1. listopadu 2014 v 18:21 | Reagovat

Super, miluji tvoje příběhy Goldix.. Jsou prostě super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama