I. První den na Alfee - část první

16. ledna 2014 v 15:25 | Keiko |  Příběh Goldix Club

"Kolikrát jsem vám říkala, že se mi nikam nechce?!", rozčilovala se Ariana.
Nechápala to. Od dnešního dne měla nastoupit na Alfeu, akademii pro víly. Už jenom to slovo "akademie" ji trochu děsilo. To rodiče tak rozhodli, Ariany se na nic nezeptali…
"Alfea pro tebe bude určitě lepší než domácí studium. Můžeš se tam seznámit s lidmi z různých světů. A planeta Magix je jednou z nekrásnějších v celé Magické Dimenzi!"
"Když to vidíš takhle, mami, proč tam nejdeš místo mě?", pronesla Ariana uštěpačně.
"Nebuď drzá, Ariano. To, že jsi princezna Stareiny neznamená, že si můžeš všechno dovolit."
"A když ty jsi královna Stareiny, tak si všechno dovolit můžeš, že ano?" Tak proč mi nezajistíš domácí studium? Vůbec jste se mě s tátou na nic neptali a oznámili mi to jako hotovou věc…"
Tohle rodičům jen tak neodpustí. Ariana se po očku na mamku podívala. Ta mlčela jako zařezaná. Ať si klidně hraje uraženou…
Obrátila se zpět k okénku a zpozorovala, že už se blíží k planetě Magix.
Už je to tady… Ariana si povzdechla. Neměla ráda změny… Stejně tak jako se nemění hvězdy a souhvězdí na obloze, i ona měla ráda stálost.
Však ona přijde na nějaký způsob, jak se z Alfei co nejdříve dostat pryč.
Ta cesta je snad nekonečná, pomyslela si Mikki. Nejlepší by bylo, kdybych se uměla přemístit. To by byla úspora času!
Právě stála v obchodní části města Magixu. Odtud měl jet autobus směr Alfea. Už se nemohla dočkat!
Byla ráda, že jí rodiče povolili studovat na Alfee. Vlastně byli s její volbou nadmíru spokojení. Vždyť i maminka strávila na té škole tři roky. Prý nejlepší roky, jaké si mohla přát. Asi proto padla při výběru volba právě na Alfeu.
Byla zvědavá na všechno, co tam zažije, na samotnou školu, na nové kamarády. Jen byla před příjezdem trochu nervózní. Jen klid…
"Ahoj! Ty taky čekáš na odvoz do Alfei?", ozvalo se vedle Mikki.
Podívala se na zdroj toho zvuku. Byla to taky víla, to Mikki poznala hned. Měla dlouhé modré vlasy a veselé oblečení.
"Čauky, no už to tak vypadá… Ty jsi taky prvačka?" Mikki se ihned začala seznamovat, to uměla perfektně.
"No už to tak vypadá", zopakovala s úsměvem neznámá. "Promiň, zapomněla jsem se ti představit. Já jsem Elisa", a natáhla ruku směrem k Mikki. Ta se jí chopila: "Těší mě, já se jmenuju Mikki." V" vzduchu bylo cítit nové přátelství.
V tu chvíli konečně přijel autobus.
"Tak nastupovat, Mikki, ať už tam jsme! Jedééééééééém!" Mikki se ihned nakazila Elisiným optimismem. Našli si sedadla vedle sebe a autobus se rozjel.

"Taky jsi tak natěšená jako já? Ne že bych se těšila na tu spoustu učení, ale cítím, že ty tři roky budou stát za to."
"Je na tobě hodně poznat, že se tam těšíš, víš," rozesmála se Mikki, "ale jsem na tom stejně."
V dálce už byla vidět střecha školy. I autobus praskal ve švech, jak postupně nastupovali všechny budoucí studentky.
"Čeho jsi vůbec vílou?" zajímalo Mikki.
Elisa se na ni zářivě usmála: "Já jsem víla Pixies."
"Pixies?"
"Nevíš, co jsou zač?" optala se s podivem Elisa. Mikki jen zavrtěla hlavou.
"Tak to je v nejbližší době musíš poznat! Pixies jsou takové roztomilé malé vílky. Vyskytují se tady na Magixu v Začarovaném lese. Tam mají svou vesnici. Každá z nich má taky nějakou sílu a jsou to spřízněné duše víl."
"Spřízněné duše víl? Co to přesně znamená?" překypovala zvědavostí Mikki.
To už ale autobus dorazil k Alfee a všichni začali vystupovat. Ve vzduchu byla cítit směsice pocitů. Nadšení, nervozita, radost, smutek… To všechno.
Dívky si vzaly své kufry a tašky a následovaly ostatní.
"To ti povím později. Teď mám takovou radost, že ani nevím, na co ses mě ptala." To obě rozesmálo.
Teprve teď se pořádně rozhlédli po okolí. A oběma údivem spadla brada. Bylo to neuvěřitelné! Magické! Zdi a celá škola měla růžovou barvu, střecha byla fialová… Brána do školy měla tvar nádherných vílích křídel a všude okolo se rozprostírala krásná příroda.
"Pááááá-ni… Nemám slov…" Elisa četla myšlenky Mikki.
Všichni ostatní zamířili na dvůr školy. Po pár okamžicích se daly do pohybu i nohy obou dívek. Prošli branou a najednou jakoby se ocitli v jiném světě. Nervozita i smutek zmizely… Bylo tu jen nadšení.
" Teda, já jsem z Magixu, ale Alfeu jsem zblízka nikdy neviděla…" konstatovala Elisa.
Mikki odtrhla oči od školy a zahleděla se do davu nových víl. Bylo jich tu tolik! A každá byla originál. Jedna měla světlé vlasy, další fialové kudrnaté…
"Nevím, jak ty, ale já doufám, že tu bude nějaký večírek na uvítanou," začala doufat Mikki. Chtěla všechny poznat!
Zarazila se. Do areálu právě vcházely další studentky, ale dvě ji zaujaly nejvíce. Jedna měla slámově zbarvené vlasy a elegantní oblečení. Ale její výraz tváře vypovídal o tom, že tu není ráda. Proč?? Vždyť je to tu úžasné!
"Jména a planeta původu!" ozvalo se těsně vedle dívek. Obě nadskočily leknutím.
Otočily se za hlasem a vylekaly se ještě více. Přísně na ně koukala postarší dáma. Zřejmě profesorka… pomyslela si Elisa.
"Já jsem Elisa a pocházím z Magixu."
Dáma začala tužkou projíždět seznam a po chvíli si tam něco zaškrtla. Poté upřela svůj pohled na Mikki.
"Mikki z planety Aleios…" Další zaškrnutí.
"Prosím, obě můžete dál." Dívky se s radostí vzdálily.

"Ta byla strašidelná, co? Při mé smůle ji budu mít hned zítra první hodinu…" povzdechla si Elisa. Mikki jen neslyšně přitakala. Vzpomněla si na ty dvě víly. Znovu je začala hledat.
Tamhle šla ta zamračená. Zrovna procházela kontrolou. Ale nikde neviděla tu druhou!
"Mikki, po čem pořád pátráš?" byla zvědavá Elisa.
Mikki se k ní obrátila: "Ale nic…"
"Když myslíš. Hele, co máš ty za síly? Já jsem ti o svých řekla, teď je řada na tobě."
"No, já jsem víla zvířat. K tomu ti asi moc povídat nemusím. Jen jim rozumím, jsem s nimi spojená, jsou to mí nejlepší kamarádi," podotkla Mikki.
"Tak teď k těm nejlepším kamarádům můžeš počítat i mě, kamarádko!" Zakřenili se na sebe a v tu chvíli promluvila ředitelka Alfei, Flora, členka Winx Clubu.
"Vřele vás všechny vítám na Alfee, akademii pro víly. Jsem velice ráda, že je vás tu tolik a jistě v sobě skrýváte velký potenciál. Zde na Alfee se budete učit rozvíjet a ovládat své síly, abyste mohli ochraňovat své světy a své nejbližší. Nebude to lehké studium, ale jen ty, které vytrvají, se stanou skutečnými vílami. K tomu vám všichni budeme pomáhat, jak nejlépe budeme moct..."
Mikki už moc nevnímala. Právě totiž v davu zahlédla tu druhou dívku, která ji tak zaujala. Byla svým způsobem zvláštní. Měla světle hnědé vlasy, přední prameny však měla tyrkysové. Ale zaujal ji její výraz tváře. Byla trochu vyplašená, jakoby sama nevěděla, co tu dělá.
Asi vycítila její pohled, protože se na Mikki podívala. Nesměle se na ni usmála, Mikki jí to oplatila.
"…. Takže doufám, že si to tu všichni užijete. Přeju vám spoustu dobrodružství, nových přátel a zábavy! VÍTEJTE NA ALFEE!"
Do vzduchu byly vypuštěny balónky a byl tu i malý ohňostroj.
"Prosím o pozornost!" To byla zase ta strašidelná profesorka. "Nyní se všichni půjdete ubytovat do svých pokojů, výuka začíná zítra v 8:00 PŘESNĚ!"
Ta ale dokáže zkazit člověku nadšení…
"Tak a teď můžeme jenom doufat, že nás osud dal dohromady i na pokoji," podotkla Elisa.
"To jo… Když tak si půjdeme stěžovat, co ty na to?" šťouchla ji Mikki.
"Souhlas!" Rozesmáli se na celé okolo, až se za nimi ostatní zvědavě otáčeli.

Keiko počkala, až většina víl odejde k pokojům, aby ona mohla jít mezi posledními. Tohle dělala vždycky, když bylo okolo ní moc lidí.
A v hlavě se jí pořád promítala ta chvilka, kdy na sobě cítila zkoumavý pohled té víly. Nebyla ráda centrem pozornosti a už vůbec neměla ráda, když na ni někdo upřeně koukal.
Jako ostatní se po chvíli vydala zjistit, kde a s kým stráví ty tři roky.
Okolo tabule se seznamem bylo narváno. Všichni byli pochopitelně zvědaví a ihned se sháněli po svých spolubydlících.
Konečně se Keiko dostala k seznamu a hledala své jméno. Tady to bylo! Měla pokoj s dívkou jménem Ariana. A v dalších pokojích měli být Zoey, Cleo, Mikki a Elisa.
Mohla jen doufat, že všechny budou v pohodě.
"Ty jsi taky na pokoji v levém křídle, druhé patro?" uslyšela Keiko vedle sebe. "Jestli je to tak, tak to spolu moc dlouho nepobudeme."
Tohle prohlášení Keiko překvapilo. Otočila se k té dívce a pozorně si ji prohlédla.
"Já jsem Ariana a jsem tu nedobrovolně…"
"Aha… no… těší mě…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amber Amber | 17. ledna 2014 v 17:12 | Reagovat

Páni, píšeš vážně moc dobře! Goldix Club je super, ty tvoje obrázky si prohlížím pořád dokola. Kreslíš nádherně :))

2 my-world-of-book my-world-of-book | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 17:43 | Reagovat

Píšeš vážně úžasně! Těším se na další díl :)

3 ♥♥ ♥♥ | 1. listopadu 2014 v 18:07 | Reagovat

Miluji Goldix!

4 Maru4 Maru4 | 9. dubna 2015 v 21:29 | Reagovat

Uža:-)

5 Cici Cici | 19. srpna 2015 v 15:16 | Reagovat

Bomba! Musela jsem začít číst od prvního dílu abych věděla o co se jedná ... a úžasné !!! Jdu si přečíst pokračování. <3

6 Ella Queen Ella Queen | Web | 7. dubna 2016 v 13:02 | Reagovat

[4]: to jsem já

7 Regina Regina | 19. února 2017 v 13:57 | Reagovat

Wow! Je to super!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama