IV. Noc osudu - část první

28. března 2014 v 11:26 | Keiko |  Příběh Goldix Club



Znovu se ocitáme v Začarovaném lese v blízkosti bezedných bažin. A znovu se ocitáme v přítomnosti dvou sester, které se začínají stávat velkou hrozbou pro celou Magickou Dimenzi.
"Myslím, že je to jasné. Než se někomu znovu postavíme, musíme někde načerpat síly. Dostatečně mocné, aby každému vyrazili dech, pokud možno i život."
"To je jasné. Po všech kouzelných světech budeme šířit strach. A všichni a všechno bude patřit pod naši moc!"
Po těchto slovech se lesem rozezněl zlověstný smích. Tolik okolní stvoření vylekal, že se raději klidila na jiná místa.
Beze slov se Temná Dvojčata vzala za ruce, zavřela oči a začala se soustředit.
Brzy se začalo něco dít. Okolní vzduch se naplnil negativní energií a Dvojčata rázem zmizela. A tam kde se objeví, nic a nikoho nečeká nic dobrého.

"Všichni do svých pokojů. Zítra vás čeká začátek dlouhého a náročného školního roku," promlouvala Flora ke studentkám, " tak si pořádně odpočiňte."
Jakmile skončila, studentky se pomalu začaly trousit do svých ložnic. Až teď si opravdu uvědomily, že zítra se začíná učit. Hrozná to představa…
Flora to sama dobře znala. Ale ji učení bavilo. Neustále ji nějaké předměty a informace překvapovaly. Dnes ji překvapila i nečekaná návštěva.
Otočila se k ostatním Winx a jejich druhům. "Tohle nevypadá dobře. Staré známé zlo se může znovu rozpoutat. Na to nikdo z nás není připravený ani na to nemá dostatek sil."
Tecna k ní přistoupila: "V lecčem máš pravdu. Jenže my známe jejich slabiny a jednou už jsme je přece porazili!"
Do diskuze se zapojila taky Bloom: "To sice ano, ale my jsme zestárli. Kdežto ony jsou pořád stejné. Navíc si teď dají pozor, protože ví, jak jsme je tehdy porazili."
Zavládlo ticho. Ozývalo se jen šumění lesa, kterým tancoval letní vánek.
"Musíme jí to říct. Musí sem přijet a pomoct nám v boji."
"Ty víš, jak by ji to znovu ranilo, Stello," protestovala Bloom, "musí existovat i jiná možnost."
Flora položila Bloom ruku na rameno: "Dřív nebo později by se to stejně dověděla. Ale necháme jí na vybranou. Může pomoci v boji nebo se držet opodál."
Bloom sklíčeně sklopila hlavu. Nevěděla, co má dělat. Už nechtěla vidět bolest v jejích očích… Ale jakou jinou měli možnost? Flora má pravdu. Dřív nebo později se všechno dozví. A jen ona je schopná nám všem poradit a pomoci.
Bloom se zadívala na tváře okolo sebe. Všichni trpělivě čekali na její slova. To ona se nějak musela rozhodnout. Povzdechla si.
"Dobrá, zavolám jí a všechno jí povím," souhlasila Bloom.
Všichni se na ni povzbudivě usmáli. Úsměv jim oplatila. Pokud má kolem sebe své přítelkyně a Skye, cítí se silná.
"Jenže na ty dvě my nestačíme. Chce to mladou krev. Mladou, silnou a odvážnou pokud možno," konstatovala Aisha, "Určitě mají v plánu někde načerpat síly a nic a nikoho nebudou šetřit. Jako před časem…"
Náhle si někdo za jejich zády odkašlal. Winx i ostatní se polekaně otočili. Před nimi teď stála šestice víl.
"Co tu ještě děláte, děvčata? Máte být už dávno ve svých postelích," vyčinila jim Flora.
Cleo se nesměle usmála: "My bychom rády, ale jaksi…" a její ruka ukázala na tu část budovy, která byla momentálně v troskách.
Všichni se otočili k onomu místu. Úplně na to zapomněli. Ve víru všech událostí zapomněli, že část budovy školy byla zničená.
"Zatraceně… Hned to dáme do pořádku," přitakala Flora. Obrátila se na zbývající Winx. Ty k ní přistoupili a chytli se za ruce.
"Byli byste hodné, kdybyste nám s tím trošku pomohla, děvčata," otočila se Flora ke studentkám.
Ty se na sebe tázavě podívaly a pak pohlédli znovu na Floru. "Jistě… jenže my nevíme, co bychom měli dělat," promluvila za všechny Ariana.
Musa se na ně lehce pousmála: "Chytněte se za ruce, zavřete oči a soustřeďte se na svou magickou sílu. To by mělo stačit."
Dívky přikývly, přistoupily k Winx a chytily se za ruce. Ariana podala svou ruku Bloom a ta ji pevně stiskla.
Všechny ve stejný čas sklopily víčka a začaly se soustředit. Kolem dokola teď opravdu nastalo hrobové ticho.
Postupně z každé víly začalo vyzařovat nazlátlé světlo. Všechny cítily to ohromné množství pozitivní energie. Bylo to omamující. Přímo dechberoucí.
Od víl zamířily zlaté paprsky na trosky školy. Pomalu se z nich znovu začala stávat část budovy. Sklo zamířilo zpátky do oken a prosklených dveří na balkónek, kusy zdi se znovu spojily a zapadly na své místo. Tašky a šindele střechy znovu vytvořily bezpečné útočiště pro šestici dívek. Kouzlení bylo u konce.
"Páni… to bylo… to bylo… ani slovy nemůžu vyjádřit, jaký to bylo!" Zajásala Elisa. Podívala se na své ruce. Ještě trochu zářily a cítila tu úžasnou pozitivní magii.
"Já to za tebe dořeknu," nabídla se Mikki, "bylo to naprostá BOMBA! Jako bych mohla dokázat všechno na světě a nic mi nestálo v cestě!"
Zoey se potěšeně usmála: "Nemůžu uvěřit tomu, že jsme něco takového dokázali! Kdyby to tak viděl Ryou," zašeptala si pro sebe.
"Jo, bylo to bezva," zněla unaveně Keiko, "a já nevím jak vy, ale jdu a prospím nejmíň dvanáct hodin." Odcházela směrem k pokojům.
Ariana ji doběhla a vzala ji kolem ramen: "Obávám se, že tohle zbožné přání se ti nesplní. Zítra v osm začíná škola!"
Keiko se zarazila. Vyděšeně se otočila k Arianě. Ve tváři měla vepsaný zděšený výraz. "To snad ne!"
Znovu se otočila a začala utíkat ke svému pokoji. "Takže žádné zdržování! Do sprchy jdu první já, a jestli si bude v noci chtít někdo povídat, tak ho zaškrtím!"
Ariana se za ní nevěřícně dívala. Ale vážný výraz moc dlouho neudržela. Hlasitě se rozesmála a vyběhla za ní: "Keiko, sprcha je moje!"
Před ní se ozvalo: "No to v žádném případě! Ariano, nepokoušej svůj osud!"
"Myslíš, že to škrcení myslela vážně?" Zeptala se Elisa Mikki.
Ta se rozesmála: "Podle toho jak spěchá do té sprchy, aby už mohla být v posteli, tipuju, že to vážně myslela."
"Ach jo… A to jsem ještě v noci chtěla uspořádat večírek na pokoji. Raději nebudu pokoušet ani svůj osud," povzdechla si Elisa.
Mikki zahákla svou ruku do Elisiny a společně se vydali vstříc svým ložnicím. "Uděláš dobře. Keiko ten dnešek musel hodně vysílit, nedivím se, že chce odpočívat."
Elisa ji dala za pravdu.
Jako poslední se za nimi vydali Zoey a Cleo.
"Nevím jak ty, ale myslím si, že tu o srandu nebude nouze," konstatovala Cleo, "s těmahle holkama se nedá nudit."
Zoey se zasmála: "To ne. Ale určitě tu nebude nouze ani o vypjaté situace…" uvědomila si.
Cleo se také zachmuřila. "Myslíš ty dvě… Podle mě se s nimi ještě několikrát potkáme. A nebude to tak snadné jako dneska."
"Jenže teď tu nejsou, takže si zatím můžeme užívat života!" Náhlá změna nálady u Zoey Cleo zaskočila. Ale má pravdu. Těmi dvěma se budou zabývat, až se znovu potkají.
Winx se za nimi pobaveně koukaly. "Připadá mi to jako celá staletí, co jsme my byli jako ony," zavzpomínala Flora.
"Pravda, pravdoucí. Moc jsme se od sebe nelišili. A to mě přivádí na myšlenku," zadumala se Bloom.
Stella na ni vědoucně pohlédla: "Myslíš na to samé co já?"
Bloom přikývla. Stella byla jako její sestra. Často za sebe doplňovali věty, měli skoro pokaždé stejné myšlenkové pochody. "Jasně."
Ostatní jen těkali očima z jedné na druhou. "O čem to tady mluvíte?" Byla zvědavá Musa.
Stejně na tom byla i Aisha: "Jo, řekne nám konečně někdo, na co vy dvě zase myslíte? My nejsme jasnovědci."
Bloom se Stellou se k nim otočily. Byly překvapené, že na to ještě nepřišli. "Copak vám to nic neříká? Šest mladých, silných, odvážných víl…"
Chvilku to trvalo, ale všem nakonec svitlo. První se ozvala Tecna: "Momentíček… Vy myslíte… že ony by mohly… jako…"
Stella přikývla: "Přesně tak, naše drahá Tecno. Nové společenstvo světla. Nové hrdinky Magické Dimenze. Pokud se nemýlím, jedna z nich vládne silou Vesmíru. Je tak mocná, jako bývala kdysi Bloom."
Bloom se naoko naštvala: "Jako kdysi? Takhle to vypadá, že mi je nejmíň pět set let!"
Tomu se všichni zasmáli. "Ale teď už vážně. Stella má pravdu," pokračovala Bloom, "další z nich vládne silou přírodních živlů. I síla Pixies je velmi mocná."
"Bloom, ale nesmíme je do ničeho nutit," promluvila Flora, "jsou to jenom studentky prvního ročníku."
"To jsme my byli přeci taky! A podívej, co všechno jsme dokázali! Nicméně máš pravdu, Floro. Nebudeme je do ničeho nutit. Nejprve všechny musíme seznámit s historií Dvojčat. Ovšem není pochyb, že se tu znovu objeví."
Musa přikývla: "A mezitím budou ohrožovat jiné světy a jiné lidi a bytosti."
"Nesmíme dlouho otálet. Hned zítra shromáždíme studenty Alfei a Rudé Fontány, aby se vše dozvěděli. Potřebujeme každou pomoc."

Všechny se už konečně dostaly do svých pokojů. Keiko byla už nejméně pět minut ve sprše. Ariana prohrála, když se ji snažila dohonit a obsadit koupelnu. Teď seděla ve společenském koutku na jedné ze sedaček.
Ostatní čtyři dívky se k ní přidaly. "Kde jste takovou dobu?" Optala se Ariana.
"Však není kam spěchat, ne?" podotkla Mikki. A ohlédla se ke dveřím do koupelny.
Náhle si Ariana něco uvědomila. "Keiko, ne že tam vyplácáš všechnu horkou vodu!"
Z koupelny se ozval jen škodolibý smích. Tak to nebylo dobré. Takhle se do koupelny dostanou až někdy k ránu…
Dveře koupelny se však otevřely a na chodbu vyšla Keiko v županu. "Volno, děvčata, volno!" Pak uviděla tváře ostatních. "No snad jsem tam nesídlila tak dlouho."
Elisa jako blesk vyskočila z pohovky a během vteřiny byla v koupelně. Ještě se ozvalo: "Kdo zaváhá, nesprchuje se!"
"No počkat!" Byla překvapená Ariana. "Teď jsem tam měla být já!" Znovu klesla na sedačku, opřela si hlavu o dlaň a povzdechla si.
"Smůla, holka, Elisa má pravdu. Zaváháš…" rozesmála se Zoey.
"Ta holka je neuvěřitelná," podivila se Cleo, "přemýšlím, kde pořád čerpá energii. Ani ten boj proti těm dvěma jí snad vůbec neubral síly."
"Možná čerpá energii od Pixies, když je jejich víla," podotkla Mikki. Vlastně ještě ani nevěděla, co jsou ty Pixies zač. Ostatní na tom byly podobně.
"Každopádně mi řekla, že mě s nimi seznámí, takže do toho pravděpodobně zahrne i vás."
"To je bezva," zívla Keiko, "tak já už půjdu do postele, holky. Vážně potřebuju spát. Dobrou!"
"Dobrou, Keiko!" Popřáli jí všechny.
Když za sebou zavřela dveře pokoje, Mikki se naklonila k holkám: "Dnešek byl vážně horor. A ani si neumím představit, jaké to muselo být pro ni."
Přikývli. Vůbec si to neuměli představit. Být proměněná v kámen, vidět a cítit všechno kolem sebe a neschopnost něco udělat.
"Mikki, já bych se o tom nerada bavila za jejími zády," zvedla se z křesla Ariana, "jestli bude chtít, sama nám všechno poví."
S těmito slovy pomalu odcházela do společného pokoje, který sdílela právě s Keiko.
Cleo se zadívala na Mikki: "Má pravdu. Nic nám do toho není."
Mikki téměř neznatelně přikývla. Ale byla zvědavá. Nebylo to tím, že by byla nějaká drbna nebo tak… Jen se bála o svou kamarádku.
Elisa vyšla z koupelny. Sušila si vlasy ručníkem a přisedla si k holkám. Všimla si, že Ariana a Keiko už tu nejsou. "Holky už šly spát?"
Mikki, Zoey a Cleo na souhlas přikývly.
"A koupelnu teď obsadí já, milá děvčata, nechte mě projít." Mikki chtěla pozvednout náladu v místnosti a taky se jí to povedlo. Ale teď už se těšila na zaslouženou horkou sprchu.
Pak ji zarazila Elisa. "Nechci vám nic říkat, holky, ale koupelny jsou tady dvě." A ukázala prstem ke dveřím, které se nacházely v blízkosti balkónku.
Ostatní na ni jen nevěřícně koukali. "To jsi to nemohla říct dřív?" Elisa se jen pochechtávala.
"Promiňte, promiňte, ale nemohla jsem si odpustit vidět ty výrazy ve vašich obličejích!"
Rázem na Elise přistála hromada polštářů, až skončila na zemi. Stále se smějící.
"Eliso, nemysli si, že jsi tu jediná, která umí dělat fórky a naschvály!" Pronesla temným hlasem Mikki. A Elisa se přestala smát. Jen proto, aby se na Mikki pozorně zadívala a rozesmála se znovu.
"Bože můj… Jsem zvědavá, jak dlouho s tebou vydržím v jednom pokoji," povzdechla si Mikki.
"To záleží jenom na tobě. Když budeš mým komplicem a nejlepší kámoškou, vydržíš se mnou klidně celé věky. V opačném případě…" nedořekla a na Mikki zamrkala.
Ta jen protočila oči a konečně zapadla do koupelny.
Elisa se pomalu zvedla z podlahy a zamířila ke svému pokoji. Ještě se otočila na Cleo se Zoey. "Holky, kdybyste některá slyšela Mikki v noci ječet, žádné strachy. To je moje kanadská noc. Uvítací dárek!" Hned na to zmizela za dveřmi pokoje.
Dívky jen nevěřícně zíraly na zavřené dveře. Pak se na sebe podívali. S pusou dokořán. Vůbec nebyly schopné slova.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleisa Eleisa | Web | 28. března 2014 v 21:08 | Reagovat

Nemůžu se dočkat na pokráčko

2 Amber Amber | 1. dubna 2014 v 22:06 | Reagovat

To je fantastickej příběh! Skvěle se to čte :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama