IV. Noc osudu - část druhá

5. dubna 2014 v 16:13 | Keiko |  Příběh Goldix Club



Rudá Fontána. Nejmodernější stavba školy pro Specialisty. Na této škole není pro zbabělost a slabost místo. Zde povstávají ti nejsilnější a nejstatečnější hrdinové Magické Dimenze.
Tito hrdinové, Specialisté, jsou mistry svých zbraní. Ovládají bojová umění a jsou…
"Ha! Dostal jsem tě!" Zajásal Zefir.
… No ano. A někteří z nich jsou stále jako děti.
Ocitáme se v pokoji dvou nových studentů Rudé Fontány. A zrovna tu panuje veselí a také značný zmatek. To byl Zefirův každodenní chleba.
"Zefire, já tě asi vážně zabiju!" To se rozčiloval Elliot. Dnes se stal Zefirovým obětním beránkem. Zase naletěl na jeden z jeho vtípků.
Tentokráte si Elliot vážně myslel, že dostane infarkt. Chtěl si sednout na svou židli ke stolu, aby si ještě něco mohl udělat na svém laptopu.
A jakmile na tu židli dosedl, ozvala se houkačka. Musel ji slyšet každý, kdo se nacházel v okruhu jednoho kilometru.
Zefir přilepil izolepou pod sedadlo houkačku. To byl jeden z jeho nejoblíbenějších vtípků. A zatím mu na to všichni naletěli.
Jednou to dokonce provedl i rodičům. Tak se vyděsili, že k sobě přivolali veškerou hradní stráž. Jen aby zjistili, že to bylo Zefirovo dílo. Jak jinak.
Nicméně dneska byl Zefir v tak dobré náladě, že už toho spáchal mnohem více. Za večer už stačil v koupelně vyměnit šampón za pastu na zuby, do dveří nastražit neviditelnou izolepu a podlahu natřít olejem, po kterém se Elliot krásně sklouzl. Z jednoho konce místnosti na druhý.
"Že tě to ještě baví, Zefire," zakroutil nechápavě hlavou Elliot. "Celý večer připravovat vtípky a naschvály… Máš vůbec i jiné koníčky?"
Zefir se stále otřásal smíchy. Až mu z očí vytryskly slzy. Náramně se bavil.
"Koníčky? No víš, doma na Stareině máme ve stájích spoustu koní. A můj je bělouš se…"
"Zefire… Už na tebe dneska nemám vůbec sílu. A jak tak na tebe koukám, pravděpodobně jsi mi ji všechnu vysál ty!"
Zefir se znovu rozchechtal na celé kolo. Už ho z toho začínalo bolet břicho. Tak se konečně snažil trochu uklidnit. To se mu po pár desítkách vteřin opravdu povedlo.
"Jo, jasně, to jsi trefil, Elliote," přešel k němu a vzal ho kolem ramen, "slibuju, že dneska je vtípkům konec. A víš proč? Protože zítra je taky den!"
Elliot zoufale zasténal. Nevěděl, jak dlouho tohle dokáže snášet. Ale Zefir nemusel být jediný, kdo by tady prováděl vtípky a naschvály. Však on se ještě bude divit…
"Tak se dáme na jiné téma," ozval se Zefir po krátké odmlce, kdy nebylo slyšet nic, snad jen šumění přírody přicházející zvenku, "Co máš s mojí sestrou???"
Elliot vykulil oči a zadíval se na svého nového spolubydlícího. Nevěděl, jak mu má odpovědět. Ale řekl si, že pravda bude nejlepší.
"No… víš… docela se mi líbí a…"
Zefir ho po těchto pár slovech přerušil. "Dobrá, je mi to jasné. V naprostém pořádku. Jen si pamatuj, že svoji dřívější výhružku jsem myslel vážně," zadíval se Elliotovi upřeně do očí, "jestli jí ublížíš, draze za to zaplatíš, kamaráde," ještě ho silně poplácal po zádech.
"To vůbec nemám v úmyslu, Zefire. Vážně ne," zapřísahal se Elliot. Myslel to vážně. Strávil s ní jen pár chvilek a za tu dobu ho naprosto okouzlila.
Teď si vzpomněl na holku, s kterou Zefir byl snad celý večer. Vybavoval si, že má tmavě modré dlouhé vlasy a také veselou povahu. Jako Zefir.
"A co vůbec ty a ta… holka, od které ses dnes téměř nemohl odpoutat?"
Zefir se zahleděl kamsi do dáli a v obličeji se mu objevil zvláštní zasněný výraz. "Ona je snad mojí spřízněnou duší, Elliote. S nikým jiným jsem si tak dobře neporozuměl už hodně dlouho. Dělám jí naschvály a ona mi je s chutí oplácí," přešel na balkón, který byl součástí pokoje, "co víc bych si mohl přát?"
Opřel se o zábradlí a zahleděl se na noční oblohu posetou miliony zářících hvězd. Hvězdy mu připomněli Elisiny oči. Ty byly tak rozverné a jiskřily nadšením, když ho mohla škádlit.
A to temně modré nebe… Jako její dlouhé lesklé vlasy.
O patro výše se další dva budoucí hrdinové pomalu ukládali k spánku. Dnes to byl opravdu náročný den a ještě náročnější večer.
"Díky, že jsi do toho šel se mnou. Já bych za ní asi sám nedokázal jít," přiznal se Gray.
Vážně byl rád, že ho v tom Ryou nenechal. Gray byl od přírody trochu nesmělý a flirtování nebylo jeho silnou stránkou. Raději si sedl někam na klidné místo se svým skicákem a ponořil se do svého vlastního tajemného světa.
Ryou to jen odmávl rukou: "V pohodě, co bych pro tebe neudělal. Vlastně to bylo i zajímavé. Ta druhá holka, Zoey, není vůbec špatná. I když to není zrovna můj typ."
Pokoj osvětlovaly jen dvě lampičky, které byly umístěné na nočních stolcích vedle postelí. Vše ostatní se už mohlo ponořit do tmy a spánku.
Gray se pohodlně uvelebil na posteli, ruce složil za hlavu a jeho oči spočinuly na stropě pokoje.
Vzpomínal na Cleo. Byl by přísahal, že už ji někdy dříve zahlédl. Jenže si vůbec nemohl vzpomenout. Byla tak okouzlující. Svým vlastním způsobem.
Doufal, že ji brzy zase uvidí. Snad jí nevadí, že je o něco starší. Absolvoval už před rokem, ale rád se přiučil něčemu novému a tak tu zůstal. Miloval to tady.
Miloval to tady všechno. Školu, lidi, kteří se vyskytovali v jeho okolí, miloval Magix. Měl v plánu tu zůstat ještě hodně dlouho.
Povzdechl si, natáhl ruku k lampičce a zhasl ji. Těšil se, až ho spánek vtáhne do světa snů.
Ryou také ulehl do postele a ihned lampičku vypnul. Pohodlně se uvelebil a přehodil si přes sebe lehoučkou deku.
Před spánkem však i jeho myšlenky zabloudily k dívce, se kterou se dnes seznámil.
Měla hezké světle hnědé vlasy, modré oči a očividně i hudební duši. Jak říkal, nebyl to zrovna jeho typ, ale bylo v ní něco… co ho přimělo s ní většinu večera tancovat a povídat si.
Usmál se pro sebe, otočil se na bok, zavřel oči a čekal na spánek.
Jen o pár pokojů dál panovala podobná nálada. Lampičky osvětlovaly většinu pokoje, ale postele byly obě prázdné. Danny a Seth se zdržovali na balkóně.
Byli opřeni o zábradlí a z výšky shlíželi na okolní svět. Nutno dodat, že už toho v noční tmě nebylo moc vidět. Jen obrysy lesa, světla města Magixu v dálce a také zářící hvězdy na obloze.
"To byla dneska divočina, co? Mně to teda dneska úplně stačilo," postěžoval si Seth. Ale na dnešku viděl i jedno velké pozitivum. Mikki.
"Ani mi o tom nemluv. Dnes byl snad ten nejhorší den vůbec," svěřil se Danny.
Oba se na sebe lehce pousmáli. Seth nepřijel na Rudou Fontánu s prázdnou. Přivezl s sebou to nejbáječnější pití. Na jeho planetě ho všichni milovali. Byl to mix exotického ovoce, výborně okořeněné. Zrovna ho s Dannym popíjeli.
Seth si všiml, že je Danny hodně skleslý. "Jsi v pohodě? To tě tak vyřídil ten boj s těmi čarodějkami? Nebo… je v tom ta holka…?"
Danny chvíli váhal. Setha moc dlouho nezná, ale vypadal jako bezva kluk. A taky tu s ním pravděpodobně stráví následující roky, kdy se budou stávat pravými bojovníky.
Rozhodl se, že mu poví pravdu. "Obojí, Sethe… Obojí."
Pomalu se rozhovořil o Keiko, pověděl Sethovi, kdo vlastně je. A co si Keiko myslí o něm. Jen vyprávět o tom bylo pro něj těžké, ale musí to překonat.
Danny dovyprávěl a čekal na Sethovu reakci. Ten chvíli nevydal ani hlásku. "Dej jí trochu času, kamaráde. Jestli vážně ovládá takovou moc, nedivím se, že je k ostatním nedůvěřivá. Obzvlášť k tobě," poplácal Dannyho po rameni.
"Už se tím dneska nechci zabývat. Na zdraví, Sethe!" Pozvedli lahve, které třímali v rukou a přiťukli si na lepší zítřky.

Alfea. Nejlepší škola pro víly v celé Magické Dimenzi. Mladé dívky se tu učí nejrůznějším vědomostem. Zde jednou povstaly ty nejjasnější hrdinky, které osvětlily oblohu každého světa, na které zavítaly. Zde se dívky mohou stát vílami ochránkyněmi. A některé z nich se mohou stát vyvolenými.
"Keiko, spíš?" Ozval se ze tmy Arianin hlas. Jí se ještě moc spát nechtělo. Byla ještě stále plná adrenalinu z večera. A také nadšení. Zefir chodí na školu nedaleko od ní a poznala Elliota.
"Ariano, pamatuješ, co jsem řekla venku?" Odpověděla Keiko na její otázku.
Ariana se na chvíli vrátila do minulosti a pátrala. "Jasně! Říkala jsi, že jdeš první do sprchy. Zase tak krátkou paměť nemám," dělala si srandu Ariana. To ji asi nakazil Zefir.
Keiko se otočila čelem k Arianině části pokoje. V obličeji měla vražedný výraz. To Arianu evidentně vůbec nevzrušilo. Pořád se usmívala.
"Jasně, ale taky jsem říkala, že když si někdo bude chtít povídat, tak ho zaškrtím!" Chtěla se zvednout z postele, přejít k Arianě a řádně se pomstít.
Jenže… "Bože, ale už se mi nechce vstávat…" Zakňourala.
Ariana si dala ruku před pusu, aby zakryla nový příval smíchu. "Klidně bych přišla blíž k tobě, ale já radši zůstanu živá."
"Svému trestu neutečeš, princezničko. Počkej, až se ráno vzbudím, to budeš koukat," začala z legrace Keiko vyhrožovat.
Ale už byla vážně hrozně unavená. Mohla by jen zavřít oči a během vteřiny usnout. Což se jí také okamžitě povedlo.
"Eliso, tohle na mě fungovat nebude," ozvala se Mikki ze své postele.
Právě v ní totiž našla pavouka. Velkého. Jenže Mikki strach nenahnal. Zvířata byla jejími přáteli a ona dokázala rozumět jejich řeči. Věděla o něm hned, jakmile vstoupila do pokoje. Elisa ho nastražila pod deku a Mikki cítila, jak je vyděšený.
Vzala ho do ruky, přešla s ním k oknu a pustila ho ven. "Příště si, má milá kamarádko, vymysli něco lepšího. Nezapomeň, že jsem vílou zvířat." Vyplázla na Elisu jazyk.
Ta si povzdechla: "No dobrá, dobrá, vzdávám se. Jen jsem tě chtěla důstojně přivítat, víš?"
Mikki jen zavrtěla hlavou, lehla si do postele a zachumlala se do přikrývek. "Kdyby to tvé přivítání vypadalo jinak, dalo by se to…" Už svou myšlenku nedopověděla.
Místo toho zaječela vysokým hlasem.
A Elisa se mohla potrhat smíchy. "Dostala jsem tě! Jo!" Začala slavit, jako kdyby se konala nějaká velká událost.
"Co je to?! CO je to?!" Mikki rychlostí blesku vyskočila z postele a vzdálila se, co nejdál to šlo.
Stále se smějící Elisa se zvedla a zamířila k posteli Mikki. Ta stála u okna a ještě trochu se třásla.
Elisa odhodila přikrývky a po něčem zašátrala. Našla, co hledala, tak se s tím otočila čelem k Mikki. "Pavouk tě možná nevystraší, ale můj úžasný slizký sliz určitě!"
Náhle se otevřely dveře jejich pokoje a v nich se objevila Ariana. "Co se to tady děje?"
Mikki se konečně vzpamatovala a přestala se třást. "To se zeptej Elisy. Ona tomu říká přivítání. Málem jsem kvůli ní vypustila duši!" Postěžovala si Mikki Arianě.
Elisa se znovu rozesmála. "Ale no tak. Neříkej mi, že tě ten sliz tak vyděsil…"
"Vyděsil? Já nevím jak ty, ale já ve své posteli neočekávám něco tak… tak… nechutnýho!" Zadívala se na Elisiny ruce, ve kterých stále držela svůj sliz. Otřásla se.
"Sliz?" Podivila se Ariana. Nechápavě se dívala na obě dívky. Mikki pokynula hlavou k Elisiným rukám. A Ariana se na ně podívala. Pak to uviděla.
Elise se v rukou třásl žlutý sliz jako živý. Přistoupila ke své kamarádce a prstem si na něj sáhla.
"Jak na to můžeš sahat? Já to jenom vidím a je mi z toho špatně," ozvala se Mikki.
"Ale prosím tě. Vždyť to nic není," přesvědčovala ji Ariana, "nevím proč, ale mě to vždycky uklidňovalo. Zefir jich má doma spoustu a občas se mu ztrácí. Ke mně do pokoje!" Zavzpomínala Ariana.
"Tvůj bráška mě fascinuje čím dál víc," přiznala se Elisa.
Ariana se na ni usmála: "Neboj, toho jsem si všimla. Každopádně ani ty mu nejsi lhostejná. Připadáš mi jako jeho dívčí verze." To všechny tři rozesmálo.
Elisa se otočila k Mikki. "Nezlobíš se na mě?" To opravdu nezamýšlela. Jenže si nedokázala pomoct. Dělání vtípků k ní prostě patřilo.
"Nedělej si starosti. Myslím, že si na to budu muset zvyknout, jestli tu s tebou mám být tři roky," zněla naoko rozladěně Mikki. Nicméně se na sebe dívky zazubily.
"Divné, že to sem nepřivedlo Cleo a Zoey," přemítala nahlas Ariana.
Elisa se k ní otočila se svým všudypřítomným úsměvem: "Já jsem jim řekla, že jestli uslyší Mikki ječet, ať se vůbec nevzrušují," odpověděla Arianě, "Nevím jak vy, ale já už asi půjdu spát. Zítra nás čeká začátek desetiměsíčního mučení…"
S těmito slovy vytáhla ze svého šuplíku krabičku, kam uložila sliz. Zula si bačkory, které měla na nohách a padla do své postele.
"Jasně, už je dost pozdě," přitakala Ariana. Otočila se k odchodu. Pak si ještě na něco vzpomněla. "Mimochodem, holky, mám vám něco vzkázat od Keiko," oznámila oběma holkám. Ty se na ni zvědavě podívaly.
"Až se zítra probudí, zaškrtí vás," rozesmála se.
Pak si z legrace povzdechla: "Včetně mě!" Na to odešla z pokoje a tiše za sebou zavřela dveře.
Mikki s Elisou se po sobě podívali.
"Tak kvůli tobě bude zítra po nás," obvinila ze srandy Mikki Elisu.
"Jak kvůli mně? Pokud si dobře pamatuju, a není to tak dávno, ty jsi ta, která tu ječela. Takže si za to můžeš sama," oplatila jí stejnou mincí Elisa.
"To snad není pravda. Každopádně se na to můžeme dívat i z té lepší stránky."
"Zaškrcení od Keiko má i nějaké světlé stránky?" Rozesmála se Elisa.
Mikki na ni mrkla. "No jasně. Nedožijeme se toho desetiměsíčního mučení."

Ne, to není možné. To nemůže být pravda. Daphne zrovna domluvila s Bloom. A zprávy, které se od ní dozvěděla, nebyly vůbec dobré.
Přešla na jednu z teras svého paláce na Dominu. Ani si toho nevšimla, ale tělem jí zachvíval lehký třas.
Historie se opakuje.
"Daphne, zlato, co se děje?" Za Daphne se ozval hlas jejího manžela. Krále Thorena.
Došel k ní a položil ji své velké dlaně na její třesoucí se ramena.
"Jsou zpátky, Thorene. Staré zlo znovu povstalo a snad ještě mocnější. A já nevím… jestli tentokrát budu mít dostatek sil…"
Daphne se otočila čelem k Thorenovi a zabořila svou hlavou do jeho prsou.
Thoren ji pevně objal. Už všechno pochopil. "Daphne, nejsi v tom sama, to si pamatuj. Ať už se vrátili z jakéhokoliv důvodu, společně je znovu porazíme.
I přes ta povzbudivá slova měl Thoren své pochybnosti. Dokáží je znovu porazit? Dokáží opět bojovat a porazit svou vlastní krev?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caroline Caroline | Web | 5. dubna 2014 v 18:41 | Reagovat

SUPER příběh jako vždy :D
,,Vlastní krev'' ??? to jsou jejich dcery???

2 segra007 segra007 | 5. dubna 2014 v 21:43 | Reagovat

nadhera!!! tesim se na dalsi!!!

3 winx-A winx-A | 30. dubna 2014 v 12:08 | Reagovat

už se těším na další díl :D
kdy asi bude?

4 WINX AISHA WINX AISHA | 5. července 2014 v 18:08 | Reagovat

WoW! Daphne je královnou Domina jo? Ale jinač skvělej příběh! :D

5 Maru4 Maru4 | 10. dubna 2015 v 13:45 | Reagovat

[4]: No jasně že je, dyť je starší než Bloom (jeden díl v 6 byl o tom že Daphne,,korunovali" na korunní princeznu) a Thoren princem nikdy nebyl sice je bratrancem Skye, ale není korunní princ.
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama