V. Hořká skutečnost - část druhá

21. června 2014 v 10:55 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Na Rudé Fontáně, škole pro Specialisty, panoval čilý ruch. Starší ročníky a pár nadaných prváků čekal odlet na Alfeu. A podle všech známek se nejednalo o nějaké setkání, jako tomu bylo předešlý večer. Dělo se něco nečekaného a nic dobrého. Každým cloumal neklid. I tím, kdo neustále vtipkoval.
"Zefire, nemohl bys i třeba jenom pět minut nevtipkovat a brát věci vážně?"
"To bych teda nemohl. Život je příliš krátký na to, zabývat se blbostmi a problémy. Člověk by pak celým životem bloudil jako přízrak," odvětil Zefir Elliotovi.
"To je docela dost možné, ale některý věci by člověk brát vážně měl," ozval se Seth, který se spolu s Dannym chystal nastoupit do lodi. Odletová hala byla plná lidí. Zajímalo by mě, jak se všichni na Alfeu vejdeme, přemítal v duchu Seth.
Jeho myšlenky narušil mohutný hlas hlavního profesora Aranatta, který měl na povel všechny Specialisty. "Všichni Specialisté nastupovat! Za pět minut startujeme!"
Během pár chvilek byli připraveni k odletu. Během startu v lodích panovalo ticho, kromě motorů nebylo slyšet nic jiného. Každý přemítal, co má tohle shromáždění znamenat. To přece nebylo jen tak.
Už se ocitli nad Alfeou. Celá cesta netrvala snad ani dvě minuty. Tak to všem připadalo bleskově rychlé. A během pár vteřin přistáli na nádvoří školy pro víly. Tam na ně čekala ředitelka Flora, na tváři přívětivý úsměv. Nedávala na sobě znát žádné známky znepokojení. Své emoce držela pod kontrolou a také ty chlapce nechtěla hned vylekat. Její studentky ještě snídali. Ale brzy se všichni dozví hořkou skutečnost.
Jenže bez zla by tu nemohlo být světlo a naopak. Tak to pro Floru vždy bylo a vždy bude. Celá ta léta neustále vznikalo všelijaké zákeřné zlo. Pokaždé ho Winx porazily. Teď už na to samy nestačí, potřebují všechnu pomoc, kterou mohou dostat.
Na Alfeu také časně ráno dorazila Daphne s Thorenem. Výraz ve tváři Daphne mluvil za všechno. Pro ni je celá tahle situace horší než pro všechny ostatní.
Dveře dvou lodí se otevíraly a Specialisté začali vystupovat. Utvořili zástup za svým profesorem. Aranatta vše překontroloval a vydal se k Floře.
"Dobré ráno, ředitelko Floro. Rádi jsme přijali vaše pozvání ještě jednou. I když nevíme, proč tak muselo být učiněno." Profesor Aranatta čekal na dostatečně přijatelné vysvětlení. Neměl rád, když se do jeho plánů vmísilo něco nečekaného. Dnes už chtěl začít s tvrdým tréninkem prváků. A místo toho musel znovu na Alfeu. Neslyšně si povzdechnul.
"Také vám přeji dobré ráno, pane profesore. Jsem ráda, že tu jste a přivedl své nejnadanější studenty. Je mi líto, že jsem narušila vaši výuku, ale okolnosti jsou vážné a nesmíme déle otálet," promlouvala Flora s vážnou tváří. "Prosím, následujte mne do společenské posluchárny." Ladně se otočila a zamířila ke vchodu do budovy.
Aranatta se za ní chvíli díval, v hlavě mu vyvstávalo tisíc otázek najednou. Nakonec pokynul svým studentům, aby ho následovali.
Bez otálení tak učinili. Když spatřili ředitelku Floru a slyšeli, jak vážně mluví, bylo to jasné. Něco není v pořádku. A jsou v tom namočení všichni.
Podobné úvahy měl i Ryou. Byl přesvědčen, že to má něco společného s těmi čarodějnicemi, které se tu včera ukázaly. Pravděpodobně se znovu shledají.
Chtěl následovat své spolužáky, ale něco ho zarazilo. Najednou jím zacloumal neklid, měl zvláštní tušení. Prudce se zastavil, až do něj narazil Elliot. A do Elliota narazil Danny.
"Co se děje, Ryou? Snad jsi nedostal strach? Bojíš se, že nadcházející událost nezvládneš?" Popichoval ho Zefir. Gray se k němu přidal. Šťouchl loktem do zkamenělého Ryoua. "Ale kdepak. Zase se přece uvidí s tou hezkou brunetkou. Nemám pravdu?"
Ryou na jejich pichlavé narážky nereagoval. Jeho pohled směřoval k části areálu, kde se nacházel park a menší les. Tam to bylo. Jakoby ho něco nebo někdo volal… Podíval se na profesora Aranattu, ale ten už zmizel s většinou studentů v budově školy.
Nezaváhal. Rozeběhl se do parku. "Ryou! Kam to běžíš?!" Volal za ním Gray. Ryou předstíral, že ho neslyšel, aby nemusel nic vysvětlovat. Ani sám nevěděl, co má vlastně za lubem, co ho do těch míst táhne.
"Co to do něj vjelo?" Podivil se Seth. Všech pět se za ním dívalo.
"To je jedno, nemůžeme ho nechat samotného. Za ním!" Zavelel Gray. Rozeběhl se za Ryem, ostatní ho následovali. Jen Elliot trochu zaostal. "Počkejte! A co to shromáždění? Tam bychom neměli chybět!"
"To nám nikam neuteče. Jen přitáhneme Ryou zpátky a budeme tam coby dup," argumentoval Gray. Teď měl vážně starost o svého kamaráda. Co je to s ním?
Elliot si povzdechnul a vydal se za ostatními kluky. Musel přiznat, že byl taky zvědavý, proč Ryou zamířil k parku.
Volání sílilo. Ryoua z toho skoro boleli uši. I když to bylo jen mentální volání. Ve skutečnosti nic slyšet nebylo. A měl podezření, že to může slyšet jenom on. Ostatní o tom neměli ani ponětí…
Už byl blízko. Tady někde to bylo. Pak ji konečně spatřil. Kousek od něj, mezi stromy, ležela bezvládná dívka. Měla dlouhé kudrnaté vínové vlasy, tmavou pleť a ve tváři vepsaný výraz zoufalství a beznaděje. A to volání přicházelo od ní.
Ryou se na ni díval dlouhou chvíli. Připadala mu povědomá a… cítil, jakoby to byla jeho stará známá. Ale to je nesmysl. Nemohl si vybavit, že by ji někdy v životě viděl.
Poklekl k ní a zkontroloval životní funkce. Byla v pořádku, jen ztratila vědomí. Vytušil, že musela podstoupit těžkou a zlou situaci proti své vůli.
Slyšel, jak k němu dobíhají jeho spolužáci. On však stále spočíval očima na oné neznámé.
"Ryou, co to tady…" načal otázku Gray, ale už ji nedopověděl. Byl udiven výjevem, který měl před sebou. Těkal pohledem mezi Ryoem a neznámou holkou v bezvědomí.
"Tak proto jsi sem tak hnal? Jak jsi věděl, že…?"
Ryou chtěl začít vysvětlovat, jenže ho předběhl Zefir. "Teda, kámo, ty máš bezvadnej radar na pěkný holky! Nejdřív ta brunetka a teď další…"
Elliot ho praštil po hlavě. Zefir na něj vrhl zlostný pohled. "Za co to bylo, sakra?"
"Přestaň si ze všeho dělat srandu! Občas už to bývá vážně otravný. A tady se vtípky vůbec nehodí," vyčinil Zefirovi Elliot.
Zefir si zhluboka vydechl. Vědě, že má Elliot pravdu, ale on si prostě nemohl pomoci. Nejdřív mluví, pak přemýšlí.
"Máš pravdu, Elliote," konečně promluvil Ryou a všichni mu teď začali věnovat svou pozornost. " Když jsme se ocitli venku na nádvoří, v hlavě se mi ozvalo volání. Zoufalé a skoro se to nedalo vydržet. Přicházelo to od ní!"
Zavládlo ticho. První se ozval Danny. "Jasně. Ale proč jsi to volání slyšel jenom ty? Proč ne i někdo jiný?"
Na to Ryou neměl odpověď. Mohl promluvit jen o svých pocitech. A ty přece nelžou. "Netuším, Danny. Ale… něco mi říká… že mě s ní něco spojuje. Nevím co. Dá se to jen těžko popsat…" Víc už k tomu nedodal. Nevěděl, co dalšího by k tomu měl říct.
"Dobrá. Navrhuju, abychom ji vzali s sebou. Určitě se o ni postarají. Musí to být zdejší studentka, jinak by tu nebyla," přemítal Gray nahlas. Ostatní mu mlčky dali za pravdu.
Gray přistoupil k bezvládnému tělu a chtěl dívku vzít do náruče, ale Ryou ho zarazil. "Já ji vezmu, dobře?" Neptal se, bral to jako fakt. Gray jen pokrčil rameny a nechal Ryoua, ať se o neznámou postará. Pak zavelel k odchodu. Shromáždění už pravděpodobně začalo.

"Máš jediný štěstí, Eliso! Jen by ses toho dotkla, tak jsi mrtvá," pohrozila Elise Cleo. Právě se Zoey došli ke stolu, kde na ně čekala snídaně. Miska s cereáliemi, toasty, tvarohové koláče, ovoce, všelijaké džusy a čaj. Cleo se začaly sbíhat sliny. Zasedli se Zoey ke stolu a snídaňové hody mohly začít.
Elisa se zasmála. "Víš, já bych ti to klidně i snědla. Ale je tu toho tolik, že bych asi praskla, kdybych to do sebe naládovala. Proto se teď můžeš najíst," podotkla. Vtipná byla už od rána. A když byla takhle rozjetá, nic ji nezastavilo.
Cleo jen protočila nevěřícně oči. Už k tomu však nic neřekla. Užívala si ranní pohody, dokud ještě mohla. Brzy začne vyučování a to už taková pohoda nebude.
"Hele, není tamto královna a král Domina?" zeptala se zvědavě Ariana. Dívky následovaly její pohled. V čele místnosti se nacházela hodovní tabule pro zdejší profesory. Také se prohýbala pod podnosy jídla. Seděly tam i Bloom, Aisha a Musa, které na škole neučily. Naopak nebyla přítomna ředitelka Flora.
"No jo, máš pravdu," přisvědčila Keiko. "To by mě zajímalo, co je sem přivádí." Na to nebyla zvědavá jenom ona. Snad se nestalo nic vážného. Než znovu podstoupit tu včerejší hrůzu, radši bych oželela i dva měsíce letních prázdnin a chodila do školy, pomyslela si Keiko.
Vrátila se zpátky ke své snídani. Na stole toho bylo ještě požehnaně a Keiko měla pořád hlad jako vlk. Milovala jídlo a nikdy se tím netajila.
"Člověče, Keiko, brzdi trochu, nebo se udávíš," podotkla na účet Keiko Ariana. Ale i ona sama se ládovala, jako kdyby týden nejedla.
"Žádný strach, kamarádko, chceš si snad dát závody v jezení?" vyzvala Keiko Arianu na souboj. Než však stačila Ariana přijmout výzvu, jídelním sálem se rozlehl Bloomin hlas.
"Prosím všechny studentky o pozornost," vyčkala, až se na ni budou soustředit všechny oči a pokračovala. "vím, že už se nemůžete dočkat vzrušujícího vyučování, nicméně, to bude ještě dnes muset počkat." Dívky vstřebávaly její slova. Dnes se ještě nebude učit?
"Za malou chvíli se ve společenské posluchárně koná shromáždění, na které byli přizváni i Specialisté. Proto vás žádám, abyste se ihned přesunuli na již zmíněné místo." Na závěr se na všechny povzbudivě usmála, pokývla ostatním profesorům a spolu s nimi zamířila směrem k posluchárně.
"Mám takový pocit, že bych se snad radši učila celý den, než být při nadcházejících nevyhnutelných událostech," přiznala barvu Mikki. "A k tomu ještě ta záhadná tetování. Nečekala jsem, že začátek školního roku může být tak vypjatý a zvláštní." S těmito slovy se sebrala a s Elisou šla za ostatními studentkami.
"Naprosto s ní souhlasím," přisvědčila Zoey.
Jako poslední v jídelně zůstali Ariana s Keiko. Zadívali se navzájem do očí. Beze slov si porozuměli, co má ta druhá na srdci.
"Tak půjdeme, ať neskončíme na listině špatných studentek," odlehčila atmosféru Ariana.
Keiko se její poznámce pousmála a společně se vydali za ostatními.
Když se ocitli ve společenské posluchárně, skoro všechna místa byla už obsazená. A znělo to, jako by tu bzučel obrovský roj hmyzu.
"Už jsou tady i Specialisté. Vidíš někde Zefira?" zeptala se Ariana a pátrala po tom velkém davu lidí. Keiko jen zavrtěla hlavou. "Zkus najít Elisu a možná tam bude i tvůj bráška."
"No jistě, to mě taky mohlo napadnout." Ariana se odmlčela a obě se snažily najít své nové kamarádky. Keiko je spatřila, jak si sedí až v poslední řadě a Elisa na ně zuřivě mávala.
"Ariano, tamhle jsou!" Vzala ji za ruku a vystoupali po schodech do poslední řady.
"No, kde jste? Člověk, aby vám poslal pozvánku speciál!" šťouchla si Elisa. K tomu už dívky nestačily nic říct, jelikož shromáždění oficiálně začalo. Vepředu na vyvýšeném pódiu stáli profesoři Alfei, ale také jeden z Rudé Fontány. Teď tam stály všechny Winx, i s ředitelkou Florou. V pozadí objímal král Thoren Daphne kolem ramen.
"Víly a Specialisté, je nám líto, že jsme museli odložit začátek vyučování," začala odlehčeně Flora, "vím, jak těžce to musíte nést." Posluchárnou se rozlehl nervózní smích studentů.
"A teď vážně. Někteří z vás se včera setkali se zlem nejvyššího rázu. Temná Dvojčata už jednou chtěla svou temnotou ovládnout Magickou Dimenzi, ale bylo jim v uskutečnění jejich plánů zamezeno. Nyní mohou být ještě větší hrozbou než před lety. Jsou hrozbou pro celou Dimenzi. Jsou hrozbou i pro vás," poukázala Flora na shromážděné studenty. Ti po sobě začali pokukovat a šeptat. Zřejmě nikomu se vyřčená slova nezamlouvala.
"Proto jste tady. Nikomu z vás však nenařizujeme přítomnost ve válce. Dáme vám na vybranou. Než se rozhodnete, musíte o svých nepřátelích něco vědět." Flora se otočila k Bloom. Ta pokývla na souhlas a přistoupila k Floře.
"Temná Dvojčata kdysi…" ani nestačila doříct větu. Přerušila ji Daphne.
"Ne, Bloom. Dovol, abych vysvětlení podala já sama," vystoupila ze stínů a předstoupila před vylekané studenty. Nikdo se jim nemohl divit.
"Daphne, jsi si tím jistá?" Snažil se ji ještě Thoren zastavit. Daphne jen přikývla. Byla odhodlána vyjevit pravdu celému světu. Pravdu, kterou se jí dařilo celé roky skrývat. Musí být silná.
"Jak už Bloom načala, Temná Dvojčata byla v minulosti vílami," za Daphne se zapnul projektor a na stěně se objevil obrázek dvou víl. Obě byly nádherné, až to bralo dech. Sálem se nesl šum. Jak se mohly víly proměnit ve ztělesnění zla?
Daphne pokračovala: "Rosalynn, víla s havraními dlouhými kadeřemi, byla vílou míru. Severina, víla se třpytivými stříbrnými vlasy, byla vílou světla. Společně chránily království Domino před veškerým zlem. Pomáhaly zdejším obyvatelům, radovaly se z každého prožitého okamžiku. Jednoho dne se něco změnilo a obě víly pohltila temnota. Nikdo neví co, nebo kdo to způsobil. Místo štěstí začaly šířit zkázu." Na stěně se promítaly události před dlouhou dobou. Sálala z toho hrůza, až si někteří museli zakrývat oči.
Daphne se chystala odkrýt ten nejhrůznější fakt. Všechny oči ji pátravě sledovaly, čekaly na další zlomový okamžik. Zhluboka se nadechla a vyřkla děsivou skutečnost.
"Rosalynn a Severina jsou… byly princeznami Domina. Byly to mé dcery. Moje a krále Thorena."
Ticho. V místnosti se nic nepohnulo, nebyl slyšet žádný zvuk. To, co všem teď Daphne sdělila, bylo neuvěřitelné. Neskutečné… Nikdo se neodvážil promluvit.
Náhle do posluchárny vpadlo šest Specialistů, jeden z nich nesl v náručí neznámou dívku. Pro změnu všichni nechápavě koukali na příchozí skupinu.
"Potřebuje pomoc!"
Pravda o Temných Dvojčatech a neznámá víla připravena o své síly se zlatým tetováním. Co přijde dál?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 21. června 2014 v 12:08 | Reagovat

Božíííííííííííííí. Těším se na pokráčko

2 Kesie Kesie | Web | 21. června 2014 v 15:01 | Reagovat

taky se těším :D a to s těmi dcerami sem tedy tehdy uhádla správně :3

3 Venus Venus | 21. června 2014 v 20:19 | Reagovat

To je snad lepší než originální Winx!!!! Je to super,bezva,ultra,mega,extra supr a atd...Určitě MUSÍŠ napsat další díl.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Kesie Kesie | Web | 22. června 2014 v 16:12 | Reagovat

[3]: Tak s tímto souhlasím líp se to snad ani nedá vyjádřit :*

5 Amber Amber | 24. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Podvědomě jsem tušila, že to budou její dcery a hle, oy jsou. Je to tak skvělý příběh, že bych to nejradši četla pořád dokola!

6 Klaudy Klaudy | 26. června 2014 v 13:30 | Reagovat

Proste super mega príbeh ;) nemohla by si nakresliť dvojčatá ešte keď boli vílami ? :)

[1]:
[3]:
súhlas :3

7 Maru4 Maru4 | 10. dubna 2015 v 15:14 | Reagovat

Fakt( na stejně a)myslím si ze i na větší úrovni s příběhem Winx skuz to vydat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama