VI. Minulost a přítomnost - část první

28. června 2014 v 10:00 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Jako první se vzpamatovala Bloom. Seběhla z pódia a rychlými kroky přeběhla k příchozím. Zkoumavě se zahleděla na dívku, která spočívala v náručí Specialisty. Přiložila svou ruku na její čelo a z ní se začala šířit jemná namodralá záře.
"Bude v pořádku. Jen si potřebuje pořádně odpočinout a nabrat síly. Pro jistotu ji vezmeme na ošetřovnu. Tam se o ni postaráme."
K Bloom přišla Flora se zvědavostí vepsanou ve tváři. "Jak to vypadá, Bloom?" Také na neznámou upřela své pronikavé zelené oči.
"Zdá se, že v tom mají prsty Dvojčata. Z nějakého důvodu mám pocit, že na ni zaútočila a sebrala jí její síly," odmlčela se, aby Flora vstřebala informace. "Znáš ji, Floro?"
Zavrtěla hlavou. "Nevzpomínám si, že bych ji tu někdy viděla. Ale nemůže jít o obyčejnou vílu, jinak by si jí Dvojčata nevšímala. Až se probere, jistě nám vše poví…"
Chtěla pokračovat, jenže ji vyrušil profesor Aranatta. "Kde jste byli, chlapci?! Stejně jako moji ostatní studenti jste se od začátku měli účastnit tohoto shromáždění!" Propaloval šest provinilců svým pohledem. Čekal na odpověď.
"No, my totiž…" začal s vysvětlováním Danny. Jakmile ale zahlédl, jak ho profesor upaluje zaživa, zmlkl.
Aranatta se nadechoval k rozběsněnému proslovu, ale zarazila ho Flora. "Profesore Aranatto, není třeba je trestat, když nic neprovedli. Právě naopak. Nebýt jich, tato dívka by nemohla být zachráněná. Je dobře, že jste je s sebou přivedl." Flora profesora přátelsky popleskala po mohutném rameni.
Profesor se po pár vteřinách zhluboka nadechl a zklidnil. "Vás pět," ukázal na Zefira, Dannyho, Setha, Elliota a Graye, "si kvapem najděte místa v posluchárně!" Kluci vykulili zděšeně oči a rychlostí blesku si šli poslušně sednout. Aranatta se spokojeně pousmál. Pak se obrátil k Ryovi: "Ty odneseš tu holku na ošetřovnu a potom se urychleně vrátíš!" Ryou s vážnou tváří přikývl. Profesor se s funěním odebral zpátky na pódium.
Flora se na Ryoua usmála. "Bloom tě doprovodí na ošetřovnu a tu dívku si vezme na starost." Bloom už chtěla vyrazit. Na poslední chvíli se k dvojici připojila Tecna. Její schopnosti budou v této záležitosti užitečné. Flora se za nimi dívala, dokud nezmizeli za rohem. Nikdy si nemyslela, že bude začátek školního roku tak vypjatý. Navrátila se k ostatním profesorům.
"Zefire! Tady jsem!" Ariana mávala na svého bratra, který se právě dostavil se svými kamarády. Ten jí zamával zpátky, zavolal na kluky a spolu se vydali k dívkám.
"Nazdar, sestřičko, rád tě zase vidím," pevně Arianu objal. Vedle ní zahlédl Elisu. Zakřenil se na ni, ale ta seděla jako socha.
"Zdravím, krasavice, smím si k tobě přisednout?" Elisa na Zefira nechápavě koukala. Co je to s ní, ptal se sám sebe v duchu. Pak ho překvapila. "My se známe?" Zefirovi to vyrazilo dech. Měl překvapením povýšené obočí, nedokázal ze sebe vypravit hlásku.
Elisa se rozesmála. Až jí z očí vytryskly slzy. "Měl by ses teď vidět! To je pohled k nezaplacení!" Držela se rukama za břicho a smála se na celé kolo.
Zefir pochopil. Elisa si z něj dělala srandu! A on jí na to pěkně skočil. Tak tohle jí jen tak nedaruje. "Eliso, to je vyhlášení války!" Potutelně se zasmál a vrhl se na ni. Začal ji lechtat, Elisa se ze všech sil snažila vymanit, ale nedařilo se jí to.
"Hej, vy dvě hrdličky, snažte se trochu zklidnit. Zdá se, že proslovům ještě není konec," promluvila těm dvěma do duše Cleo. Zefir přestal Elisu mučit a zvědavě se zadíval na Cleo. "No, jasně, o co jsme vlastně přišli? Dělo se tu něco zajímavýho?"
"Jo, bylo to celkem zajímavé," začala Zoey, "Dozvěděli jsme se, že ty dvě čarodějnice, co tu byly včera na návštěvě, bývaly vílami a ke všemu ještě princeznami Domina."
"Cože??? To nemůže být pravda!" Gray vyjádřil to, co všem klukům probíhalo hlavou. Když se však podíval na dívky, bylo mu jasné, že si srandu nedělají.
"Počkat, momentíček! Tím chcete říct, že ty dvě jsou dcery krále Thorena a královny Daphne?!" Cleo s vážnou tváří přikývla. Nikdo z nich to nedokázal pochopit.
Danny přistoupil ke Keiko. Vedle ní bylo volné sedadlo, chtěl toho využít. "Ahoj," pozdravil. Keiko se na něho ohlédla, ale ihned zase stočila pohled jinam. "Ahoj…"
Nevzdával se. "Můžu si přisednout?" Tentokrát mu Keiko nevěnovala žádnou pozornost. "Jestli chceš." Danny tedy obsadil místo vedle ní. Pořád se k němu chovala odtažitě. Nezazlíval jí to. Však on si k ní cestu najde.
Ostatní se také usazovali, protože dospělí si znovu nárokovali plnou pozornost. Seth se nesměle usmál na Mikki, ta mu oplatila zářivým úsměvem. Jak málo stačilo, aby se člověku zlepšila nálada. Žádná další volná místa se nenašla, takže Gray s Elliotem byli nucení se posadit na schody. Nijak jim to však nevadilo.
Mezitím Aranatta usměrňoval své další studenty, aby královna Daphne mohla pokračovat tam, kde přestala. "Určitě je pro vás těžké nové informace patřičně strávit a přijmout je. Nechce se vám tomu věřit, doufáte, že je to jenom zlý sen," Daphne se zlomil hlas. Ale chtěla pokračovat dál. "I nám to posledních pár let připadalo jako noční můra. Od dob, kdy je Winx porazily, uběhla už řádka let. Naivně jsme se domnívali, že jsou poražené nadobro."
Thoren přistoupil ke své královně a položil své dlaně na její křehká ramena. Chtěl tím vyjádřit, že při ní bude stát navždy. V dobrém i ve zlém.
Z tohoto načerpala Daphne další sílu. V očích se jí objevil vzdor a odhodlání. Jsou při ní její přátelé, rodina. Ale sil budou potřebovat mnohem více. " Není pochyb o tom, že budou chtít zosnovat pomstu. Ale nebudou bojovat jen proti Winx a nám," poukázala na sebe a Thorena, "svým zlem budou chtít postihnout celou Magickou Dimenzi, jako na to měli zálusk v minulosti." V sále panovalo naprosté ticho, napětí by se dalo krájet.
"V ohrožení jste vy všichni, o tom už zmínka padla. Jestli Temná Dvojčata chceme porazit, budeme potřebovat vaše síly a pomoc." Daphne přejížděla očima dav mladých lidí. Někteří jsou tak odvážní, že by se sami postavili lvu jen s holýma rukama. Jiní byli pravý opak. Navíc se dá očekávat, že pro některé se boj s nepřítelem stane osudným. Tuto myšlenku už neměla sílu vyslovit nahlas. Ani to nechtěla.
Když se neměla k dalším slovům, ujala se toho Flora. "Nepřítel je hrozivý, s tím se musíme všichni smířit. Teď je jen na vás, zdali proti němu chcete bojovat. Bojovat a zvítězit." Viděla pestrou škálu výrazů tváří. Některé byli zarputilé a odhodlané, jiné vyděšené. Další přemýšlivé, někteří připomínali hráče pokeru. Skrývali jakékoliv emoce.
Teď nastal čas pro jejich rozhodnutí. "Nebudeme nikoho do ničeho nutit. Ale ihned se musíte rozhodnout. Ti, kteří nám chtějí pomoci, ti, kteří nemají strach z boje, zůstanou tady v posluchárně. Ostatní se mohou odebrat ven a věnovat se svému volnému času. Vyučování začne zítra."
Chvíli se znovu nic nepohnulo. Každý se ztrácel ve svých vlastních myšlenkách. Zvažovali všechna fakta, pro a proti, až nakonec dospěli k závěru.
"Upozorňuju své studenty, že jestli někdo teď tuto místnost opustí, nemá na škole pro Specialisty co dělat!" zahřměl hlas profesora Rudé Fontány. Ale ani jednoho Specialistu ve skutečnosti nic takového nenapadlo. Zbabělci opravdu neměli na škole pro hrdiny místo.
Naopak ze sálu zamířilo ven pár víl. Převážně prvaček. Ty nenašli dost odvahy, aby tu zůstaly sedět. Našlo se i pár dívek ze starších ročníků. Měli strach a báli se mu postavit.
Strach mělo i šest dívek sedících v poslední řadě. Přikoval je na místech.
Ariana se dívala na Zefira. Uvědomila si, že on se boji nevyhne. Ona by mohla, kdyby se sebrala a odešla ven. Jenže to udělat nechtěla. Její místo bylo vedle milovaného bratra. Hodlala ho bránit, pokud by bylo třeba.
Keiko vnímala Dannyho přítomnost vedle sebe. Cítila, že na ni upírá svůj hluboký pohled. Vzpomněla si na včerejší večer, kdy při ní stál a chránil ji. Tušila, že by to bez váhání udělal znovu. Co když není takový, jak si ho vykreslila? Jeho odvaha ji nakopla. Bude bojovat!
Mikki se letmo dotkla Sethovy ruky. Nezamýšlela to, ale Seth možná ano. Stočila na něj svůj pohled. Povzbudivě se na ni usmál. Oplatila mu stejnou mincí. Zavzpomínala na svou rodinu. Zvířecí přátele… Kvůli tomu všemu byla připravená obětovat i svůj život.
Elisu přešel humor. Viděla, že na tom je podobně i Zefir. Tohle bylo vážné, pro vtípky tu nebylo místo. Přelétla pohledem své nové přátele. V každé tváři se postupně objevovalo odhodlání, až to nakazilo i Elisu. Za přátele, za rodinu, za lid Magické Dimenze!
Zoey naslouchala tlukotu svého srdce. V jistém smyslu to byla hudba. Její osobní píseň. Každý takovou měl, aniž by o tom třeba věděl. A v této válce zanikne tolik nádherných melodií. Je třeba jich co nejvíce zachránit!
Cleo se zatoulala do své domoviny. Myslela na rodiče, na lid, kterému byla celou svou bytostí oddaná. A pomyšlení, že by zkáza měla zachvátit její království… zamrazilo ji v zádech. Něco takového nehodlala dovolit. Temná Dvojčata by se nejdříve musela vypořádat se mnou!
S námi všemi!
Ředitelka Flora se pousmála. Byla i překvapená, že tu zůstalo tolik jejích studentek. Jednalo se o příjemné překvapení. Domnívala se, že hlavně prvačky co nejrychleji utečou, ale mýlila se. Jistě, některé přesně to udělaly, ale s tím se nedá nic dělat. Jsou tak mladé, v podstatě začaly teprve žít. A jsou připraveny vzdát se svého života pro dobro a světlo…
"Všichni máte náš obdiv. Vaše statečnost a odvaha vás dovede daleko. Zůstali jste tu, protože chcete chránit to, co je vám nejdražší. Rodinu, přátele, domov. A podaří se vám to. Musíte si však uvědomit, že se šťastného konce nemusíte vůbec dočkat," vyřkla Flora krutou pravdu. Teď, když to slyšeli, začínali si to uvědomovat. Nikdo ale své rozhodnutí nezměnil.
"Dobrá tedy. Počátkem zítřka se výuka rozšíří o předměty, které by vám měli pomoci načerpat síly a mít je plně pod kontrolou. Jsem si jistá, že stejně tak to bude i na Rudé Fontáně," Flora se otočila na Aranattu, který přikývl na souhlas.
"Abyste dokázali čelit hrozbě, musíte podstoupit náročné lekce a tréninky. Je to všem jasné?!" Jeho studenti přikývli. Aranatta dokonale skrýval svůj strach. Strach o sebe neměl, to vůbec ne. On je zkušený válečník, účastnil se už tolika bitev. Bál se o své svěřence. Ani stoprocentní nasazení a odvaha nezaručovaly úspěch…
Flora pronesla závěrečná slova. "To je asi tak všechno, co jsme já a profesoři měli na srdci. Upřímně vám děkuji a užijte si zbytek dnešního dne. Dokud to půjde," dodala šeptem.
"Pokud je to všechno, my se vrátíme na Rudou Fontánu. O všem musím zpravit ředitele," konstatoval Aranatta. Pokývl Floře a profesorům na rozloučenou a začal shromažďovat Specialisty.
"Docela se divím, že jsi mi neřekl, abych odešla," obrátila se Ariana k Zefirovi. Uvědomila si to až pozdě, když už bylo rozhodnuto.
"Já ti přece nebudu nic nařizovat. Jasně, docela se o tebe začínám bát, ale budu stát při tobě. Vždycky," dodal a svou malou sestřičku objal.
Ariana ho také pevně stiskla. Lepšího bratra by si nemohla přát.
"Tak tu na sebe dávejte pozor, holky, a…" Gray svou myšlenku nestihl dopovědět.
"Kde je Ryou? On se z té ošetřovny vůbec nevrátil?!" Aranatta kráčel ke skupince. A kdyby to bylo možné, snad by i chrlil oheň.
"Ale ne-e, on si jenom… potřeboval odskočit. Jasně!" snažil se Elliot vysekat Ryoua z problému.
Aranatta se nad něj nebezpečně naklonil, z očí mu sršely blesky. "Nesnaž se ho krýt, Elliote. Když lžeš, dá se to poznat vždy a všude. Měl bys na tom zapracovat." Elliot zklamaně svěsil hlavu. Ach jo…
Zefir se ho chtěl zastat. Aranatta vytušil, co má v úmyslu. Přivřel oči tak, že z nich byly malé zlověstné škvírky.
"He, he… tak my ho půjdeme najít a přivedeme ho k lodi."
"To bych vám také radil. A uděláte nejlíp, když okamžitě vyrazíte!" Dívky vylekal tón jeho hlasu, i když se profesor nezlobil na ně. Kluci se kolem něj rychle prosmekli, aby ještě neschytali nějaký políček. Dívky je také urychleně následovaly.
Aranatta byl spokojen, jak na studenty působí. Byl to základ pro jejich tvrdý výcvik. Řád a disciplína. Na půdě školy nestrpěl žádné hulváty a delikventy.
Všichni Specialisti už mířili k lodím. Aranatta udělal to samé.
Holky vedly Specialisty na ošetřovnu, jelikož oni neměli ponětí, kde se nachází. Uvnitř Alfei se ocitli poprvé. Ale ani šest víl to netušilo. Proto se po cestě ptali studentek ze starších ročníků.
"Ani jsme se vás vlastně nestihli zeptat, kdo je ta holka, kterou jste, předpokládám, našli?" zeptala se zvědavě Mikki
"No jo, málem bych na to zapomněla," ozvala se Ariana, "co se vlastně stalo?" Všechny teď očima visely na klucích. Svou zvědavost se nesnažili zakrývat.
Ani jeden se nejprve ke slovu neměl, nakonec se toho ujal Seth. "Našli jsme ji… Teda Ryou ji našel tady ve školním parku. Měli jsme namířeno do sálu spolu s ostatními. Ryou se zarazil a říkal něco o tom, že slyšel volání, tak za ním šel. Ale nikdo jiný nic podivného nezaslechl, žádné volání. Nakonec našel tu holku, úplně bezvládnou, vysílenou."
Děvčata naslouchala Sethovu vyprávění. První se ozvala Cleo. "Jak je možné, že to volání, jak to mu říkáš, slyšel jenom Ryou?"
Seth pokrčil rameny. "Nevíme. Zní to celé dost podivně."
Ošetřovnu už měli ve svém zorném poli. Kráčeli k ní pomalým krokem…
Za jejími dveřmi se náhle ozval křik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wek/Weekkaa Wek/Weekkaa | Web | 28. června 2014 v 11:55 | Reagovat

díl se mi moc líbil :)
jinak jak jsi psala v článku, že kdyby někdo chtěl udělat rozhovor s tebou tak ho udělám moc ráda :) stačí mi na blog: http://povidky-od-wek.blog.cz/ do článku, který je aktuální napsat tvůj mail, a já ti potom napíši otázky :)
Přeji ti krásný zbytek dne ;)

2 Venus Venus | 28. června 2014 v 19:03 | Reagovat

SUPER!!!!!!!

3 Kesie Kesie | Web | 29. června 2014 v 9:50 | Reagovat

krásný a povedený příběh moc a moc se mi líbil :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama