IX. Kronika Sférického světa - část první

30. srpna 2014 v 17:37 | Keiko |  Příběh Goldix Club






Tři bytosti si razily cestu polorozbořeným palácem na Dominu. Po cestě byli nuceni vyhýbat se kusům omítky, zničeným obrazům a také nehybným tělům. Ten pohled nedělal Daphne, Keiko ani Jasslyn vůbec dobře.
"Vír Plamenů? Co je to?" nemohla se zvědavosti ubránit Keiko. Už běželi jakou dobu, po schodištích stále dolů, snad až do podzemí a po celý čas nikdo nepromluvil.
"Na vysvětlování teď není čas, děvčata. Nejdřív se musíme ujistit, že nejmocnější knihu Magické Dimenze nemají v rukou Dvojčata." Daphne nemohla mít klid, dokud se nedostanou k Víru Plamenů a na vlastní oči uvidí Kroniku Sférického světa. Tato kniha společně s Legendáriem patří mezi nejnebezpečnější magické předměty. Vyžaduje velkou moc je ovládnout a zlo z nich vypuštěné zničí moc ještě větší.
Dorazili k posledním schodům, jež vedou přímo k jejich cíli. Ale byl tu jeden problém. Nebylo tu vidět na krok a existovala možnost, že část schodiště byla zničena.
"Potřebovali bychom trochu světla," obrátila se s nevyřčenou otázkou Daphne na Keiko. Ta ihned pochopila, co po ní královna Domina požaduje.
Zvedla ruku se vztyčeným palcem. "Jasně, nechte to na mě, dámy." Rozevřela dlaň a soustředila se na element ohně. Rázem se ve vzduchu objevila menší ohnivá koule, jejíž plamínky radostně tančily. Keiko poručila, aby se plamen vznesl o trochu výš.
"Skvělé," pochválila Daphne umění svého doprovodu, "ovládnout nezkrotný oheň dokáže jen stejně nezkrotná duše.
Keiko se nad tou poznámkou pousmála. "A co dokáže ovládnout živel Země? To by totiž pro mě byla informace, která by měla cenu zlata."
Královna Domina zvážněla. "To si možná povíme někdy jindy," stočila svůj pohled k točitým schodům. Zdálo se, že žádnou újmu neutrpěli, ale člověk nikdy neví, co ho čeká na konci cesty.
"Pojďme, dávejte si pozor, kam šlapete a neustále sledujte okolí," varovala dívky Daphne. Opatrně se vydali po schodech. Daphne už cítila vibrace přicházející od Víru. Slabého jedince to dokonce mohlo i zabít.
I obě mladé víly už postřehly přítomnost silného zdroje energie. Byly čím dál zvědavější.
Keiko si až teď něco uvědomila. Pořád chodí pěšky, přitom je proměněná a na zádech má křídla. Povzdechla si. Na co, sakra, myslím?! Zatřepotala malými křídly a jejich pomocí se vznesla do vzduchu.
Jasslyn se uchechtla, což upoutalo pozornost její nové kamarádky. Tázavě se na ni zahleděla. "Co je tu k smíchu?"
"Ale nic. Jen jsem si říkala, kdy ti konečně dojde, že můžeš i létat," smála se Jasslyn. Keiko se po ní z legrace ohnala rukou, Jasslyn se jí hbitě vyhnula. "A to jsi něco nemohla říct, člověče?" protočila oči Keiko.
"To by nebyla taková sranda, víš."
"Děvčata, teď není čas na legraci," otočila se Daphne k dívkám. V očích měla zachmuřený pohled, kterým se soustředila na Keiko. "Když máš křídla, mohla bys letět napřed a podívat se, jestli na nás dole něco nečíhá? Třeba kus chybějícího schodiště?"
Keiko beze slova přikývla. Přivolala další ohnivou kouli, aby byla schopná rozeznat nebezpečí a vydala se dolů. Daphne s Jasslyn ji následovaly s malým odstupem.
"Zatím nikde nic!" hlásila Keiko a přitom nepřestávala očima pročesávat terén. Na Domino se už snesla noc a v zámku panovalo ticho a tma. Jindy by tu bylo celkem živo, jenže dnes je všechno jinak. V chodbách a místnostech by v loučích plápolaly ohně, které by svým světlem ozařovaly vše, na co by dosáhly. Služebnictvo by dělalo svou práci, někdo by hrál na klavír, další by si četl v knihovně napínavý román. Je smutné, že se během malé chvilky může vše změnit.
Keiko se utápěla v černých myšlenkách a málem by přehlédla část chybějícího schodiště. Naštěstí ji probrala mohutná vlna energie, která přicházela z Víru Plamenů. Byli už velice blízko.
Daphne s Jasslyn už také došly k místu, kde schody končily. Chybělo tu asi třicet schodů.
"Tušila jsem, že tu na něco takového narazíme," konstatovala Daphne. Stočila oči ke Keiko, která se stále vznášela ve vzduchu. "Keiko, mohla bys použít svoje síly Země a spojit schodiště se zbytkem?"
Keiko přistála vedle Jasslyn. V očích se jí mihl stín pochybností. Síly Země se jí občas vymkly kontrole, ještě je neuměla moc ovládat. Ale jestli se chtějí dostat dolů, neměla jinou možnost.
Někdo ji vzal za ruku. Byla to Daphne. "Neboj se, pomůžu ti. Jen usilovně mysli na to, co chceš udělat. Všechno ostatní vytěsni z hlavy."
Keiko následovala instrukce, pevně držela dlaň Daphne ve své. Dávalo jí to pocit jistoty, za což byla nesmírně ráda. Volnou ruku napřáhla před sebe, mířila na prostor, kde by správně měly být schody. Zavřela oči a v duchu si představovala, jak se ze schodů vinou pevné liány obsypané smaragdovými listy. Vytváří provizorní schody, pevné jako skála…
"Výborně, dokázala jsi to. A úplně bez problémů!"
A opravdu. Keiko otevřela oči a spatřila před sebou to, co si v mysli představovala. Síla Země spojila svou silou oba konce schodiště.
Pustila Daphne ruku a na malou chvíli se zahleděla na své dlaně. Byla schopná udržet síly živlu pod kontrolou, ani jí to nestálo moc námahy. Zatnula ruce v pěsti a v duchu se zaradovala. Měla pocit, jakoby zvládla všechno na světě!
Daphne bez zaváhání pokračovala v cestě. "Už jsme skoro na místě. Budu potřebovat vaši pomoc, takže si nastřádejte trochu svých sil."
Seběhli posledních pár schodů a ocitli se před obrovskou bránou, jež byla zdobená rytinami, na kterých byly vyobrazeny žhavé plameny, a nad nimi se vznášel drak. Celé to působilo impozantním dojmem, před bránou si všechny tři připadaly jako trpaslíci.
Ale na bráně nebyla žádná klika, prostě nic, čím by se dveře daly otevřít.
"Jak se dostaneme dovnitř, Vaše veličenstvo? Máte nějaký tajný grif?" chtěla vědět Jasslyn.
Daphne se mírně pousmála. "Dalo by se to tak říct. Jen se dívejte." Přiložila levou ruku na levé křídlo brány. Ta se pod dotekem Daphne náhle rozjasnila a drak vyobrazený na bráně se začal hýbat.
Keiko s Jasslyn uskočily stranou, aby je snad ten drak nesežehl svým horkým dechem.
"Nemusíte se bát. Ten drak na první pohled vypadá jen jako překrásná rytina, ale ve skutečnosti je to strážce této brány. Kdyby se dovnitř chtěl dostat někdo, kdo k tomu není oprávněn, skutečně by na dotyčného zaútočil," začala vysvětlovat Daphne. Onen drak ji vždy uchvátil, i když se tu ocitla už mnohokrát. Nikdy ji neomrzí.
"Ale mě pozná. Jen členové královské rodiny Domina mohou otevřít bránu k Víru Plamenů." Drak chvíli dováděl, pak obkroužil bránu odshora dolů. Ta zaskřípěla a začala se otevírat. Trojice kolem sebe cítila proud magické energie přicházející od Víru. Keiko ani Jasslyn si nedokázaly představit, jak musí být silný.
"Říkáte, že bránu mohou otevřít jen členové královské rodiny," načala Jasslyn. "Platí to i pro Dvojčata?"
Daphne přikývla. "Bohužel, ano. Snažili jsme se pro ně bránu navždy uzamknout, ale co jednou bylo dáno, to už nikdo nezmění."
"Tady je ukrytá ta Kronika Sférického světa, že ano? Bojíte se, že ji Dvojčata našla a odnesla."
"Ano, a pokud se tak opravdu stalo… jsme v pěkný rejži."
Dívky se použitým výrazům zasmály. Netušily, že královna umí mluvit i hovorovou řečí.
Daphne vykročila směrem k Víru. Místnost, kde se nacházel, měla vysoký strop, holé mramorové stěny a Vír obklopovaly sloupy připomínající kmeny stromů.
"Ehm, můžeme taky vstoupit? Nějak se mi tam nechce bez vašeho povolení," přiznala se Jasslyn. Každou částičkou těla cítila nezkrotnost plamenů nacházející se nedaleko od ní.
Daphne se k dívkám otočila: "Pokud jste tu se mnou, nic vám nehrozí. Vzmužte se! Na světě existují ještě mnohem horší věci. Ale i mírumilovnější, to jo."
"To jste nás teda uklidnila," rýpla si Keiko, ale bez dalších debat vkročila do místnosti. Jasslyn jí byla v patách.
"Tak kde se ta vzácná knížka ukrývá? Že by tajný sejf? Nebo skrytá místnost za zdí? Kouzlo neviditelnosti?" vyjmenovávala možnosti Jasslyn. Jako ostatní doufala, že tu ta kniha stále je.
Daphne stála na okraji Víru Plamenů a zaujatě pozorovala plápolající oheň, který dosahoval výšky dvaceti metrů. "Ani jedno, Jasslyn. Kronika Sférického světa má svůj úkryt až na dně Víru."
"Cože?!" Keiko byla ohromená. Přistoupila k Daphne a shlížela dolů do pekelné výhně. "A jak ji odtamtud máme dostat? A jak jste ji tam vlastně dostali?" chrlila ze sebe otázky.
"Ta nejdůležitější otázka ještě nebyla vyřčená. A to jestli tam Kronika stále je. A abychom ji dostali sem nahoru, stačí nám naše spojené síly," odpověděla Daphne.
Zavřela oči a své nitro soustředila jen na Vír, na jeho dno. Vnímala jakousi přítomnost, ale nebyla si jistá, zdali se jedná o Kroniku. Budou to muset zjistit.
Daphne natáhla ruce k dívkám, levou ke Keiko, pravou k Jasslyn. "Chyťte se a pokuste se svou moc vysílat směrem ke mně. Snad to bude stačit… musí."
Jak řekla, tak holky udělaly. Daphne s jejich pomocí přivolávala onu tajemnou knihu. Žádala Vír Plamenů, aby jim ji vydal.
Plameny náhle přesáhly přes okraj, až se vyšplhaly ke stropu. A stejně tak rychle zase skomíraly. Pak se hodnou chvíli nic nedělo, ale dívky zůstaly nadále soustředěné. Oheň se znovu zvedal do výše a na světlo světa s sebou nesl Kroniku Sférického světa.
Vyplivl ji do výše, jako by se jí chtěl co nejdříve zbavit. Kronika začala padat a hrozilo, že přistane tam, odkud se zjevila.
"Keiko, doleť pro ni, prosím!" požádala naléhavě Daphne.
Víla se odrazila od podlahy a její malá křídla ji nesla ke kronice. Keiko popadla knihu do náruče a zamířila zpět. Obávala se, že kniha bude horká jako oharky, ale nic takového. Jen se z ní trochu kouřilo.
Keiko podala knihu Daphne. Měla koženou vazbu, nebyla nijak zdobená, jen byla převázaná stuhou barvy královské modři. Daphne ji převracela v rukou.
"Je to ona?" upírala Jasslyn na knihu pohled. Nějakým způsobem ji fascinovala, i když cítila, že z té knihy nemůže vzejít nic dobrého.
Daphne si oddechla a spokojeně pokývla hlavou. "Je to ona. To mi spadl obrovský kámen ze srdce, děvčata. Děkuji vám, že jste tu se mnou a že jste mi pomohli."
"Rádo se stalo, Vaše Veličenstvo," udělala Jasslyn ukázkové pukrle. To všechny tři rozesmálo.
"Dobrá, dobrá. Mimochodem mi nemusíte pořád říkat "Vaše veličenstvo". Jsem Daphne. A mám takový pocit, že spolu strávíme ještě hodně času." Knihu měla přitisknutou na prsa a chystala se vydat zpět do trůnního sálu.
Keiko ji však zarazila. "Nechtěla byste nám říct, co je vlastně Kronika Sférického světa?"
Daphne se zastavila a svěsila hlavu. Přemýšlela, jestli má těm mladým dívkám říct pravdu o knize, která nahání strach celé Magické Dimenzi.
"Mě by to tedy taky zajímalo. Myslím, že nás všechny," ozval se hlas u vstupu k Víru Plamenů. Daphne, Jasslyn a Keiko se za tím hlasem zvědavě otočily. U brány stály Winx, Thoren, Sky a Verena.
"Protože se zdá, že ta kniha Dvojčata velice zajímá," dodala Bloom.

Temná Dvojčata se nacházela v Nefritovém lese na planetě Stareina. To je království, které se nachází téměř uprostřed Magické Dimenze, avšak je od ostatních planet vzdálená. Jedná se o království, kde je posvátné vše, co má co do činění s vesmírem. Pro zdejší obyvatele je posvátná i jejich princezna, Ariana.
Nefritový les byl proslulý svými bažinami, se kterými si nebylo radno zahrávat. Proto se toto místo stalo pro Rosalinn a Severinu jejich útočištěm. Nic je tu nerušilo, nevkročila sem živá duše.
Na jednom z vysokých stromů si pomocí magie vybudovaly přístřešek, který byl lidským očím neviditelný. Navenek se zdál celkem malý, ale vnitřek byl rozlehlý. Byla tu dvě pohodlná lůžka, na stěnách visely sametové vínové závěsy a na to vše svítily zlatě zdobené svícny visící ze stropu.
"Kdybychom neutekli, mohli jsme je všechny konečně dostat a mít od nich pokoj!" zuřila Severina, rázovala si to z jednoho konce pokoje na druhý. Vážně ji to rozčílilo. "Co to do tebe vjelo, Rosalinn? Copak je nechceš zabít?"
Rosalinn ležela na svém lůžku a četla si nějakou knihu. Výlev její sestry ji vůbec nerozhodil, spíše ji pobavil. "Uklidni se, prosím tě. Jejich čas brzo přijde. Chci je zabít, to ano," zaklapla knihu a zadívala se na Severinu, "ale tím nejhorším možným způsobem."
To Severinu zarazilo. Přestala nadávat, zastavila se a otočila se k Rosalinn. Dala si ruce v bok a potutelně se zasmála. "Že mě to vůbec nepřekvapuje. Vždycky tolik prahneš po krvi a bolesti ostatních. To se mi na tobě fakt líbí."
"Po krvi a bolesti druhých prahneš i ty, nesnaž se to skrývat," popíchla Severinu černovlasé dvojče.
"Já se to nesnažím skrývat. Naopak to chci předvést celému vesmíru!" Severina zaklonila radostně hlavu, rozpřáhla ruce ve vzduchu a venku začala řádit bouřka. Oblohu křižovaly klikaté blesky, zvuk hromu byl ohlušující a na zem dopadaly kroupy velikosti tenisáku.
Rosalinn se zahleděla na tu spoušť, kterou způsobila Severina. Jim to připadalo báječné, ale obyvatelé planety už takovou radost mít nebudou.
"Až získáme Kroniku Sférického světa, vykonáme svoji krutou pomstu, která nikoho nemine. Winx, Společenstvo Světla, nevinní lidé… Ti všichni na vlastní kůži pocítí náš hněv."
Severina se uchechtla. "Když takhle mluvíš, běhá mi mráz po zádech. Ale bereš mi slova přímo z úst. Už se nemůžu dočkat, až se do toho dáme!"
Temná Dvojčata si plácla. "Vrátíme se zpátky domů," rozhodla Rosalinn, "jsem si jistá, že Kronika musí být někde tam."
Severina přitakala. "Jo, taky mám ten pocit. Navíc bych řekla, že o našich úmyslech už ví. A tím pádem musí být na místě, kde se kniha ukrývá!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloom magic Bloom magic | 31. srpna 2014 v 11:52 | Reagovat

Úžasné.Snad nejlepší díl.:D

2 Xena Xena | 31. srpna 2014 v 20:41 | Reagovat

Me se nejvic libilo jak Daphne rekla: "Jsme v pekny rejzi.” :D Super dil.Tesim se na dalsi.Keiko,opravdu piseš vazne skvele!

3 Ája_16 Ája_16 | 26. října 2014 v 8:47 | Reagovat

Super!!! Já jsem ta ♥♥ víte?

4 Ája_16 Ája_16 | 26. října 2014 v 8:47 | Reagovat

Super!!! Já jsem ta ♥♥ víte?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama