VIII. Domino - prokleté království - část druhá

23. srpna 2014 v 10:00 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Bloom překvapením rozšířila oči. Kronika Sférického světa? Neměla ponětí, co to bylo, nikdy o něčem takovém neslyšela. "Nevím, o čem mluvíš… Severino." Stále visela asi dvacet centimetrů nad zemí a docházely jí síly.
Severina na svou tetu zlověstně vycenila zuby. "Tak ty nevíš, o čem mluvím? Každý člen královské rodiny Domina ví, kde je skrytá Kronika Sférického světa! Nezahrávej si se mnou, královno Eraklyonu." Severině docházela trpělivost. Měla chuť praštit s Bloom o zem, až by jí roztříštila lebku.
"Klid, sestro, však ona nám to poví, dřív nebo později," přidala se k Severině Rosalynn. Teď stály vedle sebe a se zlověstnými úšklebky čekaly na Bloominu reakci.
Bloom se přerývaně nadechla, aby ze sebe dokázala dostat další slova. "Když o té knize ví každý člen královské rodiny Domina, proč se mě na to ptáte?" Narážela na to, že i Dvojčata kdysi dávno patřila ke smetánce Domina.
"Myslím, že to si můžeš domyslet sama," podotkla šeptem Rosalynn. Ale i přesto bez zaváhání pokračovala ve vysvětlování. "Jistě, i my jsme o ní věděli. A bylo také naším úkolem ji chránit před těmi, kdo by se jí chtěli zmocnit. Před mnoha lety byla ukrytá v královské knihovně na hřbetu ptáka Roca. Nicméně dnes už tam není. A věř mi, že jsme knihovnu prohledali celou. Víme o každé tajné místnosti, která se tam nachází." Rosalynn se významně zadívala na Bloom. "Ty jsi sice královna Eraklyonu, ale stále jsi i princeznou Domina."
"I kdybych věděla, kde se Kronika skrývá, nikdy bych vám to neřekla. Raději zemřu!" vzdorovala Bloom a snažila se vymanit ze Severinina područí. Bylo to k ničemu.
Dvojčata byla ještě silnější než při poslední bitvě s Winx. Někde musela získat nové síly. "Jak to že jste tak silné? Dokážete zničit celé Domino…" Bloom neudržela slzy na uzdě a pomalu jí stékaly po tváři.
Severina se radostně usmála. "Ále, jen jsme navštívili starou kamarádku, trochu si popovídali a vzali jsme si od ní sílu, se kterou Jasslyn neumí vůbec zacházet." Rosalynn souhlasně přikývla a nad tou vzpomínkou se pousmála.
Jasslyn? Tak se přece jmenuje ta víla, kterou Specialisté našli na Alfee! Tak to ona musela čelit Dvojčatům, přemítala v myšlenkách Bloom. Ale něco tu nesedělo. "Pokud byste jí sebrali všechnu její moc, byla by už mrtvá…"
Rosalynn probodávala královnu Eraklyonu svým ledovým pohledem. "Tak se pravděpodobně i stalo."
Bloom se po dlouhé době trochu pousmála, což Dvojčata vyvedlo z míry. "Jenže ona stále žije, Rosalynn. Je o ni postaráno na Alfee."
Když to Dvojčata zaslechla, zamrzl jim úsměv na rtech. Pak ale Rosalynn jen mávla rukou. "Ona už nás nezajímá. Vzali jsme si od ní, co nám patří." Pozvedla ruku zářící purpurovým světlem a palác se otřásl v základech. Na zem popadaly další kusy mramorové omítky.
Bloom to pozorovala s lítostí. Nemohla uvěřit, že Domino je znovu na pokraji zkázy a z prosperujícího království zbydou jen trosky. Zavřela oči a byla připravená na svůj konec. "Tak dost. Když nejsi ochotná mluvit, už tě tu nikdo nepotřebuje," zahromoval rozbořeným sálem Severinin hlas. Napřáhla štíhlé ruce směrem k Bloom. Z těch sršely do okolí ledově modré paprsky. "Sbohem, Bloom."
Světlovlasá půlka Dvojčat chtěla vykonat ortel smrti, jenže v tu chvíli ji něco ostrého zajelo do zad. Severina vykřikla a uskočila stranou. Zhluboka dýchala a jednou rukou si sáhla na poraněná záda. Pak ji stáhla před sebe. Na prstech se jí perlily kapky rudé krve.
"Máš sečnou ránu po celé délce zad, sestro," zadívala se na zranění Rosalynn.
"Zmizte z Domina, čarodějnice! Tady nemáte co pohledávat!" Z vířícího prachu se vynořil Thoren, král Domina. Byl oblečen v silné zbroji a v pravé ruce držel mohutný meč zdobený rytinami.
Temná Dvojčata na malý okamžik ztuhla. Rychle se však vzpamatovala a Rosalynn přejela rukou po Severininých zádech. Krev zmizela a kůže se zacelila, jakoby se nic nestalo.
"Tak za tohle zaplatíš, drahý otče," procedila skrze zuby Severina a připravovala se k útoku. Thoren se postavil do bojové pozice s ostřím meče namířeným proti Dvojčatům. "Jen se ukaž, co v tobě je, Severino," popíchl svou dceru k dalšímu kroku.
A zabralo to. Severina se rozpálila do ruda, pozdvihla ruce nad hlavu, když jí Rosalynn položila ruku na rameno. To zase fungovalo jako uklidňující lék. "Přestaň, sestro. Nech ho být, tady jsme stejně skončili.
Severina střelila pohledem od Thorena ke svému dvojčeti. Ruce svěsila podél těla a ještě než Dvojčata zmizela, probodla krále Domina nenávistným pohledem, který vyjadřoval všechno.
V sále se rozvířil prach, ale přesto tu po Dvojčatech zbyla spousta důkazů o jejich přítomnosti.
Thoren namáhavě oddechoval, uvolnil sevření kolem rukojetě meče a padl na kolena. A jako všichni v místnosti ztratil vědomí a svalil se na podlahu.

"Počkej, počkej, to myslíš vážně?"
Na Alfee se už schylovalo k západu slunce. V tento čas bylo hodně studentek venku užívajících si volný čas s kamarádkami. Hráli hry, prohlíželi si módní časopisy, klábosili o klukách… Je to asi ta nejpohodovější část dne.
Keiko s Jasslyn napodobily svoje vrstevnice a také se vydaly na podvečerní procházku kolem školy. Odpoledne strávily povídáním o svých životech, chvilku musely strávit ještě na ošetřovně, aby se Daphne podívala na Jasslynin zdravotní stav.
Jasslyn se hned potom chtěla vrátit domů, jenže to Daphne nepovolila. Musela tu ještě nějaký čas zůstat. Winx a další měli plno otázek, které bylo třeba zodpovědět.
Pak Keiko pozvala Jasslyn do pokojů, kde bydlela se svými kamarádkami. A po celou tu dobu se Keiko užírala starostmi. Myslela na Arianu a ostatní, které riskovaly svůj život na Dominu. Snažila se svoje emoce skrývat, ale stejně tušila, že to Jasslyn vycítila. Pořád se ji snažila rozesmávat a všelijak rozptýlit.
Zrovna procházeli okolo fontány, která zdobila střed školního prostranství. Zamířili k jedné z laviček, které fontánu obklopovaly, a pohodlně se na ní uvelebili. Z toho místa byl pěkný výhled na probíhající západ slunce.
"Ty ses ještě nikdy neproměnila do vílí podoby? Tomu se mi nechce věřit," zavrtěla nevěřícně Keiko hlavou.
Jasslyn to rozesmálo. "No, nikdy jsem to nepotřebovala, moje síly jsou… vlastně byly i normálně hodně mocné. Vždycky mi to stačilo."
Jasslyn už Keiko seznámila s tím, co se jí stalo. Jak byla napadena Temnými Dvojčaty, která ji okradla o její cenné síly. Jen když na to Jasslyn pomyslela, přeběhl jí mráz po zádech.
"Ale vždyť ti musí být alespoň dvacet, ne? Na míň teda nevypadáš," šťouchla z legrace do Jasslyn. "A kdyby ses proměnila, úplně bys cítila tu moc, která se ti rozlévá celým tělem, každičkou malou částí…"
"Zní to skvěle," přiznala Jasslyn a snažila si to představit. Jenže pak trochu zvážněla a rozhodla se, že Keiko poví poslední důležitou věc. "Víš, Keiko, ráda bych ti ještě něco řekla," začala nesměle a přitom si hrála s prsty. Keiko se na ni povzbudivě usmála a čekala.
Jasslyn se odhodlala vyslovit pravdu. "Není mi dvacet, i když tak možná vypadám, ale nejsem ani mladší."
Keiko vstřebávala nové informace. "Takže jsi starší? Páni, vůbec bych to do tebe neřekla. A to přitom vypadáš jako zdejší studentka třetího ročníku," na chvíli se odmlčela, aby ze sebe dostala tu otázku: "Neříkej mi, že ti je už například třicet let. Dneska není apríla, Jass."
"Apríla není, ale já mluvím vážně, Keiko. Jsem stará už víc jak sto padesát let." Tak a bylo to venku. Jasslyn pečlivě sledovala výraz ve tváři Keiko.
Ten se změnil z pochybovačného přes nevěřící, až si to nakonec Keiko byla schopná uvědomit. "Co to -
Započatou větu už nestihla dopovědět, protože nedaleko od nich se z ničeho nic zablesklo. Zlatavý parsek světla se rozplynul ve vzduchu a jeho připomínkou zůstal zlatavý prach, který se vzdouval na místě.
Keiko věděla, že to neznamená nic dobrého. Zvedla se z lavičky následovaná Jasslyn a opatrně se spolu přibližovali k onomu místu. Keiko opatrně napřáhla jednu ruku před sebe a v duchu přivolávala živel vzduchu. Prudce máchla rukou do strany a náhlý poryv větru odvál prach do dáli.
A na zemi bylo vidět pět mladých víl, prvaček. Dvě z nich byly pravděpodobně v bezvědomí, další z nich krvácela z ramene, kde měla ošklivě potrhanou kůži. Zbylé světlovlasé víly klečely na kolenou a těžce oddechovaly.
"Ariano! Holky!" Keiko překonala poslední metry ke svým kamarádkám, poklekla k Arianě a vzala si její tvář do dlaní. V obličeji měla zmučený výraz, oči plné bolesti, z kterých se Arianě řinuly slané slzy.
V návalu emocí Ariana Keiko pevně objala a odmítala se jí pustit. Slzy smáčely Keiko záda. "Už jsi v bezpečí, Ariano, všechny jste." Snažila se vyprostit z jejího pevného sevření. Když jemně zatahala Arianu za ruce, pomalu je stáhla podél těla.
"Co se to tady děje?" K místu dění přiběhla královna Daphne. Jakmile uviděla scénu před sebou, vrhla se k dívkám a začala je prohlížet. "Co se vám stalo? Kdo vám to udělal?" Ani jedna z víl se neměla k odpovědi.
"Královno Daphne, všechno vám poví, ale nejdřív se o ně musíme postarat," žadonila prosebným hlasem Keiko. Už jenom ten pohled na její kamarádky ji zabolel u srdce. Jakoby se do něj zabodlo tisíc ostrých špendlíků.
Daphne přikývla. "Dobře, Keiko pomoz Arianě, Jasslyn, prosím, ty se postarej o Cleo." Daphne se napřímila, napřáhla ruce před sebe, ze kterých vyšlehly světelné paprsky a na zemi se objevila tři nosítka pro Elisu, Zoey a Mikki.
Jen co sem doběhli ostatní profesoři, bez otálení začaly pomáhat dívkám na nosítka, které následně odnesly na ošetřovnu.
Keiko s Jasslyn kráčely vedle sebe a každá z jedné strany podpírala vílu. Obě sípavě dýchaly a byly na pokraji zhroucení. Keiko ten pohled na Arianu málem nesnesla. Kousla se do rtu, aby zadržela slzy.
Pak na ni Ariana promluvila. Spíše šeptala. "Promiň… Keiko… měli jsme tě… poslechnout… Je mi to… líto…"
"Pššt, nemluv, akorát se tím vyčerpáš." Napůl ji vlekla k ošetřovně, od které už byly jen pár metrů.

Kamarádky Keiko ležely na postelích, jež se nacházely vedle sebe. Teď každá z nich klidně oddechovala ponořena do sladkého spánku.
Jediný, kdo neutrpěl žádná zranění, byla Cleo. Jen byla, stejně jako Ariana, k smrti vyčerpaná.
Všechna zranění byla díky magii vyléčena, takže si Keiko mohla pořádně oddechnout. Ta doba, kdy trnula strachy, jí připadala nekonečná.
Teď spolu s Jasslyn a královnou Daphne postávala opodál a pečlivě sledovala každý pohyb v postelích.
"Uklidni se, Keiko. Jsou v bezpečí, relativně zdravé a už jim nic nehrozí," chlácholila Keiko Daphne. "A co se jim teda stalo? Mám takové tušení, že o tom něco víš."
Keiko střelila pohledem po Daphne a povzdechla si. Nakonec je na ní, aby věci uvedla na správnou míru. "Vydaly se na Domino." Daphne ztuhla a vyděšeně na Keiko hleděla, jestli to myslí vážně. "Chtěly tam jít na pomoc zdejším obyvatelům, pomoct, kde by se dalo… Snažila jsem se je zastavit, ale vůbec mě neposlouchaly… Nevím už, co se tam událo, ale tohle je výsledek," pokývla hlavou směrem k dívkám.
Daphne se zvedla ze židle a rychlým krokem přecházela od jedné stěny ke druhé. "To může znamenat jediné. Domino musela postihnout katastrofa." Odmlčela se a přecházela sem a tam. "Vážně, Domino by se mělo přejmenovat na "Prokleté království". A už hodnou dobu přemýšlím o tom, že bych se tam vydala. A když vidím vaše kamarádky, cesta na Domino je nevyhnutelná."
"Ale nemůžete tam jít sama! Bůh ví, co tam na vás čeká!" Keiko se snažila Daphne zarazit. Ale ta už byla pevně rozhodnutá. Otočila se na podpatku a beze slova vyšla z ošetřovny.
"Půjdu s vámi!" vypustila Keiko z úst. A zarazila se. Vážně to řekla? Spíš jí připadalo, že za ní mluví někdo jiný.
Daphne se obrátila ke Keiko a měřila si ji přimhouřenýma očima. Keiko si nervózně mnula ruce. Svá slova však nehodlala vzít zpátky.
"Já se taky přidám. Keiko má pravdu, nemůžete se tam vydat sama. Je to příliš nebezpečné," podpořila Jasslyn svou novou kamarádku. Spiklenecky na ni mrkla.
Daphne pozorovala obě dívky zkoumavým pohledem, až nakonec pokývla hlavou. "Dobrá, pojďte za mnou do ředitelny."

V ředitelně se Keiko proměnila do své vílí podoby a znovu nad ní užasla. Když je proměněná, lépe dokáže živly krotit. Daphne s Jasslyn zůstaly ve svém normálním oblečení.
Chytily se za ruce a kolem nich se utvořil zářivý kruh, který je bleskově přenesl z Magixu na Domino. Přímo do královského paláce, z nějž teď byly jen trosky.
"Pane Bože… tohle nemůže být Domino!" Daphne si zakryla rukama ústa, z kterých se vydral bezmocný vzlyk. Keiko s Jasslyn jen ohromeně stály na místě.
"Daphne…" Královna se za tím hlasem otočila. Vycházel z trůnního sálu.
"To byl hlas Thorena! Pojďte a držte se při sobě, rozumíte?" Keiko s Jass vážně přikývly. Každá pročesávala okolí, aby případně mohly zaútočit na jakoukoliv hrozbu.
"THORENE!" Daphne přidala do kroku, jakmile uviděla svého krále ležícího na zemi. Padla na kolena vedle něj a vzala ho do náruče. "Thorene…" Na víc se Daphne nezmohla.
"Kronika… Sférického světa… Dvojčata… se jí chtějí…" Víc už král Thoren nestihl říct. Upadl do bezvědomí. Daphne zkontrolovala jeho životní funkce a seslala na něj léčivé kouzlo. Pak se šla postarat i o Winx a krále Skye.
"Temná Dvojčata musejí být velice mocná, když dokázala porazit Winx a dva silné krále. To se mi vůbec nelíbí. Ale zdá se, že odsud už zmizela."
"Kronika Sférického světa? Co je to? Obrátila se s otázkou Jasslyn na Daphne.
Daphne ztuhla na místě. " Kronika Sférického světa… Dvojčata…" Královna Domina si náhle uvědomila děsivou pravdu. "Rychle, pojďte se mnou!" A vyrazila pryč ze sálu.
"A co Winx a králové? Budou v pořádku?" Keiko přecházela očima z jednoho těla na druhé.
"Budou, teď se musí jen uzdravit, a co nevidět se proberou. Ale teď honem. Musíme se dostat k Víru plamenů!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloom magi Bloom magi | 23. srpna 2014 v 12:57 | Reagovat

Super epizodka. Tešim se na dalši.

2 Maju Maju | 23. srpna 2014 v 13:57 | Reagovat

Taky se těším ;)

3 Xena Xena | 24. srpna 2014 v 9:03 | Reagovat

Já taky.Je to čin dál zajinavjejši.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama