Září 2014





X. Naděje - část první

13. září 2014 v 11:12 | Keiko |  Příběh Goldix Club




V paláci na Dominu to opět vřelo. Když už si Winx a všichni okolo nich mysleli, že budou mít na malou chvíli klid, Temná Dvojčata se vrátila, aby si odnesla Kroniku Sférického světa.
Ale Jasslyn nehodlala něco takového připustit. A aniž by si to uvědomovala, poprvé ve svém životě se proměnila do vílí podoby. Ostatní si toho však všimli.
"Ale, ale, naše nejlepší přítelkyně se konečně stala skutečnou vílou!" pronesla jízlivým tónem Severina. "Upřímně gratuluju!"
I Keiko nezůstala se svým komentářem pozadu. "Jass, vypadáš úchvatně!"
Jasslyn se napřímila z bojové pozice a zahleděla se na sebe v jednom z oken, které odráželo její zjev. A žasla. Připadalo jí, jako by to ani nebyla ona! Teda ty víla v odrazu měla stejnou tmavou pleť, úzké oči a vínové vlasy, ale ten zbytek se Jasslyn moc nepodobal.
Vlasy měla svázané do vysokého elegantního copu, místo obvyklých šatů na sobě měla třpytivý overal, ze kterého jí na záda splýval zelinkavý závoj. A místo bot měla nohy omotané hedvábnými stužkami.
Jasslyn se na to nemohla vynadívat, jenže teď měla důležitější věci na práci. Ani neměla čas přemýšlet nad tím, jak to že se proměnila. Vždyť jí Dvojčata okradla o její síly!
Znovu se na ně zaměřila a čekala, až udělají další krok.
"Říkali jsme přece, že tu nechceme nic ničit. Jen nám vydejte Kroniku a my zase půjdeme. Přece nestojíte o to, aby tu někdo přišel k úrazu. Nebo ještě hůř," provokovala Severina.
"Obávám se, že vám nebudeme moct vyhovět," postoupila kupředu Daphne a po dlouhých letech se podívala svým dcerám do očí. "Jen si račte povšimnout, že jste ve značné početní nevýhodě. Odejděte nebo…"
"Proč se tu s nimi vybavujete?! Dobře víte, že bez té knihy neodejdou, a když jim ji nedáme dobrovolně, získají si ji násilím!" Jasslyn už to nemohla déle vydržet. Přímo cítila, jak jí moc probíhá každičkou částí těla a vzývala ji na povrch.
Jasslyniny ruce začaly žhnout stříbrným světlem, které rázem osvětlilo pokoj jako za dne. Pozvedla ruce a neohroženě jimi namířila na své úhlavní nepřítelkyně. Kdysi to možná byly její kamarádky, ale teď je všechno jinak.
"Fénixovy perutě!" Z Jasslyniných rukou vytryskl oslnivý paprsek světla, až si osazenstvo v místnosti muselo zakrýt oči.
I Dvojčata to nepokrytě překvapilo. Zmizeli jako pára nad hrncem. Poté, co znovu zavládla tma, po nich nebylo ani stopy.
Jass těžce oddechovala. Tohle kouzlo patřilo mezi její nejsilnější a vyžadovalo hodně duševních i fyzických sil. Ruce svěsila k tělu a klekla si na kolena. Okamžitě k ní přispěchala Keiko.
"Jasslyn! Jsi v pořádku?" Přiklekla si ke své kamarádce a starostlivě ji objala svými pažemi. Sledovala ji s obavami v očích.
Jasslyn si po pár vteřinách sedla do tureckého sedu. Oči měla zavřené a už dýchala mnohem klidněji. Keiko z ní nespustila oči.
Když Jass oči otevřela, bylo v nich vidět tolik radosti, že to nakazilo i Keiko. Jasslyn ji samým štěstím objala, po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Proč brečíš, prosím tebe?"
"To je z tý radosti! Měla jsem za to, že jsem svoje síly nadobro ztratila! Ale pořád je mám a teď jsem se dokonce i proměnila! Prostě umírám štěstím!"
Ke dvěma vílám přistoupila Daphne. "Skvělá práce, Jasslyn. Máme všichni radost za tebe a jsme ti navíc vděční." Ruce měla sepjaté na prsou a ve tváři blažený výraz.
"To si vážně myslíte, že nás jeden útok jedné naivní víly zastaví?" ozvalo se všem za zády. Jako jeden muž se všichni otočili, aby u okna spatřili Dvojčata. Bez jediného škrábnutí.
Keiko s Jasslyn se vymrštily na nohy a nevěřícně zíraly na Rosalinn se Severinou. Byly si jisté, že Jasslynin útok byl nesmírně silný a jen málo bytostí by se s ním dokázalo vypořádat. Zdálo se, že mezi ně v tuto chvíli patřila i Temná Dvojčata.
"Možná máš svoje síly, Jass, ale my je máme taky. Pamatuješ na ten krásný slunečný den na Alfee?" popichovala Jasslyn Severina.
To jí vůbec nemuseli připomínat. Nechtěla na to myslet a ten den by si ráda vymazala z paměti. Nenechala se tím vyvést z míry a chystala se k dalšímu útoku. Tentokráte zkoncentruje všechno, co v sobě má, až z Dvojčat zbyde jenom prach!
Jasslyn k sobě začala přivolávat moc, čekala, až jí zase budou brnět konečky prstů. Jenže se nic nedělo. Necítila vůbec nic. Zadívala se na své ruce, zatínala je v pěsti, ale nebylo to nic platné. Její síla zmizela.
Jako na potvrzení jejích myšlenek se Jasslyn proměnila zpátky do normální podoby. Všechnu sílu, kterou v sobě měla, strávil ten jediný útok.
Před pár okamžiky byla tou nejšťastnější osobou v Magické Dimenzi, teď se to celé znovu hroutilo.
Zato Keiko se tím nedala vykolejit. Stoupla si před Jass, aby ji chránila.
"Smaragdové liány!" zvolala s rukou namířenou k podlaze. Ta se začala otřásat, až se v ní vytvořily praskliny, z kterých do vzduchu vystřelily silné liány mířící k Dvojčatům. Ale na Dvojčata něco takového nemělo vůbec žádný účinek.
Rosalinn byla opřená o stěnu, jen jí stačilo nad liánami mávnout rukou a ty se poroučely tam, odkud přišly. Zůstala po nich jen rozpraskaná podlaha.
Rosalinn naoko zazívala. "Jestli nás máš v úmyslu zastavit, musíš se zlepšit, vílo přírodních živlů." Pak se na Keiko zkoumavěji zahleděla. "A když už jsme u toho, tvoje síly jsou taky velmi cenné. Možná bychom si je též mohli přivlastnit."
"Nepřipadá v úvahu," nenechala se Keiko zastrašit. Chtěla být silná a ochránit svoji kamarádku. Nerada byla jenom přítěží, o kterou se musí ostatní starat. Proto pokud bude muset, bude bojovat na život a na smrt.
"Tak dost," vložila se do toho Bloom chystajíce se o Dvojčata postarat. Jenže ty jí nedala vůbec žádnou šanci.
Temná Dvojčata se začala pohybovat jako blesk, vypadaly jenom jako rozmazané šmouhy, temně modrá a vínová. Odrazovali se od stěn, bylo nemožné na ně zaútočit. V nastávajícím zmatku se nikdo nevěnoval Kronice Sférického světa. Takže se nikdo nemohl všimnout, jak se k ní přiblížilo vínové světlo a pohltilo ji do sebe.
Jak rychle se tu Dvojčata zjevila, tak rychle taky zmizela. Tentokráte za sebou nenechaly nic, co by poukazovalo na jejich přítomnost. Ale stalo se něco mnohem horšího.
"Kronika Sférického světa! Zmizela!" Všimla si jako první Daphne. Zděšeně se ohlížela kolem sebe, dívala se pod stůl a židle, jenže kniha byla skutečně pryč.
"Jo, řekl bych, že zmizela společně s Dvojčaty," konstatoval poraženeckým hlasem Thoren. Sesunul se na jednu z židlí a tvář skryl do dlaní.
"To není dobré, to je ohromně zlé."
"Řekla bych to jinak," namítla Daphne. "Je to v pytli. Jsme definitivně v háji! Jestli ji ty dvě získaly, s Magickou Dimenzí to půjde z kopce."
Zavládlo ticho. Každý se ztratil ve svých myšlenkách, představovali si, co teď nastane za teror.
"Ale říkala jste, že je nesmírně těžké tu knihu ovládnout. Je na sto procent jisté, že se to Dvojčatům podaří?" svitla Jasslyn poslední naděje.
"Není to na sto procent jisté, ale dá se to předpokládat. Koneckonců mají v rukou tvoji sílu, nejčistší, jaká kdy existovala. Ovšem naděje umírá poslední." Daphne přešla ke kulatému oknu a zahleděla se na své království. Zdálo se, že bude brzy svítat. Obloha nad obzorem byla bledší.
"Měli byste se vrátit na Alfeu," navrhla se zamyšleným výrazem, "my s Thorenem tu do rána zůstaneme, abychom se postarali o poddané a obyvatele království.
"Máš pravdu, Daphne," přisvědčila Flora a obrátila se čelem k Jasslyn a Keiko. "A pokud se nemýlím, už dnes čeká vás dvě začátek vyučování."
Víly se zarazily. "Ale, paní ředitelko, nešlo by to odložit…"
"Já přece na Alfee nestuduju! Už tam nemám co pohledávat, takže bych mohla jít domů na Mythii."
Flora měla v obličeji nesmlouvavý výraz. "Od dnešního dne jsi studentkou stejně jako tady Keiko. Potřebuješ načerpat síly a něco se o nich naučit." Zahleděla se na Jasslynino rameno, kde měla zlaté tetování ve tvaru hlavy jednorožce. "Tohle je taky důvod, proč se musíš zdržet na Alfee. Musíme přijít na to, co ta tetování znamenají. A i když jste dnes obě pomáhaly, zítra vás uvidím sedět v lavicích. Konec diskuze!" Ke konci svého proslovu zvýšila Flora hlas, což na mladé víly zapůsobilo jako kouzlo.
"Jistě, jak si přejete," zamumlaly současně.
"Budu ráda, když zatím nikomu nic neřeknete, ať nešíříme zbytečně paniku, která ničemu nepomůže," žádala po Winx Daphne. "Povězte o tom jenom těm, kterým uznáte za vhodné."
Flora přikývla a společně s ostatními se chystala k odchodu.
Ještě než je kouzlo přeneslo na planetu Magix, se Bloom otočila ke své sestře. "Očekáváme vás na Alfee, co nejdříve to bude možné."
Odpovědi se už nedočkala, kouzelný vír v okamžení přenesl Winx a mladé víly na Alfeu.
Thoren přistoupil k Daphne, zezadu jí položil ruce na ramena a snažil se ji ukonejšit. Cítil, jak je napjatá. "Společně to zvládneme, uvidíš."
"A tušíš jak?" zněla skepticky Daphne. "Naše dcery jsou silnější než my všichni dohromady a teď mají navíc v rukou nejděsivější knihu historie. Možná že je v našich silách to zvládnout, ale neobejde se to bez ztrát."
Král Domina si povzdechl. "Chtěl jsem tě jenom trochu povzbudit, ale jak se zdá, ty jsi bitvu už předem vzdala." Stáhnul ruce z Daphniných ramen.
"Já jsem nic předem nevzdala, jak si to vůbec můžeš myslet?!"
"Promiň, ale vypadá to tak."
Daphne zaťala křečovitě ruce do pěstí, ale k Thorenovi se neotočila. "Můžeš mě nechat o samotě, prosím?" Její hlas byl bez emocí, vůbec nic se z něj nedalo vyčíst.
Chtěl něco namítnout, ale rozmyslel si to. Uvážil, že teď by hádka ničemu neprospěla.
"Dobře, jak chceš." Thoren se odvrátil od své milované a vykročil pryč z místnosti. Vzal za kliku a naposledy se krátce ohlédl. Pak vyklouzl ven a tiše za sebou zavřel dveře.
Daphne byla konečně sama, mohla dát průchod slzám, jež už nedokázala déle zadržovat. Zaklonila hlavu a její pohled spočinul na hvězdnaté obloze. Se svírajícím srdcem vzpomínala na dny, kdy měla dvě úchvatné dcery a Domino své princezny.

Na planetě Magix bylo krátce po půlnoci, když se na Alfeu vrátily Winx, Verena, Jasslyn a Keiko. Zjevily se v ředitelně, kam je zanesl magický vír. Ten se rázem rozplynul, až po něm zbyl jen třpytivý prach, jenž mizel ve vzduchu.
"Tak to bychom měli. V tuhle noční dobu už nic nevymyslíme, potřebujeme si odpočinout a ráno všechno probereme," navrhovala Flora a Winx s ní souhlasily.
Zahleděla se na svoje studentky, které sotva stály na nohou, oči se jim únavou zavíraly a zívaly na celé kolo. "Vy běžte okamžitě spát. Jasslyn, v pokoji u Keiko a Ariany máš připravenou provizorní postel. Myslela jsem, že bys ráda byla s někým, koho trochu znáš."
Sdělená informace udělala Jasslyn radost. "Jistě, máte mě odhadnutou perfektně."
Bez dalších debat se dívky sunuly ke dveřím z ředitelny.
"Dobrou noc, děvčata."
Holky také popřály, ale skoro to nebylo slyšet, jak byly unavené z dnešního dne. Od ředitelny to k pokoji neměly daleko, takže se nemusely bát, že by cestou usnuly opřené o zeď nebo sloup.
Keiko se podívala na hodinky, aby věděla, kolik času můžou prospat do rána. "No to ne… Do ranního budíku zbývá šest hodin. Zítra v lavici budu, ale dospávat."
"Mám tušení, že tě profesoři moc spát nenechají," zasmála se Jasslyn. Ale ve skrytu duše si říkala to samé. Jí rozhodně šest hodin spánku nestačí. Na to aby mohla další den fungovat, se musela prospat nejmíň osm hodin.
"To je mi jasný, bohužel," povzdechla si Keiko. Vyhlídka na další den nevypadala růžově.
Konečně se dostali k pokojům, kde na ně čekali pohodlné postele, které se jim po šesti hodinách nebudou chtít opustit. Keiko potichu vzala za kliku a neslyšně otevřela dveře do společenské místnosti. Byla tu tma jako v pytli.
"Nevadí ti, když trochu rozsvítím, že ne?" zeptala se šeptem Keiko Jass.
Jasslyn zavrtěla hlavou. "Vůbec ne. Kdybychom šli potmě, o něco zakopneme, uděláme randál a vzbudíme ostatní. Což by nám bylo podobné, nemyslíš?"
"Jo, to rozhodně," zasmála se poznámce Keiko.
Natáhla před sebe ruku a z té se okamžitě vynořil plamínek ohně poskytující dívkám dostatečný rozhled. Cupitaly po špičkách k pokoji, ale Keiko se rozhodla, že zkontroluje ostatní holky.
Když se přesvědčila, že všechny poklidně spí, pocítila úlevu. Bylo to fajn, vidět je tak uvolněné a v pohodě. Těšila se, že si s nimi zítra popovídá.
Keiko opatrně nakoukla do jejího společného pokoje s Arianou, aby se ujistila jako u ostatních. Ari byla rozpláclá na svojí posteli břichem dolů, ani se nestačila přikrýt dekou. Ruce měla rozhozené do stran a poklidně oddechovala. Jako by snad dnešní den byl jen noční můrou.
Keiko ji přikryla a pošeptala slůvka na dobrou noc, Než se odebrala ke své posteli, stačila si všimnout, že má Ariana na nočním stolku knihu pohádek. Na obalu byl vyobrazený měsíc s usměvavou tváří, jehož paprsky osvěcovaly krajinu pod ním.
Na to se musí Ariany zítra, vlastně už dneska, zeptat. Netušila, že si ráda čte pohádky před spaním.
Jasslyn s Keiko napodobily svoje kamarádky a zachumlaly se pod deky. Ani jedna z nich už nepromluvila, obě se ihned ponořily do světa snů.

Kniha - změna názvu a nástin děje

12. září 2014 v 20:47 | Keiko |  Keiko Q&A
Ahoja! :)

Tak musím vám říct, že teď na tu knihu, co se snažím psát, myslím dnem i nocí. :D To hlavně proto, že pořád přemýšlím nad postavami, dějem a drobnostmi, které jsou taktéž důležité. :)
No a dospěla jsem k tomu, že změním název "série". Jak víte, zprvu jsem ji nazvala "Svět Nymphů", jenže tak docela neodrazuje děj knihy. Přišla jsem na lepší název, který se k tomu více hodí: "Předurčená". :) Jinak mi v mysli vyvstaly ještě názvy jako "Kniha živlů" nebo "Neuvěřitelný život", ale nejsou prostě dost dobrý... :D Další nápady zatím nemám, ale to možná ještě přijde. ^^
Takže žádný "Svět Nymphů", ale "Předurčená". ^^

A taky mě trklo, že jsem vám sem dala úvodní kapitolu, ani jsem vám příběh nepředstavila. xD
Takže se to teď pokusím sesumírovat. :)

Cassidy Soreová je obyčejná dívka žijící na maloměstě spolu s rodiči a starším bratrem Cedrikem. Ve skutečnosti není tak obyčejná - přátelí se s živlem Vzduchu. Jednoho dne ji do ruky přijde zvláštní dopis od tajemné soukromé univerzity The Aqua Leaf College. Dlouho neváhá a vydává se vstříc novému a lepšímu životu.
Na cestě do Londýna potká Sofii, se kterou se rychle spřátelí. Jaké bude její překvapení, když zjistí, že i ona míří do Londýna na pozvání soukromé univerzity.
Ale co je ta tajemná univerzita zač? Jedná se o školu pro národ zvaný "Nymphové". Jsou to bytosti, které vypadají jako lidé, jen mají jednu zvláštnost - dokáží ovládat živly Vody a Země. Mají i své protějšky, kteří jsou zajedno s živly Ohně a Vzduchu - Dryádové.
Nymphové a Dryádové se podrobují svým vlastním zákonům a panovníkovi.
Během seznamování se s novým prostředím potkává Cassidy spoustu nových tváří. Pohledného Rivena, snobskou princezničku Amaryl, ale také nové přátele.
Narazí tu i na lamače dívčích srdcí Sayera Craina, který je narozdíl od Cassidy obyčejným člověkem. Ale je skutečně tím, za koho se vydává? A dokáže Cassidy odolat jeho vábení?
A proč je vlastně na univerzitě pro Nymphy, když ovládá Vzduch?
Cestou do Brightonu se Cassidy změní život od základů... Otevírá se před ní utajený a nebezpečný svět, o kterém lidstvo nemá ani ponětí.

Winx víla DÍ

12. září 2014 v 11:46 | Keiko |  Tvoje Winx

Svět Nymphů - ukázka

10. září 2014 v 10:24 | Keiko
Tak jste mi to včera dovolili, tak to tady dneska máte. :D

Tady je krátká úvodní kapitola ke knize, kterou se snažím psát. :)
Až si to přečtete, tak napište do komentů váš názor, jsem na něj hrozně zvědavá. ^^


Nevěřícně jsem zírala na obálku, kterou jsem svírala v rukou. Vypadala jako by sem přišla z dob dávno minulých. Červeným inkoustem na ní byla napsána moje adresa ale nic víc. Žádná známka, žádné potvrzení od pošty ani odesílatelova adresa. To byly tři ze čtyř věcí, které mě parádně zarážely.
Tou čtvrtou byla pečeť. Kdo dneska používá pečetě? Prolétlo mi hlavou. Byla, stejně jako písmo, jasně červená. Trošku víc jsem si ji přiblížila k očím a rozeznala jsem znak nějaké univerzity.
Fajn, teď už mě zaráželo pět věcí.
Univerzita? Pokud vím, tak jsem se nikdy nikam nepřihlašovala. Bohatě mi stačila univerzita, na které momentálně studuju. Napadlo mě, že to mohl někdo udělat za mými zády. Z legrace. Ale tomu jsem nevěřila.
Vynořila jsem se z toku mých myšlenek a znovu se zahleděla na pečeť. Po jejích stranách jsem rozeznala nápis: The Aqua Leaf College. Zvláštní název pro školu. Pravděpodobně soukromá škola, pomyslela jsem si. Uprostřed pečetě byl vyobrazen list složený z ornamentů. Aqua Leaf. Vodní list. Vlastně to vypadalo jako list stvořený vodou. Přitahoval mě k sobě.
Neodolala jsem. Netrpělivě jsem tu pečeť rozlomila a uvnitř na mě čekal přeložený pergamenový list. Opatrně jsem ho z obálky vytáhla, rozložila a začala číst.

Milá slečno Cassidy Soreová,
S radostí Vám oznamujeme, že jste byla přijata ke studiu na soukromé vysoké škole The Aqua Leaf College. Jedná se o univerzitu, která je určena pro nadějné studenty z celého světa.
Pokud se rozhodnete na naši školu nastoupit, jste srdečně vítána.
V obálce je dále přiložena letenka z Prahy do Londýna. Očekáváme Vás v neděli 30. března na letišti Heathrow. Do školy se dostanete univerzitním autobusem, který bude čekat před letištní halou.

S pozdravem

Severina Arrowwoodová,
Zástupkyně ředitelky

… Cože???


Zatím jsem o tom nikomu neřekla. Vážně, co když to byl jenom něčí vtípek? Na druhou stranu… Kdo by se patlal s tou pečetí? A co teprve ta letenka?
Hned jak jsem dočetla těch pár řádků na pergamenu, znovu jsem sáhla do obálky a nahmatala další kus papíru. Pomaličku, opatrně jsem ho vytáhla, jakoby to snad byla časovaná bomba. Opravdu to byla letenka. Z Prahy do Londýna. Odlet ráno 30. března.
V den, kdy mi ten dopis přišel, byla středa 26. března. Takže jsem měla jenom 3 dny na zásadní rozhodnutí. Snad nikdy nebyl můj život ani jeden den klidný. Pořád jsem lítala z průšvihu do průšvihu, z trapasu do trapasu, z problému do dalšího problému. A teď tu bylo tohle. Jen to všechno pořádně promyslet. Postupovat logicky a ne zbrkle, jak bylo mým dobrým zvykem.
První krok: Zkusit si o té škole zjistit něco více. Hned jak jsem se dostala k počítači, počala jsem pátrat. Strýček Google najde všechno. Do políčka vyhledávání jsem zadala The Aqua Leaf College. Téměř bez úspěchu. Dalo by se říct, že totálně bez úspěchu.
Načetl se mi jediný odkaz. Ale aspoň něco. Nedočkavě jsem na odkaz najela myší a rozklikla ho. Načetla se úvodní strana. Označila bych ji jako uvítací. Byl na ní pouze znak školy, který mi již byl znám z pečetě. Jedna půlka stránky byla jasně zelená, druhá tyrkysová. Doprostřed byl zasazen znak.
Když jsem se dostatečně vynadívala na ty barvy, intuitivně jsem klikla na znak školy v domnění, že mě pustí dál. Omyl. Nic se nestalo. Tomu se mi nechtělo věřit. Zkusila jsem to znovu. Nic. Začínala jsem ztrácet trpělivost. Myš už byla mým zběsilým klikáním celá rozpálená.
Naposledy… prolétlo mi hlavou. Všechnu svou fyzickou i mentální sílu jsem soustředila do toho jediného kliku. Tři… Dva… Jedna… Teď!
… Nic. Z pusy se mi vydralo zklamané vzdechnutí. Tohle nikam nevede. Proč je ta pitomá stránka na tom blbém internetu?! Všechno se ve mně bouřilo. A to se mísilo s mou vzrůstající zvědavostí.
Ta škola evidentně existovala. Tak moc jsem se o ní chtěla dozvědět něco víc.
Padla jsem bezvládně do postele a zírala na bílý strop svého pokoje. Asi mi nezbývalo nic jiného, než se na tu cestu vydat.
Ta letenka! Náhle jsem si na ni vzpomněla.
Byla, společně s dalšími mými tajemstvími, uložená v krabici pod postelí. Zastrčená až úplně u zdi, aby ji nikdo nemohl najít. Natáhla jsem se pro ni a vytáhla ji na světlo. Obyčejná stará krabice od… vlastně ani nevěděla od čeho. Před pár lety ji našla u babičky na půdě a hrozně se jí líbila. Vyzařovala ze sebe tajemno i stáří. A tyhle věci měla ráda.
Zvedla jsem víko a tam na mě čekala. Obálka s letenkou. Sáhla jsem po ní, vytáhla letenku a zadívala se na ni. Praha. Londýn. Ráno. 30. března.
Přešla jsem s ní k počítači a znovu otevřela prohlížeč. Mohla jsem si alespoň ověřit, že to v neděli vážně letí.
Před mýma očima se objevila stránka letecké společnosti, která měla let zajistit. Přešla jsem k vyhledávání letů a zadala údaje, které byly na letence.
Trochu jsem otálela. Co když kliknu na "vyhledat" a zase se nic nestane? Upřímně jsem se toho začínala bát.
Nebuď směšná, řekla jsem sama sobě. Jenom do toho. Ať si jsem aspoň něčím jistá.
Chvíli trvalo, než se všechny údaje načetly a já jsem se mohla ujistit, že letenka je platná se vším všudy.
Vstala jsem od stolu, přešla k oknu a ponořila se do svých myšlenek. Potřebovala jsem je trochu utřídit a ve všem si udělat pořádek.
Z nějakého důvodu škola stála o mě. Ačkoliv jsem si vůbec nepřipadala jako nadaná studentka. Spíše naopak. Vysokou jsem proplouvala jen tak tak. Ale to asi bylo zapříčiněno i mou leností. Však kdo by se chtěl učit něco, co ho moc nebaví?
Musela jsem se nějak rozhodnout. A pokud bych mohla odcestovat do Anglie, proč tu příležitost propásnout?
Taky jsem potřebovala změnit vzduch. Poslední dobou jsem svět vnímala jen jako něco vzdáleného. Nic a nikdo mě nezajímal. Ani nedokážu říct, kvůli čemu jsem se tak cítila. Prostě to tak bylo. Doma už nebylo doma.
Všechno tohle přispělo k tomu, že jsem o tři dny později stála se svým kufrem na letišti.


Otázky a odpovědi 15

10. září 2014 v 10:12 | Keiko |  Keiko Q&A
1. Líbí se ti seriál Fantomas?
Seriál Fantomas neznám, takže nemohu soudit. :)

2. Jaký opening z Fairy Tail máš tedy nejraději?
V minulých odpovědích jsem jich vyjmenovala celkem dost... :D Ale když to po mně teda tak moc chcete, tak je to "Breakthrough". ^^

3. Kdo je tvoje nejoblíbenější ženská postava z Fairy Tail?
Mavis a Mira. ^^

4. Máš radši NaLu nebo NaLi?
Rozhodně NaLu! :) Natsu s Lucy se k sobě tak nějak více hodí, i když toho s Lisannou taky hodně prožil. :)

5. Myslíš, že bys nakreslila pohromadě Specialisty Goldix?
Uvidíme, uvidíme. :) Taky jsem o tom už přemýšlela, ale nenašla odvahu se do toho pustit... :D

6. Bude i po prázdninách pokračování Goldix v sobotu v 10:00?
Pokračování samozřejmě bude, ale čas uveřejnění raději odvolávám, protože to většinou v sobotu dopoledne dopisuju. :D Takže Goldix pokaždé v sobotu, ale čas neupřesňuji. :)

7. Přijala bys, kdyby jsi mohla sem na svou stránku přidávat i příběhy od někoho jiného, kdyby ti je posílal?
Obávám se, že něco takového není možné... Maximálně vám tu můžu dělat reklamu. :) Založíte si svůj vlastní blog, kde budete psát svoje příběhy, a já sem pak do článku hodím odkaz a malou ukázku. Pokud to lidi zaujme, tak se k vám pohrnou. ^^

8. Plánuješ překlady dál Winx season 6?
Prozatím ne... žere to spoustu času a takový luxus, že bych měla volného času habaděj, to vážně nemám. :)

9. Jaký je tvůj nejoblíbenější žánr? (knihy, filmy atd.)
Co se knih týče, tak ráda čtu fantasy, společenské romány a historické romány. :)
Filmy mám ráda hlavně komedie, romantické komedie, animované filmy, dobrodružné.
Mám ráda divadlo, to si potrpím hlavně na komedie. ^^
V hudbě... no můžu tak asi všechno, ale nemám ráda rap, hip hop a r'n'b. Nejvíce poslouchám písničky z 60. až 90. let minulého století. :) Tomu já říkám HUDBA! ^^

10. Máš přítele?
Ne, nemám. :) Ale ani mi to nijak nevadí, protože dnešní kluci stojí za starou belu, najde se jenom pár výjimek. x) Navíc jsem tak zažraná do anime kluků, že na 3D kluky nemám ani pomyšlení... :D

Winx & W.i.t.c.h. galerie

9. září 2014 v 16:50 | Keiko |  Winx Club
Tak jsem si dneska prohlížela obrázky, co jsem nakreslila na téma Winx a W.i.t.c.h. a napadlo mě, že bych vám je vyfotila pohromadě a ještě je spočítala. :)
Mohla bych si s nimi vytapetovat pokoj a ještě by mi jich pár zbylo... :D
Obrázků na téma Winx a W.i.t.c.h. už je 338! ^^ Kdo by to byl řekl... :)



A ještě jedno malé srovnání :)

Vlevo nahoře je moje první nakreslená víla vůbec.
Vpravo nahoře moje první nakreslená víla na přání.
A dole moje poslední nakreslená víla na přání. :)

Řekla bych, že je to docela rozdíl. :)

Nápad

9. září 2014 v 12:32 | Keiko
Lidičky, dostala jsem takový nápad... Chci vám ho přednést a pokud možno obdržet vaše schválení. :)
K věci: kdo jste četli článek "Keiko - můj svět", tak jste si jistě všimli zmínky o tom, že se snažím psát knihu. No, zatím mám jenom pár stránek, dlouho jsem to zanedbávala, ale znovu jsem dostala chuť se k tomu vrátit. :)
Spisovatelka ze mě pravděpodobnš nebude, ale nikdy neříkej nikdy. ^^ Kniha se jmenuje "Osudová pouta" a zamýšlím, že by to byla série asi pěti knih. :) Série má zatím pilotní název "Svět Nymphů", který se ale může změnit.
No, k mému návrhu... Uvažovala jsem, že bych příběh uveřejňovala na netu, konkrétně tady, kdybyste o to vy měli zájem. :) Popřípadě bych založila blog věnovaný výhradně "Světu Nymphů", pokud by vás to zaujalo a bavilo vás to číst. :)

Rozhodnutí je na vás a kdybyste byli pro, dala bych vám sem malou ukázku. :)
Do komentů byste pak psali, jestli to zní zajímavě a dychtíte po pokračování... :D

Hezký den! ^^
Keiko Redfox


Winx víla AQUA

9. září 2014 v 11:49 | Keiko |  Tvoje Winx

Keiko - můj svět ^^

7. září 2014 v 14:43 | Keiko |  Keiko Q&A
Zdravím všechny, co sem zavítají a všechny, kteří si přečtou tento článek, protože bude celkem obsáhlý a bude o mně! :) :D Někteří z vás si žádali, abych sem o sobě něco napsala a připojila i "ilustrace". :)

Takže si udělejte pohodlí a můžeme začít! ^^

Moje jméno ve skutečnosti zní Jitka (příjmení vám říkat nebudu :D), ale jsem radši, když mi ostatní říkají Keiko = moje přezdívka. :) Spíš bych řekla, že je to takové moje umělecké jméno a celé je to "Keiko Redfox". Někteří z vás možná nevědí, proč se mi říká zrovna takhle, tak vám to vysvětlím. :)
Keiko - tak se ve skutečnosti jmenovala kosatka, která hrála Willyho ve filmu "Zachraňte Willyho". :) A já miluju kosatky a velryby obecně, už odmalička, takže jsem se po něm pojmenovala. ^^
Redfox - to je příjmení jedné z postav z anime Fairy Tail, "Gajeel Redfox". Tak trošku ho žeru, takže jsem se pojmenovala po něm, no... :D
Bydlím v Kosmonosích, což je město stavebně spojené s Mladou Boleslaví a zrovna je mi dvacet jedna let...... Malá rada pro vás... Kdysi jsem hrozně moc chtěla být dospělá, ale věřte mi, že není moc o co stát... :D Radši bych zase byla šestiletým děckem. :) Takže si užívejte, dokud můžete! :D
Tady mám pro vás pár mých fotek! ^^ Nelekejte se... :D

Moje přírodní barva je tmavší hnědá, ale už jsem hodněkrát změnila barvu... A miluju nosit paruky! ^^ Dlouhé, originální a barevné. :)
Takže tady s hnědou. :)

Po hnědé jsem dostala chuť na blond, ale s tou žádnou fotku nemám... xD
A po blond jsem si vlasy obarvila na červeno! ^^

Hodně lidí mi říká, ať si znovu dám červenou, že mi sluší, ale já chci teď svým vlasům dopřát trochu "dovolené". :D
No, po červené jsem se odbarvila a pár pramenů obarvila na petrolejovou... xD

Jsem možná blázen, ale mně to tak vyhovuje... :D
Pak přišla zase éra červené barvy, a potom éra černo fialová.

A nakonec byly vlasy čistě černé... :D


Momentálně jsem zpátky u svojí přírodní barvy a předpokládám, že u ní nějakou chvíli zůstanu. :)
Ale zato nosím paruky. :D Mám teda zatím jenom dvě, ale další jsou na cestě. ^^
Mám takovou dlouhou nazrzlou a vlnitou fialovo modrou. ^^



Tak, ehm... to by bylo asi vše k barvám mých vlasů... :D Snad nevadí, že jsem se tu o nich tak rozepsala. :P

DROBNOSTI O KEIKO
Narozeniny: 12. července
Astrologické znamení: Rak
Vílí znamení: Hypogrif
Oblíbené jídlo: pizza, maminčina kuchyně ^^
Oblíbená barva: žlutá, fialová, tyrkysová
Koníčky: kreslení, psaní, četba, zvířata, příroda, plavání
Oblíbené zvíře: velryby a delfíni
Ideální kluk: No, momentálně žádného nemám, ale měl by být milý, vysoký, se smyslem pro humor, romantik... ale hlavně veselý člověk! ^^
Nejlepší kamarádka: Řekla bych, že snad ani žádnou nemám. :) Jsem spíš samotář a volný čas raději trávím se zvířaty než s lidmi. :)
Oblíbené filmy: komedie, animované, dobrodružné
Miluju: deštivé počasí a den strávený v bazénu
Nesnáším: týrání zvířat a lidi, co se vůbec nestarají o svou planetu
Oblíbená hudba: pop, rock
Oblíbené boty: hlavně pohodlné, žabky
Oblíbené roční období: Podzim
Oblíbený živel: Voda
Barva očí: modrá
Výška: 178 cm
Váha: 79 kg
Vlastnosti: samotářská, upřímná, milá, se smyslem pro humor, střelená, umělecká duše, vnímavá, romantická, zajímá se o své okolí, citlivá, chápající, podporující, občas náladová xD
Navštívené země: Slovensko, Německo, Itálie, Španělsko, Francie, Amerika

Žiju s mamkou v rodinném domku po prarodičích s velkou zahradou ^^. A mám tu v podstatě svůj vlastní byt... Mamka bydlí nahoře v patře a já v přízemí. :) Takže kuchyně, koupelna a dvě ložnice. Jedna je můj pokoj a druhá pro příležitostné hosty.
Tak vám ráda ukážu, jak vypadá můj pokoj. :)

Tak tu mám křeslo, ve kterým se většinu času válí pes, já jenom občas po večerech, když si chci číst. :) Z oken mám výhled do ulice a na zahradu. Na parapetu mám lampičku, fotky zvířat a gymnastickou stuhu, s kterou občas trsám... :D

Z okna vidím vrbu a přes silnici máme hřbitov... :D

Tak na skříni mám pověšený dres mého oblíbeného fotbalového týmu - FK Mladá Boleslav, taky klubovou šálu a pod ní šálu s národními barvami. :) A přes to mám modrou šerpu z vyřazování na základce a smetanovou z maturitního plesu. ^^

Moje knihovna, která se bude ještě hodně rozrůstat. ^^ Mezi moje nejoblíbenější knihy patří Hunger Games, sága Stmívání, Škola Noci, Vampýrská Akademie, Pokrevní pouta, Harry Potter, Něžně háčkovaný čas, Metráček, Zahrada nesmrtelnosti, Zabiják, Železný král, Železná dcera, Kroniky Drakeových, Billy and me... a tak dále. Nejraději mám fantasy, romány a historické romány.

Koutek, kde trávím pravděpodobně nejvíce času... :D

Mám tu menší stolek, kde mám věci, které potřebuju k malování. :) Jinak kreslím v kuchyni, kdy mám velký stůl a hodně prostoru. Tady je odložiště pastelek, tužek, papírů a barev na oblečení. ^^

Na zdi je nalepená úža fototapeta, díky které si připadám, jako bych byla v Japonsku. ^^

A u postele jsou šuplíky, na kterých nesmí chybět ovladač na tv (:D), knížka a bloček, kam si píšu básničky. V šuplíkách mám časopisy a knížky Witch. :) Zbytek je v krabicích pod postelí... :D

Ráda skládám origami. ^^ Na skřínich mám jinak spoustu krámů... :D Nějaké památeční předměty, svíčky, vonné tyčinky a cd. :) A to hlavně od skupiny McFly! ^^ Hrozně je žeru, není den, kdybych neposlouchala jejich písničky. :)



To by byl můj pokoj. :) A co bych vám o sobě ještě řekla? :)
Mám ráda zvířata a taky tu některá přebývají. ^^ Bígl Cody, lvíček Eddie a dva kocouři domácí, Blacky a Charlie (mamka mu říká Čáryfuk :DDD)







A když už ty zvířata miluju, tak je taky ráda kreslím. :)




Ráda bych svůj život zasvětila pomoci zvířatům a přírodě. :) Nedávno se mě mamka ptala, co chci vlastně v životě dělat, a já jsem já na to nedokázala odpovědět. Nechala jsem si to projít hlavou a uvědomila jsem si, že chci pomáhat těm, kteří to bez lidské pomoci nezvládnou. :)
Takže třeba jednoho dne...


Taky ráda kreslím zátiší, draky a jiné bytosti, když je čas a nálada. :)




Taky vám sem dám pár prací ze školy, hlavně portréty a figury, které jsme kreslily nejvíce. :) Teda ze začátku mi to vůbec nešlo, připadala jsem si total levá... :D Takže vám ukážu jenom ty povedenější, protože ty ostatní vypadají, jako by je kreslilo malé děcko. ;D





A když už je řeč o škole, tak vám o ní taky povím. :) Na základku jsem chodila na 7. základní školu v Mladé Boleslavi. Škola celkově nic moc, ale měla jsem ji jenom pět minut od domu. :D
Na střední jsem se dostala na Střední školu oděvního a grafického designu v Lysé nad Labem, kde jsem úspěšně vystudovala obor Modelářství a návrhářství oděvů zakončený maturitou. ^^ Fuuu, jsem ráda, že ji mám z krku už dva roky... :D
Jak název oboru napovídá, hodně jsme navrhovali a vždy v pololetí jsme měli za úkol navrhnout na určité téma šaty a jedny z nich ušít. :) Uvedu pár příkladů. :)

Jako jedno z témat byl "Mikrosvět". Já jsem přišla na téma !Kapky rosy v ranním slunci". Návrhy teda už nemám, ale ušité šaty ano. :)

Jako rosu jsem použila korálky a flitry a našila je na šaty. :)
Vzadu na zádech pak je jakoby pavučina, na které jsou zachycené kapky rosy.


Za jiný úkol jsem dostali navrhnout sukně, kde jsme měli volné pole půsonosti, žádné určité téma.
Tak mě napadlo, že ušiju sukni na téma "Safari". ^^


Další téma znělo "Stylizace mého já". To jsem nejdřív vůbec nevěděla, co na to mám udělat. :D Nakonec jsem si vybrala jednu z věcí, které mám ráda, a to je pořad "Partička". :)
Bála jsem se, jestli mi to uznají, ale prošlo to bez větších námitek. ^^







Tady jsou šaty, které jsem šila na praxi. :)


A jako poslední moje maturitní práce. :) Byly celkem čtyři témata: svatební šaty, kostým, historický kostým a barevná isnpirace. Každý si musel svoje téma vylosovat a řekla bych, že jsem měla po celou maturitu opravdu šťastnou ruku... :D Vylosovala jsem si svatební šaty, ale jak je ztvárním, bylo zcela na mně. Chtěli po nás něco originálního a neobvyklého, tak to měli mít. :D Představuji vám svatební šaty ve stylu rocku! ^^








Ve svém volném čase se snažím psát i knížku. :) Pochybuju, že by někdy spatřila světlo světa, ale baví mě to a dokonce jsem si navrhla i přebal. :) Jednoduchý, ale podle mě zajímavý a efektivní. ^^



No ale kdyby náhodou se ze mě stala spisovatelka, tak by se mi hrozně líbil takovýhle domeček někde u jezera a v blízkosti lesa. ^^



Miluju anime a mangu. A takovému člověku se pak říká "Otaku". :) Jednou bych ráda navštívila Japonsko a dokonce jsem se japonštinu začala i učit. ^^
A moje nejoblíbenější anime? :)
1. Free!
2. Shingeki no Kyojin (Attack on Titan)
3. Bleach
4. Fairy Tail
5. Sword Art Online
6. Noragami
Už jsem jich zkoukla hodně, ale tohle jsou moje nejoblíbenější. :) A když jsem se koukla na anime list... aby to všechno člověk zkouknul, tak by celý život nemohl dělat nic jiného. :D
A občas si nakreslím některou z mých oblíbených postav. :)
Fairy Tail - Natsu Dragneel

Fairy Tail - Gajeel Redfox ^^


Shingeki no Kyojin - Corporal Levi ^^

Noragami - Yato


Bleach - Ulquiorra ^^

Bleach - Hitsugaya Toshiro



A já jsem sama sebe už taky nakreslila, jak bych vypadala v určitých anime. ^^

Free!


Shingeki no Kyojin



Bleach



Fairy Tail




Tak to by z mé strany bylo asi všechno. :) Fíha, bylo to celkem vyčerpávající. :D
No, ale kdybyste se chtěli ještě na něco zeptat, tak to hoďte do komentu a já na dotazy odpovím. :)
Děkuji vám za pozornost! ^^
Snad nejste zklamaní tím, jaká je ve skutečnosti autorka blogu. :P


P.S. Na závěr bych vám sem ráda napsala jednu svoji básničku. :)

Příroda je matkou všech,
od rostlin až po lidstvo.
Příroda je spřízněnou duší těch,
kdož nepáchají na ní zlo.

Já sama si přeji,
abychom si jí více vážili.
A zhola nic není nemožné,
když do toho dáš srdce své.

Jen pomysli, co všechno ti dala,
co všechno jsi jí dal ty?
Dovol, aby se příroda s tebou smála,
i malý skutek může být velký.

Ten čas nastal právě teď,
uvědom si to, světe, hned!


IX. Kronika Sférického světa - část druhá

6. září 2014 v 15:23 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Na planetě Magix se den pomalu chýlil ke svému konci. Rudě žhavé slunce zapadalo za obzor, ptáci ukončili svůj celodenní koncert a vše se nořilo do noční tmy. Ale město Magixu stále žilo. V ulicích se rozsvěcovaly neonové panely hlásající názvy restaurací, klubů, také novinky v kinech. I v této době se chodníky hemžili lidmi nejrůznějšího věku.
Na jih od města se rozkládají školní prostory Alfei, proslulé akademie pro víly. Tady už tak živo nebylo. Venku nebylo slyšet holčičí povídání, ani smích. Všechny studentky musely být v budově školy, pod přísným dohledem profesorů. Panovalo tu dokonalé ticho. Jen když se okolím prohnal vítr, bylo slyšet šumění listů ve větvích stromů.
Zato na pokojích takový klid zdaleka nebyl. Zítra už se sice mělo začít s vyučováním, ale na to teď žádná z víl nechtěla myslet. Chtěly si užít parádní večer, i když toho možná ráno budou litovat.
V jiných pokojích však bylo prázdno. Světla byla zhasnutá, postele ustlané, křesla a pohovky volné a nikde ani noha. Keiko byla spolu s Jasslyn na Dominu. To jejich kamarádky ležící na ošetřovně vůbec netušily. Když měly povoleno vrátit se do svých pokojů, překvapilo je, že tam ty dvě nejsou. Ať usilovně hledaly po celém prostranství školy, nikde po nich nebyla ani stopa. Pak se od jednoho z profesorů dozvěděly, že odešly s Daphne na Domino. Tato informace všemi otřásla. Nedovedly si představit, co dohnalo Keiko s Jasslyn k takovému činu. Holky už byly díky magii uzdravené, nikde nebylo vidět ani škrábnutí. Žádná z nich znovu nenavrhla ztřeštěný nápad, kvůli kterému málem přišly o život. Všechny do jedné.
Takže teď byly Ariana, Mikki, Elisa, Zoey a Cleo v akademické knihovně. Nedokázaly jen tak sedět a čekat, až se Keiko a ostatní vrátí. Možná i polomrtvé. Dívky dostaly povolení ke vstupu do knihovny v pozdních hodinách. Společně počaly pátrat po nějakých indiciích o zlatých tetováních. Byly odkázané na sekci "Magické historie", kde byla největší pravděpodobnost, že by mohly něco najít.
Už tu strávili nejméně hodinu a štěstí k nim bylo otočeno zády. Po stolech se válely nejrůznější svazky, od tenoučkých, po knihy čítající tisíce stránek. Police v knihovně sahaly až ke stropu, proto tu k dispozici byl i starý žebřík, který toho měl hodně za sebou.
Na něm právě balancovala Cleo, prsty stírala prach ze hřbetů a očima přelétávala názvy titulů. "Tohle může trvat celou věčnost!" postěžovala si a slezla dolů s další tlustou knihou v náručí.
"Ani mi o tom nemluv, pěkně mi to leze krkem," povzdechla si Mikki, naštvaně zaklapla jednu z knih, která před ní byla otevřená a odhodila ji stranou. Naštěstí ji ještě Ariana stačila chytit, než dopadla na temně vínový koberec.
"Ježíš, Mikki, nevyváděj tak!" napomenula Ariana svou kamarádku.
Mikki se na ni na oplátku zamračila. "Jak nemám vyvádět? Hledáme tu už jakou dobu a pořád nic! Přestává se mi to líbit!" Zahleděla se na místo, kde se skvělo její zlaté tetování.
Elisa k ní přistoupila a chlácholivě jí položila dlaň na rameno. Mikki po ní střelila pohledem a jako by mezi nimi probíhala myšlenková komunikace. Mikki následně svěsila hlavu.
"Nikomu z nás se nelíbí, že na těle máme něco, o čem nemáme ani páru, Mikki. Nás to taky štve, ale když se nad tím budeme rozčilovat, nijak nám to nepomůže," promlouvala Elisa kamarádce do duše. Doufala, že to tak vidí všechny.
Ariana se najednou začala hihňat. Ostatní ji nechápavě pozorovaly. Co to do ní vjelo?
"Posedl tě nějaký šotek, Ari?" zeptala se napůl vážně Elisa. Měla ráda srandu, ale v posledních pár hodinách zažila tolik hrůzy, že by to stačilo na celý zbytek života. Teď měla strach o psychické zdraví Ariany.
Když se Ariana stále neměla k odpovědi, Mikki zase ztrácela svou trpělivost. "Tak řekneš nám, co se děje?"
"Já jen…" začala vysvětlovat Ariana se slzami smíchu v očích, "že Elisa mluvila jako naše paní ředitelka…" a propukla ve výbuch smíchu.
Dívky si přehrály Elisin výstup a opravdu to připomínalo Floru. Rozesmály se všechny, smích se rozléhal po celé knihovně.
"Děvčata!" zahromoval místností hlas vrchní profesorky Gimiekis. Už jenom její přítomnost naháněla většině studentek strach. Měřila snad dva metry a její kůže se zdála být skoro průsvitná. Téměř neustále na sobě měla šedé šaty pod kolena se stříbrnými a černými prvky, které byly v pase převázané krvavě rudým páskem. Cípy dlouhých zvonových rukávů dosahovaly až na podlahu. Havraní vlasy byly místy protkané šedinami, jež vypadaly jako stříbrné nitě. Gimiekis je nosila svázané ve vysokém drdolu, aby tak nechala vyniknout svůj přísný srdcovitý obličej. Měla výrazné čelo, rovný nos a ústa stažená do linky. Jejímu obličeji vévodily úzké tmavě smaragdové oči, ze kterých šlehaly blesky na neposlušné žákyně.
"Pokud se nemýlím, obdrželi jste povolení, abyste tu pátrali po informacích o vašich tetováních, ne pro nějaké vylomeniny!"
Dívky stály v pozoru a s obavami hleděly na profesorku. Gimiekis své úzké oči přimhouřila tak, že by skoro nebyly vidět. Pohledem provrtávala pět víl, až se jim z toho podlamovala kolena.
Gimiekis se napřímila do celé své výšky a otočila se k odchodu.
"Ještě jednou uslyším, že se tu bavíte, tak pomažete do svých pokojů!" Kráčela ven z knihovny, ale vypadalo to, jako kdyby plula, nohama se snad vůbec nedotýkala země.
Elisa se naklonila k Mikki a pošeptala jí: "Čert nikdy nespí!" Mikki měla tendenci propuknout v smích, ale včas se zastavila, když si rukama zakryla pusu.
Ale něco přece jenom uniklo a profesorka Gimiekis se ve dveřích prudce otočila čelem k dívkám. Ty se srovnaly do řady, líbezně se na profesorku usmály a laškovně zamávaly na rozloučenou.
Gimiekis pohodila hlavou a vyplula z knihovny. Mikki už se nedokázala udržet, tak se potichu rozesmála.
Ariana ji bouchla do zad, aby přestala. "Člověče, neblbni, ta má uši jako rys! Uslyší tě a máme po ptákách. A mně se teda na pokoj nechce."
Víly se vrátily ke knihám, které tu na ně nedočkavě čekaly.
"To mně taky ne, ale podle mýho soudu tady nic nenajdeme. Je to ztráta času," namítla Mikki sedící v pohodlném křesle se sametovými potahy.
Zoey se zamyslela. "Možná máš pravdu. Jen si vzpomeňte… Nikdo z dospělých o takovém úkazu nikdy neslyšel ani neviděl. A řekla bych, že profesoři mají knihovnu prolezlou od shora dolů."
Cleo si slova Zoey přemítala v hlavě. "Na tom něco bude. Každopádně bych to ještě nevzdávala. Máme čas do půlnoci a možná bychom mohli hledat tam, kde bychom text o zlatých tetováních nečekali."
"Jasně! Co třeba v sekci pohádkových knížek?" napadlo Elisu. "V pohádkách se dějí neuvěřitelné věci a mohla by se najít i jedna o zlatých tetováních!" Podívala se na kamarádky s nadějí v očích a ty přikývly na souhlas. Mysleli přesně na to samé.
Ariana pozvedla ruku zaťatou v pěst: " Tak do toho! Nikdy neříkej nikdy!"

I na Domino padl závoj noci. Na temně modrém nebi zářily hvězdy. Snad se snažily svým třpytem rozehnat chmury lidí, kterým se smůla lepila na paty.
Ale díky Winx a panovníkům Domina se život vrátil k normálu. Spálená pole opět pokrývala svěží tráva, stavení ve městech a vesnicích byla opravená a skvost Domina, královský palác, byl taktéž jako nový. Zdálo se, jako by zloba Temných Dvojčat byl jenom zlý sen.
Jenže opak byl pravdou. To, co se stalo, byl slabý odvar z možností Dvojčat. Byla neuvěřitelně silná, že by dokázala porazit spojené armády.
V jedné z palácových místností bylo živo. Jednalo se o odpočinkový pokoj, kde v krbu praskal oheň, do zahrad se dívalo oválnými okny, které byly po celém obvodu pokoje. Strop byl poměrně nízký a visel z něj skleněný lustr zdobený křišťály a diamanty. V centru místnosti byl umístěn kruhový stůl obklopující pohodlně vypadající židle. V jednom rohu stál klavír, zdálo se, že na něj často někdo hrál.
Keiko se s otevřenými ústy dívala na ten luxus, jenž ji obklopoval. Až z toho přecházel zrak. Podobně na tom byla i Jasslyn. Tak honosnou místnost neviděla už nějakých sto let.
Winx byly nejprve proti tomu, aby tu Keiko s Jasslyn byly, ale když si vyslechly, jak pomáhali Daphne, svolily k jejich přítomnosti.
Víla živlů by ale radši byla zpět na Alfee a padla by do svojí postele. Jenže zároveň se chtěla dozvědět o té knize a plánech proti Temným Dvojčatům. Daphne se všem chystala odkrýt tajemství Kroniky Sférického světa, která ležela uprostřed stolu. Lidé okolo ní byli napjatí jako struny.
"Kronika Sférického světa je asi tou nejděsivější knihou v Magické Dimenzi," začala královna Domina.
"Počkej," zarazila ji Bloom, "to chceš říct, že je to ještě děsivější než Legendárium?" Daphne přikývla.
Musa na ni nevěřícně koukala. "Ještě děsivější než obživlé mumie, sfinga, draci a trolové? To nemůžeš myslet vážně!" zhrozila se. Běhal jí z toho mráz po zádech. Střelila pohledem po knize a otřásla se.
Keiko s Jasslyn němě přihlížely. Obě už o knize zvané "Legendárium" zaslechly, ale mohly si jen představovat, jaký děs musela způsobovat.
Jasslyn se odhodlala položit životně důležitou otázku. "Jakou magii v sobě Kronika skrývá, že z toho běhá mráz po zádech?"
Všechny oči se upřely na Daphne. Ta se zhluboka nadechla, aby to ze sebe dokázala dostat. "Ten, kdo dokáže ovládnout Kroniku Sférického světa, a věřte mi, že to není jednoduché, má neuvěřitelnou moc nad ostatními. Už má na svém kontě spoustu nevinných životů," opatrně poklepala na hřbet knihy.
Tecna se nad tou informací zamyslela. "To jako že někdo dokáže ovládat a manipulovat s lidmi? Nahradit jejich myšlenky svými?"
Daphne smutně zavrtěla hlavou. "Kéž by, Tecno. Ne, je to mnohem horší. Nejdřív vám povím, co je to vlastně "Sférický svět". Někdy se mu také říká "Sférická Dimenze". Je to svět, který existuje mezi nebem a peklem. V tomto světě bloudí duše zemřelých, které nenalezly klid. Je pro ně zavřená jak brána nebe, tak i pekla. Můžou tam setrvat celá staletí, než se konečně rozpadnou v nic. A tahle kniha," poukázala Daphne na kroniku, "je jakýsi klíč, který dokáže otevřít brány do Sférického světa. Jsou v něm zaznamenány všechny duše přetrvávající v oné dimenzi. A neustále přibývají."
Všichni si v odmlce srovnávali myšlenky v hlavě a snažili se pochopit, co jim to teď Daphne sdělila. Měli tušení, že to není zdaleka všechno.
"To znamená, že pán knihy může ovládat duše ve Sférické dimenzi? Existuje způsob, jak je přivést zpět do světa živých a tam je poštvat proti lidem?" snažil se to vysvětlit Thoren.
Daphne položila Thorenovi ruku na jeho a se smutným úsměvem na tváři pokývla hlavou.
"Ale to není celé, že ano?" pokračovala ve vyptávání Bloom. "Je těžké je porazit a poslat zpátky do Sférického světa?"
Prahli po pravdě a netrpělivě očekávali, až jim ji Daphne řekne. To, co přišlo, by vyděsilo i toho nejstatečnějšího hrdinu.
"Je extrémně těžké je porazit. Nejde jen o to, že je čaroděj dokáže přivolat do světa živých. Při přivolávání čaroděj myslí na své nepřátele, které chce porazit, navždy je vymazat ze světa. Pak se duše zemřelých zhmotní a vydají se tam, za kým jim čaroděj poručí. Až se nepřítel čaroděje setká tváří v tvář duši ze Sférické dimenze, duše na sebe vezme podobu toho, čeho se dotyčný nejvíce bojí. V horším případě se promění v toho, koho onen člověk nosí v srdci, někoho milovaného, kterého by nikdy nedokázal zabít."
Daphne se obrátila k Bloom. Oči měla rozšířené hrůzou z pomyšlení, co by se stalo, kdyby se kronika dostala do rukou Dvojčatům. A Daphne to vyřkla nahlas.
"Představ si, Bloom, že by na tebe Dvojčata poštvala duši ze Sférické dimenze a vzala na sebe podobu jednoho z našich rodičů. Byla bys schopná s ním bojovat a zabít?"
Daphne nechodila kolem horké kaše a sledovala reakci své sestry.
Bloomin pohled byl soustředěn někam do neznáma, vůbec nemrkla. Náhle se roztřásla a objala se pažemi.
"Nechtěla jsem tě takhle vyděsit, ale všichni musíte vědět, co by nastalo, kdyby se Dvojčatům podařilo kroniku ovládnout."
"Ale to je naprosto šílené! Jak se mohlo někomu podařit takovou věc stvořit?" bouchla Aisha do stolu pěstí a očima propalovala Kroniku Sférického světa.
"Obávám se, že to ti nikdo z přítomných neprozradí, královno Aisho. Ale i tak je ta kniha úžasná, že ano?" ozvalo se ode dveří do odpočinkového pokoje.
Polovina osazenstva ztuhla a druhá se postavila Temným Dvojčatům čelem. Každá se opírala o rám dveří, ruce založené na prsou a na rtech pobavený úsměv.
"Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si řekli, že se stavíme na pozdně noční čaj," zachechtala se Severina a přitom se kochala pohledem na shromáždění před sebou.
Rosalinn popošla dále do místnosti. "Nechceme tu nic ničit, jen jsme si přišli pro něco, co nám patří."
Jasslyn se vzchopila a pokročila dopředu, přímo naproti Rosalinn, i když se jí Keiko snažila zastavit. "Koukám, že vám patří asi úplně všechno, co?" dala si Jasslyn ruce v bok. Rosalinn na ni nenávistně mhouřila oči, z kterých na Jasslyn metaly blesky.
"Nejdřív moje síly a teď Kronika Sférického světa! Nedovolím vám, abyste ji ukradli a používali proti obyčejným lidem!" S těmito slovy se Jasslyn rozzářila stříbřitým světlem a vlasy jí vlály ve vzduchu, přestože v pokoji byl klid a vítr tu nevál. Stará Jasslyn se rozplynula a místo ní tu stála víla s vysokým copem, zeleno šedivými šaty, okolo nohou měla omotané stužky a na zádech malá křídla.
Aniž by si Jasslyn uvědomila, co se to vlastně stalo, zaujala postavení a byla připravená bojovat.

Winx víla FRANKIE

4. září 2014 v 14:14 | Keiko |  Tvoje Winx


Otázky a odpovědi 14

2. září 2014 v 12:54 | Keiko |  Keiko Q&A
1. Chtěla bys být královnou svojí planety?
Řekla bych, že ani moc ne. :) Jsou s tím sice spojené pěkné věci jako krásný palác, nádherné šaty, lidé vás respektují, máte majetek a peníze, ale moc povinností a skoro žádná volnost. Diplomatická setkání, vyjednávání, řešení problémů v zemi, spousta předpisů atd. :) Takže já bych radši byla normální holka, která běhá po lesích a loukách a dělá to, co ji baví. :)

2. Jaké plemeno psa se ti líbí?
No mně se jich líbí hodně... :D Kdybych mohla, tak mám doma celou smečku. :D :) No, ale mám bígla a lvíčka, takže se mi líbí tyhle a ještě třeba husky, vlkodav, švýcarský ovčák, bernský salašnický, čuvač, howavart, rhodéský ridgeback, irský setr, samojed... Je jich opravdu hodně... :D

3. Máš víc ráda psy nebo kočky?
Mám ráda psy i kočky stejně, konec debaty. :D :)

4. Měla jsi někdy morče?
No jéje, a kdyby jednom jedno. :) Já jsem prostě zvířátkový člověk, no. ^^ Měli jsme křečky, morčata, zakrslí králíčky, normální králíky, andulky, činčilu... Každopádně uvažuju, že si k pejskům a kocourům pořídím někoho dalšího. ^^

5. Máš nějaké věci z Winx?
Ani moc ne... :D Myslím, že ještě někde mám ty hračky z Kinder, nějaké pomůcky do školy a časopis o sto stránkách, který jsem si přivezla z Francie. A to bude asi tak všechno... možná. :D :)