IX. Kronika Sférického světa - část druhá

6. září 2014 v 15:23 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Na planetě Magix se den pomalu chýlil ke svému konci. Rudě žhavé slunce zapadalo za obzor, ptáci ukončili svůj celodenní koncert a vše se nořilo do noční tmy. Ale město Magixu stále žilo. V ulicích se rozsvěcovaly neonové panely hlásající názvy restaurací, klubů, také novinky v kinech. I v této době se chodníky hemžili lidmi nejrůznějšího věku.
Na jih od města se rozkládají školní prostory Alfei, proslulé akademie pro víly. Tady už tak živo nebylo. Venku nebylo slyšet holčičí povídání, ani smích. Všechny studentky musely být v budově školy, pod přísným dohledem profesorů. Panovalo tu dokonalé ticho. Jen když se okolím prohnal vítr, bylo slyšet šumění listů ve větvích stromů.
Zato na pokojích takový klid zdaleka nebyl. Zítra už se sice mělo začít s vyučováním, ale na to teď žádná z víl nechtěla myslet. Chtěly si užít parádní večer, i když toho možná ráno budou litovat.
V jiných pokojích však bylo prázdno. Světla byla zhasnutá, postele ustlané, křesla a pohovky volné a nikde ani noha. Keiko byla spolu s Jasslyn na Dominu. To jejich kamarádky ležící na ošetřovně vůbec netušily. Když měly povoleno vrátit se do svých pokojů, překvapilo je, že tam ty dvě nejsou. Ať usilovně hledaly po celém prostranství školy, nikde po nich nebyla ani stopa. Pak se od jednoho z profesorů dozvěděly, že odešly s Daphne na Domino. Tato informace všemi otřásla. Nedovedly si představit, co dohnalo Keiko s Jasslyn k takovému činu. Holky už byly díky magii uzdravené, nikde nebylo vidět ani škrábnutí. Žádná z nich znovu nenavrhla ztřeštěný nápad, kvůli kterému málem přišly o život. Všechny do jedné.
Takže teď byly Ariana, Mikki, Elisa, Zoey a Cleo v akademické knihovně. Nedokázaly jen tak sedět a čekat, až se Keiko a ostatní vrátí. Možná i polomrtvé. Dívky dostaly povolení ke vstupu do knihovny v pozdních hodinách. Společně počaly pátrat po nějakých indiciích o zlatých tetováních. Byly odkázané na sekci "Magické historie", kde byla největší pravděpodobnost, že by mohly něco najít.
Už tu strávili nejméně hodinu a štěstí k nim bylo otočeno zády. Po stolech se válely nejrůznější svazky, od tenoučkých, po knihy čítající tisíce stránek. Police v knihovně sahaly až ke stropu, proto tu k dispozici byl i starý žebřík, který toho měl hodně za sebou.
Na něm právě balancovala Cleo, prsty stírala prach ze hřbetů a očima přelétávala názvy titulů. "Tohle může trvat celou věčnost!" postěžovala si a slezla dolů s další tlustou knihou v náručí.
"Ani mi o tom nemluv, pěkně mi to leze krkem," povzdechla si Mikki, naštvaně zaklapla jednu z knih, která před ní byla otevřená a odhodila ji stranou. Naštěstí ji ještě Ariana stačila chytit, než dopadla na temně vínový koberec.
"Ježíš, Mikki, nevyváděj tak!" napomenula Ariana svou kamarádku.
Mikki se na ni na oplátku zamračila. "Jak nemám vyvádět? Hledáme tu už jakou dobu a pořád nic! Přestává se mi to líbit!" Zahleděla se na místo, kde se skvělo její zlaté tetování.
Elisa k ní přistoupila a chlácholivě jí položila dlaň na rameno. Mikki po ní střelila pohledem a jako by mezi nimi probíhala myšlenková komunikace. Mikki následně svěsila hlavu.
"Nikomu z nás se nelíbí, že na těle máme něco, o čem nemáme ani páru, Mikki. Nás to taky štve, ale když se nad tím budeme rozčilovat, nijak nám to nepomůže," promlouvala Elisa kamarádce do duše. Doufala, že to tak vidí všechny.
Ariana se najednou začala hihňat. Ostatní ji nechápavě pozorovaly. Co to do ní vjelo?
"Posedl tě nějaký šotek, Ari?" zeptala se napůl vážně Elisa. Měla ráda srandu, ale v posledních pár hodinách zažila tolik hrůzy, že by to stačilo na celý zbytek života. Teď měla strach o psychické zdraví Ariany.
Když se Ariana stále neměla k odpovědi, Mikki zase ztrácela svou trpělivost. "Tak řekneš nám, co se děje?"
"Já jen…" začala vysvětlovat Ariana se slzami smíchu v očích, "že Elisa mluvila jako naše paní ředitelka…" a propukla ve výbuch smíchu.
Dívky si přehrály Elisin výstup a opravdu to připomínalo Floru. Rozesmály se všechny, smích se rozléhal po celé knihovně.
"Děvčata!" zahromoval místností hlas vrchní profesorky Gimiekis. Už jenom její přítomnost naháněla většině studentek strach. Měřila snad dva metry a její kůže se zdála být skoro průsvitná. Téměř neustále na sobě měla šedé šaty pod kolena se stříbrnými a černými prvky, které byly v pase převázané krvavě rudým páskem. Cípy dlouhých zvonových rukávů dosahovaly až na podlahu. Havraní vlasy byly místy protkané šedinami, jež vypadaly jako stříbrné nitě. Gimiekis je nosila svázané ve vysokém drdolu, aby tak nechala vyniknout svůj přísný srdcovitý obličej. Měla výrazné čelo, rovný nos a ústa stažená do linky. Jejímu obličeji vévodily úzké tmavě smaragdové oči, ze kterých šlehaly blesky na neposlušné žákyně.
"Pokud se nemýlím, obdrželi jste povolení, abyste tu pátrali po informacích o vašich tetováních, ne pro nějaké vylomeniny!"
Dívky stály v pozoru a s obavami hleděly na profesorku. Gimiekis své úzké oči přimhouřila tak, že by skoro nebyly vidět. Pohledem provrtávala pět víl, až se jim z toho podlamovala kolena.
Gimiekis se napřímila do celé své výšky a otočila se k odchodu.
"Ještě jednou uslyším, že se tu bavíte, tak pomažete do svých pokojů!" Kráčela ven z knihovny, ale vypadalo to, jako kdyby plula, nohama se snad vůbec nedotýkala země.
Elisa se naklonila k Mikki a pošeptala jí: "Čert nikdy nespí!" Mikki měla tendenci propuknout v smích, ale včas se zastavila, když si rukama zakryla pusu.
Ale něco přece jenom uniklo a profesorka Gimiekis se ve dveřích prudce otočila čelem k dívkám. Ty se srovnaly do řady, líbezně se na profesorku usmály a laškovně zamávaly na rozloučenou.
Gimiekis pohodila hlavou a vyplula z knihovny. Mikki už se nedokázala udržet, tak se potichu rozesmála.
Ariana ji bouchla do zad, aby přestala. "Člověče, neblbni, ta má uši jako rys! Uslyší tě a máme po ptákách. A mně se teda na pokoj nechce."
Víly se vrátily ke knihám, které tu na ně nedočkavě čekaly.
"To mně taky ne, ale podle mýho soudu tady nic nenajdeme. Je to ztráta času," namítla Mikki sedící v pohodlném křesle se sametovými potahy.
Zoey se zamyslela. "Možná máš pravdu. Jen si vzpomeňte… Nikdo z dospělých o takovém úkazu nikdy neslyšel ani neviděl. A řekla bych, že profesoři mají knihovnu prolezlou od shora dolů."
Cleo si slova Zoey přemítala v hlavě. "Na tom něco bude. Každopádně bych to ještě nevzdávala. Máme čas do půlnoci a možná bychom mohli hledat tam, kde bychom text o zlatých tetováních nečekali."
"Jasně! Co třeba v sekci pohádkových knížek?" napadlo Elisu. "V pohádkách se dějí neuvěřitelné věci a mohla by se najít i jedna o zlatých tetováních!" Podívala se na kamarádky s nadějí v očích a ty přikývly na souhlas. Mysleli přesně na to samé.
Ariana pozvedla ruku zaťatou v pěst: " Tak do toho! Nikdy neříkej nikdy!"

I na Domino padl závoj noci. Na temně modrém nebi zářily hvězdy. Snad se snažily svým třpytem rozehnat chmury lidí, kterým se smůla lepila na paty.
Ale díky Winx a panovníkům Domina se život vrátil k normálu. Spálená pole opět pokrývala svěží tráva, stavení ve městech a vesnicích byla opravená a skvost Domina, královský palác, byl taktéž jako nový. Zdálo se, jako by zloba Temných Dvojčat byl jenom zlý sen.
Jenže opak byl pravdou. To, co se stalo, byl slabý odvar z možností Dvojčat. Byla neuvěřitelně silná, že by dokázala porazit spojené armády.
V jedné z palácových místností bylo živo. Jednalo se o odpočinkový pokoj, kde v krbu praskal oheň, do zahrad se dívalo oválnými okny, které byly po celém obvodu pokoje. Strop byl poměrně nízký a visel z něj skleněný lustr zdobený křišťály a diamanty. V centru místnosti byl umístěn kruhový stůl obklopující pohodlně vypadající židle. V jednom rohu stál klavír, zdálo se, že na něj často někdo hrál.
Keiko se s otevřenými ústy dívala na ten luxus, jenž ji obklopoval. Až z toho přecházel zrak. Podobně na tom byla i Jasslyn. Tak honosnou místnost neviděla už nějakých sto let.
Winx byly nejprve proti tomu, aby tu Keiko s Jasslyn byly, ale když si vyslechly, jak pomáhali Daphne, svolily k jejich přítomnosti.
Víla živlů by ale radši byla zpět na Alfee a padla by do svojí postele. Jenže zároveň se chtěla dozvědět o té knize a plánech proti Temným Dvojčatům. Daphne se všem chystala odkrýt tajemství Kroniky Sférického světa, která ležela uprostřed stolu. Lidé okolo ní byli napjatí jako struny.
"Kronika Sférického světa je asi tou nejděsivější knihou v Magické Dimenzi," začala královna Domina.
"Počkej," zarazila ji Bloom, "to chceš říct, že je to ještě děsivější než Legendárium?" Daphne přikývla.
Musa na ni nevěřícně koukala. "Ještě děsivější než obživlé mumie, sfinga, draci a trolové? To nemůžeš myslet vážně!" zhrozila se. Běhal jí z toho mráz po zádech. Střelila pohledem po knize a otřásla se.
Keiko s Jasslyn němě přihlížely. Obě už o knize zvané "Legendárium" zaslechly, ale mohly si jen představovat, jaký děs musela způsobovat.
Jasslyn se odhodlala položit životně důležitou otázku. "Jakou magii v sobě Kronika skrývá, že z toho běhá mráz po zádech?"
Všechny oči se upřely na Daphne. Ta se zhluboka nadechla, aby to ze sebe dokázala dostat. "Ten, kdo dokáže ovládnout Kroniku Sférického světa, a věřte mi, že to není jednoduché, má neuvěřitelnou moc nad ostatními. Už má na svém kontě spoustu nevinných životů," opatrně poklepala na hřbet knihy.
Tecna se nad tou informací zamyslela. "To jako že někdo dokáže ovládat a manipulovat s lidmi? Nahradit jejich myšlenky svými?"
Daphne smutně zavrtěla hlavou. "Kéž by, Tecno. Ne, je to mnohem horší. Nejdřív vám povím, co je to vlastně "Sférický svět". Někdy se mu také říká "Sférická Dimenze". Je to svět, který existuje mezi nebem a peklem. V tomto světě bloudí duše zemřelých, které nenalezly klid. Je pro ně zavřená jak brána nebe, tak i pekla. Můžou tam setrvat celá staletí, než se konečně rozpadnou v nic. A tahle kniha," poukázala Daphne na kroniku, "je jakýsi klíč, který dokáže otevřít brány do Sférického světa. Jsou v něm zaznamenány všechny duše přetrvávající v oné dimenzi. A neustále přibývají."
Všichni si v odmlce srovnávali myšlenky v hlavě a snažili se pochopit, co jim to teď Daphne sdělila. Měli tušení, že to není zdaleka všechno.
"To znamená, že pán knihy může ovládat duše ve Sférické dimenzi? Existuje způsob, jak je přivést zpět do světa živých a tam je poštvat proti lidem?" snažil se to vysvětlit Thoren.
Daphne položila Thorenovi ruku na jeho a se smutným úsměvem na tváři pokývla hlavou.
"Ale to není celé, že ano?" pokračovala ve vyptávání Bloom. "Je těžké je porazit a poslat zpátky do Sférického světa?"
Prahli po pravdě a netrpělivě očekávali, až jim ji Daphne řekne. To, co přišlo, by vyděsilo i toho nejstatečnějšího hrdinu.
"Je extrémně těžké je porazit. Nejde jen o to, že je čaroděj dokáže přivolat do světa živých. Při přivolávání čaroděj myslí na své nepřátele, které chce porazit, navždy je vymazat ze světa. Pak se duše zemřelých zhmotní a vydají se tam, za kým jim čaroděj poručí. Až se nepřítel čaroděje setká tváří v tvář duši ze Sférické dimenze, duše na sebe vezme podobu toho, čeho se dotyčný nejvíce bojí. V horším případě se promění v toho, koho onen člověk nosí v srdci, někoho milovaného, kterého by nikdy nedokázal zabít."
Daphne se obrátila k Bloom. Oči měla rozšířené hrůzou z pomyšlení, co by se stalo, kdyby se kronika dostala do rukou Dvojčatům. A Daphne to vyřkla nahlas.
"Představ si, Bloom, že by na tebe Dvojčata poštvala duši ze Sférické dimenze a vzala na sebe podobu jednoho z našich rodičů. Byla bys schopná s ním bojovat a zabít?"
Daphne nechodila kolem horké kaše a sledovala reakci své sestry.
Bloomin pohled byl soustředěn někam do neznáma, vůbec nemrkla. Náhle se roztřásla a objala se pažemi.
"Nechtěla jsem tě takhle vyděsit, ale všichni musíte vědět, co by nastalo, kdyby se Dvojčatům podařilo kroniku ovládnout."
"Ale to je naprosto šílené! Jak se mohlo někomu podařit takovou věc stvořit?" bouchla Aisha do stolu pěstí a očima propalovala Kroniku Sférického světa.
"Obávám se, že to ti nikdo z přítomných neprozradí, královno Aisho. Ale i tak je ta kniha úžasná, že ano?" ozvalo se ode dveří do odpočinkového pokoje.
Polovina osazenstva ztuhla a druhá se postavila Temným Dvojčatům čelem. Každá se opírala o rám dveří, ruce založené na prsou a na rtech pobavený úsměv.
"Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si řekli, že se stavíme na pozdně noční čaj," zachechtala se Severina a přitom se kochala pohledem na shromáždění před sebou.
Rosalinn popošla dále do místnosti. "Nechceme tu nic ničit, jen jsme si přišli pro něco, co nám patří."
Jasslyn se vzchopila a pokročila dopředu, přímo naproti Rosalinn, i když se jí Keiko snažila zastavit. "Koukám, že vám patří asi úplně všechno, co?" dala si Jasslyn ruce v bok. Rosalinn na ni nenávistně mhouřila oči, z kterých na Jasslyn metaly blesky.
"Nejdřív moje síly a teď Kronika Sférického světa! Nedovolím vám, abyste ji ukradli a používali proti obyčejným lidem!" S těmito slovy se Jasslyn rozzářila stříbřitým světlem a vlasy jí vlály ve vzduchu, přestože v pokoji byl klid a vítr tu nevál. Stará Jasslyn se rozplynula a místo ní tu stála víla s vysokým copem, zeleno šedivými šaty, okolo nohou měla omotané stužky a na zádech malá křídla.
Aniž by si Jasslyn uvědomila, co se to vlastně stalo, zaujala postavení a byla připravená bojovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloom magic Bloom magic | 6. září 2014 v 16:42 | Reagovat

Super. Jass se konečně přeměnila ve vílu.Je to super díl.

2 Dí | 6. září 2014 v 17:17 | Reagovat

úžasný díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama