Svět Nymphů - ukázka

10. září 2014 v 10:24 | Keiko
Tak jste mi to včera dovolili, tak to tady dneska máte. :D

Tady je krátká úvodní kapitola ke knize, kterou se snažím psát. :)
Až si to přečtete, tak napište do komentů váš názor, jsem na něj hrozně zvědavá. ^^


Nevěřícně jsem zírala na obálku, kterou jsem svírala v rukou. Vypadala jako by sem přišla z dob dávno minulých. Červeným inkoustem na ní byla napsána moje adresa ale nic víc. Žádná známka, žádné potvrzení od pošty ani odesílatelova adresa. To byly tři ze čtyř věcí, které mě parádně zarážely.
Tou čtvrtou byla pečeť. Kdo dneska používá pečetě? Prolétlo mi hlavou. Byla, stejně jako písmo, jasně červená. Trošku víc jsem si ji přiblížila k očím a rozeznala jsem znak nějaké univerzity.
Fajn, teď už mě zaráželo pět věcí.
Univerzita? Pokud vím, tak jsem se nikdy nikam nepřihlašovala. Bohatě mi stačila univerzita, na které momentálně studuju. Napadlo mě, že to mohl někdo udělat za mými zády. Z legrace. Ale tomu jsem nevěřila.
Vynořila jsem se z toku mých myšlenek a znovu se zahleděla na pečeť. Po jejích stranách jsem rozeznala nápis: The Aqua Leaf College. Zvláštní název pro školu. Pravděpodobně soukromá škola, pomyslela jsem si. Uprostřed pečetě byl vyobrazen list složený z ornamentů. Aqua Leaf. Vodní list. Vlastně to vypadalo jako list stvořený vodou. Přitahoval mě k sobě.
Neodolala jsem. Netrpělivě jsem tu pečeť rozlomila a uvnitř na mě čekal přeložený pergamenový list. Opatrně jsem ho z obálky vytáhla, rozložila a začala číst.

Milá slečno Cassidy Soreová,
S radostí Vám oznamujeme, že jste byla přijata ke studiu na soukromé vysoké škole The Aqua Leaf College. Jedná se o univerzitu, která je určena pro nadějné studenty z celého světa.
Pokud se rozhodnete na naši školu nastoupit, jste srdečně vítána.
V obálce je dále přiložena letenka z Prahy do Londýna. Očekáváme Vás v neděli 30. března na letišti Heathrow. Do školy se dostanete univerzitním autobusem, který bude čekat před letištní halou.

S pozdravem

Severina Arrowwoodová,
Zástupkyně ředitelky

… Cože???


Zatím jsem o tom nikomu neřekla. Vážně, co když to byl jenom něčí vtípek? Na druhou stranu… Kdo by se patlal s tou pečetí? A co teprve ta letenka?
Hned jak jsem dočetla těch pár řádků na pergamenu, znovu jsem sáhla do obálky a nahmatala další kus papíru. Pomaličku, opatrně jsem ho vytáhla, jakoby to snad byla časovaná bomba. Opravdu to byla letenka. Z Prahy do Londýna. Odlet ráno 30. března.
V den, kdy mi ten dopis přišel, byla středa 26. března. Takže jsem měla jenom 3 dny na zásadní rozhodnutí. Snad nikdy nebyl můj život ani jeden den klidný. Pořád jsem lítala z průšvihu do průšvihu, z trapasu do trapasu, z problému do dalšího problému. A teď tu bylo tohle. Jen to všechno pořádně promyslet. Postupovat logicky a ne zbrkle, jak bylo mým dobrým zvykem.
První krok: Zkusit si o té škole zjistit něco více. Hned jak jsem se dostala k počítači, počala jsem pátrat. Strýček Google najde všechno. Do políčka vyhledávání jsem zadala The Aqua Leaf College. Téměř bez úspěchu. Dalo by se říct, že totálně bez úspěchu.
Načetl se mi jediný odkaz. Ale aspoň něco. Nedočkavě jsem na odkaz najela myší a rozklikla ho. Načetla se úvodní strana. Označila bych ji jako uvítací. Byl na ní pouze znak školy, který mi již byl znám z pečetě. Jedna půlka stránky byla jasně zelená, druhá tyrkysová. Doprostřed byl zasazen znak.
Když jsem se dostatečně vynadívala na ty barvy, intuitivně jsem klikla na znak školy v domnění, že mě pustí dál. Omyl. Nic se nestalo. Tomu se mi nechtělo věřit. Zkusila jsem to znovu. Nic. Začínala jsem ztrácet trpělivost. Myš už byla mým zběsilým klikáním celá rozpálená.
Naposledy… prolétlo mi hlavou. Všechnu svou fyzickou i mentální sílu jsem soustředila do toho jediného kliku. Tři… Dva… Jedna… Teď!
… Nic. Z pusy se mi vydralo zklamané vzdechnutí. Tohle nikam nevede. Proč je ta pitomá stránka na tom blbém internetu?! Všechno se ve mně bouřilo. A to se mísilo s mou vzrůstající zvědavostí.
Ta škola evidentně existovala. Tak moc jsem se o ní chtěla dozvědět něco víc.
Padla jsem bezvládně do postele a zírala na bílý strop svého pokoje. Asi mi nezbývalo nic jiného, než se na tu cestu vydat.
Ta letenka! Náhle jsem si na ni vzpomněla.
Byla, společně s dalšími mými tajemstvími, uložená v krabici pod postelí. Zastrčená až úplně u zdi, aby ji nikdo nemohl najít. Natáhla jsem se pro ni a vytáhla ji na světlo. Obyčejná stará krabice od… vlastně ani nevěděla od čeho. Před pár lety ji našla u babičky na půdě a hrozně se jí líbila. Vyzařovala ze sebe tajemno i stáří. A tyhle věci měla ráda.
Zvedla jsem víko a tam na mě čekala. Obálka s letenkou. Sáhla jsem po ní, vytáhla letenku a zadívala se na ni. Praha. Londýn. Ráno. 30. března.
Přešla jsem s ní k počítači a znovu otevřela prohlížeč. Mohla jsem si alespoň ověřit, že to v neděli vážně letí.
Před mýma očima se objevila stránka letecké společnosti, která měla let zajistit. Přešla jsem k vyhledávání letů a zadala údaje, které byly na letence.
Trochu jsem otálela. Co když kliknu na "vyhledat" a zase se nic nestane? Upřímně jsem se toho začínala bát.
Nebuď směšná, řekla jsem sama sobě. Jenom do toho. Ať si jsem aspoň něčím jistá.
Chvíli trvalo, než se všechny údaje načetly a já jsem se mohla ujistit, že letenka je platná se vším všudy.
Vstala jsem od stolu, přešla k oknu a ponořila se do svých myšlenek. Potřebovala jsem je trochu utřídit a ve všem si udělat pořádek.
Z nějakého důvodu škola stála o mě. Ačkoliv jsem si vůbec nepřipadala jako nadaná studentka. Spíše naopak. Vysokou jsem proplouvala jen tak tak. Ale to asi bylo zapříčiněno i mou leností. Však kdo by se chtěl učit něco, co ho moc nebaví?
Musela jsem se nějak rozhodnout. A pokud bych mohla odcestovat do Anglie, proč tu příležitost propásnout?
Taky jsem potřebovala změnit vzduch. Poslední dobou jsem svět vnímala jen jako něco vzdáleného. Nic a nikdo mě nezajímal. Ani nedokážu říct, kvůli čemu jsem se tak cítila. Prostě to tak bylo. Doma už nebylo doma.
Všechno tohle přispělo k tomu, že jsem o tři dny později stála se svým kufrem na letišti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klaudy klaudy | 10. září 2014 v 11:04 | Reagovat

dost dobry :) tema nejake zvlastni carodejne skoly mne nikdy neprestane bavit :)

2 winx-charmix winx-charmix | E-mail | Web | 10. září 2014 v 16:21 | Reagovat

Naprosto úúžasné  :) :3 akorát bych hrozně chtěla vědět co bude dál! :D

3 Maggie Maggie | 11. září 2014 v 18:36 | Reagovat

ja jsem nadsenes knih a tohle se mi libi!!!! chtela bych pokracovani..... poud nam sem das dalsi budu se tesit :D

4 Keiko Redfox Keiko Redfox | 11. září 2014 v 19:55 | Reagovat

Děkuji za odezvy! ^^ Jsem za ně ráda, a pokud o to vážně stojíte, tak vám sem hodím pokráčko. :)

5 Bloom magic Bloom magic | 12. září 2014 v 15:30 | Reagovat

[4]: No jasně že stojíme o pokráčko! Kdy bude???? Je to super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama