X. Naděje - část první

13. září 2014 v 11:12 | Keiko |  Příběh Goldix Club




V paláci na Dominu to opět vřelo. Když už si Winx a všichni okolo nich mysleli, že budou mít na malou chvíli klid, Temná Dvojčata se vrátila, aby si odnesla Kroniku Sférického světa.
Ale Jasslyn nehodlala něco takového připustit. A aniž by si to uvědomovala, poprvé ve svém životě se proměnila do vílí podoby. Ostatní si toho však všimli.
"Ale, ale, naše nejlepší přítelkyně se konečně stala skutečnou vílou!" pronesla jízlivým tónem Severina. "Upřímně gratuluju!"
I Keiko nezůstala se svým komentářem pozadu. "Jass, vypadáš úchvatně!"
Jasslyn se napřímila z bojové pozice a zahleděla se na sebe v jednom z oken, které odráželo její zjev. A žasla. Připadalo jí, jako by to ani nebyla ona! Teda ty víla v odrazu měla stejnou tmavou pleť, úzké oči a vínové vlasy, ale ten zbytek se Jasslyn moc nepodobal.
Vlasy měla svázané do vysokého elegantního copu, místo obvyklých šatů na sobě měla třpytivý overal, ze kterého jí na záda splýval zelinkavý závoj. A místo bot měla nohy omotané hedvábnými stužkami.
Jasslyn se na to nemohla vynadívat, jenže teď měla důležitější věci na práci. Ani neměla čas přemýšlet nad tím, jak to že se proměnila. Vždyť jí Dvojčata okradla o její síly!
Znovu se na ně zaměřila a čekala, až udělají další krok.
"Říkali jsme přece, že tu nechceme nic ničit. Jen nám vydejte Kroniku a my zase půjdeme. Přece nestojíte o to, aby tu někdo přišel k úrazu. Nebo ještě hůř," provokovala Severina.
"Obávám se, že vám nebudeme moct vyhovět," postoupila kupředu Daphne a po dlouhých letech se podívala svým dcerám do očí. "Jen si račte povšimnout, že jste ve značné početní nevýhodě. Odejděte nebo…"
"Proč se tu s nimi vybavujete?! Dobře víte, že bez té knihy neodejdou, a když jim ji nedáme dobrovolně, získají si ji násilím!" Jasslyn už to nemohla déle vydržet. Přímo cítila, jak jí moc probíhá každičkou částí těla a vzývala ji na povrch.
Jasslyniny ruce začaly žhnout stříbrným světlem, které rázem osvětlilo pokoj jako za dne. Pozvedla ruce a neohroženě jimi namířila na své úhlavní nepřítelkyně. Kdysi to možná byly její kamarádky, ale teď je všechno jinak.
"Fénixovy perutě!" Z Jasslyniných rukou vytryskl oslnivý paprsek světla, až si osazenstvo v místnosti muselo zakrýt oči.
I Dvojčata to nepokrytě překvapilo. Zmizeli jako pára nad hrncem. Poté, co znovu zavládla tma, po nich nebylo ani stopy.
Jass těžce oddechovala. Tohle kouzlo patřilo mezi její nejsilnější a vyžadovalo hodně duševních i fyzických sil. Ruce svěsila k tělu a klekla si na kolena. Okamžitě k ní přispěchala Keiko.
"Jasslyn! Jsi v pořádku?" Přiklekla si ke své kamarádce a starostlivě ji objala svými pažemi. Sledovala ji s obavami v očích.
Jasslyn si po pár vteřinách sedla do tureckého sedu. Oči měla zavřené a už dýchala mnohem klidněji. Keiko z ní nespustila oči.
Když Jass oči otevřela, bylo v nich vidět tolik radosti, že to nakazilo i Keiko. Jasslyn ji samým štěstím objala, po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Proč brečíš, prosím tebe?"
"To je z tý radosti! Měla jsem za to, že jsem svoje síly nadobro ztratila! Ale pořád je mám a teď jsem se dokonce i proměnila! Prostě umírám štěstím!"
Ke dvěma vílám přistoupila Daphne. "Skvělá práce, Jasslyn. Máme všichni radost za tebe a jsme ti navíc vděční." Ruce měla sepjaté na prsou a ve tváři blažený výraz.
"To si vážně myslíte, že nás jeden útok jedné naivní víly zastaví?" ozvalo se všem za zády. Jako jeden muž se všichni otočili, aby u okna spatřili Dvojčata. Bez jediného škrábnutí.
Keiko s Jasslyn se vymrštily na nohy a nevěřícně zíraly na Rosalinn se Severinou. Byly si jisté, že Jasslynin útok byl nesmírně silný a jen málo bytostí by se s ním dokázalo vypořádat. Zdálo se, že mezi ně v tuto chvíli patřila i Temná Dvojčata.
"Možná máš svoje síly, Jass, ale my je máme taky. Pamatuješ na ten krásný slunečný den na Alfee?" popichovala Jasslyn Severina.
To jí vůbec nemuseli připomínat. Nechtěla na to myslet a ten den by si ráda vymazala z paměti. Nenechala se tím vyvést z míry a chystala se k dalšímu útoku. Tentokráte zkoncentruje všechno, co v sobě má, až z Dvojčat zbyde jenom prach!
Jasslyn k sobě začala přivolávat moc, čekala, až jí zase budou brnět konečky prstů. Jenže se nic nedělo. Necítila vůbec nic. Zadívala se na své ruce, zatínala je v pěsti, ale nebylo to nic platné. Její síla zmizela.
Jako na potvrzení jejích myšlenek se Jasslyn proměnila zpátky do normální podoby. Všechnu sílu, kterou v sobě měla, strávil ten jediný útok.
Před pár okamžiky byla tou nejšťastnější osobou v Magické Dimenzi, teď se to celé znovu hroutilo.
Zato Keiko se tím nedala vykolejit. Stoupla si před Jass, aby ji chránila.
"Smaragdové liány!" zvolala s rukou namířenou k podlaze. Ta se začala otřásat, až se v ní vytvořily praskliny, z kterých do vzduchu vystřelily silné liány mířící k Dvojčatům. Ale na Dvojčata něco takového nemělo vůbec žádný účinek.
Rosalinn byla opřená o stěnu, jen jí stačilo nad liánami mávnout rukou a ty se poroučely tam, odkud přišly. Zůstala po nich jen rozpraskaná podlaha.
Rosalinn naoko zazívala. "Jestli nás máš v úmyslu zastavit, musíš se zlepšit, vílo přírodních živlů." Pak se na Keiko zkoumavěji zahleděla. "A když už jsme u toho, tvoje síly jsou taky velmi cenné. Možná bychom si je též mohli přivlastnit."
"Nepřipadá v úvahu," nenechala se Keiko zastrašit. Chtěla být silná a ochránit svoji kamarádku. Nerada byla jenom přítěží, o kterou se musí ostatní starat. Proto pokud bude muset, bude bojovat na život a na smrt.
"Tak dost," vložila se do toho Bloom chystajíce se o Dvojčata postarat. Jenže ty jí nedala vůbec žádnou šanci.
Temná Dvojčata se začala pohybovat jako blesk, vypadaly jenom jako rozmazané šmouhy, temně modrá a vínová. Odrazovali se od stěn, bylo nemožné na ně zaútočit. V nastávajícím zmatku se nikdo nevěnoval Kronice Sférického světa. Takže se nikdo nemohl všimnout, jak se k ní přiblížilo vínové světlo a pohltilo ji do sebe.
Jak rychle se tu Dvojčata zjevila, tak rychle taky zmizela. Tentokráte za sebou nenechaly nic, co by poukazovalo na jejich přítomnost. Ale stalo se něco mnohem horšího.
"Kronika Sférického světa! Zmizela!" Všimla si jako první Daphne. Zděšeně se ohlížela kolem sebe, dívala se pod stůl a židle, jenže kniha byla skutečně pryč.
"Jo, řekl bych, že zmizela společně s Dvojčaty," konstatoval poraženeckým hlasem Thoren. Sesunul se na jednu z židlí a tvář skryl do dlaní.
"To není dobré, to je ohromně zlé."
"Řekla bych to jinak," namítla Daphne. "Je to v pytli. Jsme definitivně v háji! Jestli ji ty dvě získaly, s Magickou Dimenzí to půjde z kopce."
Zavládlo ticho. Každý se ztratil ve svých myšlenkách, představovali si, co teď nastane za teror.
"Ale říkala jste, že je nesmírně těžké tu knihu ovládnout. Je na sto procent jisté, že se to Dvojčatům podaří?" svitla Jasslyn poslední naděje.
"Není to na sto procent jisté, ale dá se to předpokládat. Koneckonců mají v rukou tvoji sílu, nejčistší, jaká kdy existovala. Ovšem naděje umírá poslední." Daphne přešla ke kulatému oknu a zahleděla se na své království. Zdálo se, že bude brzy svítat. Obloha nad obzorem byla bledší.
"Měli byste se vrátit na Alfeu," navrhla se zamyšleným výrazem, "my s Thorenem tu do rána zůstaneme, abychom se postarali o poddané a obyvatele království.
"Máš pravdu, Daphne," přisvědčila Flora a obrátila se čelem k Jasslyn a Keiko. "A pokud se nemýlím, už dnes čeká vás dvě začátek vyučování."
Víly se zarazily. "Ale, paní ředitelko, nešlo by to odložit…"
"Já přece na Alfee nestuduju! Už tam nemám co pohledávat, takže bych mohla jít domů na Mythii."
Flora měla v obličeji nesmlouvavý výraz. "Od dnešního dne jsi studentkou stejně jako tady Keiko. Potřebuješ načerpat síly a něco se o nich naučit." Zahleděla se na Jasslynino rameno, kde měla zlaté tetování ve tvaru hlavy jednorožce. "Tohle je taky důvod, proč se musíš zdržet na Alfee. Musíme přijít na to, co ta tetování znamenají. A i když jste dnes obě pomáhaly, zítra vás uvidím sedět v lavicích. Konec diskuze!" Ke konci svého proslovu zvýšila Flora hlas, což na mladé víly zapůsobilo jako kouzlo.
"Jistě, jak si přejete," zamumlaly současně.
"Budu ráda, když zatím nikomu nic neřeknete, ať nešíříme zbytečně paniku, která ničemu nepomůže," žádala po Winx Daphne. "Povězte o tom jenom těm, kterým uznáte za vhodné."
Flora přikývla a společně s ostatními se chystala k odchodu.
Ještě než je kouzlo přeneslo na planetu Magix, se Bloom otočila ke své sestře. "Očekáváme vás na Alfee, co nejdříve to bude možné."
Odpovědi se už nedočkala, kouzelný vír v okamžení přenesl Winx a mladé víly na Alfeu.
Thoren přistoupil k Daphne, zezadu jí položil ruce na ramena a snažil se ji ukonejšit. Cítil, jak je napjatá. "Společně to zvládneme, uvidíš."
"A tušíš jak?" zněla skepticky Daphne. "Naše dcery jsou silnější než my všichni dohromady a teď mají navíc v rukou nejděsivější knihu historie. Možná že je v našich silách to zvládnout, ale neobejde se to bez ztrát."
Král Domina si povzdechl. "Chtěl jsem tě jenom trochu povzbudit, ale jak se zdá, ty jsi bitvu už předem vzdala." Stáhnul ruce z Daphniných ramen.
"Já jsem nic předem nevzdala, jak si to vůbec můžeš myslet?!"
"Promiň, ale vypadá to tak."
Daphne zaťala křečovitě ruce do pěstí, ale k Thorenovi se neotočila. "Můžeš mě nechat o samotě, prosím?" Její hlas byl bez emocí, vůbec nic se z něj nedalo vyčíst.
Chtěl něco namítnout, ale rozmyslel si to. Uvážil, že teď by hádka ničemu neprospěla.
"Dobře, jak chceš." Thoren se odvrátil od své milované a vykročil pryč z místnosti. Vzal za kliku a naposledy se krátce ohlédl. Pak vyklouzl ven a tiše za sebou zavřel dveře.
Daphne byla konečně sama, mohla dát průchod slzám, jež už nedokázala déle zadržovat. Zaklonila hlavu a její pohled spočinul na hvězdnaté obloze. Se svírajícím srdcem vzpomínala na dny, kdy měla dvě úchvatné dcery a Domino své princezny.

Na planetě Magix bylo krátce po půlnoci, když se na Alfeu vrátily Winx, Verena, Jasslyn a Keiko. Zjevily se v ředitelně, kam je zanesl magický vír. Ten se rázem rozplynul, až po něm zbyl jen třpytivý prach, jenž mizel ve vzduchu.
"Tak to bychom měli. V tuhle noční dobu už nic nevymyslíme, potřebujeme si odpočinout a ráno všechno probereme," navrhovala Flora a Winx s ní souhlasily.
Zahleděla se na svoje studentky, které sotva stály na nohou, oči se jim únavou zavíraly a zívaly na celé kolo. "Vy běžte okamžitě spát. Jasslyn, v pokoji u Keiko a Ariany máš připravenou provizorní postel. Myslela jsem, že bys ráda byla s někým, koho trochu znáš."
Sdělená informace udělala Jasslyn radost. "Jistě, máte mě odhadnutou perfektně."
Bez dalších debat se dívky sunuly ke dveřím z ředitelny.
"Dobrou noc, děvčata."
Holky také popřály, ale skoro to nebylo slyšet, jak byly unavené z dnešního dne. Od ředitelny to k pokoji neměly daleko, takže se nemusely bát, že by cestou usnuly opřené o zeď nebo sloup.
Keiko se podívala na hodinky, aby věděla, kolik času můžou prospat do rána. "No to ne… Do ranního budíku zbývá šest hodin. Zítra v lavici budu, ale dospávat."
"Mám tušení, že tě profesoři moc spát nenechají," zasmála se Jasslyn. Ale ve skrytu duše si říkala to samé. Jí rozhodně šest hodin spánku nestačí. Na to aby mohla další den fungovat, se musela prospat nejmíň osm hodin.
"To je mi jasný, bohužel," povzdechla si Keiko. Vyhlídka na další den nevypadala růžově.
Konečně se dostali k pokojům, kde na ně čekali pohodlné postele, které se jim po šesti hodinách nebudou chtít opustit. Keiko potichu vzala za kliku a neslyšně otevřela dveře do společenské místnosti. Byla tu tma jako v pytli.
"Nevadí ti, když trochu rozsvítím, že ne?" zeptala se šeptem Keiko Jass.
Jasslyn zavrtěla hlavou. "Vůbec ne. Kdybychom šli potmě, o něco zakopneme, uděláme randál a vzbudíme ostatní. Což by nám bylo podobné, nemyslíš?"
"Jo, to rozhodně," zasmála se poznámce Keiko.
Natáhla před sebe ruku a z té se okamžitě vynořil plamínek ohně poskytující dívkám dostatečný rozhled. Cupitaly po špičkách k pokoji, ale Keiko se rozhodla, že zkontroluje ostatní holky.
Když se přesvědčila, že všechny poklidně spí, pocítila úlevu. Bylo to fajn, vidět je tak uvolněné a v pohodě. Těšila se, že si s nimi zítra popovídá.
Keiko opatrně nakoukla do jejího společného pokoje s Arianou, aby se ujistila jako u ostatních. Ari byla rozpláclá na svojí posteli břichem dolů, ani se nestačila přikrýt dekou. Ruce měla rozhozené do stran a poklidně oddechovala. Jako by snad dnešní den byl jen noční můrou.
Keiko ji přikryla a pošeptala slůvka na dobrou noc, Než se odebrala ke své posteli, stačila si všimnout, že má Ariana na nočním stolku knihu pohádek. Na obalu byl vyobrazený měsíc s usměvavou tváří, jehož paprsky osvěcovaly krajinu pod ním.
Na to se musí Ariany zítra, vlastně už dneska, zeptat. Netušila, že si ráda čte pohádky před spaním.
Jasslyn s Keiko napodobily svoje kamarádky a zachumlaly se pod deky. Ani jedna z nich už nepromluvila, obě se ihned ponořily do světa snů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasslyn Jasslyn | 13. září 2014 v 14:21 | Reagovat

Super.:D D PS: Já jsem Bloom magic

2 Xena Xena | 13. září 2014 v 23:39 | Reagovat

Nádhera.Akorát ty dvojčata.... Všechno překazejí např.:Jass se promění ve vílu a ony jí zase seberou síly.

3 Xena Xena | 21. září 2014 v 8:18 | Reagovat

Nemohla by jsi s tím příběhem něco udělat??
Je neděle 8:19 a nic tu není!!!!

4 Aisha Nina Aisha Nina | 21. září 2014 v 11:31 | Reagovat

[3]: Jo! Už je to 4 dny co tu nic nepřidala!

5 Alča H. Alča H. | E-mail | 28. prosince 2014 v 22:07 | Reagovat

[3]:

[4]: Vím, že píšu o hodně pozdě než jste vy napsaly ty komenty, ale podle mě Keiko nemusí dávat hned včas další díly :) pokud nestíhá, tak s tím nic nenadělá :) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama