XI. Čas pravdy - část druhá

8. listopadu 2014 v 10:41 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Zefir s ostatními Specialisty právě vstoupili na půdu akademie pro víly. A ihned k sobě přitáhli pozornost všech dívek, které se nacházely na školním dvoře. A nebylo jich zrovna málo, jelikož si hodně z nich zvolilo dvůr pro strávení příjemného odpoledne zalité hřejivými slunečními paprsky. Holky si mezi sebou začaly spiklenecky šeptat a chichotat se a přitom častovaly kluky obdivnými pohledy.
"Zdá se, že jsme středem pozornosti," povšimnul si jako první Elliot. Zatímco kráčel po cestě, prohledával okolí, jestli neuvidí Arianu a její kamarádky. Snažil se v sobě potlačovat to neodolatelné nutkání ji znovu vidět a promluvit si s ní, naslouchat jejímu hlasu…
Zefir se zastavil a založil si ruce na prsou. "A divíš se tomu? Šest pěkných hrdinů se najednou zjeví na Alfee a něco takového nemůže žádné víle uniknout." Prohrábl si jednou rukou slámové vlasy a na tvář nasadil zářivý úsměv, který dívkám podlamoval kolena.
Někdo ho najednou silně plácl do zad, až Zefir málem přepadl dopředu. "Nejsme tu kvůli tomu, abychom flirtovali, Zefe." Gray popošel ještě kousek dál, přičemž otáčel hlavou ze strany na stranu a vypadal při tom jako loutka. "Nevidíte někde tu bandu holek?"
"Žádný strachy, pánové," ozval se Zefir a z kapsy vytáhl temně modrý telefon. "Pokud bude třeba, můžu zavolat Arianě a sejdeme se co nevidět."
"Tak ho můžeš zase schovat, protože holky vycházejí z té vzdálené budovy." Seth natáhl ruku s prstem namířeným dopředu ukazujícím na dvoukřídlé dveře, z kterých zrovna vycházelo sedm víl, a nadšeně na kluky mávaly.
Gray zavelel. "Tak pojďme, kluci."
"Takhle zdálky se zdá, že jsou v pořádku," podotkl Danny, ale stále se nemohl zbavit toho zvláštního pocitu ve svém srdci. Šel společně s kluky naproti holkám, ale soustředil se jen na jedinou. Keiko vycházela ze dveří poslední, přitom se vesele bavila s tou snědou dívkou, kterou kluci našli ležet v parku za školou.
Podobně to bylo i s ostatními. Gray měl oči jenom pro Cleo, Seth zase pro Mikki a Elliot pro Arianu. Jen Zefir s Ryouem měli zájem o dvě dívky najednou. Zefir pohledem hypnotizoval svou sestru a zároveň i Elisu a v duchu se už musel smát jejímu smyslu pro humor. A Ryou si dělal starosti o Jasslyn a Zoey. Ale kdyby měl být upřímný, momentálně ho více zajímala Jasslyn, se kterou ho pojilo zvláštní pouto.
Konečně k sobě došli a navzájem se vesele pozdravili. Jenže klukům poté nebylo nějak do hovoru a jako jeden muž přejížděli holky od hlavy po paty, což nebylo zrovna příjemné.
"Hele, já chápu, že je na nás pěkný pohled, ale co je moc, to je moc," prolomila ticho Elisa. Přistoupila k Zefirovi a zamávala mu rukou před očima. "Proberte se, Vaše výsosti!"
Dalších deset vteřin se nic nedělo. Elisa si povzdechla a obrátila se ke kamarádkám. "Co si tady s nimi počneme, když jsou v takovým stavu?"
Najednou se Zefir konečně pohnul a začal kroužit okolo Elisy jako její družice. Pečlivě ji zkoumal, až z toho Elise naskočila husí kůže a ochranitelsky se objala pažemi. "Co to vyvádíš? Nevím, jestli si to uvědomujete, Výsosti, ale takhle si před vámi připadám jako nahý výzkumný objekt."
Holky se rozesmály a Zefir přestal okukovat Elisu ze všech stran a se smíchem jí položil dlaně na útlá ramena, za což si vysloužil mírné zčervenání. "Jasně, promiň," omlouval se. "Já jen kontroloval, jestli ti nic není. Jak se zdá, tak jsi v pohodě a hned se mi líp dýchá."
Pak se obrátil k Arianě, ale ta ho nenechala vůbec promluvit. "Nestrachuj se, vždyť jsem ti už ráno říkala, že jsme v naprostém pořádku. Nechápu tě. Vůbec." Věnovala Zefirovi pokřivený úsměv a nechápavé zavrtění hlavou.
"Jo, už to trochu přeháníš," šťouchl Zefira loktem Elliot, když okolo něj procházel. Zastavil se před Arianou a ta mu věnovala upřímný úsměv od srdce. "Jak se jinak vede, Elliote?"
"Ale, znáš to… První den školy byl dobrý, ale ten tvůj brácha občas dokáže být otravný s těmi neustálými vtípky," postěžoval si na spolubydlícího.
"Dál nic neříkej, je mi to úplně jasný," rozesmála se Ariana a obličej jí při tom zářil.
Do jejich debaty se vmísil Zefir. "Teď ti dobře poradím, drahá sestro. Tady Elliot taky dokáže být pěkně nebezpečný, tak si na něj dej pozor." Víc neřekl, protože ho začala rozptylovat Elisa, jeho ženský protějšek. Teď mu něco vmetla do tváře a ihned se dala na útěk před Zefirovýma rukama, jež měly chuť chytit Elisu do svých pařátů. Nenechal na sebe dlouho čekat a vyběhl za ní.
"Jako malé děti," neodpustila si poznámku Ariana, ale musela se té povedené dvojce smát. Těžko uvěřit, že se našla holka, která dokáže ustát Zefirovu povahu a ještě si z něj umí udělat legraci. Za to měla Elisa Arianin obdiv.
Mikki se dala do řeči se Sethem, jenž jí učaroval na uvítacím večírku, a ona zároveň zaujala jeho. Šli si spolu sednout na lavičku a jejich počínání napodobili i ostatní.
"Dneska pro mě nemáš žádný verš?" naklonila Mikki hlavu na stranu, havraní lokny jí spadaly do obličeje. Seth se jich lehce chopil a upravil je, aby se mohl dívat do těch hlubokých jantarových očí.
"Pokud chceš, klidně pro tebe napíšu celou sbírku básní." Následně si během okamžiku vymyslel verš a šeptem ho vyslal k Mikki.
Ta, jež tak půvabná a kouzelná je,
Nemůžu tomu uvěřit, sedí vedle mne.
Mikki zrudla až po uši a odvrátila hlavu od Setha, aby trochu zklidnila splašené srdce. "Přestaň s tím nebo to jinak nepřežiju."
"Tak to radši uteč, poněvadž pro tebe mám připraveno ještě něco dalšího," provokoval Seth a bavil se tím, jak je Mikki zrudlá jako rajče.
"Zdravím Vás, princezno." Gray se poklonil před Cleo, což dívku uvrhlo do značných rozpaků, zároveň jí to lichotilo, protože se jí Gray líbil. A navíc… Vždyť mu přece neřekla o tom, že pochází z královské rodiny.
"Jak jsi zjistil, kdo jsem?" položila mu otázku, na kterou chtěla znát odpověď.
Gray se narovnal a usmál se. "Jednoduše. Básnil jsem o tobě před přáteli a náhodou se k tomu nachomýtnul někdo, jehož domovem je planeta Zenith a onen člověk dobře zná své panovníky, a též jejich nejstarší dceru Cleo."
Cleo se pousmála a zadívala na azurovou oblohu. "Stejně jsem tušila, že na to dřív či později přijdeš. A kdyby ne, asi bych ti to pověděla."
"Ale proč to vůbec tajíš?"
"Nerada jsem všude za tu princeznu, které se všichni musí klanět a neustále jí projevovat úctu. Občas toužím být normální holkou bez královských povinností," svěřila se Cleo.
Gray přistoupil blíž ke Cleo, až mezi nimi nezbyl skoro žádný prostor. Oběma jim začalo srdce bít jako o závod. "Tak to jsem rád, že to vím," prohrábl rukou Cleiny platinově blond vlasy.
O kousek dál se Keiko stále bavila s Jasslyn, ale cítila na sobě pohled prince Dannyho. Mírně otočila hlavou k jedné z laviček, kde se uvelebil Danny, aby spatřila, jak rychle odvrací hlavu, když se Keiko podívala jeho směrem. Možná nebylo správné, že se mu vyhýbala. Vždyť se v budoucnu měl stát králem Hircanie a ona tak měla být jeho poddanou.
Povzdechla si, omluvila se Jasslyn a zamířila k Dannymu. Došla k lavičce, přičemž se zastavila tak, že ji Danny nemohl uvidět. Keiko se zhluboka nadechla, zastrčila jeden z tyrkysových pramenů za ucho a popošla tak, aby si s Dannym mohla promluvit.
"Ahoj," vymámila ze sebe pozdrav a čekala na odezvu.
Princ Danny sebou při zvuku pozdravu trhl, a jakmile spatřil, kdo to k němu promluvil, neskrýval překvapení. "Ahoj. Ty se mnou mluvíš?" Narovnal se a na lavičce teď seděl způsobně, jako princ.
"Neměla bych snad?" opáčila Keiko a přinutila se zvednout koutky úst do úsměvu. Jak tu tak stála u Dannyho, ani si nebyla schopna vybavit, proč se k němu chová tak odtažitě a občas i vyloženě nepřátelsky. On přece nemohl za to, že mu jeho rodiče nařídili tu na Keiko dohlížet a on se vyšší autoritě nedokázal očividně protivit. Taky ji přece chránil na uvítacím večírku, když se Keiko proměnila v kámen a stala se tak přítěží.
"Já jen že se ke mně z nějakého důvodu chováš jako k něčemu, co nemáš zrovna v lásce. Provedl jsem ti něco?" Danny to potřeboval vědět. Od první chvíle, co ji spatřil v královských zahradách, pro něj ostatní dívky přestaly existovat.
Keiko si nervózně mnula ruce. "Já chápu, že tu jsi, jelikož ti rodiče přikázali mi být na blízku a dohlížet na mě, abych náhodou neměla v plánu se jim vzepřít nebo tak…"
Dannymu náhle svitlo. Vstal z místa na lavičce a popadl Keiko za ruce. V tu chvíli jako by jimi oběma proběhl náboj elektrického proudu. Ten pocit lze stěží popsat. Bleskem od sebe odskočili a jeden na druhého třeštili oči.
"Promiň," omlouval se Danny se svěšenou hlavou. Prohlížel si své dlaně, ve kterých na malý okamžik svíral dlaně náležející samotným živlům.
"To nic, nemusíš se omlouvat." Keiko si masírovala dlaně a neměla ponětí, co se to stalo.
"Jen chci, abys něco věděla," prolomil nastalé ticho Danny. "Ano, máš pravdu v tom, že mi rodiče řekli, abych tě tu kontroloval, ale to jsem odmítnul. Jsem tady, protože ti chci být nablízku a v případě potřeby tě chránit." Danny dal svým citům podobu pomocí slov a byl rád, že se odvážil to říct.
A Keiko na druhou stranu nebyla schopná slov. Jen se dívala Dannymu do obličeje a pusu otevírala a zase zavírala jako němý kapr.
Náhle Keiko ucítila, jak se někdo opírá o její záda a zaslechla, jak ten někdo nemá daleko k pláči. Ohlédla se za sebe a koutkem oka zachytila vlající světle hnědé vlasy.
"Zoey, co se děje? Keiko se ke kamarádce otočila čelem. Zoey se chvěly ruce a vážně měla slzy na krajíčku.
"Vůbec si mě nevšiml… Ryou… Pozdravila jsem ho, ale bylo to, jako bych vůbec nic neřekla," vylévala si srdce Zoey a uslzenýma očima propalovala Ryoua, jenž se zrovna zastavil u Jasslyn a světe div se… poklekl před ní.
Jasslyn překvapeně povytáhla obočí. Všimla si, že je středem pozornosti a nechápala, proč před ní ten kluk pokleká.
"Ty jsi Jasslyn, legendární víla království Mythia, nemýlím-li se?" Ryou pozvedl hlavu a zadíval se Jasslyn do hlubokých modrých očí.
"Prosím tě, vstaň," žádala Jasslyn a Ryou bez námitek její přání splnil. "Jak víš, kdo jsem?"
"Sám pocházím z království mýtických bytostí a tvou podobu znám ze starých knih pojednávajících o tobě. Jasslyn, nesmrtelná víla, jíž patří všechny mýtické bytosti."
Mezi skupinou víl a Specialistů nastalo ticho, které se odvážila prolomit právě Jasslyn.
"Nechtěli jsme náhodou jít do města Magixu na malou oslavu?" Snažila se od sebe odvést pozornost a doufala, že to zabere.
"Skvělá připomínka, Jass," pokývla hlavou Elisa. "Takže jestli proti tomu nikdo nic nemáte, můžeme hned vyrazit!"

Ředitelka Flora shlížela zpoza francouzských oken na školní dvůr, kde probíhalo setkání sedmi zvláštních víl a Specialistů. Teď všichni zamířili k bráně, pravděpodobně se chystali do města, aby si navzájem užili sami sebe.
V rukou stále držela onu pohádkovou knihu, a zrovna když se do ní chtěla podívat, se v místnosti pohnul vzduch, pak se objevily drobné třpytky a za nimi následovala Daphne.
"Daphne!" Bloom vyskočila ze židle, na které spočívala v kruhu svých přítelkyň a radostně sestru objala. "Tak jak to vypadá na Dominu?"
Daphne se odtáhla a přejela pohledem shromážděné Winx. "Vše jsme s Thorenem dali do pořádku a po Dvojčatech není v království ani stopa. Svou skrýš musí mít někde jinde." Obsadila jednu z volných židlí. "A celou dobu mi vrtá hlavou, jak je teď porazíme. Jsou silné a navíc mají ve spárech nejmocnější knihu Magické Dimenze." Daphne odevzdaně vzdychla a tvář skryla do dlaní. "Co tady? Dělo se tu něco, zatímco jsem tu nebyla?"
"Něco málo ano," podotkla Stella a zadívala se na Floru a knihu, která je možný klíč ke všemu. Pustila se do vyprávění o studentkách se zlatými tetováními, a že patrně nalezli informace o oněch znameních. Flora pak převyprávěla povídku o dívce se zlatým znamením, a když skončila, čekala na reakci Daphne.
"I přesto nám ta povídka nic moc neříká," krotila nadšení. "Nevíme, jak se víla může stát za jedno se svou duší a srdcem." Daphne usilovně přemýšlela a v hlavě si přehrávala příběh. "Není v té knize napsaný autor? Nebo třeba nějaké věnování?" napadlo ji. Zdálo se to jako přehlédnutelná drobnost, ale mohla být velmi nápomocná.
"No, vidíš, to nás vůbec nenapadlo," přitakala Flora a počala si prohlížet zastaralý obal knihy i její pergamenové stránky. "Ne, nic tady nevidím," klesla Floře nálada na bod mrazu. Proč musí být vždycky všechno tak složité?
"To je špatné, hodně zlé," zamumlala Musa.
"Vůbec mi o tom nemluv," přikývla na souhlas Aisha.
"Nesmíme, děvčata, ztrácet naději, protože kdo se vzdá, ten prohraje a to my nejsme," začala promlouvat Winx Daphne do duše. Zvedla se na nohy, obešla Flořin ředitelský stůl a stanula čelem přede všemi. "I přesto, jak toho víme málo, nesmíme zahálet a pustit se do práce. Ty dívky si vezmeme na starost a budeme se jim věnovat, jelikož jsou naší velkou nadějí v boji proti Temným Dvojčatům."
"Co navrhuješ?" optala se Bloom a oči jí jiskřily novým nadšením.
Daphne se pousmála. "Nic převratného. Jich je sedm, nás je sedm. Každá z nás si na starost vezme jednu ze studentek a to podle podobných či příbuzných sil. Ve volném čase je budeme vést a snažit se je naučit co nejvíce. Přičemž budeme čerpat z vlastních zkušeností."
Winx se nad tím krátce zamyslely a na návrh ochotně přistoupily.
"To vůbec není špatný nápad, Daphne," pronesla uznalým hlasem Tecna. "Že nás to taky nenapadlo. Teda poslední dny si připadám jako mátoha."
"Není se čemu divit vzhledem k tomu, co všechno se děje," chlácholila Tecnu Bloom.
"Dobrá, takže Musa si vezme na starost Zoey, poněvadž jsou obě víly hudby. Tecna vytvoří pár s Cleo, vílou technologie," začala Daphne rozdělovat povinnosti. "Aisho, ty se postaráš o Elisu, vílu Pixies, a jak dobře víme, ty ti jsou nejblíže z nás. Floro, tobě přiděluji Mikki. Příroda a zvířata k sobě mají velice blízký vztah. O Arianu, vílu vesmíru, se budeš starat ty, Stello. Slunce, Měsíc a hvězdy k vesmíru neodmyslitelně patří. Bloom, budeš z nás mít asi nejtěžší úkol. Vezmeš si na starost Jasslyn, vílu mýtických bytostí. Sama síla Dračího ohně je mystická a stejně jako moc mýtických bytostí i čistá."
Winx horlivě přikyvovaly a začaly debatovat o správných učebních postupech.
"A já mám zase blízko k síle čtyř živlů, tudíž Keiko nechte mně," dodala Daphne.
"Moment, děvčata, něco jsem našla!" skočila Flora Daphne do řeči. Flora k sobě přitáhla pozornost všech. Měla před sebou otevřenou knihu na předposlední stránce.
"Tady je napsáno: Mojí milované chráněnce, ze srdce, Cel."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aisha-123 Aisha-123 | 8. listopadu 2014 v 13:13 | Reagovat

Super! Miluju Goldix club.

2 Maggie Maggie | 8. listopadu 2014 v 16:42 | Reagovat

Bomba!!!!!

3 lindy-world-of-winx lindy-world-of-winx | 8. listopadu 2014 v 19:27 | Reagovat

Koukněte na můj nový blog: www.lindy-world-of-winx.blog.cz

4 Stella Stella | 10. listopadu 2014 v 10:18 | Reagovat

Přečetla jsem za celou noc Coldix a úpně mě nadchl. Jsem natěšwná co bude dál. Miluji Arianu se Zefirem a Elis. Tohle je nejlepší trojka. Ale strašně je mi líto Daphne. Tu miluji od začátku co byl winx club a je mi jí líto, že její dcery jsou takové a strašně se do ní vžívám. Naprosto krásné a suprové. Jen tak dál holka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama