XI. Čas pravdy - část první

1. listopadu 2014 v 10:10 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Školním prostranstvím se ozval mohutný potlesk a skandování, což muselo být slyšet snad i ve městě Magixu.
Jasslyn se snesla na zem, přičemž přerývaně dýchala. Jakmile se špičkami chodidel dotkla štěrkové cesty, proměnila se zpět do své normální podoby. Zdálo se, že své síly nedokáže plně ovládat a nemůže ovlivnit ani proměňování. Ale to, co právě předvedla, byl mistrovský kousek. A sama Jasslyn to moc dobře věděla.
I když sotva popadala dech, vymrštila ruce do vzduchu, šťastně si povyskočila a zavýskla. "To bylo naprosto neuvěřitelné! Bombové!" vyjádřila nahlas své myšlenky. S rozzářenou tváří se otočila k přítomným Winx a profesorce Gimiekis.
Ty jí též zatleskali na znamení obdivu. "Výborně, Jasslyn, to je ta správná cesta, kterou by ses měla vydat. Nikdy nic nevzdávej předem," promluvila Tecna a následně Jass pokynula, aby se připojila ke svým spolužačkám.
Jasslyn došla ke svým novým kamarádkám, jež obdařila nadmíru spokojeným a upřímným úsměvem. Keiko se neovládla a vrhla se Jass kolem krku. "Byla jsi úžasná! Musíš být tou nejsilnější vílou na celé Alfee," hýřila Keiko nadšením, které nehodlala skrývat.
"O tom pochybuju, ale cítila jsem se vážně silně a neporazitelně," opáčila Jasslyn. Jenomže opětovně nedokázala zůstat ve vílí podobě a její síly se stáhly zpátky do nitra. Bylo to něco, s čím Jasslyn počítala, ale stejně jí to mrzelo, ačkoliv to na sobě nedávala vůbec znát.
"Takový úspěch hned první den vyučování se musí oslavit, co vy na to?" nadhodila Elisa. Dívky přikývly.
"To si piš," přitakala Ariana. "Ale nejdřív musíme po škole zajít za ředitelkou, vy víte kvůli čemu. A pak pravděpodobně přijedou kluci, když se o nás tak starali."
"A to je nějaký problém?" namítla Elisa. "U ředitelky to rychle vyřídíme, a pak můžeme s klukama vyrazit do města."
Na to žádná neměla argument, navíc to byl skvělý nápad, jak strávit volné odpoledne.
"Děvčata," nárokovala si pozornost studentek profesorka Gimiekis. "S potěšením musím konstatovat, že jste zkoušku všechny do jedné zvládly. Ještě si o tom popovídáme na další hodině. Tím končím dnešní lekci Praktické magie. Přesuňte se, prosím, do dalších tříd a poslucháren, kde bude probíhat další výuka."
Skupina víl, které byly pohromadě na Praktické magii, se musela rozdělit. Některé měly další hodinu Lektary, jiné Bylinářství a další třeba předmět, v němž se probírali Kouzelní tvorové.
"Holky, všechny se pak sejdeme před fontánou, dobře?" navrhla Ariana. Holky přikývly, zamávaly si na rozloučenou a rozeběhly se do učeben.

Dopoledne a kousek odpoledne zaplněné učením utekly jako voda, i když někomu se tato doba mohla zdát jako nekonečná. Ale vesměs byla škola pro víly zábava plná kouzel a zajímavých předmětů i profesorů.
"Nebylo to zase tak špatný," prohodila Elisa s očima upřenýma na blankytně modrou oblohu téměř bez mraků a nadýchaných beránků. "Myslela jsem, že to bude horší, ale je pravda, že se tu člověk naučí hodně důležitých věcí."
Elisa čekala spolu s Cleo a Zoey na své kamarádky. Elisa se dlaněmi opírala o okraj kamenné kašny, Zoey s Cleo se uvelebily na jedné z laviček s mosaznými opěrkami.
"Uvidíme, jestli svůj názor nezměníš třeba po týdnu. To ti možná bude škola už lézt krkem," uchechtla se Zoey, Cleo se k ní přidala.
"Na tom něco bude. Koneckonců, dneska je teprve první den," přisadila si Cleo. "Kdo ví, jak to bude vypadat dál. Zkoušení, písemky, úkoly…"
Elise po těchto slovech trochu povadl úsměv na rtech, ale nenechala se tím vykolejit. "Uvidíme, uvidíme, děvčata," řekla a šla se posadit k holkám. "Mám tu vás, a kdybych potřebovala, pomůžete mi, no ne?" objala Zoey s Cleo pažemi.
Cleo cvrnkla Elisu do nosu. "Jasně. Někdo ti pomáhat musí, pokud máš v úmyslu tuhle školu dodělat, Ellie." Všechny tři se rozesmály a nepostřehly, že se konečně dostavili ostatní.
"Co se to tady děje?" byla zvědavá Mikki a pátravým pohledem přejížděla své chechtající se kamarádky, které se postupně uklidňovaly.
Zoey se postavila na nohy. "Co by? Jen jsme si krátili čas, než vy, opozdilci, přijdete."
Cleo přitakala. "Jo, jo, co vám to tak dlouho trvalo? Upravovali jste se na záchodech? Dostali jste se do nějaké potyčky? Nebo jste hned první den školy dostali nějaký trest?"
"Prosím tě, co tě hned nenapadá," namítla proti nařčením Mikki. "Poslední hodinu jsme měli Sportovní aktivity, takže se to akorát trochu protáhlo, toť vše."
Keiko nadšeně přikývla. "Bylo to super. Hráli jsme volejbal a hodně dlouho jsem se takhle nebavila. Měli jste vidět Arianu," smála se Keiko a šťouchla do jmenované. "Nikdy v životě volejbal nehrála. Běhala ze strany na stranu, a když už míč odrazila, skončil v obličeji jedné z jejích spoluhráček." Ta představa už sama o sobě byla dost legrační.
"Jo, ještě že jsme hráli proti ní. Jinak bychom měli tělo samý červený flek," řekla Mikki.
Ariana se tvářila jako boží umučení, ale jeden koutek úst se jí zvedal, až se nakonec musela smát s ostatními. "No co, co! Ne každý umí hrát a zacházet s míčem, zvlášť při takové hře jako je volejbal."
"Tak to je škoda, že jsme u toho nebyli," povzdechla si Elisa. "Přišli jsme o pěknou zábavu."
Ariana si dala ruce v bok. "Tak už dost o mých sportovních schopnostech, teď před sebou máme něco důležitějšího." Otočila se čelem k budově, ve které se nacházela ředitelna. "Musíme ředitelce povědět o našem objevu."
Holky trochu zvážněly, popadly své tašky a knihy do rukou a vyrazily za svou nynější vůdkyní. Byl to kousek, takže už za malý okamžik procházely dvoukřídlými dveřmi do vestibulu hlavní budovy a zamířily po schodech k ředitelně.
"Proč nám nechcete říct, na co jste přišli?" ozvala se Keiko, v jejímž hlase byla znát trocha frustrace. "Objevili jste něco ohledně těch tetování a necháváte si to pro sebe."
Jasslyn mlčky přikývla. Týkalo se to i jich a vůbec nechápala, proč to před nimi tají. "Máme právo to taky vědět."
"Cleo se snažila ty dvě uklidnit. "Hned se všechno dozvíte, vážně. Jen jsme zvědavé, co na to řeknete spolu s ředitelkou Florou. To je celé."
Keiko ani Jasslyn se k tomu už nevyjadřovaly a snažily se být trpělivé. Navzájem na sebe pohlédly a nechápavě protočily oči v sloup.
Mezitím skupina sedmi dívek stanula před vyřezávanými dveřmi do ředitelny. Na dveřích byl vyobrazen zvláštní výjev, kde na mýtině radostně tančil hlouček víl, na něž dopadaly zlatavé sluneční paprsky.
"Tak jdeme na to, holky," zavelela Ariana. Zhluboka se nadechla a chtěla zaklepat, ale to už nestihla.
"Jen pojďte dál, děvčata," vybídl dívky Flořin hlas ozývající se z místnosti za dveřmi. Víly na sebe překvapeně pohlédly, ale bez dalšího otálení vzala Ariana za měděnou kliku a se svými kamarádkami vešla do ředitelny, kde okolo stolu společně s Florou posedávaly i Aisha s Tecnou a Bloom.
Flora se zvedla z ředitelského křesla a vyšla vstříc studentkám, které očividně potřebovaly její pomoc. "Už od rána vím, že jste měli v plánu se tu dnes objevit."
"Jak to víte?" zeptala se Elisa za všechny.
Ředitelka Flora se pousmála. "Říkejme tomu ředitelská intuice vypracovaná léty zkušeností."
Zastavila se před dívkami a čekala, jestli si některá z nich vezme slovo. "Nu? Tak kvůli čemu tady jste?"
Na to byly zvědavé i Winx, jejichž pohledy byly též upřeny na sedm nesmělých víl. To byl asi jeden z důvodů, které je uváděly do rozpaků.
Zoey jemně šťouchla do Ariany, aby ji pobídla k jednání. Ariana se otočila na své kamarádky a od každé si vysloužila povzbudivý úsměv. Dávaly jí najevo, že bez obav může mluvit za všechny.
"Dobrá," začala Ariana, "možná jsme přišli na to, co jsou ta zlatá znamení zač." Zadívala se na ředitelku Floru a další tři Winx.
Flora překvapeně pozvedla obočí. "Vážně? Opravdu jste něco objevili?"
Holky přikývly.
"Tak rychle povídejte, protože nás ta nevědomost dohání k šílenství," pobídla Arianu, aby se pustila do vysvětlování. Po nekonečném zástupu špatných zpráv se snad dostavila i jedna dobrá, která ty špatné může zastínit.
Ariana si sundala batoh z ramen, krátce v něm zalovila a na světlo vytáhla velkou útlou knihu s dětskými motivy na jejím přebalu.
"Knížka pohádek?" podivila se Bloom a ze zvědavosti přistoupila k Floře a pochybovačně si tu knihu prohlížela.
"Zdání může občas klamat, královno Bloom," řekla Ariana a začala listovat zažloutlými stránkami. Ta kniha už musela pamatovat dávné a lepší časy. "V téhle knize se totiž nachází povídka s názvem "O dívce se zlatým znamením"."
Ariana začala z knihy předčítat příběh o dívce žijící v dobách pro obyčejný lid nesnadných. Žila na okraji malé vísky v chaloupce jen se svou babičkou. Neměla moc kamarádů a většinu času trávila domácími pracemi nebo pobíhala po blízkých lesích a loukách obsypaných barevnými květinami. Ta dívka s dlouhými kaštanovými vlasy a elektricky modrýma očima měla tajemství, o němž neměl nikdo ani zdání. Rozuměla řeči přírody. Celý život ji obklopovaly květiny, stromy a rostliny. To byli její nejlepší přátelé.
Jednoho dne se dívka probudila a na dlani jí zářilo oslepující zlatavé znamení znázorňující slunečnici. Byla vyděšená a neměla odvahu to komukoliv říct. Utekla do hlubokého lesa k tůni s průzračnou vodou, kde se posadila a nevěděla si rady. Náhle se klidná vodní hladina začala čeřit a sluneční paprsky se prodraly skrz husté listoví stromů. Před dívčinýma očima se zjevila žena vypadající jako sama bohyně. Od ní se dozvěděla, že byla požehnána osudem. Ono tajemné znamení mělo znamenat záchranu pro celou vísku, kterou mělo postihnout velké zlo. Žena-bohyně řekla: "Až nastane čas, povstaneš a spasíš ty, kteří budou potřebovat tvou pomoc. Stačí jen, když se staneš zajedno se svou duší a srdcem. Nezapomeň na má slova."
Ariana byla v předčítání tak dobrá, že každého v místnosti vtáhla do příběhu zdánlivě obyčejné dívky, jež však byla naprosto neobyčejná. A magická.
"A dál?" Jak ten příběh končí?" byla netrpělivá Flora, ale ne jenom ona.
Jedné noci začala vesnice v údolí hořet. Z ničeho nic se z nebe na zem klikatily zlověstné blesky podpalující vše, co jim stálo v cestě. Nebylo úniku a brzy zmizela i malá jiskřička naděje. Jenže ona dívka to tak nehodlala nechat. Tahle vesnice byla už odmalička jejím nenahraditelným domovem. Vydala se do vesnice a stanula v jejím centru. Se zavřenýma očima k sobě přivolala tajemnou sílu vycházející ze zlatého tetování na její drobné dlani. Před dívkou se ze vzduchu zformovalo žezlo, jehož moc ozářila všechno a všechny přítomné. Dívka se ho chopila a jeho pomocí zahnala nebezpečné plameny a řádící zlo pryč z vesnice, pryč z celého světa.
Takový byl konec příběhu, který víceméně osvětloval záhadu zlatých tetování.
Všichni se ponořili do usilovného přemýšlení, zvlášť ti, kteří povídku slyšeli poprvé.
"Pokud je to to samé znamení, kterým jste obdařené vy, dá se z toho usuzovat jedno," formulovala své myšlenky do vět ředitelka Flora přecházejíc k velkému francouzskému oknu. "Zlatá znamení by vám měla propůjčovat mocnou sílu, díky které byste měli porážet nepřátele, ať je to kdokoliv."
Otočila se zpět k dívkám. "Nevadilo by, kdybych si tady tu knihu nechala?"
Ariana zavrtěla hlavou, přešla k ředitelce Alfei a natáhla k ní ruce, v nichž svírala tak důležitý předmět. V něm se ukrývá možná odpověď na dosud nezodpovězené otázky a také malá jiskřička naděje pro celou Magickou Dimenzi.
"Budeme se snažit přijít na víc," řekla Flora vážným hlasem a pohledem hypnotizovala obal pohádkové knihy. "Stačí jen, když se staneš zajedno se svou duší a srdcem," citovala polohlasem. "Pokud je tohle klíč ke zlatým znamením, bude vaším úkolem jednat podle těchto slov."
"Ale jak to máme provést?" namítla Mikki. "Jak se může víla stát zajedno se svou duší a zároveň srdcem?"
Cleo jí konejšivě položila ruku na rameno. "Neztrácej hlavu, Mikki. Přijdeme na to. Až se tak stane, můžeme porazit Temná Dvojčata a svět zbavit jejich zla. Stejně jako to udělala ta dívka v povídce."
"Princezna Cleo má pravdu. Pokud jste vypátrali tento příběh, dokážete přijít i na záludnější věci." Flora se na chvilku odmlčela, až pak byl místností slyšet její smích. "A teď věřím, že tu máte návštěvu."
Ariana se ředitelce podívala přes rameno, aby viděla, že na Alfeu právě dorazil její bratr Zefir a ostatní kluci. "Holky, dorazili. Nepůjdeme za nimi?" nadhodila Ariana a potutelně se na kamarádky usmála.
"Tak běžte, ať nenecháte hosty čekat," ozvala se Bloom s pousmáním.
Holky se patřičně rozloučily a spěchaly za kluky strávit příjemné odpoledne.

Mezitím se na Stareině odehrávalo cosi podivného. Už několik dní byla obloha zatažena těžkými ocelovými mraky a silný déšť nepřestával smáčet zdejší půdu, což se ještě nikdy v celé historii království nestalo. Velmi často o sobě dával vědět hrom společně s oslnivými blesky.
A z tajného doupěte Temných Dvojčat se ozývaly rozčilené hlasy.
"Do háje, absolutně nic se neděje!" bouchla do dřevěné desky stolu Rosalinn, kdežto její dvojče Severina jen nenávistně propalovala očima Kroniku Sférického světa.
Už jakou dobu se ty dvě snažily knihu ovládnout, aby mohla započít jejich krutá pomsta, ze které neměl nikdo a nic vyváznout. Ale dílo se nedařilo. Ať se Dvojčata vydala za všech svých sil, Kronika Sférického světa se jim odmítla poddat.
"Musíme to zkoušet dál, až nakonec jistojistě uspějeme!" povzbuzovala Severina svou sestru ale i samu sebe.
"Už jsme vyčerpané, použili jsme každičkou kapku našich sil, ale všechno je to k ničemu!" křičela Rosalinn a knihu smetla ze stolu, jež s tupým žuchnutím skončila na podlaze.
Severina se pro ni sehnula. "Dáme si pauzu. Budeme to zkoušet dál, protože Kronika nemůže našemu náporu odolávat věčně. A pak ať se celá Magická Dimenze naučí se nás bát."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 1. listopadu 2014 v 13:22 | Reagovat

Super!!!!!!

2 Bloom magic Bloom magic | 1. listopadu 2014 v 17:15 | Reagovat

Boží ;) :D.

3 ♥♥ ♥♥ | 1. listopadu 2014 v 19:21 | Reagovat

Boží

4 Aisha-123 Aisha-123 | 2. listopadu 2014 v 11:19 | Reagovat

Nádhera;) Goldix club je super!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama