Únor 2015

XIV. Nová generace - část druhá

28. února 2015 v 12:27 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Dívky se otočily směrem, odkud zazněl jim známý hlas, a který by nejraději vymazaly z tváře celé Magické Dimenze. Okamžitě stály v pozoru, připravené na další pohromu, kterou Temná Dvojčata provázela všude, kde se objevila.
Rosalinn stála pár metrů od víl s rukama založenýma na prsou, z jejích ebenových očí čišelo zlo obklopující vše, na co uzřely. A to právě teď bylo sedm mladých víl, které se v podobném nebezpečí ocitly poněkolikáté za velmi krátkou dobu.
"Ne, ne, ne… Řekněte někdo, že se mi to jenom zdá!" zanaříkala napůl nakvašeně Elisa a propleskla si tváře. Doufala, že se probudí a Rosalinn se rozplyne ve vzduchu jako pára nad hrncem. Jenže, ať se Elisa snažila sebevíc, nefungovalo to a tak byla nucena si připustit, že půlka Temných Dvojčat tu skutečně byla. Z masa a kostí.
"Já tomu taky nevěřím…" přidala se ke své kamarádce Zoey. "Můžete mě někdo štípnout?" Pozvedla levou ruku do strany a čekala, stejně jako Elisa, že se probudí a ocitne se ve své posteli na Alfee, kde bude do místnosti skrze okno pronikat ranní slunce. "Au!"
Keiko bez rozmýšlení štípla Zoey do předloktí, aniž by spustila pohled z Rosalinn nehybně stojící jako socha. Sama nemohla uvěřit tomu, že opět stojí před půlkou Temných Dvojčat, když neuběhlo snad ani dvacet čtyři hodin od jejich posledního střetu v Začarovaném lese.
"Sakra… tohle je oživlá noční můra…" třela si ruku Zoey. "Copak nám nemůžete dát pokoj? Divím se, že pořád máte sílu proti nám bojovat… To stojíte o další porážku jako včera?!"
Rosalinn z očí začaly šlehat blesky, přimhouřila je do malých škvírek nevěstících nic dobrého. Ale jinak se stále nehnula, ani o jediný centimetr.
"Zoey, nemyslím si, že je rozumné ji provokovat," mírnila vílu hudby Ariana, která jako ostatní čekala, s čím se tentokrát Rosalinn vytasí. A nemohlo to pro ně být nic dobrého. Ariana se musela neustále ptát… Proč? Proč se tohle muselo dít zrovna její partě kamarádek. Proč se jim na tělech objevila záhadná zlatá tetování? Proč v boji proti Temným Dvojčatům musely stát v přední linii? Tolik otázek, ale žádné odpovědi. Bylo to frustrující.
"Děvčata, vezměte některá do ruky ten klíč a měli byste se ocitnout na Alfee, pryč ze zkoušky!" zazněl věží naléhavý hlas ředitelky Flory. I ona tušila, že ať už se Rosalinn ve zkoušce ocitla jakýmkoliv způsobem, měla v plánu něco nekalého a sedm víl mohlo přijít k úrazu nebo i mnohem hůř. Dívky si ji dokázaly představit se zamračeným obličejem a rukama zaťatými do pěstí.
Nejrychleji se ke klíči otočila Cleo. Chtěla odsud co nejdříve zmizet a nechat obraz černovlasé čarodějky daleko za sebou. Natáhla ruku ke klíči vznášejícímu se nad sametovým polštářkem barvy královské modři, uchopila ho do dlaně a čekala, až se interiér hradu rozplyne a místo něj se objeví tajné prostory Alfey pod ředitelnou.
Uběhlo pár vteřin a nic se nedělo. Cleo rozevřela dlaň a pohlédla na zlatě zářící klíc posázený drahými kameny blyštící se ve světlech. Jak to, že jsou pořád tady?
"Cleo, půjči mi to," přiskočila k víle technologie Mikki, vzala si od ní klíč, pevně ho sevřela v ruce a všemi silami se na něj soustředila. Ale nebylo to nic platné.
"Zatraceně, to si ze mě děláte srandu," zanadávala Mikki a nejraději by ten zpropadený klíč rozdrtila na prach. Tento artefakt měl ukončit jejich zkoušku, která až do této chvíle probíhala bez větších potíží.
"Paní ředitelko, nedala jste nám špatný klíč? Řekla bych, že nepasuje do zámku," zavtipkovala svým vrozeným humorem Elisa, čímž se snažila situaci trochu odlehčit. To by Zefir, Arianin bratr, zcela jistě ocenil, ale její kamarádky neměly zrovna náladu na přihlouplé vtípky.
"Ellie, vtipy stranou, tohle totiž není žádná sranda," pokárala vílu Pixies Cleo. Nervozita a nejistota stoupala a nebyl to rozhodně příjemný pocit. Stále bedlivě pozorovaly Rosalinn, jež se potutelně usmívala, ale stále zůstávala nehybná.
Ani Winx a Daphne vůbec nechápaly, co se to děje. Jediné, čím si byly na sto procent jisté, bylo, že v tom mají prsty Temná Dvojčata, dřívější princezny Domina. Neustávaly ve svých plánech na ovládnutí Magického světa a každého, kdo se jim to snaží překazit, nemilosrdně pošlou na věčnost. Ve většině případů se jim to bez námahy podaří, jenže víly se zlatými tetováními byly těžký oříšek, který není snadné rozlousknout.
"Tecno, nevíš, co se to děje?" častovala Flora svou dlouholetou přítelkyni bezradným pohledem. Přenechala jí místo u ovládacího panelu, aby se mohla pustit do řešení vzniklého problému. Tecna se rázem proměnila v technologického odborníka, její ruce přelétávaly nad tlačítky a klávesnicemi, po chvilce si okolo sebe vytvořila jakousi virtuální pracovnu s několika obrazovkami zobrazujícími nesourodou směs symbolů, čísel a kódů. Tecna pracovala systematicky a logicky přesně jako robot.
"Nedokážu je odtamtud dostat," oznámila sklesle po pár minutách, kdy v tajné místnosti vládlo nepříjemné a tíživé ticho. "Zkusila jsem snad všechny možné způsoby, ale počítače na ně nereagují a odmítají plnit dané příkazy."
Daphne bouchla pěstí do přístrojové desky a pozorovala, co se děje ve zkouškovém prostoru vytvářející virtuální realitu, do které se dokázala dostat Rosalinn, jedna z jejích dcer. Ten pohled na ni se téměř nedal vydržet. "Přece musí existovat něco, co je dokáže dostat zpátky!" zvýšila Daphne hlas, až se rozléhal po kamenných stěnách a vysokém stropu.
"Obávám se," ozval se Rosalinnin hlas z virtuální reality, "že odtud už pro víly neexistuje cesta ven." Půlka Temných Dvojčat se konečně pohnula z místa, což mohly Winx a královna Domina pozorovat na jedné z obrazovek a co mohly víly sledovat na vlastní oči.
"Odvážili jste se proti nám bojovat a to byla chyba. Udělali jste si z nás úhlavní nepřátele a věřte, že jsme si pro vás připravili něco speciálního," promlouvala silným hlasem Rosalinn a máchla okolo sebe rukou. "Drahé víly, tady totiž strávíte zbytek svého ubohého života!" Čarodějka se otočila zády k sedmi vílám, luskla prsty a zmizela. A ačkoliv už byla pryč, prostorem se stále ozýval její smích pečetící osud dívek.
Ty zíraly na místo, kde Rosalinn vystála důlek a vstřebávaly slova pronesená jako kletba, kterou nelze jednoduše zlomit.
"Chápete někdo, co říkala?" promluvila po dlouhé době Elisa. Teď už se její vtipkovací nálada vytratila a místo ní nastoupil neblahý pocit, že něco není správně. "Protože jestli říkala to, co si myslím, tak…" nedokončila větu, jelikož se to dalo slovy jen těžko popsat.
"Jsme tady uvězněné, Ellie… Myslím, že jsme všechny slyšely zcela správně," hlesla skoro bez života Ariana, aniž by i jen jednou mrkla. Byla by si přála, aby ji šálil sluch, jenže přesně něco takového se od Temných Dvojčat dalo čekat. Něco podlého, co šestnáctileté víly samy nedokážou překonat.
"Ale kdeže, určitě nás ta čarodějnice chtěla jen vystrašit, a pak se kochat pohledem na nás, jak se třeseme jako osiky, roníme slzy a pateticky se objímáme v beznaději," přesvědčovala kamarádky i samu sebe Mikki.
"Děvčata, pracujeme na tom, abychom vás z toho místa dostali, ale zatím nic nezabírá. Proto počítejte i s tou nejhorší možností," nabádala Flora dívky k realistickému pohledu na věc.
Víly zalapaly nevěřícně po dechu.
"Co tím chcete říct?" vykřikla pištivým hlasem Keiko, přičemž se ochranitelsky objímala pažemi a téměř nepostřehnutelně se třásla. "Že tu můžeme zůstat navěky? Už nikdy se nevrátíme do reality?"
"Nemaluj čerta na zeď, Keiko," chlácholila svou kamarádku Jasslyn. Dala jí ruku kolem ramen a snažila se najít nějaké řešení. Po dlouhá léta trávila čas sama, jejími jedinými společníky byly mytické bytosti a zvířata, které to k Jasslyn přitahovalo, jelikož podvědomě věděli, že s ní jsou v bezpečí. A po těch letech opět zakusila pouto přátelství, zase okusila ten pocit, kdy by se pro své přátele rozkrájela. "Určitě přijdeme na způsob, jak se vymanit z kletby Dvojčat," povzbuzovala skupinu víl.
"A máš ponětí jak?" obořila se na Jass Zoey ztrácející své síly k boji i selský rozum. Všechno tohle už na ni bylo moc, div nepropukla v pláč. "Já nevím, jak vy, ale mě už tohle nebaví a neskutečně mě to vysiluje!"
"A ty si myslíš, že na tom jsme jinak? Nás už to taky štve, o to víc, že nevíme, co máme dělat, nebo jak máme reagovat!" pokračovala Ariana ve slovní přestřelce.
"Děvčata, uklidněte se, teď není čas na hádky. Tím nic nevyřešíte, pamatujte na to." Flora doufala, že se jim situace nevymkne z rukou ještě víc, tak se snažila dívky usměrnit. Opřela se dlaněmi o desku a hlavu svěsila mezi ramena. Sama nebyla daleko od nervového zhroucení. Usilovně přemýšlela, uvažovala nad posledními možnostmi, jak dívky zachránit z virtuálního světa.
Flora na svém rameni ucítila pevný stisk něčí ruky. Otočila hlavu, aby spatřila Bloom, jak se na ni usmívá tím svým optimistickým úsměvem, který dokáže člověka vybudit k dalším a ještě lepším výkonům. "Už máme jenom poslední šanci, jak tenhle blázinec ukončit."
"Přesně tak, a pokud ani to nepovede k úspěchu, už to bude velmi zlé," konstatovala Tecna. Nikdy nechodila kolem horké kaše a všechno říkala na rovinu, nezaobaleně. "Když se ze zkoušky nemohou dostat tím snadnějším způsobem, musí zkusit ten obtížnější."
Flora pokývla na souhlas. Věděla, že dívky jsou chytré, aby se vydaly tou správnou cestou, což ve zkoušce bylo prohledání věží a nalezení Císařova klíče. Nepomyslela by si, že dojde i na souboj s bytostí v podzemním sklepení.
"Takže, milé dívky, pečlivě mě poslouchejte, jelikož nastala osudová chvíle," promluvila Flora směrem k vílám ve zkouškovém prostoru a ty okamžitě zbystřily a nastražily uši na to, co jim ředitelka řekne. "Abyste se dostali ven, musíte zamířit do sklepních prostor hradu, kde na vás čeká souboj s Kerberem, nebo li tříhlavým psem. Pokud ho porazíte, nebo alespoň přinutíte k ústupu, bude to vaše vstupenka na svobodu, to znamená do reality," vylíčila Flora dívkám jejich následující úkol, ne zrovna lehký.
"Bože, a já už si myslela, že to nemůže být horší," zanaříkala Cleo s pohledem upřeným na strop nejvyšší věže rozlehlého hradu. Nejdřív se museli podrobit zkoušce svých sil, pak se tu objeví Rosalinn, kteráž jim zadělala na pořádné trable a teď se mají vypořádat s Kerberem? "Jestli se odsud dostaneme, tak pořádně zapracuju na technologii podobných zkoušek," zamumlala si pro sebe princezna Zenithu.
"Takže hádám, že zamíříme do sklepení, ať to máme z krku, co vy na to?" obrátila se s otázkou na kamarádky Ariana.
"Jasně, zjistíme, jestli tu budeme trčet dalších sto let nebo z toho vyvázneme," přitakala Elisa. "Pevně doufám ve druhou možnost, protože ta první se mi pranic nelíbí."
Sedm víl se domluvilo na posledním možném kroku ke svobodě. Ředitelka Flora je naváděla k místu, kde se ukrýval tříhlavý pes a Cleo si mezitím zjišťovala vše možné o Kerberech, i když hádala, že tohle nebude typická stvůra, o jaké se vypráví v bájích. Bylo známo, že Kerberos střežil vchod do podsvětí, odkud se hnul jen jednou. Byl popisován jako trojhlavý pes s dračím ocasem a hadími hlavami na šíjích. Občas se vyskytly i zvěsti o jeho jedovatém dechu.
Tohle všechno sdělila Cleo kamarádkám, aby byly připravené na skutečného netvora podsvětí. V tomto světě bylo možné snad cokoliv.
"Ten popis se mi vůbec nelíbí. Vypadá to na pořádný kus práce," řekla zamyšleně Keiko letící chodbami za ostatními. Cítila, že už se blíží k rozhodujícím okamžikům.
"Dobrá, teď ještě jedna zatáčka doprava a měli byste mít před sebou dřevěné dveře s železným kováním. To je vstupní brána ke Kerberovi."
Mladým vílám, Winx a Daphne začalo bušit srdce o sto šest a bylo čím dál víc hektičtější.
"Poslední věc, kterou vám řeknu, je, že svého cíle dosáhnete jenom skupinovou spoluprácí, musíte do souboje dát všechno, co máte. Bojovat s Kerberem a vyhrát je velice obtížné." Více už ředitelka akademie pro víly nemohla děvčatům pomoci, teď už měly vše ony ve svých rukou.
Žádná z nich se dlouho neodvažovala udělat první krok. Děsily se toho, co na ně za dveřmi čeká, ale nemohli tu stát věčně. Tedy pokud se chtěly vrátit do svého skutečného světa.
"Jsme tu všechny společně, tím pádem se nemáme čeho bát," dodávala všem kuráž Jasslyn. "Možná vám to bude připadat jako klišé, nebo že blouzním, ale společně zvládneme cokoliv, co na nás v budoucnu čeká."
"Neblouzníš, věříme tomu všechny," řekla tichým hlasem Mikki.
"Jasně," přitakala Ariana a přistoupila ke dveřím, nebojácně vzala za kliku a obdařila kamarádky úsměvem. "Zmobilizujte všechny zbývající síly a silně se na ně koncentrujte. Hned jak budeme uvnitř, zaútočíme najednou, souhlas?"
Dívky bez váhání přikývly a mentálně se připravovaly na boj s Kerberem, trojhlavým psem podsvětí.
Víla vesmíru rychlým pohybem otevřela dveře dokořán a všech sedm vpadlo do místnosti s kouzly jiskřícími v drobných dlaních. A byly překvapené, poněvadž ani Kerberos na nic nečekal. Vyřítil se proti vílám s ohlušujícím řevem vycházejícím z jeho tří tlam a syčením vydávající hadí hlavy umístěné na šíjích. Kerberos vypadal přesně tak, jak ho Cleo popsala.
Trojhlavý bájný pes hbitě vyskočil do vzduchu a dopadl přímo do hloučku víl, které se stačily rozletět do všech stran, a to se Kerberovi nezamlouvalo. Vydával ze sebe řev trhající uši, tlapami a hadími hlavami se oháněl po dívkách, které měly v úmyslu ho porazit. Těm se ale dařilo uhýbat, proti obrovskému Kerberovi využívaly faktu, že jsou oproti němu malé a mrštné.
"Jakmile řeknu, tak na něj všechny vyšlete svá kouzla!" zavelela Ariana a doufala, že ji holky přes ten nesnesitelný řev slyší. Kerberos rozhodně neměl v úmyslu nechat víly vyhrát a žít.
"Teď! Roj komet!"
"Výbuch sopky!"
"Zlaté veselí!"
"Útok tygra!"
"Sonické vlnění!"
"Bouře elektřiny!"
"Trojzubec Tritona!"
Všech sedm kouzel se spojilo nad místem, kde zuřil Kerberos a během okamžiku ho magická energie pohltila do svého světla znamenající jeho porážku.
Dívky už se začaly radovat, jenže prostorem se opět ozval nelítostný řev oznamující, že bitva ještě neskončila. Magie kolem Kerbera se rozplynula do vzduchoprázdna a nestvůra podsvětí pokračovala ve zběsilém řádění.
"Sakra, nezabralo to!" zakřičela Mikki a přitom se vyhýbala nebezpečným Kerberovým útokům nabírajících na intenzitě i síle. "Co teď?"
Jasslyn si najednou vzpomněla na jednu důležitou věc. "Mám nápad!" zvolala tak, aby ji holky slyšely, "Zoey, použij svou sílu a zahraj nějakou uklidňující melodii!"
"Cože? Jak nám to pomůže?" zeptala se zmateně Zoey. "To by nás mělo nějak nabudit?"
"Není čas, prostě to udělej!"
Zoey si povšimla naléhavého tónu v Jasslynině hlasu, a tak udělala, jak jí bylo řečeno. Přivolala k sobě malou harfu a začala na ni hrát svou oblíbenou melodii, již znala od své maminky.
Jakmile Kerberos zaslechl první tóny skladby, uklidnil se a naslouchal. Trvalo chvilku, než se mu začala klížit víčka, žuchnul na zem a upadl do hlubokého spánku.
A nakonec netrvalo dlouho a virtuální realita, ve které bylo sedm víl uvězněných se začala rozplývat, až se nakonec ocitly zpátky na Alfee.

Winx víla MAGGIE

26. února 2015 v 13:51 | Keiko |  Tvoje Winx

Wig Girl: strana 3

22. února 2015 v 11:35 | Keiko
Tak a je tu další pokračování, snad se líbí. :)


Wig Girl: strana 2

19. února 2015 v 16:32 | Keiko
Tak a druhá strana mojí zamýšlené mangy je na světě! :)

Jo, a co myslíte? Je lepší, když je to takhle jenom tužkou nebo obtažené centropenem? :)


Wig Girl: strana 1

17. února 2015 v 14:51 | Keiko
Tak jsem dneska hodila na papír první stránku první kapitoly mojí mangy... :) No, jsem zvědavá, jak dlouho mi to nadšení pro to vydrží... :D

Tu ji máte a napište, jak se vám pozdává. :) ^^
Pro ty, co neví... Manga se čte zprava doleva.


Off Topic: Moje Manga ^^

16. února 2015 v 11:56 | Keiko
Ahoja! :) ^^
No, tak dneska tu přidám článek trochu mimo téma (off topic) blogu. :)
Rozhodla jsem se pustit do své vlastní mangy, jelikož jsem se v poslední době docela začetla do různých sérií a zatoužila jsem něco takového taky stvořit (jako bych toho už tak neměla moc... :D). :) Sice to nebude nic světoborného, pokud u toho vydržím.. :D A spíš asi jen pro mě, páč nebudu mít odvahu s tím vyrazit do světa... :D A nebude to nic složitého. :)
Zatím používám název "Wig Girl", což je přeloženo jako "Dívka s parukami". Je to jednoduše o holce (Kasami Haruka) navštěvující střední školu, která nosí paruky. Nemá moc přátel, jelikož si o ní všichni šuškají, že je to jakási podivínka. Ve skutečnosti se jedná o milou, optimistickou a veselou dívku, která se ale uzavírá před světem. Mimoto exceluje v taneční gymnastice, konkrétně v tanci se stuhou.
Postupně se začne sbližovat ( i když to nebude snadné) s klukem (Sourukawa Akihiko), který by se dal považovat za školního "prince". Daří se mu vše, na co sáhne, jen Haruka je od něj pořád daleko. Má mnoho obdivovatelů, což pro něj ale není důležité. A tuší, že Haruka přede všemi skrývá nějaké tajemství...
Žánry: Romantika, komedie, školní život, kus života a možná krapet drama. :)

No, snad vás tím neotravuju, jen jsem se chtěla s někým podělit. ^^
Obrázek není nic moc, kreslila jsem to hned po ránu... :D No co...


Jasslyn&Azaiach

15. února 2015 v 12:23 | Keiko |  GC - Jasslyn

Winx víla SUNNY

14. února 2015 v 12:47 | Keiko |  Tvoje Winx

XIV. Nová generace - část první

14. února 2015 v 10:50 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Království Stareina se stalo útočištěm pro Temná Dvojčata, jež ohrožovala existenci celé Magické Dimenze, a také to tu podle toho vypadalo. Už pár dní na nebi kralovala ocelově šedá mračna, z kterých se neustále valily proudy studeného deště. V noci nebyla na obloze vidět ani jedna hvězda a to znamenalo černou předzvěst budoucnosti.
Panovníkům i obyvatelům planety bylo jasné, že se v jejich domově uhnízdilo zlo způsobující všechnu tu spoušť. Ale ať se stráže a bojovníci snažili sebevíc, nedokázali čarodějnice vystopovat. A v úvahu přicházela už jen jedna možnost - bažinatá oblast. Jakmile do ní vstoupil nějaký nebohý člověk, už nikdy ho nikdo nezahlédl mezi živými.
A právě o tomto faktu Temná Dvojčata moc dobře věděla. Bažiny se nacházely až na samém okraji království a v okolí žily jen bytosti, jež se s bažinatým terénem dokázaly vypořádat. Doupě Rosalinn a Severiny trůnilo na jednom ze stromů, kde bylo chráněno hustým houštím a porostem. Zvenčí to vypadalo jako malý domek ze dřeva, jenže ve skutečnosti byl interiér rozlehlý jako královský palác. Ale Dvojčata se většinu času zdržovala jen v jedné z komnat.
"To snad není možné! Proč se nám neustále musí pod nohy plést víly? Ať už máme v plánu cokoliv, pokaždé se do toho přimotají!" rozléhal se Rosalinnin hlas prostorem, až se pokoj otřásal v základech. Ruce měla křečovitě zaťaté v pěst a pohledem propalovala mahagonový stůl, za kterým seděla.
Severina si hověla na posteli s rukama založenýma za hlavou a hypnotizovala onyxově zbarvený strop s tajemnými ornamenty. "Chtělo by to je co nejdříve vyhubit, připomínají mi obtížný hmyz, kterého se ne a ne zbavit." Pak Severině prolétlo hlavou, že to samé si o nich musí myslet i jejich nepřátelé. Koutek úst se jí zvedl do úsměvu.
"A tahle banda jsou navíc úplné začátečnice!" pokračovala ve výlevu Rosalinn, havraní vlasy jí zlověstně povlávaly ze strany na stranu. "To je neodpustitelné, tohle jim nemůže jen tak projít," zvedla se ze židle a přešla k vysokému stolku umístěnému veprostřed místnosti, na kterém v pozlaceném stojanu spočívala křišťálová koule o velikosti fotbalového míče.
"Podíváme se, copak ten hmyz provádí," mávla rukou nad koulí, ta na malý okamžik potemněla a uvnitř ní se proháněla oblaka černého dýmu. "Pak jim připravíme malé překvapení, co ty na to?" Rosalinn se otočila ke svému stříbrovlasému dvojčeti, jež se k ní připojilo.
Koule se konečně pročistila a ukázala Temným Dvojčatům tajné prostory Alfei.

Sedm víl v třpytivých oblečcích právě podstupovaly zkoušku svých stávajících schopností. Winx a Daphne pro ně vytvořily jakousi virtuální realitu, ve které se měly dívky popasovat s nepřáteli. A aby zkoušku úspěšně splnily, musely získat jistý tajemný předmět nalézající se v rukou zla.
Když zkouška začala, ocitly se na rozlehlé louce obklopené hustým lesem a za ním měly možnost zahlédnout rozeklaná pískovcová skaliska a sídlo jistě patřící nepřátelům. Odhadovaly, že právě tam se nachází onen předmět.
Právě letěly nad jehličnatým lesem a místy dokonce zahlédly jeleny, laně, muflony a další lesní zvířata. To byl pro Mikki ráj na zemi. Ve vzduchu létala sem a tam, pohled neustále upřený k zemi a vyhlížela další druhy zvířat, přičemž si vůbec nedávala pozor na případné blížící se nebezpečí. Cestou už se je pokusily zastavit všelijaké stvůry a temné paprsky energie vystřelující odnikud, ale zatím všemu čelily s přehledem.
Zatím nejhorší to bylo právě na té louce. Ihned jak se tu objevily, ze všech stran se na ně vyřítila monstra, od maličkých až po obrovské, takže se víly musely dát ihned do práce a nezahálet. Společnými silami tuto překážku zažehnaly a od Winx si vysloužily uznalou pochvalu, což dívky povzbudilo k další akci.
Jak Mikki vůbec nevnímala okolí, oči měla jen pro zvířata na zemi, nevšimla si, že přímo na ni z dálky míří temně rudý paprsek šířící okolo sebe dým.
"Elektromagnetická síť!" Cleo odstrčila Mikki stranou a vyvolala na obranu štít, o nějž se paprsek rozbil a jeho připomínkou byl jen dým pomalu rozplývající se ve vzduchu. Poryv větru tomu také napomohl.
"Mikki! Můžeš se, prosím, soustředit na zkoušku a nekoukat po zvířatech? Jinak přijdeš k úrazu, holka," spílala své kamarádce Elisa a pleskla ji do zad, aby ji trochu probrala. Tohle je i zkouška jejich týmové spolupráce, takže by se mělo razit heslo "jedna za všechny a všechny za jednu".
"Elisa má pravdu," přisvědčila Ariana a přiletěla blíž k Mikki nemající se ke slovu. "Za zvířaty se můžeš vydat kdykoliv jindy, teď na to není správný čas."
Mikki se zatvářila provinile a očima přejela partu svých kamarádek. Koutkem oka ji také sledovaly, ale větší pozornost dávaly na cestu. Už se pomalu blížily k nepřátelsky vyhlížejícímu sídlu. Víla zvířat se zatvářila provinile. Zhluboka se nadechla a přiměla se už více se o němé tváře nestarat.
"Promiňte, už dolů ani jednou nemrknu," odpřísáhla Mikki s jemným úsměvem. Teď viděla, že tahle zkouška je pro její kamarádky důležitá. Vlastně nejen pro její kamarádky, ale taky pro Winx, Pixies, všechna království. Musela to též začít brát vážně.
Náhle Mikki vpravo od sebe zahlédla pohyb, a když se na něj soustředila, rozpoznala další blížící se nestvůru. Tentokrát měla hadí tělo s blanitými zelenými křídly. Mikki se k tomu stvoření otočila celým tělel, pozvedla ruce nad hlavu a formovala útočné kouzlo.
"Útok orla!"
Mikki zvolala kouzlo silným hlasem a magickou energii mrštila na slizkého hada, který se útoku neměl jak vyhnout. Jakmile byl zasažen, rozpadl se na kousky a prach, jenž po něm zbyl, se snášel na vrcholky jehličnanů.
"No, vidíš! Tohle je mnohem lepší," pochválila Mikki Zoey a vesele se na ni zazubila. "Ale mám takové tušení, že nejvíc práce nás čeká právě tam," ukázala prstem k budově narušující pohodu tohoto místa.
"Souhlas. To místo bude jistě střežené jako banka," pokývla hlavou Jasslyn. Nahlas to neřekla, ale tenhle čas s holkami si užívala, nic takového nikdy předtím nezažila. Dokonce ani s Temnými Dvojčaty, když ještě byla jejími nejlepšími přítelkyněmi.
Pořád přemýšlela nad tím, jak se to mohlo stát. Před mnoha lety byly Rosalinn a Severina princeznami Domina a jeho obyvatelé je milovali. Byly to víly světla a míru, což je nejčistší magie v celém vesmíru. S úsměvem na tváři se staraly o své poddané, napravovaly všechno napáchané zlo a pro své rodiče znamenaly celý svět. Jednoduše to nechápala…
"Jass, kam to letíš?" probrala Keiko Jasslyn z jejích úvah o Temných Dvojčatech. Opět se začala soustředit na přítomnost a spatřila, že stále letí, navíc už nad nehostinným sídlem ozdobeným mnoha věžičkami. Její kamarádky už stály nohama pevně na zemi a s pobavením se dívaly vzhůru na Jasslyn.
"Pardon, krapet jsem se zamyslela," zavolala na holky, zatímco se pomalu snesla na kamenitou cestu vedoucí k bráně do hradu. Tady z této pozice se budova zdála ohromná, tyčila se nad vílami jako neodvratná hrozba a šířila kolem sebe nepříjemnou atmosféru.
"Vy jste hlavou v oblacích v těch nejméně vhodných situacích," postěžovala si Cleo, ale neměla to holkám za zlé. Takové prostě byly, ale pokud v budoucnu podstoupí podobnou zkoušku už doopravdy, na snění budou muset zapomenout.
"No, tak na co čekáme?" promluvila k partě Ariana s pohledem upřeným na bránu. Byla zřejmě vyrobená z těžkého kovu a na ní byly vyobrazené plastické liány s nebezpečnými ostrými trny, které místy i trčely do volného prostoru.
Ariana vykročila vpřed a holky se držely hned za ní. Bylo načase to tu rozčísnout a vrátit se k normálnímu životu studentek Alfei. Ačkoliv to asi bylo jen zbožné přání. Tahle sedma už nikdy nebude normální parta víl a zjistí to dříve či později.
Zastavily se před branou. Klika byla obklíčena trny z kovu a bylo téměř nemožné se k ní dostat bez zranění.
"Tohle asi normální cestou neotevřeme," hlesla Elisa, "tedy pokud někdo z vás nechce obětovat svou ruku."
"Půjde to otevřít i bez toho, Ellie," přistoupila k bráně Zoey a rukou přejela po chladném kovu. Ta ji následně mírně začala pálit, ale nebylo to nic hrozného. Bylo to asi, jako když v zimě vezmete sníh do holých rukou. "Ustupte do stran, holky, s tímhle by si moje magie zvuku měla poradit.
"Počkej, počkej," vložila se do toho Keiko. "Předpokládám, že budeš dělat hluk a to by mohlo mít za následek to, že se na nás nepřátelé vyřítí a přijdeme o moment překvapení. To není zrovna nejlepší nápad."
"A ty máš snad nějaký jiný plán?" oponovala Zoey, v dlaních už jí vibrovala její magie připravená zasáhnout. Pak zpozorovala, že pohled Keiko směřuje vzhůru, tak ho následovala, stejně jako ostatní. Dokázala vidět jen tmavé zdi, věže, terasy a…
"Jasně, že nás to taky nenapadlo!" svitlo Cleo a poodstoupila ještě víc, aby měla výhled na…
"Okno! Můžeme se dovnitř dostat oknem a přitom nezpůsobit žádný poplach," objasnila všem přítomným víla technologie. "Skvělý postřeh, Keiko!"
"Takže pokud všichni souhlasí, vpadneme dovnitř tudy," ukázala Cleo na jedno z malých oken, kterým se víly mohly jen taktak protáhnout do interiéru hradu.
Všechny přikývly na souhlas a pomocí křídel se vznesly k oknu z tmavého skla. Teď přišly Cleiny schopnosti hodně vhod. Pomocí infračerveného paprsku zkontrolovala, zda se za oknem někdo nenachází. Jakmile bylo zjištěno, že vzduch je čistý, Cleo laserem vyňala sklo z okenního rámu a dívky měly volný vchod do hradu.
Jedna po druhé vnikly do místnosti. Ta byla prostorná… prostě jako klasická palácová komnata, jež ovšem zela prázdnotou. Podlaha byla pokrytá těžkým brokátovým kobercem rudé barvy. Jako zaschlá krev. Zato stěny zdobily šedočerné tapety se středověkými motivy. Celkově to vydávalo ponurý dojem, ale dívky neměly čas se tu zdržovat, jelikož už byly velice blízko splnění zkoušky. Stačilo už jen najít ten záhadný předmět a porazit každého, kdo jim v tom bude chtít zabránit.
"Fajn, než se pustíme dál, tak si něco ujasníme," šeptala Ariana. Bála se, aby na ně někdo nečíhal ihned za dveřmi vedoucí na chodbu. Holky se shlukly těsně k sobě a naslouchaly víle vesmíru. "Od teď budeme muset být opatrnější a mnohem více soustředěné. Berte to na vědomí."
"Dobře, ale je tu závažnější problém," mluvila stejně potichu i Jasslyn. "Má někdo tušení, kde by mohl být předmět ukrytý? Celé tohle místo je majestátní a my tu máme najít předmět pravděpodobně velký jako… no třeba jako pudřenka nebo tak."
Dívky se ponořily do přemýšlení a zvažovaly všechny možnosti. Byla pravda, že hrad byl ještě větší než Alfea a většina zámků království v Magické Dimenzi. Závěr zkoušky bude klíčový, to si jistě Winx s Daphne moc dobře uvědomovaly a také ho tak připravily.
"Napadá mě třeba nejvyšší věž," oznámila svůj odhad Mikki.
"Nejvyšší věž? Jenže tenhle hrad má věží hromadu a všechny v přibližně stejné výšce. Bude nám trvat věčnost, než je všechny prohledáme!" zněla Elisa unaveně. Nejraději by se na Alfee svalila do trávy a tvář by vystavila hřejivému slunci. Povzbuzující lektvar sice stále účinkoval, ale Elisa nebyla na zkoušky tohoto typu stavěná.
"Já vím, ale lepší plán nemáme," zavrtěla Mikki hlavou.
Nakonec se víly shodly, že se vydají na prohlídku věží a zopakovaly si, že musí být neustále ve střehu před útoky nepřátel. Rozdělily se na tři týmy, kdy Ariana a Zoey měli prohledat východní část věží, Mikki, Elisa a Cleo se vydali do západního křídla hradu a ten zbytek byl na Jasslyn a Keiko. Cleo všem přičarovala na zápěstí barevné náramky se zabudovanými vysílačkami, aby se skupiny mohly ozvat v případě ohrožení, či nalezení artefaktu.
Cestou se každý tým musel vypořádat s dalšími stvůrami temnot, aby se v pátrání dostal dál. Zároveň to ale bylo dobré znamení toho, že jsou víly na správné stopě. Zatím nikomu se však nedařilo tajemný artefakt mající sílu ukončit zkoušku najít. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.
"Tímhle způsobem tu strávíme klidně řadu dní," stěžovala si Mikki. "Nejde to třeba nějak urychlit? Cleo, nemáš v rukávu nějakou schopnou technologickou vychytávku? Na hledání pokladů?"
"To bych měla, problém je, že vůbec nevíme, co hledáme. Kdybych věděla alespoň tvar, velikost, konzistenci a podobně, hledání by nám to usnadnilo. Ale víme velké…"
"Energie radosti!" zaslechly Mikki a Cleo zvolání kouzla přicházejícího od Elisy. Bleskem se otočily jejím směrem, připravené na cokoliv. Jenže Elisa právě bez obtíží zneškodnila dalšího blížícího se nepřítele.
Elisa si oddechla a zastrčila si za ucho uvolněný pramen vlasů. "To znamená, že nám nezbývá nic jiného než pokračovat v nekonečném pátrání."
"Občas bych si přála být zase normální holkou bez magických schopností," svěřovala se Keiko Jasslyn v jiných částech hradu, přičemž očima pátrala po okolí. Společně už prošly nejméně tucet věží, ale v žádné z nich nenacházely, co hledaly.
"Já vím, jak ti je. Kdybych byla normální holkou, dneska bych tu už nestála a ten předlouhý život už mě začíná celkem nudit," otevřela další dveře, aby spatřila prázdnotu panující po celém hradě. Zamířily zpět po točitých schodech, když tu se na ně vyřítil jakýsi divočák s orlími pařáty a lvím ocasem.
"Nezkrotnost větru!" Síla Keiko smetla divočáka ze schodů, kde se rozprskl na milion kousků.
"Ty jsi měla být obyčejnou holkou bez magie, než se k tobě dostala síla živlů?" zeptala se zvědavě Jasslyn, ačkoliv věděla, že ten dotaz byl nepatřičný.
Nicméně Keiko to zase tolik nevadilo a chtěla Jass odpovědět, když v tom se z jejich náramků od Cleo ozval zkreslený Arianin hlas.
"Holky, myslíme, že jsme to našli! Jsme v úplně nejvýchodnější věži!"
"Bezva, náramky by nám ostatním měly ukázat vaši polohu!" zaslechly dívky pro změnu Cleo. A jak řekla, tak se o pár vteřin později stalo. Ve vzduchu se zjevila virtuální obrazovka mapující hrad. Zobrazovala polohu všech tří skupinek. Nebyly od sebe moc daleko, tím pádem se zkouška blížila svému konci.
"Hned jsme tam!"
"Jasně, a pak hurá na Alfeu odpočívat," ozvala se z náramku Elisa. Zněla nadšeně.
Dívkám trvalo jen pět minut, než se shromáždily v malé vížce, kde se nad sametovým polštářkem vznášel zlatě zářící klíč ozdobený drahými kameny. Osvětloval celou místnost a jeho krása ohromila i víly.
"Teda, to by se mi dost líbilo jako přívěsek," poznamenala Elisa.
Dívky se její poznámce zasmály. "Zkus si něco podobného najít v klenotnictví, tenhle klíč asi hned po splnění mise zmizí."
Pak se po dlouhé době ozvala i ředitelka Flora. "Správně, děvčata. Stačí, když se jedna z vás toho artefaktu dotkne a ocitnete se zpátky v prostorách akademie."
Ariana popošla vpřed, a když už se po klíči natahovala, ozval se za zády víl známý zlověstný hlas.
"Kampak, kampak, děvčata? Zrovna jsem tu chtěla vystrojit večírek na vaši počest."

Otázky a odpovědi 25

13. února 2015 v 15:30 | Keiko |  Keiko Q&A
1. Nenakreslila bys někdy Goldix Pixies pohromadě?
Určitě nakreslím, už to mám nějakou dobu v hlavě. :)



2. Vědí tvoji rodiče o tom, že máš blog?
Ne, nevědí, jenom mamka ví, že kreslím obrázky na přání, když viděla tu stěnu v pokoji polepenou vílami... :D A ještě se mi smála, že to dělám zadarmo... :D Jinak si myslím, že je to ani zajímat nemusí, když jsem dospělá. Na světě jsou důležitější věci. ^^


3. Máš nějaké hry v mobilu?
Jasné, že mám. :) Momentálně jenom dvě, Winx Fairy School a Sirenix Power. :) Fairy school už mám dohranou, ale tak čekám, jestli tam zase něco nepřibude... :D A Sirenix Power mě prostě baví, ještě mě to neomrzelo a to to hraju celkem často. :) Jinak si občas naistaluju nějakou novou hru, ale většinou mě moc nezabaví, tak je zase odinstaluju... :D



4. Psala jsi, žes četla knížky anglicky, i když jsi to zase tak dobře neuměla... chtěla bych s tím taky začít. Mohla bys mi poradit něco do začátku?
Jistě. :) Podle jsou do začátku nejlepší ty dvojjazyčné knihy. Levá stránka je napsaná v originále, to je v cizím jazyce a pravá stránka obsahuje český překlad. Dobré jsou také třeba pohádky, kde nejsou moc složité fráze a všelijaké časy jako předpřítomný, předbudoucí atd... xD A postupem času se pak už přechází na normální beletrii, kde už člověk většině rozumí, i když sem tam se může objevit něco, co bude potřebovat pomoc slovníku. :)



5. Chtěla bys, aby se vysílal Goldix Club v televizi jako seriál?
Jasně, že bych to chtěla. :) Aby se Goldix Club rozšířil, aby se k němu nazpívávali písničky, byl populární stejně jako Winx. :) Kdo by nestál o to, aby se jeho tvorba dostala do podvědomí mnoha lidí? :) ^^ Ale zatím je to něco, o čem si můžu nechat jenom zdát. Ale co, představivost mi to vynahrazuje. :D

Winx víla DIGIT

11. února 2015 v 14:17 | Keiko |  Tvoje Winx

Winx víla LENNY

10. února 2015 v 13:49 | Keiko |  Tvoje Winx

Winx víla VIKI

8. února 2015 v 13:52 | Keiko |  Tvoje Winx

XIII. Odvaha vyvolených - část druhá

7. února 2015 v 10:31 | Keiko |  Příběh Goldix Club





"Než se pustíte do samotné výroby jakéhokoliv lektvaru, je potřeba si zapamatovat pár kroků," zněl učebnou lektvarů na Alfee hlas profesora Orena. Právě probíhala odpolední část výuky a Oren řídil svou dnešní poslední hodinu lektvarologie. Některé dívky už vypadaly značně unavené po nekonečném vyučování, jež musí podstupovat každý den. Ale některým připadá výuka na akademii pro víly úchvatná. Na této hodině byly též přítomné Elisa, Mikki a Keiko. Další čtyři víly z jejich party měly v rozvrhu jiné předměty.
"Nejprve je nutno si zjistit, které ingredience a náčiní potřebujete. Ty pak podle potřeby nebo instrukcí upravíte a poté na stole seřadíte tak, jak mají do lektvaru přijít. Ingredience si musíte pečlivě odvážit, popřípadě nakrájet," ukazoval Oren studentkám a přitom je i sledoval, zda ho poslouchají.
Bylo to teprve včera, co se sedm víl se zlatými znameními a Specialisté střetli s Temnými Dvojčaty v Začarovaném lese u vesnice Pixies. Ačkoliv dívkám připadalo, že se souboj odehrál několik týdnů dozadu, modřiny a vzpomínky byly stále čerstvé. Pozdě večer holky dorazily na Alfeu, rozloučily se s kluky a doufaly, že nepozorovaně proklouznou do svých pokojů. Snažily se jít tiše jako myšky, nenápadně, jenže hned u hlavní brány narazily na překážku v podobě Musy. Dívky se chystaly na sáhodlouhé vysvětlování svého pozdního příchodu. Ale Musa je nesmlouvavě poslala do postelí a holky bez námitek uposlechly. Přece jen byly unavené jako koťata a bez větších potíží by si ustlaly hned venku před akademií.
Nicméně všem sedmi bylo jasné, že výslech přijde dříve nebo později. Také je zajímalo, jak se vedlo klukům na Rudé Fontáně. Od včerejšího rozloučení o sobě navzájem nevěděli.
"Pro jistotu si následně zkontrolujete všechny věci potřebné k lektvaru, přezkoumáte, zda jsou v naprostém pořádku, poté si pečlivě přečtete návod k výrobě. Nakonec zapálíte kahan pod kotlíkem, či připravíte jiné podmínky k vaření. A výrobě lektvaru už nic nebrání. Pamatujte, že lektvary vyžadují mnoho magických sil, trpělivost a soustředěnost," domluvil profesor Oren. Opřel se rukama o katedru a zadíval se na studentky. Nutno dodat, že mu nedá moc práce přitáhnout k sobě pozornost, jelikož se jednalo o pohledného muže. V očích a obličeji už měl vepsánu moudrost a mnoho životních zkušeností. Možná to z něj dělalo neodolatelného profesora, který si dokáže vydobýt respekt po celé škole.
Přešel před katedru a ruce si založil za záda. "Dnes jsme si ukázali nejrůznější nástroje a nádoby, jež jsou pro vaření lektvarů nutností. Na příští hodinu mám pro vás malý úkol." Po těchto jeho slovech zaznělo učebnou odevzdané povzdechnutí.
"No tak, dámy, nebude to nic náročného," uklidňoval dívky Oren a obdařil je zářivým úsměvem, což na ně zapůsobilo jako kouzlo. "V učebnici lektvarů je na straně dvacet šest sepsán návod na výrobu ochranného lektvaru. Vaším úkolem bude si zkusit sehnat ingredience. Odhaduji, že se vám nepodaří je sehnat všechny, protože některé z nich jsou vzácné. Proto se snažte ingrediencí shromáždit co nejvíce a příští hodinu si ochranný lektvar zkusíme vyrobit. To je pro dnešek všechno, děvčata, přeji hezký zbytek dne."
Ihned potom zaznělo chodbami zvonění a studentky si začaly živě povídat. Konečně bylo po vyučování a teď na ně čekalo krásné slunečné odpoledne strávené odpočinkem. Chodby ve škole se zaplňovaly a panoval v nich čilý ruch, skoro nebylo slyšet vlastního slova.
"Pojedeme do města na malé nákupy, co říkáš?"
"Dneska mám v plánu si krapet zaběhat. Nepřidáš se?"
"Já bych si teda nejdřív udělala úkoly, pak se vrhla na zábavu."
Studentky se hrnuly všemi směry. Některé měly namířeno do svých ubikací, jiné kráčely vstříc hřejivým slunečním paprskům na školní dvůr a další do města Magixu na menší dýchánek.
Tenhle čas po výuce měla Elisa ráda. Vzduch byl nasycen nedočkavostí, rozjařeností a bujarým mládím. Pokaždé měla chuť jít tanečním krokem, ale dokázala se mírnit. Jinak by si ostatní mysleli, že jí přeskočilo.
"Tak na co se dneska vrhneme?" otočila se čelem ke svým dvěma kamarádkám jdoucí za ní. "Půjdeme si ven něco zahrát? Nebo si uděláme piknik v lesíku za školou? Či se zase porveme s nezkrotným zlem?" I po včerejším večeru přímo sršela energií.
"O tom posledním návrhu bys vůbec neměla žertovat. Klidně by se to totiž mohlo stát," řekla Keiko a otřásla se. To, co zažila předešlý večer, by jí mohlo stačit na další rok. "Já se nejprve vrhnu na ten úkol z lektvarů, pak asi skočím do bazénu." Jen jí ta myšlenka proběhla hlavou, věděla, že přesně takhle bude vypadat zbytek jejího dne.
"Bazén! To vůbec není špatný nápad! Ve vodě byste se mohli nabít troškou energie, vždyť se tu skoro plazíte po zemi!" vyčetla Elisa holkám.
Mikki ji štípla do ruky, načež si vysloužila zasyčení a zlý pohled. "Nediv se. Já nechápu, čím to je, že jsi tak vitální, jednoduše mi to hlava nebere."
"Hele, já sílu čerpám od Pixies, to jsou snad ty nejenergičtější bytosti pod sluncem, včera ses o tom mohla přesvědčit. A když ty jsi víla zvířat, mohla bys sílu čerpat od nich, ne?" přemýšlela Elisa nahlas.
Mikki si povzdechla. "Ty všechno vidíš tak jednoduše. Tuhle schopnost ti občas závidím. Moc se ničím netrápíš a hlavou jsi většinu času v oblacích. Zvlášť když je nablízku Arianin bratr, nemám pravdu?" popíchla modrovlasou dívku a čekala na její reakci. V její tváři bylo znát jasné zčervenání. Na jinou odezvu se Elisa neměla.
Mezitím dívky došly ke svým pokojům. Keiko vzala za kliku, otevřela dvoukřídlé dveře a zjistila, že mají návštěvu. A to obávanou profesorku Gimiekis. Jasslyn, Zoey, Cleo a Ariana seděly ve společenské místnosti na pohovkách a bylo vidět, že čekají na tři opožděnce.
"Zdravím, profesorko! Děje se něco, potřebujete s něčím pomoct?" Elisa nechodila kolem horké kaše. Chtěla tuhle záležitost co nejrychleji vyřídit, aby si mohla užít odpoledne s kamarádkami.
Gimiekis si Elisu měřila pohledem. "Ani si nemusíte sedat, děvčata. Vás sedm se má ihned hlásit u paní ředitelky Flory. Okamžitě!" zvýšila profesorka hlas, aby jim bylo jasné, že jde o vážnou věc.
Víly neprotestovaly, jelikož tušily, kvůli čemu jsou do ředitelny předvolány. Vyhrnuly se na chodbu a rychlým krokem zamířily k ředitelně, než jim Gimiekis ještě stihne vynadat. Počkala, až je bude mít z dohledu, pak za sebou zavřela dveře od pokojů a vydala se opačným směrem. "Jsou stejné jako kdysi Winx. Jestlipak půjdou i podobnou cestou jako ony? Stojíme u zrodu nového Společenstva světla?"

"Zbláznili jste se?! Proboha, vždyť se vám mohlo něco stát, ty dvě vás bez obtíží mohly zabít! To jste si vůbec neuvědomovali?" běsnila Flora v ředitelně, kde byly kromě ní přítomny i ostatní Winx, spolu s Daphne.
"Ale…" neodvážila se k dalším slovům Elisa. Předtím si to neuvědomovala, nebo si to možná nechtěla připustit, ale to kvůli ní se všichni ocitli v nebezpečí. Na druhou stranu, nebýt jich, Pixies by teď byly…
"Ale? Chceš k tomu něco dodat, Eliso?" byla Flora v ráži. Takhle rozčilenou ji její kamarádky hodně dlouho neviděly, pokud se to vůbec kdy stalo. Stála před sedmi dívkami s rukama založenýma na prsou, vypadala jako bohyně, která se chystá vynést soud nad provinilci.
Elisa se nadechla, ale předběhla ji Ariana. "Pixies byly přece v nebezpečí! Jsou to Elisiny nejbližší přítelkyně, původ jejích sil! Nemohli jsme jen tak sedět na zadku a nechat vesnici na pospas těm čarodějnicím! Udělali jsme správnou věc!" rozohnila se i Ariana, musela říct všechno, co říct chtěla. "Ano, už jsme se nemuseli dožít dalšího dne, ale jsme tady a v boji proti nim hodláme pokračovat!"
Ariana se ohlédla po svých kamarádkách. V jejich očích viděla skrytý obdiv a všechny přikývly na souhlas. Ariana cítila jejich podporu, která jí dodávala potřebnou sílu.
Ředitelka Flora se nadechovala k dalšímu kázání, ale gestem ruky ji zarazila Daphne. "To by stačilo. Dost slovních přestřelek, něco si ujasníme," mluvila uklidňujícím tónem a to nepříjemné napětí v místnosti se vytratilo. "Flora má pravdu v tom, že to bylo ohromně nebezpečné, do takové akce byste se neměli pouštět na vlastní pěst, zatím ne," přelétala pohledem z jedné studentky na druhou, aby se ujistila, že jí všechny rozumí.
"Ale ony jsou taky v právu, Floro. Pixies představují ve světě víl mocné pouto, jež nelze ztratit. Kdyby nezasáhly, Rosalinn a Severina by je pohltily do sebe a to by nebylo dobré, ba naopak. A koneckonců, jsou tady, relativně zdravé, to je nejdůležitější."
Flora si vyčerpaně sedla do křesla, obličej si opřela o dlaň a přemítala nad tím, co vše tu bylo řečeno za posledních pět minut. Kdyby to ty dívky nezvládly, přišli by o silné spojence v boji proti Temným Dvojčatům. Zatím sice nemají moc zkušeností a jejich síly se potřebují rozvíjet, ovšem v budoucnu by to mohlo být jinak.
"Dobrá, minulost nechme být a radši se soustřeďme na přítomnost a blízkou budoucnost. Čeká vás vaše první mise, a pokud neuspějete, dá se to považovat za katastrofu," přešla Flora na nové téma, které nesneslo další odklad.
"Mise? O čem to mluvíte?" optala se Cleo. Tohle nové téma bylo překvapivé a zároveň velmi zajímavé pro valnou část shromáždění.
"Jde o tu knihu povídek, co jste nám nedávno přinesli," začala vysvětlovat Bloom a ze stolu vzala do rukou onu knihu s možným klíčem ke zlatým znamením. "Úplně na konci knihy jsme našli věnování. Kdybychom zjistili, kdo to napsal a následně ho vyhledali, všechno by se tím usnadnilo. Ona osoba možná ví o těch znameních, co se vám znenadání objevily na tělech. Nebo by nám alespoň mohla poskytnout nějaké vodítko."
"Proto je vaším úkolem se vydat do království Lyllo, kde…"
"Moment, počkat," přerušila Flořin výklad Mikki, i když jí bylo jasné, že z toho ředitelka Alfei není nijak nadšená, bylo to poznat z výrazu její tváře. "To po nás žádáte, abychom tu misi letěli splnit teď? Jako tryskem, a ať jsme večer zpátky?"
"Situace je vážná, nemůžeme si dovolit čekat a mimoto vy přece taky toužíte odhalit tajemství oněch tetování. Určitě v sobě skrývají sílu, která nám pomůže v boji proti zlu."
"Jenže teprve před chvílí skončilo vyučování, máme hromadu úkolů a včera jsme se v Začarovaném lese střetli s Temnými Dvojčaty. To je na mě trochu moc… Ale nehodlám mluvit za ostatní," domluvila Mikki se vzdorovitým pohledem.
Na stranu své kamarádky se přidala Zoey. "Souhlasím s ní. V posledních hodinách z nás přímo všichni a všechno vysává energii a…"
"Uklidněte se, děvčata," zasáhla Daphne do debaty, jež se vyvíjela nepříjemným směrem. "Bylo nám předem jasné, že s tím nebudete souhlasit, jen jsme chtěli znát váš názor, který jste projevili podle našich očekávání." Postavila se před dívky.
"Takže… Když nás nevyšlete hned, kdy tedy?" položila důležitou otázku Jasslyn. Tohle v jejích plánech nebylo. Chtěla se podívat zpět na Mythiu, na svůj domov a přátele. A to co nejdříve, tahle mise znamenala pozdržení, o nějž Jasslyn nestála.
Daphne se na okamžik zamyslela. "Až budete dostatečně odpočinuté, což si myslím, že v nejbližší době nehrozí. Může se totiž stát, že vás během cesty zaskočí nepřátelé, kteří vám budou chtít vaše úmysly překazit." Královna Domina mluvila vážným, zadumaným hlasem. "Není vyloučeno, že vaše kroky pozorují Temná Dvojčata, jelikož už jste jim nejednou překazili jejich činy. A též se zřejmě domnívají, že pro ně jste hrozbou, již je třeba odstranit."
Mladé víly mlčely jako zařezané. To, co vyřkla Daphne, už bylo v jejich myslích dlouho, ale nechtěly si to přiznat. Samy Dvojčatům nedokážou vzdorovat.
"Z tohoto důvodu si vás vezmeme pod ochranná křídla a připravíme vás na budoucí boje, jež zaručeně přijdou," prorokovala Aisha. "Nás je sedm a vás také. Každá z vás bude mít tudíž svého takzvaného mentora." Aisha se obzvlášť dlouze zahleděla na Elisu. Ta byla od dnešního dne její svěřenkyní a už teď tušila, že to s ní nebude jednoduché. Elisa v několika ohledech připomínala Stellu v šestnácti letech.
"To znamená, že dneska bude ještě nějaký trénink?" obávala se Ariana, jelikož i ona cítila v každém kousíčku svého bytí únavu. Toužila jen po tom svalit se do postele a vstát z ní až zítra ráno.
Flora přikývla a reakcí na to bylo odevzdané povzdechnutí sedmi víl.
"A pustíme se do toho hned, děvčata, ať zjistíme, jak jste na tom s magickými silami, ale také s fyzičkou a psychickými schopnostmi."
Elisa se odhodlala k dalšímu protestu, ale ředitelka Flora ji nenechala vyslovit ani hlásku.
"Už žádné námitky," vstala Flora z křesla, vzala ze stolu malou truhlici a předstoupila s ní před dívky. Následně ji otevřela a všechny spatřily sedm malých lahviček s jakousi tekutinou. "Tohle je povzbuzující lektvar. Pokud ho vypijete, za pár vteřin by měl začít účinkovat." Flora nastavila truhlici dívkám, aby si každá z nich vzala jednu křišťálovou lahvičku s průzračnou tekutinou, v níž byly vidět malé zlaté částečky. Víly si ji napůl pochybovačně prohlížely.
"Opravdu se nemusíte bát, že bychom vás chtěli otrávit. To bychom byli sami proti sobě," povzbuzovala Tecna mladé dívky k vypití lektvaru. "Navíc povzbuzující lektvar je na výrobu velice obtížný a přísady velmi vzácné, jelikož tato substance regeneruje tělo, mysl i magii tak, že se člověk po užití cítí jako znovuzrozený."

Jakmile zmizela i poslední kapka povzbuzujícího lektvaru v hrdlech víl, Flora si stoupla k nástěnnému zrcadlu, které se rázem proměnilo ve vchod do tajných útrob Alfei. Všichni scházeli dolů po točitých schodech, až se ocitli ve volném prostoru s vysokým stropem podepíraným mohutnými sloupy a lesklou podlahou.
"Kdo by to byl řekl, že se na škole nachází něco tak impozantního," zněla ohromeně Cleo a očima přejížděla neuvěřitelnou místnost.
"Bereš mi slova z úst, Cleo," přisvědčila Mikki a tvářila se navlas stejně jako všechny její kamarádky. Ovšem to ještě netušili, co tu na ně číhá.
"Předpokládám, že už budete schopné se proměnit a naplno využívat svých sil," přitáhla k sobě pozornost dívek Flora s rukama v bok. Vypadala tak jako velící generál pověřený dohledem nad speciální četou.
Jak ředitelka Flora řekla, tak sedm mladých dívek udělalo. Během chvilky v prostorné místnosti stálo sedm víl ve třpytivých oblečcích a na zádech se jim skvěla křídla. Povzbuzující lektvar byl vážně účinný a holky tu stály v plné síle, připraveny na jakýkoliv úkol, jenž pro ně měly Winx připravené.
"Takže začneme," rozléhal se hlas Daphne prostorem. "Vytvoříme pro vás jakousi iluzi, která vám však bude připadat skutečná. Ocitnete se na neznámém místě a budete nucené čelit útokům a hrozbám. Je to i zkouška vaší skupinové spolupráce. Máte za úkol z tohoto místa získat velmi cenný předmět z nepřátelského území, na kterém záleží osud Magické Dimenze, hypoteticky řečeno. Po celou dobu vás budeme sledovat a v případě potřeby zasáhneme. Připravené?"
Dívky nezaváhaly a bez otálení přikývly.
Flora přešla k monitoru zabudovanému ve zdi, k němuž byla připojena přístrojová deska. Stiskla pár tlačítek a zatlačila na páčky, které spustily samotnou zkoušku.
Pak už víly nestály v místnosti pod akademií, ale na neznámé louce s jezerem obklopenou hustým lesem, za nímž se v dálce tyčily rozeklané skály a nehostinně vyhlížející tmavá budova. Zkouška byla v plném proudu.


Otázky a odpovědi 24

4. února 2015 v 17:01 | Keiko |  Keiko Q&A
1. Chci se tě zeptat, jestli maluješ Progresskami, tak čím je ořezáváš? Doporučila bys mi jiné pastelky, se kterými se dobře maluje?
Ano, maluji Progresskami a co se týče jejich ořezávání, tak mi stačí normální ořezávátko. Jistě, neořezávají se snadno, ale když hrot pastelky nasměruji více k "čepeli", či jak to nazvat, tak je ořezávám celkem snadno. :)
Kromě Progressek ještě maluji Mondeluzkami a velmi dobré se mi zdají také Farrel&Gold. Ovšem na trhu najdete spoustu kvalitních pastelek od světových značek, ovšem za vyšší cenu. I tak je to dobrá investice.


2. Mohla bys mi říct, co zahrnovala tvá střední škola?
No co by... :D Jak už název oboru napovídá (Modelářství a návrhářství oděvů), výuka se zaměřuje na šití, správné postupy šití, teorii šití, koonstrukce střihů, navrhování, výtvarnou tvorbu a zahrnuje samozřejmě pár klasických předmětů, které nám jsou známé ze základky. :) Trošku se rozepíšu a asi si nevzpomenu na všechny předměty, které jsme měli, protože už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem odmaturovala... :D
Takže z klasických předmětů jsme měli český jazyk, cizí jazyk, tělesnou výchovu, občanskou nauku (4 roky), matematiku (3 roky), fyziku, chemii, ekonomii (1 rok).
Dále jsme první dva roky měli výtvarnou tvorbu, která se od základky moc nelišila. Třetí a čtvrtý rok následovala figurální kresba, kde se nejprve kreslily jen obličeje a postupně jsme se začali učit celé tělo a následovaly i akty (nahé portréty). Ačkoliv jsme studovali návrhářství, hodiny navrhování přišly až v třeťáku, což nikdo z nás nedokázal pochopit... Vždy před pololetím nám učitelka zadala téma a my měli za úkol navrhnout 5 modelů a jeden z nich realizovat.
Dějiny umění zahrnovaly vývoj umění už od pravěku až po modernu. S tímto předmětem jsme absolvovali hodně exkurzí a zavítali jsme i do cizích zemí. :)
Praxe - v prváku se učíte základní ruční stehy a následně přejdete na stroje (pozor, ať si nepřišijete prst, už se to párkrát stalo), kde nejprve trénujete bez nití a následně už se učíte šít kapsy, učíte se druhy švů a základní věci potřebné k šití na stroji. Učíte se, jak správně špendlit, stříhat látky atd...
Konstrukce oděvů - zde se učíte rýsovat střihy modelů ve zmenšeném měřítku, čas od času si střihy zkoušíte ve skutečné velikosti. Vždy před pololetím profesorka zadala každému z nás práci, ve které jsme měli popsat postup šití a narýsovat střihy... nesnášela jsem to... :D
Technologie - zde se učíte teorii šití. Krok po kroku se učíte, jak šít sukni, kalhoty, šaty, kabát... Tenhle předmět jsem přímo nenáviděla! :D
Textilní materiály - se učí jen první rok, zkrátka je to nauka o látkách, jejich struktuře, složení a výrobě... nuda. :D
Tak to bude asi všechno k mému vystudovanému oboru. Ten se pak samozřejmě dá studovat i na vysoké škole. :)



3. Jak děláš tyhle vzhledy blogu, co jsi měla s Arianou a Pixie?
Tak nejdříve musím v programu Malování vybarvit pozadí obrázku, ale jelikož se to nikdy nevybarví úplně ( jsou tam bílá místa a postava je též orámovaná bílou), musím to domalovat ručně štětcem. Je to piplačka... :D Stejně to udělám i s Pixie, kterou nejrpve vložím do rozšířeného (1300xněco :D) obrázku k její víle. Pak už jen na stránce picmonkey.com přidám nějaký efekt, pokud se nějaký hodí. S Arianou to byl efekt vesmíru a s Keiko teď efekt vody. :)


4. Viděla jsi film Vampýrská akademie? Pokud ano, co na něj říkáš?
No, docela ujde, ovšem ke knize to má hoooooooodně daleko. Navíc se mi ve filmu nelíbí herečka, která představuje Lissu a Dimitrij taky rozhodně není podle mých představ. Jinak je film celkem povedený, ale jednoduše to není ono. Vlastní představivost při čtení knihy je nejlepší. :)



5. Jaký je tvůj nejoblíbenější film?
To je těžké, nemůžu napsat jenom jeden... :D Mezi moje oblíbené filmy patří Metráček (miluju staré české filmy, hlavně komedie s Vlastou Burianem a filmy ze školního prostředí). Pak je to taky Avatar, Charlieho andílci, Zachraňte Willyho, Harry Potter... Mám taky slabost pro vánoční filmy. ^^


Když už jsem napsala ty filmy o Harrym Potterovi, víte, do které koleje byste patřili? :)
Já rozhodně do Mrzimoru. :) ^^ Nevím, jak to popsat, ale prostě cítím, že bych patřila právě tam. :) Navíc jsem nedávno našla super test, který vážně zvažuje vaši povahu a schopnosti (stejně jako Moudrý klobouk). Neptá se na to, jaké zvíře máte rádi, jaká je vaše nejoblíbenější barva... Na takových věcech v tomhle ohledu nezáleží. :)
Vyšel mi Mrzimor. ^^
Je to test spíše pro ty, kteří umí dobře anglicky, popřípadě vám může pomoct někdo, kdo anglicky umí, přinejhorším se dá použít i překladač. :D
http://www.thealmightyguru.com/Reviews/HarryPotter/Docs/Quiz-House.html

Winx víla JASMINE

4. února 2015 v 12:39 | Keiko |  Tvoje Winx


Winx víla NINA

2. února 2015 v 15:42 | Keiko |  Tvoje Winx