XIV. Nová generace - část první

14. února 2015 v 10:50 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Království Stareina se stalo útočištěm pro Temná Dvojčata, jež ohrožovala existenci celé Magické Dimenze, a také to tu podle toho vypadalo. Už pár dní na nebi kralovala ocelově šedá mračna, z kterých se neustále valily proudy studeného deště. V noci nebyla na obloze vidět ani jedna hvězda a to znamenalo černou předzvěst budoucnosti.
Panovníkům i obyvatelům planety bylo jasné, že se v jejich domově uhnízdilo zlo způsobující všechnu tu spoušť. Ale ať se stráže a bojovníci snažili sebevíc, nedokázali čarodějnice vystopovat. A v úvahu přicházela už jen jedna možnost - bažinatá oblast. Jakmile do ní vstoupil nějaký nebohý člověk, už nikdy ho nikdo nezahlédl mezi živými.
A právě o tomto faktu Temná Dvojčata moc dobře věděla. Bažiny se nacházely až na samém okraji království a v okolí žily jen bytosti, jež se s bažinatým terénem dokázaly vypořádat. Doupě Rosalinn a Severiny trůnilo na jednom ze stromů, kde bylo chráněno hustým houštím a porostem. Zvenčí to vypadalo jako malý domek ze dřeva, jenže ve skutečnosti byl interiér rozlehlý jako královský palác. Ale Dvojčata se většinu času zdržovala jen v jedné z komnat.
"To snad není možné! Proč se nám neustále musí pod nohy plést víly? Ať už máme v plánu cokoliv, pokaždé se do toho přimotají!" rozléhal se Rosalinnin hlas prostorem, až se pokoj otřásal v základech. Ruce měla křečovitě zaťaté v pěst a pohledem propalovala mahagonový stůl, za kterým seděla.
Severina si hověla na posteli s rukama založenýma za hlavou a hypnotizovala onyxově zbarvený strop s tajemnými ornamenty. "Chtělo by to je co nejdříve vyhubit, připomínají mi obtížný hmyz, kterého se ne a ne zbavit." Pak Severině prolétlo hlavou, že to samé si o nich musí myslet i jejich nepřátelé. Koutek úst se jí zvedl do úsměvu.
"A tahle banda jsou navíc úplné začátečnice!" pokračovala ve výlevu Rosalinn, havraní vlasy jí zlověstně povlávaly ze strany na stranu. "To je neodpustitelné, tohle jim nemůže jen tak projít," zvedla se ze židle a přešla k vysokému stolku umístěnému veprostřed místnosti, na kterém v pozlaceném stojanu spočívala křišťálová koule o velikosti fotbalového míče.
"Podíváme se, copak ten hmyz provádí," mávla rukou nad koulí, ta na malý okamžik potemněla a uvnitř ní se proháněla oblaka černého dýmu. "Pak jim připravíme malé překvapení, co ty na to?" Rosalinn se otočila ke svému stříbrovlasému dvojčeti, jež se k ní připojilo.
Koule se konečně pročistila a ukázala Temným Dvojčatům tajné prostory Alfei.

Sedm víl v třpytivých oblečcích právě podstupovaly zkoušku svých stávajících schopností. Winx a Daphne pro ně vytvořily jakousi virtuální realitu, ve které se měly dívky popasovat s nepřáteli. A aby zkoušku úspěšně splnily, musely získat jistý tajemný předmět nalézající se v rukou zla.
Když zkouška začala, ocitly se na rozlehlé louce obklopené hustým lesem a za ním měly možnost zahlédnout rozeklaná pískovcová skaliska a sídlo jistě patřící nepřátelům. Odhadovaly, že právě tam se nachází onen předmět.
Právě letěly nad jehličnatým lesem a místy dokonce zahlédly jeleny, laně, muflony a další lesní zvířata. To byl pro Mikki ráj na zemi. Ve vzduchu létala sem a tam, pohled neustále upřený k zemi a vyhlížela další druhy zvířat, přičemž si vůbec nedávala pozor na případné blížící se nebezpečí. Cestou už se je pokusily zastavit všelijaké stvůry a temné paprsky energie vystřelující odnikud, ale zatím všemu čelily s přehledem.
Zatím nejhorší to bylo právě na té louce. Ihned jak se tu objevily, ze všech stran se na ně vyřítila monstra, od maličkých až po obrovské, takže se víly musely dát ihned do práce a nezahálet. Společnými silami tuto překážku zažehnaly a od Winx si vysloužily uznalou pochvalu, což dívky povzbudilo k další akci.
Jak Mikki vůbec nevnímala okolí, oči měla jen pro zvířata na zemi, nevšimla si, že přímo na ni z dálky míří temně rudý paprsek šířící okolo sebe dým.
"Elektromagnetická síť!" Cleo odstrčila Mikki stranou a vyvolala na obranu štít, o nějž se paprsek rozbil a jeho připomínkou byl jen dým pomalu rozplývající se ve vzduchu. Poryv větru tomu také napomohl.
"Mikki! Můžeš se, prosím, soustředit na zkoušku a nekoukat po zvířatech? Jinak přijdeš k úrazu, holka," spílala své kamarádce Elisa a pleskla ji do zad, aby ji trochu probrala. Tohle je i zkouška jejich týmové spolupráce, takže by se mělo razit heslo "jedna za všechny a všechny za jednu".
"Elisa má pravdu," přisvědčila Ariana a přiletěla blíž k Mikki nemající se ke slovu. "Za zvířaty se můžeš vydat kdykoliv jindy, teď na to není správný čas."
Mikki se zatvářila provinile a očima přejela partu svých kamarádek. Koutkem oka ji také sledovaly, ale větší pozornost dávaly na cestu. Už se pomalu blížily k nepřátelsky vyhlížejícímu sídlu. Víla zvířat se zatvářila provinile. Zhluboka se nadechla a přiměla se už více se o němé tváře nestarat.
"Promiňte, už dolů ani jednou nemrknu," odpřísáhla Mikki s jemným úsměvem. Teď viděla, že tahle zkouška je pro její kamarádky důležitá. Vlastně nejen pro její kamarádky, ale taky pro Winx, Pixies, všechna království. Musela to též začít brát vážně.
Náhle Mikki vpravo od sebe zahlédla pohyb, a když se na něj soustředila, rozpoznala další blížící se nestvůru. Tentokrát měla hadí tělo s blanitými zelenými křídly. Mikki se k tomu stvoření otočila celým tělel, pozvedla ruce nad hlavu a formovala útočné kouzlo.
"Útok orla!"
Mikki zvolala kouzlo silným hlasem a magickou energii mrštila na slizkého hada, který se útoku neměl jak vyhnout. Jakmile byl zasažen, rozpadl se na kousky a prach, jenž po něm zbyl, se snášel na vrcholky jehličnanů.
"No, vidíš! Tohle je mnohem lepší," pochválila Mikki Zoey a vesele se na ni zazubila. "Ale mám takové tušení, že nejvíc práce nás čeká právě tam," ukázala prstem k budově narušující pohodu tohoto místa.
"Souhlas. To místo bude jistě střežené jako banka," pokývla hlavou Jasslyn. Nahlas to neřekla, ale tenhle čas s holkami si užívala, nic takového nikdy předtím nezažila. Dokonce ani s Temnými Dvojčaty, když ještě byla jejími nejlepšími přítelkyněmi.
Pořád přemýšlela nad tím, jak se to mohlo stát. Před mnoha lety byly Rosalinn a Severina princeznami Domina a jeho obyvatelé je milovali. Byly to víly světla a míru, což je nejčistší magie v celém vesmíru. S úsměvem na tváři se staraly o své poddané, napravovaly všechno napáchané zlo a pro své rodiče znamenaly celý svět. Jednoduše to nechápala…
"Jass, kam to letíš?" probrala Keiko Jasslyn z jejích úvah o Temných Dvojčatech. Opět se začala soustředit na přítomnost a spatřila, že stále letí, navíc už nad nehostinným sídlem ozdobeným mnoha věžičkami. Její kamarádky už stály nohama pevně na zemi a s pobavením se dívaly vzhůru na Jasslyn.
"Pardon, krapet jsem se zamyslela," zavolala na holky, zatímco se pomalu snesla na kamenitou cestu vedoucí k bráně do hradu. Tady z této pozice se budova zdála ohromná, tyčila se nad vílami jako neodvratná hrozba a šířila kolem sebe nepříjemnou atmosféru.
"Vy jste hlavou v oblacích v těch nejméně vhodných situacích," postěžovala si Cleo, ale neměla to holkám za zlé. Takové prostě byly, ale pokud v budoucnu podstoupí podobnou zkoušku už doopravdy, na snění budou muset zapomenout.
"No, tak na co čekáme?" promluvila k partě Ariana s pohledem upřeným na bránu. Byla zřejmě vyrobená z těžkého kovu a na ní byly vyobrazené plastické liány s nebezpečnými ostrými trny, které místy i trčely do volného prostoru.
Ariana vykročila vpřed a holky se držely hned za ní. Bylo načase to tu rozčísnout a vrátit se k normálnímu životu studentek Alfei. Ačkoliv to asi bylo jen zbožné přání. Tahle sedma už nikdy nebude normální parta víl a zjistí to dříve či později.
Zastavily se před branou. Klika byla obklíčena trny z kovu a bylo téměř nemožné se k ní dostat bez zranění.
"Tohle asi normální cestou neotevřeme," hlesla Elisa, "tedy pokud někdo z vás nechce obětovat svou ruku."
"Půjde to otevřít i bez toho, Ellie," přistoupila k bráně Zoey a rukou přejela po chladném kovu. Ta ji následně mírně začala pálit, ale nebylo to nic hrozného. Bylo to asi, jako když v zimě vezmete sníh do holých rukou. "Ustupte do stran, holky, s tímhle by si moje magie zvuku měla poradit.
"Počkej, počkej," vložila se do toho Keiko. "Předpokládám, že budeš dělat hluk a to by mohlo mít za následek to, že se na nás nepřátelé vyřítí a přijdeme o moment překvapení. To není zrovna nejlepší nápad."
"A ty máš snad nějaký jiný plán?" oponovala Zoey, v dlaních už jí vibrovala její magie připravená zasáhnout. Pak zpozorovala, že pohled Keiko směřuje vzhůru, tak ho následovala, stejně jako ostatní. Dokázala vidět jen tmavé zdi, věže, terasy a…
"Jasně, že nás to taky nenapadlo!" svitlo Cleo a poodstoupila ještě víc, aby měla výhled na…
"Okno! Můžeme se dovnitř dostat oknem a přitom nezpůsobit žádný poplach," objasnila všem přítomným víla technologie. "Skvělý postřeh, Keiko!"
"Takže pokud všichni souhlasí, vpadneme dovnitř tudy," ukázala Cleo na jedno z malých oken, kterým se víly mohly jen taktak protáhnout do interiéru hradu.
Všechny přikývly na souhlas a pomocí křídel se vznesly k oknu z tmavého skla. Teď přišly Cleiny schopnosti hodně vhod. Pomocí infračerveného paprsku zkontrolovala, zda se za oknem někdo nenachází. Jakmile bylo zjištěno, že vzduch je čistý, Cleo laserem vyňala sklo z okenního rámu a dívky měly volný vchod do hradu.
Jedna po druhé vnikly do místnosti. Ta byla prostorná… prostě jako klasická palácová komnata, jež ovšem zela prázdnotou. Podlaha byla pokrytá těžkým brokátovým kobercem rudé barvy. Jako zaschlá krev. Zato stěny zdobily šedočerné tapety se středověkými motivy. Celkově to vydávalo ponurý dojem, ale dívky neměly čas se tu zdržovat, jelikož už byly velice blízko splnění zkoušky. Stačilo už jen najít ten záhadný předmět a porazit každého, kdo jim v tom bude chtít zabránit.
"Fajn, než se pustíme dál, tak si něco ujasníme," šeptala Ariana. Bála se, aby na ně někdo nečíhal ihned za dveřmi vedoucí na chodbu. Holky se shlukly těsně k sobě a naslouchaly víle vesmíru. "Od teď budeme muset být opatrnější a mnohem více soustředěné. Berte to na vědomí."
"Dobře, ale je tu závažnější problém," mluvila stejně potichu i Jasslyn. "Má někdo tušení, kde by mohl být předmět ukrytý? Celé tohle místo je majestátní a my tu máme najít předmět pravděpodobně velký jako… no třeba jako pudřenka nebo tak."
Dívky se ponořily do přemýšlení a zvažovaly všechny možnosti. Byla pravda, že hrad byl ještě větší než Alfea a většina zámků království v Magické Dimenzi. Závěr zkoušky bude klíčový, to si jistě Winx s Daphne moc dobře uvědomovaly a také ho tak připravily.
"Napadá mě třeba nejvyšší věž," oznámila svůj odhad Mikki.
"Nejvyšší věž? Jenže tenhle hrad má věží hromadu a všechny v přibližně stejné výšce. Bude nám trvat věčnost, než je všechny prohledáme!" zněla Elisa unaveně. Nejraději by se na Alfee svalila do trávy a tvář by vystavila hřejivému slunci. Povzbuzující lektvar sice stále účinkoval, ale Elisa nebyla na zkoušky tohoto typu stavěná.
"Já vím, ale lepší plán nemáme," zavrtěla Mikki hlavou.
Nakonec se víly shodly, že se vydají na prohlídku věží a zopakovaly si, že musí být neustále ve střehu před útoky nepřátel. Rozdělily se na tři týmy, kdy Ariana a Zoey měli prohledat východní část věží, Mikki, Elisa a Cleo se vydali do západního křídla hradu a ten zbytek byl na Jasslyn a Keiko. Cleo všem přičarovala na zápěstí barevné náramky se zabudovanými vysílačkami, aby se skupiny mohly ozvat v případě ohrožení, či nalezení artefaktu.
Cestou se každý tým musel vypořádat s dalšími stvůrami temnot, aby se v pátrání dostal dál. Zároveň to ale bylo dobré znamení toho, že jsou víly na správné stopě. Zatím nikomu se však nedařilo tajemný artefakt mající sílu ukončit zkoušku najít. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.
"Tímhle způsobem tu strávíme klidně řadu dní," stěžovala si Mikki. "Nejde to třeba nějak urychlit? Cleo, nemáš v rukávu nějakou schopnou technologickou vychytávku? Na hledání pokladů?"
"To bych měla, problém je, že vůbec nevíme, co hledáme. Kdybych věděla alespoň tvar, velikost, konzistenci a podobně, hledání by nám to usnadnilo. Ale víme velké…"
"Energie radosti!" zaslechly Mikki a Cleo zvolání kouzla přicházejícího od Elisy. Bleskem se otočily jejím směrem, připravené na cokoliv. Jenže Elisa právě bez obtíží zneškodnila dalšího blížícího se nepřítele.
Elisa si oddechla a zastrčila si za ucho uvolněný pramen vlasů. "To znamená, že nám nezbývá nic jiného než pokračovat v nekonečném pátrání."
"Občas bych si přála být zase normální holkou bez magických schopností," svěřovala se Keiko Jasslyn v jiných částech hradu, přičemž očima pátrala po okolí. Společně už prošly nejméně tucet věží, ale v žádné z nich nenacházely, co hledaly.
"Já vím, jak ti je. Kdybych byla normální holkou, dneska bych tu už nestála a ten předlouhý život už mě začíná celkem nudit," otevřela další dveře, aby spatřila prázdnotu panující po celém hradě. Zamířily zpět po točitých schodech, když tu se na ně vyřítil jakýsi divočák s orlími pařáty a lvím ocasem.
"Nezkrotnost větru!" Síla Keiko smetla divočáka ze schodů, kde se rozprskl na milion kousků.
"Ty jsi měla být obyčejnou holkou bez magie, než se k tobě dostala síla živlů?" zeptala se zvědavě Jasslyn, ačkoliv věděla, že ten dotaz byl nepatřičný.
Nicméně Keiko to zase tolik nevadilo a chtěla Jass odpovědět, když v tom se z jejich náramků od Cleo ozval zkreslený Arianin hlas.
"Holky, myslíme, že jsme to našli! Jsme v úplně nejvýchodnější věži!"
"Bezva, náramky by nám ostatním měly ukázat vaši polohu!" zaslechly dívky pro změnu Cleo. A jak řekla, tak se o pár vteřin později stalo. Ve vzduchu se zjevila virtuální obrazovka mapující hrad. Zobrazovala polohu všech tří skupinek. Nebyly od sebe moc daleko, tím pádem se zkouška blížila svému konci.
"Hned jsme tam!"
"Jasně, a pak hurá na Alfeu odpočívat," ozvala se z náramku Elisa. Zněla nadšeně.
Dívkám trvalo jen pět minut, než se shromáždily v malé vížce, kde se nad sametovým polštářkem vznášel zlatě zářící klíč ozdobený drahými kameny. Osvětloval celou místnost a jeho krása ohromila i víly.
"Teda, to by se mi dost líbilo jako přívěsek," poznamenala Elisa.
Dívky se její poznámce zasmály. "Zkus si něco podobného najít v klenotnictví, tenhle klíč asi hned po splnění mise zmizí."
Pak se po dlouhé době ozvala i ředitelka Flora. "Správně, děvčata. Stačí, když se jedna z vás toho artefaktu dotkne a ocitnete se zpátky v prostorách akademie."
Ariana popošla vpřed, a když už se po klíči natahovala, ozval se za zády víl známý zlověstný hlas.
"Kampak, kampak, děvčata? Zrovna jsem tu chtěla vystrojit večírek na vaši počest."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 14. února 2015 v 12:40 | Reagovat

Úžasný, prostě nej!
nemůžu dodat že je to super
Koukala jsem na YouTube a je tam trailer na Winx Club 7 :
https://www.youtube.com/watch?v=j59A2gkULE0

2 Bloom magic Bloom magic | 14. února 2015 v 16:32 | Reagovat

Je to super. A tuším, že ten hlas na konci je Rosalinin nebo Severinin. Je to napínavý!!!! Stejně jako všechny díly před tím.

3 winx-art winx-art | 14. února 2015 v 18:29 | Reagovat

Moc krásné! Kdyby to tak mohl být seriál!!!
PS: [1]: Toto není trailer, ale pouze Promo, trailer vyjde až 27.2. ;)

4 Mia Mia | 14. února 2015 v 21:35 | Reagovat

[3]:  ajo, ale i tak :D  těším se až se na něj mrknu. PS: Souhlas se seriálem, je to škoda no... :D

5 sara magix sara magix | 1. března 2015 v 12:53 | Reagovat

zato že sem tu dlouho nebila moc se tu změnilo jo a ten článek je bombovej proste super

6 sara magix sara magix | 1. března 2015 v 12:53 | Reagovat

zato že sem tu dlouho nebila moc se tu změnilo jo a ten článek je bombovej proste super

7 sara magix sara magix | 1. března 2015 v 12:53 | Reagovat

zato že sem tu dlouho nebila moc se tu změnilo jo a ten článek je bombovej proste super

8 sara magix sara magix | 1. března 2015 v 12:53 | Reagovat

zato že sem tu dlouho nebila moc se tu změnilo jo a ten článek je bombovej proste super

9 sara magix sara magix | 1. března 2015 v 12:53 | Reagovat

zato že sem tu dlouho nebila moc se tu změnilo jo a ten článek je bombovej proste super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama