XV. Poslání - část první

7. března 2015 v 10:54 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Na planetě Magix panovala hluboká noc, již zdobilo bezmračné nebe osvětlující miliony hvězd a známých souhvězdí. Celá planeta se ponořila do spánku, do tmy zářilo jen město Magixu, kde i v noci proudila zábava. Pár kilometrů od města byla vzdálená škola pro Specialisty, Rudá Fontána. Zde se trénovali budoucí hrdinové a jejich absolventi byli známí široko daleko. V té tmě šlo budovu školy jen těžko zahlédnout, dokonale splynula se svým okolím a o její existenci dávalo vědět jen šumění vodopádů stékajících ze stran budovy.
Studenti si konečně po náročném dni mohli dopřát zasloužený odpočinek, i když někteří rádi ponocovali a se spolubydlícími se mnohdy bavili až do rána. Profesorům to nevadilo. Však oni je další vyučovací den řádně zabaví a unaví, že nebudou mít na noční blbnutí sílu. Toto se však netýkalo šesti Specialistů, již byli častými návštěvníky akademie pro víly, kde přebývala jejich parta víl, kterým chtěli být nablízku a co nejvíce jim pomáhat.
Zefir, Gray, Elliot, Ryou, Seth a Danny spali jako zařezaní, někdo s rozhozenýma rukama do stran, jiný s odkopnutými přikrývkami a další se div nesvalil na zem, jak byl na krajíčku. Těchto šest dávalo do tréninku všechno, co v sobě měli, jelikož si uvědomovali jeho důležitost.
A na té důležitosti teď přidal i sen, který se zdál všem a byl navlas stejný.
Zefirův současný sen o jeho domově se rozplynul a místo něj se náhle objevil na velice zvláštním místě. Stál v jakémsi trůnním sále, který byl rozdělen na dvě části. Jedna byla vystavena světlu Slunce, až se všechno třpytilo, že by z toho člověk mohl snadno oslepnout. Zdi byly porostlé bujnou zelení s mnoha odrůdy květin a celé to působilo dech beroucím dojmem. Z té druhé části téměř běhal mráz po zádech. Byla ponořena ve slizké temnotě, jež se snažila na svou stranu přetáhnout světlou půlku, ale naštěstí se jí to vůbec nedařilo. Přesto to nevzdávala a vytrvávala. V temné části trůnního sálu bylo vše ebenově černé a krvavě rudá barva rozstříknutá po zdech způsobovala domnění, že tu někdo trpěl a nakonec zemřel a jako svou připomínku zanechal na zdech krev. Veškeré rostlinstvo bylo uschlé a okvětní plátky květin vysušené. U jedné ze zdí vedly schody k majestátnímu trůnu, jehož jedna půlka zasahovala do temnoty a druhá do světla.
Zefir se otáčel kolem dokola, třeštil oči, a když chtěl zjistit, zda tu někdo je, prostor nad trůnem se zachvěl a rázem na něm seděla jakási bytost připomínající ženu. Jenže i její tělo připomínalo dvě strany mince. Stejně jako místnost, ve které se nacházeli.
"Kdo jsi?" vydal ze sebe princ Stareiny. Nemohl se na tu tajemnou bytost vynadívat, nějakým způsobem ho uchvacovala a nemohl od ní odtrhnout oči.
Žena se tiše zasmála, ale i tak se smích rozléhal po stěnách. Zefir měl pocit, že ten smích je zároveň rozverný i hrůzu nahánějící. Ta žena byla zřejmě stvořena z temnoty i světla zároveň.
"To není zase tak důležité," odvětila žena, aniž by otevřela ústa na jedné straně plná a červená a na druhé úzká a rozpraskaná. A její hlas měl stejné parametry jako smích. "Jednu věc, kterou bys měl ale vědět je ta, že už po dlouhé věky bdím nad rovnováhou mezi Světlem a Temnotou. Avšak někdy i mé síly jsou slabé a nezvládnu se s potížemi sama vypořádat." Světlá půlka obličeje se teď zachmuřila, ale ta temná se jen bezstarostně ušklíbla. Rovnováha mezi Světlem a Temnotou. To byla vždy velice křehká a citlivá záležitost.
"A co to všechno má společného se mnou?" zeptal se Zefir. Podvědomě věděl, že se mu to jenom zdá a až se probudí, patrně si na to ani nevzpomene. Je to jenom nic neznamenající sen.
"Ach, kdepak, můj milý," promluvila žena tím hlasem plným nejrůznějších emocí. "Právě naopak. Tenhle sen znamená mnoho pro tebe i tvé přátele."
Zefir se nespokojeně zamračil. "Copak umíš číst myšlenky?"
Ztělesnění Světla a Temnoty se polovičatě usmálo. "Dalo by se to tak říci," odmlčelo se a pohlédlo na své dvě tolik odlišné ruce. "Má síla pomalu a jistě vyprchává. Mám tak akorát čas ti sdělit poselství."
"Poselství?"
"Ano, přesně tak," pokývala hlavou žena sedící vznešeně na trůně jako sama bohyně. "Ty a tví přátelé budete doprovázet stvoření Světla na jejich cestě za rovnováhou. Musí na vahách právě se přiklánějících více k Temnotě nastolit pořádek. Je dáno, že Světlo nedokáže existovat bez Temnoty a Temnota nedokáže existovat beze Světla." Žena se začala vytrácet, až se stala průsvitnou, až bylo vidět opěradlo trůnu.
"Cože? Počkat, já to nechápu!" Zefir se rukou natáhl po ženě, ale nebylo to nic platné. "Jaká stvoření Světla?"
Žena už nadobro zmizela, ale sálem stále zněl její nezaměnitelný hlas vrývající se Zefirovi do paměti. "Hledej zlatá znamení. Jen ty a tví přátelé jste schopní stát po jejich boku."
To byla poslední slova, jež Zefir zaslechl, než se probudil.
"Nikdy bych si nepomyslela, že Jasslyn přijde na něco takového. Uspat Kerbera hrou na harfu. Opravdu důmyslné!" pochvalovala práci víl Bloom.
Spolu se svými pěti kamarádkami a svou sestrou Daphne si lebedily u břehu jezera Roccaluce. Odbilo poledne a všechny se dohodly, že si zaslouží trochu odpočinku v klidové zóně po těch nervy drásajících chvilkách, kdy byly jejich svěřenkyně uvězněné ve virtuálním světě, ze kterého málem nebylo úniku.
"To jen dokazuje, že tahle skupina dívek je mimořádná. Možná jsme narazili na naše nástupkyně," podotkla Musa. Přesně tu samou myšlenku měly v hlavách i ostatní. Už dlouho se neobjevila skupina chránící dobro a celou Magickou Dimenzi, která by navíc byla známá všem světům.
"Winx už pomalu stárnou a potřebují někoho, kdo by za ně zaskočil. Nemůžou se o dobro starat do nekonečna," popíchla Winx Daphne. Nicméně královna Domina vyřkla pravdu, již si byly členky Winx dobře vědomy.
"Jsou úplně jako my, když nám bylo šestnáct. Myslíte, že si taky vymysleli padnoucí jméno?" přemítala Aisha o dívkách, které mohli zasáhnout do věčného boje mezi dobrem a zlem.
Stella vystavovala tvář slunečním paprskům a uvažovala nad tím. "Těžko říct, třeba bychom mohli něco vymyslet!"
"Ty radši nic nevymýšlej. Na ty tvoje názvy, co jsi během let vymyslela, se nedá zapomenout," rozesmála se Tecna a ostatní se vesele přidali. "Co třeba, jak jsme vymýšleli jméno pro naši hudební skupinu a ty jsi přišla s "Atomic Blondes"?"
Následoval další záchvat smíchu, až se z toho někdo zakuckal.
"A co třeba Goldix?" přišla s návrhem Flora. Máčela si chodidla v křišťálově čisté vodě jezera a pozorovala rybky dovádějící pod hladinou.
"Goldix? Proč zrovna takové pojmenování?" podivila se Stella. "Moje nápady jsou tedy mnohem zvučnější a každého ihned upoutají."
Aisha se smíchem plácla Stellu do zad, až se královna Solarie málem skutálela do vody. "To je sice možné, ale název Goldix je pro ty dívky výstižný. Mají na tělech zlatá znamení a přidejme i to, že chtějí chránit Magickou Dimenzi, a tím pádem se dají popsat jako zlaté, jelikož tohle jejich rozhodnutí je nade všechno. Vzpomeňte si, jak se postavily Dvojčatům na uvítacím večírku."
Winx se nad pronesenými slovy tiše zamyslely.
"Zlatá znamení… To je jedna z věcí, která mě frustruje. Nic o nich nedokážeme najít, ať hledáme, kdekoliv se dá. A ještě horší je to pro ně, to se vsadím," zachmuřila se Tecna.
"Paní ředitelko!" ozvalo se za zády Winx a Daphne. Otočily se za hlasem a spatřily, jak se k nim hrne velké shromáždění. Sedm dívek právě si vysluhujících jméno Goldix a s nimi se blížilo i šest studentů Rudé Fontány.
"My o vlku…" řekla Bloom a přívětivě zamávala na příchozí. Když je tak viděla, nemohla si pomoct… Zavzpomínala si na staré dobré časy zdající se milion let v minulosti.
Ovšem takové překvapení, že se tu dívky objevily, to nebylo. Včera po skončení virtuální zkoušky, v níž si dívky zakusily svoje, se s nimi Winx dohodly na odpoledním tréninku. Každá z nich stráví nějaký čas se svou mentorkou. Cílem bylo lépe se poznat navzájem, ale i lépe poznat své síly a schopnosti.
Co Winx mátlo, byla přítomnost mladých Specialistů.
"Paní ředitelko, musíme se s vámi o něco podělit," řekla zadýchaně Ariana. Na moment se dlaněmi opřela o kolena a popadala ztracený dech.
"Copak máte na srdci, děvčata?" neskrývala zvědavost Flora a přistoupila k vílám.
"Všem se nám dnes v noci zdálo něco neobyčejného," začala vysvětlovat Mikki, když se Ariana stále neměla ke slovu. Bylo znát, že víla vesmíru se stala vůdkyní skupiny. "Ocitli jsme se v nějakém trůnním sále zčásti tvořeném Světlem a Temnotou. Před námi na schodech stál trůn a na něm spočívala jakási žena s tělem rozděleným též na dvě protichůdné části," chrlila ze sebe Mikki. Winx a Daphne zatím jen bedlivě naslouchaly.
Místo Mikki už pokračovala Ariana. "Prozradila nám, že střeží rovnováhu mezi Světlem a Temnotou, ale někdy prý na to sama nestačí. A právě teď má malou převahu Temnota, a je na čase to dát do pořádku. Říkala nám…" odmlčela se a na okamžik zavřela oči, aby si vybavila přesná ženina slova, "Jedině vy a nikdo jiný máte sílu opět nastolit rovnováhu na vahách, které se momentálně naklánějí více k Temnotě. Jste vyvolené. Abyste uspěli, musíte se stát zajedno se srdcem a duší. Přijměte veškerá jejich rozhodnutí, a poté už vám nic nebude stát v cestě."
Ariana domluvila, otevřela oči a společně s kamarádkami čekala na reakci Winx a královny Domina. Ty nejprve zpracovávaly to, co jim tu Ariana sdělila, než se rozhodli projevit svůj názor.
"Bytost z půlky stvořená Světlem a z půlky Temnotou? O nikom takovém jsem nikdy neslyšela, ani nikde nečetla," pochybovala o snu Tecna, logicky uvažující. "Jste si jisté, že to nebyla jen nějaká hromadná halucinace?"
"Za co nás máte?!" rozohnila se Elisa a byla by pokračovala ve výlevu, kdyby ji nezarazil Zefir položením své dlaně na její rameno. To Elisu uklidnilo, navíc se i začervenala, jakmile zahlédla Zefirovu tvář.
"O žádnou hromadnou halucinaci se nejedná," protestoval Gray vystupující za kluky. "I nám se zdál hodně podobný sen." Vyprávěl v podstatě skoro to samé jako Ariana, jen slova určená Specialistům zněla jinak.
Flora si prsty třela bradu, jak byla ponořená v hloubi mysli. "Je pravda, že o žádné takové bytosti jsme nikdy neslyšeli, to ale neznamená, že nemůže skutečně existovat. A pokud se vám všem o ní zdálo, není pochyb. Tipuji, že ona má nějakou spojitost se zlatými znameními, když věděla, jak se víla může stát za jedno se svou duší a srdcem."
"Později si zkusíme v Kouzelném archívu něco najít, ale teď to odložíme stranou a pustíme se do práce," navrhla Daphne. Zdálo se, že má povznesenou náladu, která jí na tváři vykouzlila úsměv. "Každá z vás, děvčata, teď stráví krátkou chvíli se svou osobní mentorkou. Specialisté, pokud se chcete přidat, jste vítáni. O silách víl je dobré se dozvědět co nejvíce."
Kluci se mezi sebou domluvili beze slov. Tréninku už dneska měli ve škole dost a pro dobro všech by měli vědět, čeho jsou víly schopné a v jakých situacích je bránit před újmou. Shromáždění se rozdělilo na menší skupinky a rozešli se do různých světových stran, trochu se projít a popovídat si o možných palčivých tématech.
Musa a Bloom se se svými svěřenkyněmi, Zoey a Jasslyn, a též Ryouem vydali podél břehu jezera Roccaluce. Bylo teplé zářijové odpoledne přímo vybízející k pobytu venku.
"Už odmalička jsem k sobě přitahovala bájné bytosti, táhlo je to ke mně jako magnet. Tak jsem v pozdějších letech přišla na své síly a taky… nesmrtelnost," vyprávěla o sobě Jasslyn.
Ryou pokýval hrdě hlavou. "Je známá po celém království, jen ji mnoho obyvatel nikdy v životě nevidělo na vlastní oči. Je pro nás něco jako bohyně." Jasslyn na to nic neřekla, jen se snažila skrýt rudnoucí tváře. Bohyně? Opravdu?
"Donedávna jsem se ani nedokázala proměnit do vílí podoby, jelikož jsem to nikdy neměla zapotřebí. Už žiju tak dlouho, až mě to občas unavuje."
"To je pochopitelné," přikývla na souhlas Bloom a zkoumavě se na Jasslyn zadívala. "Pověz, chtěla bys být smrtelná?"
Ta otázka Jasslyn zaskočila, že nevěděla, jak na ni odpovědět. Promýšlela to. "No, já… upřímně řečeno nevím. Možná… asi ano."
Musa si mezitím povídala se Zoey, a tak měl Ryou co dělat, aby pochytil, o čem obě dvojice hovoří. Chtěl svými schopnostmi a dovednostmi chránit obě dvě. Záleželo mu na nich.
"K hudbě jsem byla vedena už jako nemluvně. Miluju ji a nedokážu si představit den strávený bez ní. Je to jako… kdyby hudba byla má duše," popisovala své city Zoey.
Musa ji vzala kolem ramen. "Ten pocit moc dobře znám."
Další skupina šla směrem zpátky k Alfee. Cestou minuli malou loučku porostlou bujnou zelení a pozdně letními kvítky.
"Pokud se vážně chcete stát nástroji nastolující rovnováhu Magické Dimenze, je nutné vypilovat vaše síly a zapracovat na nedostatcích. Už jste se mnohokrát mohli přesvědčit, že Temná Dvojčata neznají slitování."
Cleo, Elisa a Mikki, taky Gray, Seth a Elliot, naslouchali tomu, co jim chtějí členky legendárních Winx říct. A v každém slovu byla skrytá pravda. Už nebyl čas na otálení.
"Co se týká nedostatků, tak já například neoplývám trpělivostí a lehce se nechám ukolébat malým úspěchem a zapomenu na skutečný cíl," přiznala své slabiny Elisa. Měla touhu se zlepšit, ačkoliv věděla, že to dá hodně práce, do které se jí moc nechtělo.
"I to se dá tréninkem napravit. Sama jsem byla taky taková, Eliso. Všechny jsme si tím prošly," usmála se Aisha na dívky.
"No, já se třeba až moc spoléhám na technologii, která má tendenci mě občas zklamat. Přece jenom nic a nikdo není neomylný," napodobila Elisu Cleo.
"Já mám za to, že každá z nás má nějaké nedostatky, ale také jsme každá svým způsobem silná a dokážeme se s problémy popasovat, ať jsou jakékoliv," pronesla povzbudivou řeč Mikki.
Její kamarádky i Winx přikývly na souhlas.
"To je to správné uvažování, jež vás může dostat daleko," odvětila ředitelka Flora. "A taky si zapamatujte jedno…" odmlčela se, a pak společně s Aishou a Tecnou pronesly: "Nikdy se nevzdávejte!"
Poslední Winx, společně s Arianou, Keiko, Zefirem a Dannym zamířili směrem k lesu obklopující jezero kolem dokola. Samotné toto místo dodávalo každému, kdo tudy projde, životní energii. Člověk se najednou cítí svěží.
"Své síly zvládám dobře. Tím chci říct, že ačkoliv se jedná o ohromnou moc, nikdy jsem s ní problém neměla." I Ariana se svěřovala se svými myšlenkami a schopnostmi.
"Zřejmě máš v sobě hodně potencionálu a velkou sílu vůle, což je rozhodující," usmála se na svou svěřenkyni Stella. Arianiny síly nesly s jejími mnoho podobností.
Keiko si povzdychla. "Tak to je něco, co mně chybí. Živly Vody a Vzduchu zvládám bez potíží, ale s Ohněm a zvláště se Zemí je to horší. Bojím se, že jednou se ze mě stane kamenná socha jednou provždy. A ani jsem se o tyhle síly neprosila!"
Daphne překvapeně pozvedla obočí, pak k víle živlů přistoupila. "Pamatuj si jedno, Keiko. Z nějakého důvodu známého jen živlům, si tě vyvolily. To nelze změnit."
Keiko se zachmuřila.
"Ať už o sobě máte jakékoliv pochybnosti, já a Winx jsme tu proto, abychom je rozehnaly a učinily vás silnějšími."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 8. března 2015 v 13:22 | Reagovat

Suer, když tak koukam tak ty díly jsou čím dál tím delší. Což je dobře... :)

2 Zoe Zoe | Web | 9. března 2015 v 11:45 | Reagovat

Páni píšeš hrozně napínavě!

3 Alča H. Alča H. | E-mail | 11. března 2015 v 17:39 | Reagovat

Bezva :D jak už se tu stokrát říkalo, píšeš napínavě a dobře :) těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama