Duben 2015


GC - Danny <3

28. dubna 2015 v 13:04 | Keiko |  Goldix Club

GC - Elliot <3

26. dubna 2015 v 13:03 | Keiko |  Goldix Club

XVII. Tajemství zlatých znamení - část druhá

25. dubna 2015 v 17:37 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Ariana se se svými šesti kamarádkami před pár chvilkami seznámila s Ilise znající tajemství zlatých znamení a též jejich skryté poselství. Ilise byla potomkem Keiry, která jako první zakusila moc a zodpovědnost, kterou znamení vyslanců dobra přináší.
Mladým vílám se pomalu odkrýval mystický svět, jež Ilise znala z vyprávění svých předků - byl jí svěřen odkaz předávající se z generace na generaci v případě, že by se znovu objevil někdo, jehož úkolem bude nastolit rovnováhu mezi Světlem a Temnotou.
"Zbraně nabité mocí Světla…" zopakovala po Ilise Mikki. Očima hypnotizovala desku stolu natřenou lakem na bílo. "Co si pod tím máme představit? Meče, dýky, kopí nebo snad moderní střelné zbraně?" Mikki si sama sebe představila se zbraní v ruce, jak bojuje proti nepřátelům - nahlas to neřekla, ale líbilo se jí to.
Ilise se pousmála a usrkla pomerančového džusu z křišťálové sklenky třpytící se ve slunečních paprscích. "I něco takového se jedné z vás muže stát. Znamení se zhmotní ve zbraň, která se k vám nejlépe hodí a s kterou budete jedno tělo, jedna duše."
Ostrovem zavanul lehký poryv větru rozhoupávající větve v korunách stromů a bylo slyšet šustění listů, jak si s nimi vítr pohrával. Na ostrově, jež Ilise obývala, bylo opravdu útulno a panovala tu venkovská idylka - svět naprosto nedotčený lidskou civilizací.
"Tak to já bych si přála mít nějaké pěkné žezlo větší než já sama obsypané drahokamy a zdobil by ho velký motýl s nádhernými křídly, který by ožíval, kdybych velela k útoku," rozpovídala se Elisa a všem okolo sebe vykreslovala svou představu ideální zbraně.
"Přát si to můžeš, ale znamení vytvoří zbraň z tvého nitra, takže se dopředu nedá odhadovat, jakou formu na sebe zlaté znamení vezme. Pokud ovšem neznáš nejtajnější tužby své duše. A ty za celý život pozná jen málokdo." Ilise každou vílu častovala vážným pohledem a evidentně čekala na další dotaz.
"Dobrá, takže se očekává, že v boji proti Temným Dvojčatům budeme používat mocné zbraně," řekla zamyšleným hlasem Cleo, "ale jak se máme stát za jedno s duší a srdcem? Existuje na to nějaký tajný grif? Protože mám ten pocit, že Dvojčatům nebude dlouho trvat, než spustí svůj závěrečný plán."
"I tohle víte, že ano?" odtušila Ariana. Pískové vlasy jí zavlály v dalším dovádivém povětří.
"Jistě, to nehodlám zapírat, když na tomto faktu záleží osud Magické Dimenze," odvětila věcně Ilise a zahleděla se někam do dálky - jako by se ztrácela ve svých myšlenkách. "Nejlepší bude, když vám to vysvětlím na příkladu, abyste tomu dobře porozuměli.
Víly a Pixies byly napjaté k prasknutí. Ani nedutali a neodvažovali se Ilise přerušit.
"Člověk se s duší a srdcem sjednotí jedině tak, když přijme veškerá rozhodnutí těchto dvou subjektů. Například srdce se rozhodne, že se zamiluje do toho a toho, ale člověk to odmítá. Duše touží třeba po naplnění určitého skutku, ale člověk se brání jeho splnění. Taková osoba je vnitřně rozpolcená a nedokáže žít naplno." Ilisino vyprávění její posluchače zcela pohltilo, skoro ani nedýchali, jak čekali na pokračování, když se Ilise odmlčela.
"Když se ovšem vědomě podvolí a plně se odevzdá své duši a srdci, zažije zvláštní pocit, který je těžko popsatelný - najednou jako by se jeden ocitl v jiném světě, kde pochybnosti nemají místo. Cítí se povzneseně, jeho nitro vibruje radostí a odtud už není cesty zpět. Člověk se sjednotil se všemi svými já - v tom tkví síla zlatých znamení. Ovšem s tím souvisí i nebezpečí. Pokud se stanete vyslanci Světla, znamená to, že nepřítel v sobě ukrývá ohromnou moc a v boji s ním může přijít i na nejhorší."
Ilise dopovídala a vyjevila dívkám vše, co chtěly vědět. Teď už je jen na nich, jak se se vším vypořádají.
"Takže jestli jsem to pochopila správně," promluvila jako první Keiko, "musím vědomě přijmout rozhodnutí srdce, které se třeba do někoho zamilovalo, ale mozek to odmítá. Jednoduše se s tím člověk musí smířit."
Ilise zavrtěla hlavou. "Nestačí se s tím jen smířit, děvče. Všechna rozhodnutí musíš vzít za svá, sžít se s nimi a respektovat je. Možná to vašim uším zní jednoduše, ale je to mnohem složitější.
Ačkoliv já sama netuším, jaké to je, být označena jako vyslanec dobra a nést na svých bedrech tíhu odpovědnosti vůči celému vesmíru. Nicméně jsem sjednocení zažila a od té doby žiju v harmonii."
"Co jste musela přijmout, aby se tak stalo?" neudržela zvědavost na uzdě Zoey.
Ilise si povzdechla a evidentně vzpomínala na staré časy. "Kdysi jsem žila v království, kde mě všichni obyvatelé znali jako potomka Keiry," začala vyprávět a zřejmě byla ráda, že se o svou minulost může s někým podělit. "Dělalo mi to dobře a svým původem jsem se všude chlubila, byla jsem na něj nesmírně pyšná. Tak pyšná, že to uvádělo lidi mně blízké do nebezpečí, což jsem si tenkrát vůbec neuvědomovala.
Jednoho dne se ve mně něco změnilo a já se beze slov rozloučení odebrala pryč, zametla jsem za sebou všechny stopy. Odešla jsem na toto místo, na Ronnos. Zatoužila jsem žít někde v míru, klidu a harmonii - a to jsem našla tady." Ilise poukázala na vše okolo sebe, přičemž se na svůj domov láskyplně zahleděla. "A poznala jsem tu i lásku. Prostě se cítím, jako bych se zničehonic ocitla v ráji."
"Páni, to musí být vážně skvělý pocit, když o tom dokážete takhle básnit. Ale ráda bych se zeptala ještě na jednu věc." Ariana seděla na židli narovnaná jako pravítko, předloktí měla opřená o stůl a mnula si ruce. "Mohou znamení sloužit jako štíty?" Víla vesmíru vypověděla o události na Dominu, kdy se s kamarádkami vydala na pomoc zdejším lidem. Když měly dívky namále, zlatá znamení je před útokem Chiméry ochránila jako štít.
Ilise spokojeně pokývala hlavou. "To je znamení, že jste na dobré cestě. Štíty se zjevují pouze, když máte blízko k plnému sjednocení."
Dívky vstřebávaly nové informace nesoucí v sobě ohromnou důležitost pro všechen život v Magické Dimenzi. Co nejdříve musí zjistit, jaké jsou tajné tužby jejich duší a srdcí, čímž dostanou své síly na vyšší úroveň a s tím už by mohli bez bázně vyrazit do boje proti Rosalinn a Severině.
"Dejte tomu trochu času, sjednocení vyžaduje trpělivost i silnou mentalitu. Chtěli byste se ještě na něco zeptat, či už otazníky ve vašich myslích zmizely?"
Jasslyn se v hlavě neodbytně ozývala jedna a tatáž otázka, kterou už vznesla, ale ještě na ni nedostala odpověď. Podívala se Ilise do tváře a zkoumala každý milimetr její jizvy. Jako by už celé věky byla její součástí, možná ji měla už od narození…
Ilise postřehla Jasslynin upřený pohled. "Aha, ty bys ráda věděla, jak jsem přišla k tomuhle, že ano?" Přejela si prstem po narůžovělé jizvě, pak její ruce klesly do klína.
"Jasslyn, nemyslíš, že je to trochu více osobní?" pohoršovala se Cleo, ale Ilise ji zarazila.
"To je v pořádku, vlastně se za tou jizvou mnoho neskrývá. Pokud si představujete lítý boj na život a na smrt, zřejmě vás zklamu. Takhle to dopadne, když se snažíte lovit ryby něčím jiným než prutem a svou nemotorností se málem připravíte o půlku obličeje. Když si na to vzpomenu, musím se za sebe stydět," rozesmála se Ilise, "Od té doby rybolov obstarává Noah, moje spřízněná duše." Jen při zmínce onoho jména Ilise zčervenala a vypadala jako typická mladá po uši zamilovaná dívka.
"Ach, ta láska, viďte," ozvala se zvesela Mikki a v obličeji si momentálně byla velice podobná s Ilise. "Člověku dokáže dokonale zamotat hlavu, a pak se z toho už nejde vymotat." Z jejích očí bylo patrné, že si představuje Setha a všechen společný čas, který si užili a ještě mají před sebou.
"Ano, ano, sama bych to lépe nepopsala," přitakala Ilise a vyměnila si s Mikki spiklenecké pohledy. Následně si odkašlala a smazala si z tváře onen zasněný výraz. "Už se pomalu stmívá, měli byste se vrátit na Alfeu, či jak té škole pro víly říkáte."
"Zní to, jako byste nás odsud vyháněla," řekla napůl škádlivě Elisa. Dnešní den pro ni a její kamarádky znamenal mnoho. Byl plný tíživých i pozitivních situací a utekl jako voda.
Ilise se zvedla ze židle a zahleděla se na slunce nad vrcholky stromů, které jako by ještě váhalo nad tím, zda li má oblohu přenechat měsíci a hvězdám. "To v žádném případě. Je pěkné mít si s kým po tak dlouhém čase popovídat kromě Noaha. Kdybyste cokoliv potřebovali, jste tu vítané."
Dívky se též zvedly od stolu a Pixies se pomocí křidélek vznesly do vzduchu a zaplnily okolní ticho zvoněním rolniček.
"Na Alfee už budou zvědaví, jak se nám dařilo," zahlaholila Mai a uvelebila se na Arianině hlavě, kde jí malými prstíky pročesávala vlasy.
"To každopádně, a navíc budou radostí bez sebe, až zjistí, co všechno jsme se dozvěděli," odvětila Elisa, "teď už se budeme moct v plné polní dát do bitvy proti těm kazisvětům!"
Nikdo si toho nevšiml, ale Jasslyn byla nezvykle zamlklá a její mysl, jako by se vznášela někde mimo tělo. Nad něčím silně uvažovala, takže si ani nevšimla, že dívky se daly do pohybu, než na ni Zoey zavolala.
"Jass, míříme domů!" zamávala na vílu mytických bytostí a pobídla ji, aby se k nim rychle přidala. "Nemůžu se dočkat, až se bouřlivě shledám se svou postelí a sprchou."
"Vůbec mi o tom nemluv, dnešek byl vyčerpávající o to víc, že jsme cestovali z jedné planety na druhou - to na člověku zanechá hluboké stopy únavy," zazívala Mikki.
Víly s Pixies a Ilise došly k přední části dřevěného srubu porostlého mechem, lišejníky a liánami, kde se navzájem rozloučily a popřály si v dalším počínání hodně štěstí.
"Pamatujte, že vás tu vždy ráda přivítám," připomněla svá slova Ilise.
"Věřte nám, že toho rády využijeme," potřásla si Ariana rukou s Ilise.
"Jo, jo, ale já mám pro vás, holky, špatnou zprávu," pronesla unaveným tónem Cleo.
"Jakou špatnou zprávu?"
"Už nemám dost sil, abych nám dokázala vytvořit průchod na Magix, takže si musíme najít jiný způsob cestování." Víla technologie by byla svým kamarádkám velice ráda nápomocná, ale sama bude ráda, když dojde do pokoje na Alfee po dvou a ne po čtyřech. Začala přemýšlet, jak se odsud dostat.
"To ale není vůbec žádný problém," odvětila Ariana. "Máte tady přece mě a jako víla vesmíru se můžu přemisťovat z jednoho konce Magické Dimenze na druhý a není problém s sebou přibrat pasažéry navíc. O čemž jsem vás přesvědčila už tehdy na Dominu."
"No jo, vlastně," vzpomněla si Mikki, "úplně bych na to zapomněla. Tahle tvá schopnost je fakt obdivuhodná. Během okamžiku se ocitnout někde jinde…"
Ariana přistoupila k ostatním dívkám a Pixies, ukázala jim, aby utvořily kruh a chytily se za ruce. "Jedině tak může být cestování prostorem s více lidmi úspěšné." Pak jim ještě připomněla, aby si každá v mysli vybavila cíl cesty a mohli vyrazit.
"Nashledanou, Ilise!" stihla ještě zavolat Elisa, než po sedmi vílách nebylo na Ronnosu ani vidu ani slechu. Vypadalo to, jako by se rozprskly na miliardu třpytivých jiskřiček, jež se ještě hodnou chvíli potom vznášely ve vzduchu, až nakonec vyhasly.
"My jsme tu měli nějakou návštěvu, lásko?"
Z hlubin smíšeného lesa se vynořil vysoký muž s tmavými vlasy dlouhými po pás a z jejichž konečků crčela na travnatou plochu voda. Široké oříškové oči byly plné citů - náklonnosti, něhy a také zvědavosti. Byl oblečen jen v okrových plátěných kalhotách, čímž na odiv vystavoval svou opálenou hruď a přes nahá ramena měl přehozené rybářské sítě, pruty a pěkný úlovek.
"Ano, je to skoro až k neuvěření, Noahu." Ilise se zadívala na místo, kde dívky naposledy viděla, pak sjela pohledem ke stolu. Luskla prsty ve vzduchu a po pohostinném a útulném koutku nebylo ani památky. "Doufám, že se tu ještě někdy zastaví. Třeba až se jim podaří naplnit jejich poslání."
"Neříkej, že se objevil další…"
Než to Noah stihl dopovědět, Ilise k němu přiskočila a políbila ho na tvář. "O tom si můžeme popovídat později. Teď mi ukaž, jak jsi byl dnes úspěšný."
Ilise se začala zaobírat běžnými věcmi, který obyčejný život přinášel. Odpoledne se sedmi dívkami odsunula do pozadí, ale věděla, že na toto setkání nikdy nezapomene - ani na víly s bájnými zlatými znameními.

Když dívky s Pixies dorazily na školní dvůr Alfey, už na ně čekaly Winx. Stály u kašny, z níž tryskaly čiré pramínky vody a podkreslovaly tak malebný západ slunce a na Magix už se snášela studená noc.
Víly měly v úmyslu se s Winx jen pozdravit, a ihned potom se odebrat do pokojů a spát nepřetržitě i dvanáct hodin, přesně jako to udělali Pixies. I ony byly po dlouhém dni unavené, ačkoliv i přesto vyzařovaly energii do všech stran. Jindy by dívkám i Winx s Daphne přikázaly, aby se poroučely do ubikací, ale dnes ne. Chtěli si vyslechnout, co mladé víly zjistily, ačkoliv věděli, že musí být po náročném dni plném zvratů vyčerpané. Sami zažívali podobné mládí a do svých studentek se dokázali vcítit.
Při vyprávění zážitků z planet Lilinari a Ronnosu dívky skoro usínaly - bylo těžké je udržet bdělé a přimět je, aby řekli ta nejdůležitější fakta. Od setkání s Efraimem, útoku Temných Dvojčat, až po objevení pravdy v domově Ilise.
Nakonec se přece jen dobrali ke konci a mohli se vydat vstříc odpočinku.
"Moment," zarazila dívky Flora a bedlivě je přejížděla zmateným pohledem. "Není vás tu nějak méně?"
Dívky se po sobě navzájem ohlédly a přišly na to, co měla ředitelka Flora na mysli.
"Kde je Jasslyn?!" uvědomila si jako první Keiko a pátrala po snědé kamarádce s vínovými vlasy všude kolem. "Jak to, že jsme si toho nevšimli dřív? Vždyť si pamatuju, jak jsem ji držela za ruku, než jsme se přemístili!"
"Není možné, aby se ztratila! To se mi ještě nikdy nestalo!" zpanikařila Ariana. Zorničky se jí hrůzou rozšířily, až zakrývaly veškerou stříbřitou šeď jejích očí. "Ne, ne, ne!"
"Myslíš, že mohla uvíznout někde v časoprostoru?"
Ariana zavrtěla hlavou. "Ne, to se stát nemůže. Existují jen dvě možnosti, jak vysvětlit, proč tu s námi není. Zaprvé mohla zůstat na Ronnosu nebo se přemístit někam úplně jinam - třeba na opačný konec vesmíru. Záleží na tom, na jaké místo myslela, když jsem nás přemisťovala."
"Ale proč by něco takového dělala?" namítla Zoey. Nedávalo jí to smysl.
"To se nedozvíme, dokud ji nenajdeme a nezeptáme se jí," opáčila Cleo. "Má někdo nápad, kam by zatoužila zmizet?"
Nastalo ticho, jak se všichni ponořili do přemýšlení o své kamarádce, o které toho vlastně moc nevěděli. Až v této chvíli si uvědomili, že pro ně představuje záhadu. Jak se mají vcítit do někoho, když o něm ví tak málo?

Ale sama Jasslyn věděla nejlépe, kam to její duši a srdce táhne. Když jim Ariana pověděla, ať si v mysli představí cílovou destinaci, Jasslyn ani na vteřinu nepomyslela na Alfeu. Nejprve si představila Lilinari se Zachariovým Archívem a Azaiachem, ale pak jí přepadl zoufalý pocit - zatoužila po svém domově na Mythii. Chtěla se ocitnout u svého domku v lese, vedle něhož se nacházelo malé jezírko s rákosím, lekníny a vodními liliemi. Chtěla se opět setkat se svými nejmilejšími přáteli v podobě mytických bytostí, chtěla se nadechnout toho nádherného vzduchu obklopujícím její drahý domov.
A když se opravdu ocitla ve svém rodném království, skoro tomu ani nemohla uvěřit. Nedokázala v očích zadržet slzy, smáčely jí tvář a kanuly na travnatou zemi. Už, už se rozbíhala ke svému domku, ale zarazil jí zvonivý hlásek.
"Jasslyn, kde to jsme? Proč nejsme s ostatními na Magixu?"
Jasslyn se otočila za hláskem a spatřila vedle sebe poletovat svou Pixie Lore. Překvapilo ji, že ji tu vidí, ale na druhou stranu byla ráda, že s někým může sdílet ten příval štěstí.
"Jsem doma, Lore. A už se odtud nehnu. Končím s veškerým bojem, končím se vším, co s tím má co do činění," řekla třesoucím se hlasem. Její pohled sklouzl k pravému rameni, kde měla zlaté znamení. Bezděčně ho skryla pod dlaní a doufala, že na vše zapomene.

GC - Zefir <3

25. dubna 2015 v 13:42 | Keiko |  Goldix Club

Winx víla WINXLARA

24. dubna 2015 v 13:08 | Keiko |  Tvoje Winx


Otázky a odpovědi 29

21. dubna 2015 v 15:42 | Keiko |  Keiko Q&A
1. Máš facebook?
Tak patřím k těm, kteří ho vlastní, ale poslední dobou se mu moc nevěnuju, jelikož akorát žere čas, který potřebuju užít na něco užitečnějšího... :D Ještě ke všemu už jsem párkrát uvažovala o jeho zrušení, ale nechci ztratit kontakt na některé své kamarády a jsem navíc členem pár zajímavých skupin. :) A když už se tam objevím, tak se kouknu, co je kde nového a na zeď posílám a sdílím články a statusy od organizací na pomoc zvířatům a Zemi. :) Momentálně mě hodně vadí ropné společnosti chtějící proniknout s ropnými plošinami do antarktidy... Lidi se dneska prostě ženou jenom za penězmi a cokoliv ostatní je nezajímá... Ale to už je jaksi moje poznámka mimo otázku... x)




2. Máš nějakou knížku Winx?
No, tak mám akorát "Velkou knihu vílích testů" a toť vše... :D Občas si jí znova ráda prolistuju a koukám, co mi to v těch testech vlastně vyšlo. :D Jinak utrácím peníze za jiné knihy z kategorie fantasy, romány a historické romány. A mangu samozřejmě. :D :)




3. Když maluješ Winx/ Goldix/ W.i.t.c.h., používáš Progressa? Pokud ano, kolik jich máš v jednom balení?
Áno, maluji Progresskami, jen je střídám i s Mondeluzkami. :) Prostě si tyhle dvě řady pastelek od Kooh-i-nooru nemohu dostatečně vynachválit. :) :D Jinak mám balení pastelek po čtyřiceti osmi kusech. :)




4. Jak jsi to dělala, když jsi kreslila postup proměny Magic Goldix?
No, řekla bych, že jsem si ty proměny představovala v hlavě, a pak to jednoduše nakreslila. :) I jsem si zkoukla proměny Winx, abych měla trochu inspirace a mohla jsem se do toho pustit. :) Nakreslila jsem jednu čát těla, tu jsem pak nakreslila znovu jen už s oblečením, botami atd... :) Ufff, to byla práááce... :D




5. Chci se zeptat na otázku ne přímo na tebe, ale mohu se zeptat? (Proč by ne.. :D) Hrozně by mě zajímalo, jestli spolu budou Natsu a Lucy ve Fairy Tail chodit? A pokud ano v jakém dílu?
No, tak pokud stojíš o předčasné odhalení, než se v anime dostaneš dál, tak ti to řeknu... :D Ale pro ty, kteří mají třebas Fairy Tail rozkoukaný a nechtějí to vědět, tak PŘESTAŇTE číst! :D :) Takže... mám zatím zhlédnuté všechny epizody, přečtenou veškerou vydanou mangu a tihle dva jsou stále přátelé a myslím, že ani v nejbližší době se nebude schylovat k love story... :) :D Přece jen je to hlavně o magii, fantasy, přátelství atd... :) A těch pomyslných párů je tam vážně dost, které dostávají fanoušky po celém světě do varu... :D <3 Gajeel x Levy <3


XVII. Tajemství zlatých znamení - část první

18. dubna 2015 v 13:32 | Keiko |  Příběh Goldix Club






Goldix víly - aniž by věděly, že si od někoho takové pojmenování vysloužily - prolétaly královstvím Ronnos a kochaly se scenérií, která se dole pod nimi otevírala. Město Ronnosu bylo jediné místo s větší koncentrací osídlení, jinak vypadal Ronnos skoro jako planeta duchů. Sem tam dívky z výšin zahlédly domky, sruby, které obklopovaly zahrady a dále pak louky a planiny uprostřed listnatých i jehličnatých lesů. Malebnost celému království dodávaly vodní plochy v podobě klikatících se řek, rybníků a průzračných jezer. A jen málokdy byla na zemi vidět živá duše. Jen zvířata se na zemi míhala a ve vzduchu dělali vílám a Pixies společnost nejrůznější druhy ptactva.
Jakmile dívky nebo Pixies zahlédly jezero, usilovně pátraly po zalesněném ostrově, ale zatím neměly žádné štěstí. Hledáním strávily více jak hodinu a létání se pomalu stávalo vyčerpávajícím. Když tu náhle…
"Hele, myslím, že jsem něco našla!" zavolala na kamarádky Jasslyn a prstem ukazovala dolů. Tím směrem se skvělo jezero s neuvěřitelně čistou vodou, že i z výšky bylo vidět na dno, kde se proháněly barevné rybky.
A kromě toho přesně uprostřed jezera se z vody vypínal menší ostrůvek, který byl už od břehu porostlý bujnou vegetací, že kromě vrcholků stromů nebylo vidět nic jiného.
"To je určitě ono! Vypadá to přesně jako to, co nám popisovala ta stařenka!" řekla s nadšením Ariana a bez dalšího otálení se rozletěla střemhlav k ostrovu, její družky ji poté následovaly a vzduch byl nabit očekáváním.
"Že by konečně?" zněla nadějeplně Zoey, když promluvila. "Konečně dostaneme odpovědi na naše otázky, které se pěkně nakupily?"
"Doufejme, že ano. Jinak už bychom nevěděli, kde hledat dál." Cleo přesně odrážela pocity své kamarádky. Mířila na ostrov a očima po něm těkala, zda se jí nepodaří zahlédnout aspoň kousek domku, v němž žije Ilise. Ale nebylo to nic platné. Stromy snad pro dům sloužily jako neviditelný plášť.
Jako první se pevniny dotkla Ariana. Jakmile přistála, bolestivě se zašklebila a začala si rukou masírovat ramena. Po nekonečném létání ji bolela jako čert. A i křídla na takovou zátěž nebyla zvyklá. Místo, kde Arianě křídla vyrůstala ze zad, měla ztuhlé a žádala o pozornost ještě více než ramena.
"Už nemám sílu se udržet ve vílí formě," postěžovala si a ani se nemusela snažit odvolat proměnu, jelikož zmizela sama od sebe. Když se tak stalo, Ariana si vydechla a protáhla se, což potřebovala jako sůl.
A ne jenom ona.
"Bože, takhle moc mě záda nebolela snad ještě nikdy…" napodobila vílu Vesmíru Elisa. Jen co se postavila nohama na zem, následovala Arianu v jejím počínání. Proměna byla pryč a Ellie na kraji ostrova stála ve svém všedním oblečení.
I ostatní tak udělali. Potřebovali načerpat nové síly a na to si museli oddechnout. Navíc ostrov obklopující voda připomínal oázu klidu, jejíž ticho narušovalo jen šplouchání vody o břeh a plesknutí, jak se rybky rozhodly ukázat světu nad hladinou. V korunách stromů se ozýval zpěv ptáků. Kromě toho se nepohnulo ani stéblo trávy, větve jako by byly namalované na malířském plátně.
Keiko se zahleděla do útrob zalesněného ostrova. "Nevidím vůbec žádné známky toho, že by tu někdo žil. A po celém obvodu není ukotvená ani jedna loď… Jak by se odtud člověk jinak dostal? Plaval by tam a zpátky?"
"To by bylo celkem nepraktické," přiznala Cleo, "Ale žádnou další stopu prozatím nemáme. Měli bychom se tu pořádně porozhlédnout. Ta babička ve městě přece říkala, že dům dokonale splývá se svým okolím."
"Jasně, takže jdeme!" zavelela Jasslyn, pokývla na všechny kamarádky a vykročila do lesa. Nemohla se dočkat, až uslyší, co znamená to zlaté tetování, které zářilo na jejím pravém rameni a zobrazovalo hlavu jednorožce. Byl skoro jako živý.
Jen dívky vešly do lesa, jako by na Ronnos náhle padla noc. Les byl tak hustý a větve stromů propletené navzájem, že dovnitř pronikalo jen málo denního světla. Les byl smíšený, ze země tu vyrostli jedle, smrky, břízy, modříny, duby, olše a nespočet dalších druhů. Vypadalo to jako botanická zahrada. Boty víl dopadaly na měkký smaragdový mech rostoucí i po kmenech, pařezech a spadaných větvích.
Pixies se proháněly ve vzduchu a dováděly mezi spletenými větvemi a liánami. Lesem jako by se nesl zvuk rolniček a drobných zvonků.
"Aj," zasykla Mikki, když se jí vlasy zamotaly do nízkých větví jednoho dubu. Vlasy si opatrně vymotala, ale zůstalo v nich pár listů.
"Vypadáš jako lesní divoženka, Mikki," dobírala si kamarádku a spolubydlící v jednom Elisa. Rozesmála se, přestala dávat pozor na rozmanitý podrost a podařilo se jí zakopnout o drn. Zapotácela se, ale na poslední chvíli se stihla chytit o kmen jedle.
"Zatraceně," zaklela. "Mám ruce samou smolu…" Luskla prsty na obou rukou a smola rázem zmizela do ztracena. "V podobných chvílích jsem za vílí schopnosti vděčná."
"Ale víš, že nadpřirozené síly bys neměla používat na zbytečnosti a všední věci? Jinak by se ti to mohlo i vymstít," varovala ji Cleo.
Elisa nad tím mávla rukou. "Jasně, jasně, neboj. Jsem přece zodpovědná osoba."
Cleo se nad jejím prohlášením zakřenila, ale nic dalšího nedodala. Sice měla chuť Ellie ještě chvíli pošťuchovat, ale na to bude čas i jindy. Teď měli na programu důležitější misi.
Pak se ozvala Ariana a zněla poněkud vzrušeně. "Mám takový pocit, že jsem něco zahlédla, ale jako by to během vteřiny zmizelo. Připomínalo mi to kousek srubové zdi." Přidala do kroku a prstem poukázala k západní straně lesa. Dívky ji následovaly, chvíle pravdy se blížila.
Musely postupovat opatrně, aby nedopadly jako před chvílí nepozorná Elisa. Terén tu byl nadmíru zrádný. Tak vypadala příroda nepoznamenaná rukou člověka.
Sedm víl a Pixies najednou dosáhlo konce lesa a ocitly se na malém paloučku porostlém barevnými květinami, od fialek až po červeno fialové bodláky. A uprostřed palouku se vyjímal menší srub postavený ze dřeva porostlý popínavými rostlinami a skosenou střechou. Okna byla malá a zevnitř zakrytá závěsy a motivem levandule. Opravdu dokonale splýval s okolní přírodou. Kdyby člověk netušil, že tu něco takového stojí, úplně by ho přehlédl.
Ale dívky s Pixies ho viděly jasně a zřetelně a všem začalo silně bušit srdce. Tam za těmi zdmi na ně možná čekala pravda, po které bažili celou bytostí.
"Tak budeme tady jenom tak stát, nebo se odvážíme jít blíž?" pobízela kamarádky Mikki. Na odpověď nečekala a přiblížila se ke dveřím, na kterých se vyjímala klika ze zlata lesknoucí se v odpoledním slunci.
Víly se před nimi tiše zastavily. A Mikki se odvážila zaklepat. Už nehodlala déle otálet, když s holkami došly tak daleko. Spolu urazili pěkný kus cesty ať už v doslovném nebo přeneseném slova smyslu.
Z domu se nic neozývalo a nikdo nešel dívkám otevřít, tak to Mikki zkusila znovu a tentokrát hlasitě, kdyby náhodou osoba zde přebývající špatně doslýchala.
Uběhlo pár desítek vteřin a stále se nic nedělo.
"Třeba je na nákupu," zažertovala Elisa. Ale sama se šla podívat k jednomu z oken, zdali za jeho skleněnou tabulí něco neuvidí. Škvírkou mezi závěsy se toho moc zpozorovat nedalo, Elisa rozeznala jen kousek krbu, poličky na stěnách a křeslo s podnožkou v přírodních barvách.
"Nikoho nevidím," oznámila kamarádkám se zklamaným povzdechem a vrátila se k nim.
Ariana chtěla něco dodat, ale neznámý hlas ji nepustil ke slovu.
"Ať mě hledá kdokoliv, najde mě tam, kde se daří darům a zázrakům přírody za pomoci lidské síly," řekl onen hlas. Zněl zvučně a silně, ale zároveň jemně.
"Co to má být za hádanky? A odkud přichází ten hlas?" otáčela hlavou sem a tam Zoey, očima pročesávala blízké okolí a hledala živoucího člověka. Tedy aspoň doufala, že živoucího, protože nikde nikoho neviděla a na duchy a přízraky odmítala věřit.
Jasslyn se náhle otočila k zadní části srubu a nad hlavou, jako by se jí rozsvítila pomyslná žárovka. "Zahrada… Ten někdo tu musí mít zahradu!" vyřkla svou domněnku a rozeběhla se tím směrem, kde doufala najít místo plné bylinek, léčivých rostlin a vysázené zeleniny.
"Jasslyn!" zavolala na vílu Lore, Pixie květin. Následovala ji, a pak jí do nosu udeřila vůně všelijaké květeny.
Ostatní dívky a Pixies byly přímo za ní, a když Jasslyn zastavila, málem do sebe všechny narazily a svalily se na zem jako kostky domina. A pak spatřili člověka, kterého celou dobu hledali.
Zahrádka za srubem opravdu překypovala dary přírody a neskutečně to okolo ní vonělo. Jednalo se o směs sladkých i štiplavých vůní, až se z toho točila hlava. Uprostřed zahrádky, zády k vílám a Pixies seděla žena s měděnými vlasy svázanými do vysokého copu a oděna byla v klasické farmářské šaty v odstínech žluté a růžové.
"Promiňte, vy jste Ilise?" zeptala se Cleo, v hlase bylo znát netrpělivé očekávání.
"Záleží na tom, kdo se ptá," odpověděla nevzrušeně a pokračovala v rozdělané práci, ani se neotočila. Na rukou měla navlečené rukavice, vedle sebe položený kyblík - plela.
"Jsme víly z různých koutů Magické Dimenze," začala s představováním Ariana. "Potkali jsme se na Alfee, škole pro víly na planetě Magix, no a…"
"Vaše kamarádská historie mi může být ukradená. Pokud tu jste jenom proto, abyste mě rušili od práce a marnili můj čas, tak se můžete vrátit tam, odkud jste přišli." Ženin hlas nabral na jedovatosti a rozhodně nebyl přívětivý. Neměla v plánu se tu s dívkami zdržovat.
"Kdybyste mě nechala domluvit, dozvěděla byste se, že vás nutně potřebujeme!" vyhrkla ze sebe trochu nakvašeně Ariana. Nechápala, proč je na ně tak chladná, sotva se tu objevili. Neřekla by, kdyby jí nějak poničili něco z jejího majetku, ale tohle…
Žena se zarazila, odložila zahradní náčiní, pomalu se zvedla ze země a po strašně dlouhé době se k nim konečně otočila čelem. A dívky do očí uhodila jizva táhnoucí se od levého obočí přes oko až dolů k bradě. Ta obličeji ženy zcela vévodila. Jinak měla alabastrově bílou pleť a neskutečně zelené oči, že by snad dokázaly být vidět i ve tmě. Byla vysoká a pyšnila se vytvarovanou postavou.
Teď si dívky podezřívavě měřila s rukama v bok a evidentně čekala na další vysvětlení.
Ariana naprázdno polkla a pustila se do toho. "Můžete nám nejprve potvrdit, že jste Ilise?"
Přikývla, ale nepromluvila. Na dalších dívčiných slovech hodně záleželo - rozhodnou o tom, zda bude Ilise vílám nápomocná.
Než se stačila Ariana rozmluvit, předběhla ji netrpělivá Elisa. "Jde o to, že se nám jedné noci na tělech objevila zlatá tetování!" Na stvrzení svých slov se k Ilise otočila zády, přehodila si záplavu modrých vlasů dopředu a na krku se zaskvělo tetování v podobě motýlka.
Elisa pobídla i kamarádky, aby učinily to samé. Musí Ilise přesvědčit o svých dobrých úmyslech. Dívky němě pokývly a odhalily Ilise svá skrytá tajemství, o kterých mělo tušení jen málo lidí, kterým dívky mohly důvěřovat.
Uslyšeli, jak Ilise překvapeně zalapala po dechu. Přiskočila k Elise a zblízka tetování zkoumala. Zahleděla se i na ostatní zlatě zářící vzory a klopýtla o krok dozadu.
"Opravdu… Znamení Vyslanců dobra…" zašeptala s rukou danou před pusu, takže její slova byla téměř neslyšná. "Hádám, že netušíte, k čemu slouží a proč se objevila…"
Dívky zahalily obnaženou kůži a čelily Ilisinému tajemnému pohledu.
"Pomůžete nám?" zeptala se Ariana.
Ilise na moment zaváhala, a v tu chvíli zamrzla vílám krev v žilách. Odmítne je? Vyhostí je ze svého domova a zažádá, aby se tu už nikdy neukazovali?
"Pomůžu vám, jak budu moct," pronesla nakonec Ilise. Hrábla si prsty do měděných vlasů se zlatými odlesky, až si pár pramínků z copu uvolnila. "Ale jak jste mě našli?"
"Ve městě Ronnosu, když jsme se vás pokoušeli hledat tam, se před námi objevila jakási stařenka a ta nám prozradila místo vašeho pobytu," vysvětlila Keiko.
Ilise překvapeně pozvedla obočí a následně se od srdce zasmála. "Vida, tak se ještě na věčnost neodebrala," řekla vesele. Pak pozvedla ruce nad hlavu a z dlaní jí vyšlehla magická energie, která přičarovala stůl, židle a malé občerstvení. "Jediná osoba znající mé tajné útočiště, je totiž Keira… moje praprapraprababička." Sedla si na jednu ze židlí a pokynula vílám, ať ji napodobí. Vzala do ruky keramický džbán a do osmi skleniček nalila pomerančový džus.
"Keira? Ale… to přece…" zakoktala se překvapením Ariana a z kapsy džín vytáhla přeložený list papíru, který jim zanechal Efraim. "Tady se píše, že Keira už zemřela. Kdyby byla naživu, muselo by jí být nejméně dvě stě let!"
Dívky si posedaly a Pixies se jim uvelebily na ramena nebo na kraj stolu a zvědavě si Illise prohlížely stejně jako jejich spřízněné víly.
"Ano, v knihách a spisech je uvedeno, že zemřela. Ale ona svou smrt jen předstírala. Už ji nebavilo být neustále středem pozornosti a lidé po ní pořád něco žádali. Nebyla daleko od zhroucení. Tak se rozhodla, že se stáhne do ústraní."
"Ale čím to je, že stále obývá svět živých?" vyhrkla nahlas Iris, Pixie barev.
Ilise se zadívala na nebe, na kterém pokojně pluly nadýchané obláčky a pokrčila rameny. "Keira nikomu nesvěří své tajemství dlouhověkosti. Mám podezření, že je v tom zakázaná magie."
Jasslyn ze sebe vysoukala dotaz vrtající jí neodbytně v hlavě. "Jak se vám to stalo? Ta jizva, myslím."
Ilise se nad tím pousmála. "To teď není důležité. Pokud tu jste kvůli zlatým znamením, měli bychom začít u nich."
Víla mytických bytostí se přikrčila na židli a souhlasně přikývla. Teď jí přišlo nezdvořilé, že se zeptala tak bez obalu. A koneckonců, Ilise měla pravdu.
Než jim Ilise stačila začít vyprávět o znameních, Ariana ji předběhla a řekla jí o snu, v němž se zjevila bytost Světla a Temnoty, již jim něco málo poodhalila.
"Ta bytost zjevující se vám ve spánku je samotná Rovnováha Světla a Dobra. Ve většině knih je zobrazována v podobě vah, a objevuje se jen tehdy, pokud hrozí vychýlení rovnováhy v Magické Dimenzi. Předpokládám, že se něco děje…?"
Tentokrát promluvila Cleo vypovídající o hrozbě v podobě Temných Dvojčat. Ostatní jí v případě potřeby doplňovaly, a tak se Ilise dozvěděla o všem dění.
"Hmm…" zamnula si bradu. Oči měla zavřené a zdálo se, že nad něčím usilovně přemýšlí. "Rosalinn a Severina, princezny Domina… Pamatuji si vyprávění z dob, kdy usilovaly o moc prvně. Tenkrát je zastavila spolupráce celé Magické Dimenze. A žádný člověk, víla, nebo snad rytíř k vítězství nepotřeboval sílu zlatých znamení. To znamená jediné."
Na moment se Ilise odmlčela a každé víle pohlédla zpříma do očí. Její pohled byl silný a nešlo před ním uniknout. "Jejich sílu a záměry můžete zastavit jenom vy."
"Ale jak toho máme docílit?! Oproti nim jsme jako… No, jednoduše na ně nemáme!" vykřikla zoufale Zoey.
Ilise ji zarazila gestem ruky a naznačila jí, aby se uklidnila. "Pomocí zlatých znamení je porazit dokážete. Pokud se stanete zajedno se svou duší a srdcem, znamení vám propůjčí vyšší sílu. Znamení jsou úzce spojena se samotným vaším bytím, a pokud jste vnitřně rozpolcené, nikdy sílu znamení neovládnete."
"Jakou vyšší sílu nám propůjčí?" optala se se zvědavostí v hlase Keiko.
Ilise rozpažila ruce do stran. "Samotnou sílu Světla! V boji proti rostoucí Temnotě budete používat zbraně nabité čirou mocí Světla."


Winx víla ALICE

14. dubna 2015 v 10:56 | Keiko |  Tvoje Winx










Otázky a odpovědi 28

7. dubna 2015 v 14:48 | Keiko |  Keiko Q&A

1. Co máš kromě Winx a W.i.t.c.h. ráda za filmy/ seriály?
Samozřejmě už jsem se vyjádřila svojí láskou k anime a mimo to miluju sitcomy. :) Člověk se u nich nasměje a dokáží ho rozptýlit, když to nejvíce potřebuje. Mám ráda třebas Přátelé, Dva a půl chlapa, Chůva k pohledání, Ženatý se závazky a bezpochyby také český Comeback.
Na filmy se moc nedívám, ale mezi moje oblíbené patří Avatar, Zachraňte Willyho, Zatím spolu, zatím živi, Charlieho andílci, Modrý blesk, Wasabi, Babovřesky, Ženy v pokušení, Účastníci zájezdu, Moderní popelka, Láska nebeská, Metráček... A třebas i katastrofické, fantasy... na další tituly si nějako nevzpomenu... :D
Jóó, miluju dokumetární cyklus Letecké katastrofy! :) Zbožňuju velká dopravní letadla typu Airbus a Boeing, kdysi jsem taky toužila stát se jejich pilotkou. :) :D O tom sním třeba i dnes, ale vyžaduje to hodně psychických sil a zodpovědnosti, takže nevím, jestli bych něco takového zvládla... :D



2. Nechtěla by jsi časem ke Goldix vílám dodělat i seznam jejich schopností a kouzel?
Rozhodně, jen jsem uvažovala nad tím, že byste mi s tím mohli pomoct i vy, pokud by se vám chtělo a měli nějaké super nápady. :) Takže počítám s tím, že na tom spolu zapracujeme! <3




3. Jakou barvu máš ráda?
Nejvíce se mi líbí tyrkysová, žlutá a fialová. :) Na druhou stranu nemusím černou.
Ovšem měla jsem i období, kdy jsem milovala růžovou, všechno jsem měla růžové... :D




4. Jaký máš názor na Winx Club season 7?
No, abych řekla pravdu, tak už mě to nějak nezaujalo a připadá mi to moc přitažené za vlasy a taky hrozné klišé, už moc pro menší děti. :) SPOILER pro ty, kteří ještě neviděli 6. sérku... Asi se na to podívám jenom, abych zjistila, jestli se vrátí Riven a zda Aisha bude opravdu s Nexem...




5. Jaký máš názor na filmy Harry Potter? Máš ty filmy ráda?
Miluju je! Samozřejmě kam se filmy hrabou na knížky, ty jsou úplně nejlepší na světě! <3 Ale z filmů mám nejradši... Fénixův řád a Prince dvojí krve. :)
P.S. V našem městě máme i Příčnou ulici, ale nikde žádný obchod se sovami nebo kouzelnými učebnicemi... :D

XVI. Naděje, bezmoc a víra - část druhá

4. dubna 2015 v 17:24 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Efraimovu smrt zahalovalo tajemno. Z Azaiachova vyprávění o svém příteli víly pochopily, že se jednalo o neskonale silného muže znající spisy Zachariova Archívu do nejmenších detailů. Prostudoval každou knihu, pergameny popsané drahým inkoustem zobrazující zastaralé písmo a jazyky. Nikdo v celé historii Magické Dimenze se mu nemohl rovnat. A přesto ho Temná Dvojčata přemohla, ani se nemusela namáhat. Efraim před ně padl na zem jako uschlý list na podzim. Dívky o tom musely informovat Daphne a Winx, ačkoliv je nabádaly, ať dají vědět ihned, jakmile se vyskytnou potíže. Ale útok Rosalinn a Severiny jakoby trval jen pár vteřin a nikoho za tu krátkou dobu nenapadlo Winx zalarmovat.
Zatímco se Cleo pokoušela navázat kontakt s planetou Magix, ostatní víly se snažily dát budovu do pořádku a Azaiach zkoumal runové písmo a ornamenty na Efraimově mrtvém těle. Opatrně po nich přejížděl bledými prsty, které se mu mírně třásly. Ještě nebyl schopný zbavit se šoku a pocitu ze ztráty. Ten v něm bude dlouho přetrvávat a jenom ubíhající čas ho zvládne vzít s sebou.
"Temná Dvojčata? Nikdy jsem o nich neslyšel. Zní to, jako byste s nimi už měli tu čest," řekl tiše Azaiach poté, co se zeptal na nezvané hosty. "Nechte mě hádat. Plánují se zmocnit Magické Dimenze. Už je to tak ohrané, že mě to ani v nejmenším nepřekvapuje."
"Jo, jo… Trefil ses," odvětila Ariana dívající se jedním z vitrážových vysokých oken ven na azurovou oblohu s rukama založenýma na prsou. Svět tam venku snad ani nestihl postřehnout, co se v Archívu odehrálo. "Rosalinn a Severina se doteď nemohly zmocnit Kroniky Sférického světa, ale když mají Efraimovu moc… bojím se nejhoršího."
"Obáváš se oprávněně. S jeho energií a znalostmi nelze pochybovat o tom, že se jim jejich úmysl zadaří. Což je hodně zlé," povzdychl si Azaiach odevzdaně. Pak zatřásl hlavou ze strany na stranu, aby si z hlavy vyhnal ještě pochmurnější myšlenky. "Mimochodem, co budete teď dělat?"
Víly se podívaly na svou vůdkyni, již si jednomyslně zvolily, aniž by proběhly jakékoliv diskuze. Ariana jim zamyšleným pohledem oplácela, usilovně přemýšlela, co je za dané situace nejlepší.
"Nebudu rozhodovat za všechny, měli bychom se shodnout společně. Každopádně si myslím, že za současného stavu věcí by nejvhodnější bylo pokračovat tam, kde jsme přestali," zamávala listem papíru sdělující důležité informace. "Na Magix se prozatím vracet nebudeme, poletíme na Ronnos, kde bychom se podle všeho mohli něco přiučit . Souhlasíte?"
"Dala jsem echo na Alfeu," ozvala se Cleo. "Ředitelka Flora řekla, že pokud nikdo z nás není zraněný, nechá rozhodnutí na nás, jestli se vrátit nebo pokračovat v misi."
"V tom případě je rozhodnuto, ne?" popošla Elisa doprostřed shromáždění. "Jestli se máme dozvědět, jak fungují ta tetování, tak směle do toho!" Zatočila se kolem své osy s rozpaženýma rukama a čekala na odezvu."
"Ellie má pravdu," přidala se na Elisinu a Arianinu stranu Zoey. "Temná Dvojčata budou zbrojit do plných sil, takže se dá říct, že ani nemáme jinou možnost."
Po krátké výměně názorů došly dívky k rozhodnutí, které navrhla Ariana.
"Jasslyn se obrátila na Azaiacha a přiklekla k němu. Když se mu podívala do tváře, v břiše jí poletovali rozdovádění motýli a zase se nemohla zbavit pocitu, že ho odněkud zná. "A co ty? Zůstaneš tady?"
Elf se světlými vlasy se neměl k odpovědi, jen se též zaměřoval očima na obličej víly mytických bytostí. "Sám nevím. Nejprve musím oznámit celému království, co se tu událo. Lid přijme Efraimovu smrt velmi obtížně." Odmlčel se a na chvíli zavřel oči, jako by chtěl utéct před skutečností. "Potřebuju čas, ale taky si myslím, že by si Efraim přál, abych se tu postaral o Archiv."
Jasslyn pokývla hlavou. Vnitřně doufala, že by se k nim Azaiach mohl připojit. Ale nehodlala ho k ničemu nutit. Ovšem ani se s ním nechtěla loučit.
"Cleo, dokážeš otevřít portál, který by nás dovedl na Ronnos?" přerušila nastalé ticho Ariana plánující jejich další výlet.
Víla technologie ukázala palec nahoru a pustila se do svěřeného úkolu.
"Můžu se na to ještě podívat?" přišla k Arianě Keiko a natáhla se po kusu papíru popsaném indigovým inkoustem. Chtěla si znovu přečíst, co pro ně Efraim našel. Ariana jí papír podala a Keiko okraje sevřela v prstech.
Autorka knihy - Celliel - v některých zdrojích je uváděna jako Vyslankyně a posel dobra
Před mnoha lety jí osud svedl dohromady s její svěřenkyní - Keira - která měla na dlani zlaté tetování a stala se spasitelkou Magické Dimenze
Celliel ani Keira už nežijí - Na Ronnosu pob

"Je úctyhodné, že za tak krátký čas toho dokázal tolik vypátrat. Zatracená dvojčata! Kvůli nim Efraim nedokázal dopsat tu důležitou část," odhadla. "Opravdu doufám, že nám na Ronnosu někdo pomůže," podala Keiko Arianě papír zpátky. Na to, jak silně a odvážně Efraim působil, jeho písmo bylo pravým opakem - jemné s oblými rysy.
Ozvalo se zatleskání rozléhající se po zdech. "Holky, portál je připraven. Teď se do něj můžeme vrhnout a doufat, že jsem ho nastavila správně." Zakřenila se Cleo. Od té doby, co začala chodit s Grayem, byla daleko uvolněnější a více si užívala života.
Víly se shromáždily před onyxově smaragdovým vířícím portálem, Azaiach se s nimi šel rozloučit.
"Tak šťastnou cestu a ať se vám podaří Temná Dvojčata porazit," usmál se na ně a sledoval, jak jedna za druhou mizí v portálu. Mávaly mu na rozloučenou a též přáli jen vše dobré.
Jasslyn zůstala stát v Archivu jako poslední. Oči měla sklopené a hypnotizovala prsty svých obnažených chodidel, jež obtáčely jen šedé lesklé stuhy. Zvedla pohled, oplatila Azaiachovi vřelý úsměv. Otočila se k němu zády a vykročila k portálu. Cítila, že se sebe nedokáže vydat už ani hlásku.
Pak ji Azaiach popadl za zápěstí a pevně ho stiskl ve své velké, silné a konejšivé dlani. Jasslyn k němu otočila hlavu. Azaiach určitě zaslechl, jak zběsile jí začalo bušit srdce. Pouhý jeho dotek v ní dokázal vyvolat takovou reakci.
"Věřím, že se jistě nevidíme naposledy," prorokoval Elf láskyplně. Ale možná si to Jass jenom zdálo. Nicméně když ji Azaiach pustil, nic nedodala… Vrhla se do víru a kluka, do kterého se zamilovala, nechala za sebou. Azaiach zahlédl, jak Jasslyn po tvářích kanou slzy štěstí. A ještě předtím než se jejich ruce rozešly, vložila Jasslyn do elfovy dlaně smaragdově zelenou šňůrku se stříbrným přívěskem - půvabným fénixem s majestátními křídly.

Temná Dvojčata se vrátila do svého sídla v království Stareina - svou misi splnila úspěšně a cesta k neomezené moci byla volná. Na rituálním oltáři vyřezaném z mahagonového dřeva už čekala Kronika Sférického světa. Teď když do sebe dvojčata vstřebala Efraimovy znalosti a energii, kniha jakoby začala pulzovat a na dotek hřála.
"Čekala jsem, že s tím starcem svedeme urputnější boj. Ale proběhlo to nad očekávání dobře," přistoupila Rosalinn k oltáři a Severina stanula na druhé straně. "Ovšem, Onyxové kletbě se nelze moc bránit. Stačí provést pár znaků, zamumlat fráze, napřáhnout paži k nepříteli a rázem se ho zmocní smrt. Tomu říkám kletba."
"Není se čemu divit, že patří mezi zakázaná kouzla," přitakala Severina s pohledem upřeným na knihu, která má moc změnit celý vesmír. Byla umístěna na postříbřeném podstavci s ozdobným tepáním a jen vyčkávala, až se Temná Dvojčata pustí do práce.
Obě najednou položily dlaně na oltář. Netrvalo dlouho, a přes mahagonové dřevo proudila do Kroniky Sférického světa magická energie Rosalinn a Severiny. Jejich děsivý plán začínal nabírat matné obrysy předpovídající temné zítřky.
"Ovládnutí knihy trvá třináct dní a třináct nocí. Po tu dobu se nemůžeme hnout z místa, nikdo a nic nás nesmí vyrušovat," pronesla tajemným hlasem Rosalinn. "Pro jistotu jsem naše obydlí lépe skryla, abychom měli na práci klid.
Severina pokývala hlavou a ušklíbla se. "Ne nadarmo se říká, že bez práce nejsou koláče."
Pak už zavládlo ticho, které má trvat třináct dní a nocí a po nichž se v Magické Dimenzi rozpoutá těžký boj mezi dobrem a zlem, Světlem a Temnotou.

Planeta Ronnos byla na opačném konci Magické Dimenze než Lilinari a přesto se tam sedm víl objevilo během krátkého okamžiku. Jednalo se o království, které není tak známé a též málo obydlené. Spíše než na lidi se tu dá narazit více na nedotčenou přírodu a všelijaká zvířata neváhající s lidmi navázat kontakt. Na celé planetě bylo jen jedno menší město obsahující vše potřebné. Jinak se tu žilo na samotě, od malých chatek, až po velké vily postavené i uprostřed lesů a na ostrůvcích vystupujících z jezer a rybníků. Je to planeta holdující míru, harmonii a klidu.
Portál nastavený Cleo, se otevřel uprostřed města Ronnosu, kde i za krásného bílého dne nechodily davy lidí mířících do práce, na nákupy nebo i jen se podívat na tu novou cukrárnu s vyhlášenými zákusky. Proto dívky ani nezpůsobily moc rozruchu, poohlédlo se po nich jen pár osob, které si v okamžení šli zase po svém.
"Navrhuju, abychom se proměnili do lidské podoby, abychom nevzbuzovali větší pozornost," řekla kamarádkám Ariana a odvolala svou vílí proměnu. Na chodníku stála v úzkých džínech, tričku posetém hvězdami a s černou čelenkou ve vlasech.
"Na tom něco bude. A dvojčata už mají, co chtěla, tím pádem nějaká další přepadovka nehrozí." I Mikki luskla prsty a její vílí obleček se rozprskl do třpytek. "Ale máme tu jiný problém. Celliel ani Keira už nežijí, jak Efraim napsal… tak koho máme hledat a jak ho máme najít, když vůbec nevíme, o koho jde a vůbec to tady neznáme?"
Cleo se nad tím zamyslela. "Myslím, že se akorát můžeme poptat tady ve městě. O svých hrdinkách a jejich potomcích by mohli něco málo vědět. Tedy já být zdejší obyvatelkou, rozhodně bych se o to zajímala." Rozhlédla se kolem sebe a chtěla dodat, ať se rozejdou do všech stran a začnou pátrat, když ji vyrušil zvonivý hlásek připomínající zvonkohru.
"Tady jsme! Hurá, jen co jsme dorazili, tak jsme vás našli!" ozývalo se nad hlavami víl. Otočili se za oním hlasem a spatřili, jak k nim míří sedm malých Pixies s veselými úsměvy a stejně veselou náladou, jakou dokážou přenést na každého v jejich dosahu.
"Rino!" zvolala Elisa na svou spřízněnou Pixie a radostně jí zamávala. "Co vy tady děláte?"
Pixie veselí a zábavy přistála Elise na rameni a škádlivě ji zatahala za pramen tmavě modrých vlnitých vlasů. "Byly jsme právě na Alfee, když jste dávali Floře vědět o předešlých událostech. Tak jsme navrhli, že bychom se za vámi mohli vydat a trochu vám pomoci."
"Rina už se nemohla dočkat, až tě uvidí. Kvůli tomu oželela večírky a dovádění, jinak by ani nebyla schopná vylézt z postele," rozesmála se Shia, Pixie hodin a času. Svým vyprávěním pozvedla náladu, což dívky potřebovaly jako sůl.
"Hele, já se dokážu ovládat dost dobře, abyste věděli," ohradila se Rina, přeletěla k Shie a štípla ji do tváře.
"Jak jste vůbec věděli, že míříme na Ronnos? Ředitelce Floře jsem nic neříkala," zajímalo Cleo.
"To je úplně jednoduché," ujala se vysvětlování Anisa. "Pixies a víly k sobě pojí zvláštní pouto, díky kterému vycítíme, kde se nacházíte a třeba i v jakém jste rozpoložení."
"Páni," zněla ohromeně Keiko, "Nečekala jsem, že to propojení, bude až takhle hluboké. Ale tím větší z něj mám radost." Podívala se na svou Pixie, Essence, načež se na sebe zářivě usmály a den byl hned jasnější.
"Tak se do toho dáme. Cleo měla pravdu. Naší jedinou možností je, se optat obyvatel, jestli něco nevědí. Popřípadě se můžeme každého ptát, zda li není potomkem Keiry - zachránkyně Magické Dimenze… Což se mi moc nepozdává," přemýšlela nahlas Ariana. Pohled měla upřený na kamenný chodník.
"Kdybych věděla, jak ta osoba voní, dokázala bych nás k ní zavést," posteskla si Essence. Tak moc si přála být vílám k užitku.
Bez dalších spekulací se dívky rozdělily a počaly pátrat. Každá šla v doprovodu své Pixie a kolemjdoucích se ptala na potomky slavné hrdinky. Domluvily se, že za půl hodiny se sejdou na výchozím místě a prodiskutují, co se od místních dozvěděly. Město Ronnosu nebylo rozlehlé, za to bylo malebné a lidé žijící tu se zdáli být k cizinkám přívětiví. Ale nikdo, koho se víly zeptaly, o Keiře a jejích okolnostech moc netušil. Hledání se chýlilo ke konci a uprostřed města, na náměstí, se víly a Pixies opětovně shromáždily.
"Ani ň," povzdechla si Jasslyn a sklesle si dřepla, kolena objala pažemi. "Když už jsme se konečně dostali o kousek dál, tak to zase nikam nevede. Mám chuť se vrátit domů a na všechno zapomenout," zamumlala si pro sebe, aby ji nikdo neslyšel.
"Jo, je to frustrující, ale přece to nevzdáme," nabádala kamarádky Ariana a zadívala se do míst, kde skrývala své zlaté tetování ve tvaru komety. "Ačkoliv už mě taky nenapadá, co ještě bychom měli udělat."
Mikki si založila ruce na prsou. "A co když Keira žádné potomky a následovníky nemá?"
"To by byla velká smůla," ozvala se Iris, Pixie barev, létající ve vzduchu sem a tam, měnící barvy všeho, na co se podívala. Jednu květinu zbarvila do neonově žluté, projíždějící auto do starorůžové, oblečení jedné dámy do okrové a strom s holými větvemi do královské modré.
"Promiňte," zaznělo u víl a Pixies. Sborově se otočili za zdrojem hlasu. Před nimi stála drobná stařenka se stříbrnými vlasy skrytými pod čepicí, pár pramínků měla uvolněných, bystrýma očima a vlídným úsměvem obklopující vráskami. Byla oblečená jako klasická babička a opírala se o hůl.
"Můžeme vám nějak pomoci?" zeptala se Elisa a přistoupila ke stařence. Kdykoliv mohla pomoct postarším, chopila se příležitosti. Tato činnost jí dělala radost.
Stařenka téměř neznatelně zavrtěla hlavou. "Spíše bych mohla já být k užitku vám. Zaslechla jsem, že hledáte potomka Keiry."
Dívky okamžitě zbystřily. Cítily, že jsou blízko novému objevu.
"Vy o někom víte?" vyhrkla Zoey. Nezastírala své překvapení, jelikož se obávala, že se na Alfeu vrátí s nepořízenou. "Prosím, jestli něco víte, můžete nám to povědět?"
"Ovšemže," přikývla, a pak se otočila směrem k jihu, zády k vílám a Pixies. "V jižní provincii našeho království se nachází oblast, kde se rozléhá průzračné jezero, uprostřed něhož se z vody vypíná malý zalesněný ostrov. A v jeho skrytu stojí malý dům dokonale splývající se svým okolím." Stařenka se na malý moment odmlčela, čímž přidala na dramatičnosti okamžiku. "Právě tam bydlí Ilise - praprapravnučka Keiry."
Dívky se na sebe podívaly a nepotřebovaly slova, aby se domluvily, kam ihned zamíří. Ilise jim mohla prozradit tajemství tetování a mnohem více.
"Moc vám…," chtěla Ariana poděkovat za informaci, ale stařenka se mezitím někam vytratila a po její přítomnosti nebylo ani stopy. "Kam se tak rychle poděla?"
Essence nechala prsty proplouvat vzduch. "Zvláštní. Jindy bych ze vzduchu poznala vůni jakékoliv osoby, ale teď vůbec nic necítím. Jako by to byl jenom duch."
"Duch, neduch…" promluvila po dlouhé době Cleo a dala ruce v bok, "na ono místo se nejlépe dostaneme, když poletíme." Víla technologie byla zřejmě nedočkavá, jelikož se proměnila, vznesla se do vzduchu a čekala na své kamarádky. Anisa byla hned vedle ní.
Ostatní jejího příkladu následovaly a společně s Pixies se rozletěli tam, kde najdou otázky na své odpovědi, které už nesnesly delšího odkladu. Zamířili za Ilise znající věci jiným skryté.