XVI. Naděje, bezmoc a víra - část druhá

4. dubna 2015 v 17:24 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Efraimovu smrt zahalovalo tajemno. Z Azaiachova vyprávění o svém příteli víly pochopily, že se jednalo o neskonale silného muže znající spisy Zachariova Archívu do nejmenších detailů. Prostudoval každou knihu, pergameny popsané drahým inkoustem zobrazující zastaralé písmo a jazyky. Nikdo v celé historii Magické Dimenze se mu nemohl rovnat. A přesto ho Temná Dvojčata přemohla, ani se nemusela namáhat. Efraim před ně padl na zem jako uschlý list na podzim. Dívky o tom musely informovat Daphne a Winx, ačkoliv je nabádaly, ať dají vědět ihned, jakmile se vyskytnou potíže. Ale útok Rosalinn a Severiny jakoby trval jen pár vteřin a nikoho za tu krátkou dobu nenapadlo Winx zalarmovat.
Zatímco se Cleo pokoušela navázat kontakt s planetou Magix, ostatní víly se snažily dát budovu do pořádku a Azaiach zkoumal runové písmo a ornamenty na Efraimově mrtvém těle. Opatrně po nich přejížděl bledými prsty, které se mu mírně třásly. Ještě nebyl schopný zbavit se šoku a pocitu ze ztráty. Ten v něm bude dlouho přetrvávat a jenom ubíhající čas ho zvládne vzít s sebou.
"Temná Dvojčata? Nikdy jsem o nich neslyšel. Zní to, jako byste s nimi už měli tu čest," řekl tiše Azaiach poté, co se zeptal na nezvané hosty. "Nechte mě hádat. Plánují se zmocnit Magické Dimenze. Už je to tak ohrané, že mě to ani v nejmenším nepřekvapuje."
"Jo, jo… Trefil ses," odvětila Ariana dívající se jedním z vitrážových vysokých oken ven na azurovou oblohu s rukama založenýma na prsou. Svět tam venku snad ani nestihl postřehnout, co se v Archívu odehrálo. "Rosalinn a Severina se doteď nemohly zmocnit Kroniky Sférického světa, ale když mají Efraimovu moc… bojím se nejhoršího."
"Obáváš se oprávněně. S jeho energií a znalostmi nelze pochybovat o tom, že se jim jejich úmysl zadaří. Což je hodně zlé," povzdychl si Azaiach odevzdaně. Pak zatřásl hlavou ze strany na stranu, aby si z hlavy vyhnal ještě pochmurnější myšlenky. "Mimochodem, co budete teď dělat?"
Víly se podívaly na svou vůdkyni, již si jednomyslně zvolily, aniž by proběhly jakékoliv diskuze. Ariana jim zamyšleným pohledem oplácela, usilovně přemýšlela, co je za dané situace nejlepší.
"Nebudu rozhodovat za všechny, měli bychom se shodnout společně. Každopádně si myslím, že za současného stavu věcí by nejvhodnější bylo pokračovat tam, kde jsme přestali," zamávala listem papíru sdělující důležité informace. "Na Magix se prozatím vracet nebudeme, poletíme na Ronnos, kde bychom se podle všeho mohli něco přiučit . Souhlasíte?"
"Dala jsem echo na Alfeu," ozvala se Cleo. "Ředitelka Flora řekla, že pokud nikdo z nás není zraněný, nechá rozhodnutí na nás, jestli se vrátit nebo pokračovat v misi."
"V tom případě je rozhodnuto, ne?" popošla Elisa doprostřed shromáždění. "Jestli se máme dozvědět, jak fungují ta tetování, tak směle do toho!" Zatočila se kolem své osy s rozpaženýma rukama a čekala na odezvu."
"Ellie má pravdu," přidala se na Elisinu a Arianinu stranu Zoey. "Temná Dvojčata budou zbrojit do plných sil, takže se dá říct, že ani nemáme jinou možnost."
Po krátké výměně názorů došly dívky k rozhodnutí, které navrhla Ariana.
"Jasslyn se obrátila na Azaiacha a přiklekla k němu. Když se mu podívala do tváře, v břiše jí poletovali rozdovádění motýli a zase se nemohla zbavit pocitu, že ho odněkud zná. "A co ty? Zůstaneš tady?"
Elf se světlými vlasy se neměl k odpovědi, jen se též zaměřoval očima na obličej víly mytických bytostí. "Sám nevím. Nejprve musím oznámit celému království, co se tu událo. Lid přijme Efraimovu smrt velmi obtížně." Odmlčel se a na chvíli zavřel oči, jako by chtěl utéct před skutečností. "Potřebuju čas, ale taky si myslím, že by si Efraim přál, abych se tu postaral o Archiv."
Jasslyn pokývla hlavou. Vnitřně doufala, že by se k nim Azaiach mohl připojit. Ale nehodlala ho k ničemu nutit. Ovšem ani se s ním nechtěla loučit.
"Cleo, dokážeš otevřít portál, který by nás dovedl na Ronnos?" přerušila nastalé ticho Ariana plánující jejich další výlet.
Víla technologie ukázala palec nahoru a pustila se do svěřeného úkolu.
"Můžu se na to ještě podívat?" přišla k Arianě Keiko a natáhla se po kusu papíru popsaném indigovým inkoustem. Chtěla si znovu přečíst, co pro ně Efraim našel. Ariana jí papír podala a Keiko okraje sevřela v prstech.
Autorka knihy - Celliel - v některých zdrojích je uváděna jako Vyslankyně a posel dobra
Před mnoha lety jí osud svedl dohromady s její svěřenkyní - Keira - která měla na dlani zlaté tetování a stala se spasitelkou Magické Dimenze
Celliel ani Keira už nežijí - Na Ronnosu pob

"Je úctyhodné, že za tak krátký čas toho dokázal tolik vypátrat. Zatracená dvojčata! Kvůli nim Efraim nedokázal dopsat tu důležitou část," odhadla. "Opravdu doufám, že nám na Ronnosu někdo pomůže," podala Keiko Arianě papír zpátky. Na to, jak silně a odvážně Efraim působil, jeho písmo bylo pravým opakem - jemné s oblými rysy.
Ozvalo se zatleskání rozléhající se po zdech. "Holky, portál je připraven. Teď se do něj můžeme vrhnout a doufat, že jsem ho nastavila správně." Zakřenila se Cleo. Od té doby, co začala chodit s Grayem, byla daleko uvolněnější a více si užívala života.
Víly se shromáždily před onyxově smaragdovým vířícím portálem, Azaiach se s nimi šel rozloučit.
"Tak šťastnou cestu a ať se vám podaří Temná Dvojčata porazit," usmál se na ně a sledoval, jak jedna za druhou mizí v portálu. Mávaly mu na rozloučenou a též přáli jen vše dobré.
Jasslyn zůstala stát v Archivu jako poslední. Oči měla sklopené a hypnotizovala prsty svých obnažených chodidel, jež obtáčely jen šedé lesklé stuhy. Zvedla pohled, oplatila Azaiachovi vřelý úsměv. Otočila se k němu zády a vykročila k portálu. Cítila, že se sebe nedokáže vydat už ani hlásku.
Pak ji Azaiach popadl za zápěstí a pevně ho stiskl ve své velké, silné a konejšivé dlani. Jasslyn k němu otočila hlavu. Azaiach určitě zaslechl, jak zběsile jí začalo bušit srdce. Pouhý jeho dotek v ní dokázal vyvolat takovou reakci.
"Věřím, že se jistě nevidíme naposledy," prorokoval Elf láskyplně. Ale možná si to Jass jenom zdálo. Nicméně když ji Azaiach pustil, nic nedodala… Vrhla se do víru a kluka, do kterého se zamilovala, nechala za sebou. Azaiach zahlédl, jak Jasslyn po tvářích kanou slzy štěstí. A ještě předtím než se jejich ruce rozešly, vložila Jasslyn do elfovy dlaně smaragdově zelenou šňůrku se stříbrným přívěskem - půvabným fénixem s majestátními křídly.

Temná Dvojčata se vrátila do svého sídla v království Stareina - svou misi splnila úspěšně a cesta k neomezené moci byla volná. Na rituálním oltáři vyřezaném z mahagonového dřeva už čekala Kronika Sférického světa. Teď když do sebe dvojčata vstřebala Efraimovy znalosti a energii, kniha jakoby začala pulzovat a na dotek hřála.
"Čekala jsem, že s tím starcem svedeme urputnější boj. Ale proběhlo to nad očekávání dobře," přistoupila Rosalinn k oltáři a Severina stanula na druhé straně. "Ovšem, Onyxové kletbě se nelze moc bránit. Stačí provést pár znaků, zamumlat fráze, napřáhnout paži k nepříteli a rázem se ho zmocní smrt. Tomu říkám kletba."
"Není se čemu divit, že patří mezi zakázaná kouzla," přitakala Severina s pohledem upřeným na knihu, která má moc změnit celý vesmír. Byla umístěna na postříbřeném podstavci s ozdobným tepáním a jen vyčkávala, až se Temná Dvojčata pustí do práce.
Obě najednou položily dlaně na oltář. Netrvalo dlouho, a přes mahagonové dřevo proudila do Kroniky Sférického světa magická energie Rosalinn a Severiny. Jejich děsivý plán začínal nabírat matné obrysy předpovídající temné zítřky.
"Ovládnutí knihy trvá třináct dní a třináct nocí. Po tu dobu se nemůžeme hnout z místa, nikdo a nic nás nesmí vyrušovat," pronesla tajemným hlasem Rosalinn. "Pro jistotu jsem naše obydlí lépe skryla, abychom měli na práci klid.
Severina pokývala hlavou a ušklíbla se. "Ne nadarmo se říká, že bez práce nejsou koláče."
Pak už zavládlo ticho, které má trvat třináct dní a nocí a po nichž se v Magické Dimenzi rozpoutá těžký boj mezi dobrem a zlem, Světlem a Temnotou.

Planeta Ronnos byla na opačném konci Magické Dimenze než Lilinari a přesto se tam sedm víl objevilo během krátkého okamžiku. Jednalo se o království, které není tak známé a též málo obydlené. Spíše než na lidi se tu dá narazit více na nedotčenou přírodu a všelijaká zvířata neváhající s lidmi navázat kontakt. Na celé planetě bylo jen jedno menší město obsahující vše potřebné. Jinak se tu žilo na samotě, od malých chatek, až po velké vily postavené i uprostřed lesů a na ostrůvcích vystupujících z jezer a rybníků. Je to planeta holdující míru, harmonii a klidu.
Portál nastavený Cleo, se otevřel uprostřed města Ronnosu, kde i za krásného bílého dne nechodily davy lidí mířících do práce, na nákupy nebo i jen se podívat na tu novou cukrárnu s vyhlášenými zákusky. Proto dívky ani nezpůsobily moc rozruchu, poohlédlo se po nich jen pár osob, které si v okamžení šli zase po svém.
"Navrhuju, abychom se proměnili do lidské podoby, abychom nevzbuzovali větší pozornost," řekla kamarádkám Ariana a odvolala svou vílí proměnu. Na chodníku stála v úzkých džínech, tričku posetém hvězdami a s černou čelenkou ve vlasech.
"Na tom něco bude. A dvojčata už mají, co chtěla, tím pádem nějaká další přepadovka nehrozí." I Mikki luskla prsty a její vílí obleček se rozprskl do třpytek. "Ale máme tu jiný problém. Celliel ani Keira už nežijí, jak Efraim napsal… tak koho máme hledat a jak ho máme najít, když vůbec nevíme, o koho jde a vůbec to tady neznáme?"
Cleo se nad tím zamyslela. "Myslím, že se akorát můžeme poptat tady ve městě. O svých hrdinkách a jejich potomcích by mohli něco málo vědět. Tedy já být zdejší obyvatelkou, rozhodně bych se o to zajímala." Rozhlédla se kolem sebe a chtěla dodat, ať se rozejdou do všech stran a začnou pátrat, když ji vyrušil zvonivý hlásek připomínající zvonkohru.
"Tady jsme! Hurá, jen co jsme dorazili, tak jsme vás našli!" ozývalo se nad hlavami víl. Otočili se za oním hlasem a spatřili, jak k nim míří sedm malých Pixies s veselými úsměvy a stejně veselou náladou, jakou dokážou přenést na každého v jejich dosahu.
"Rino!" zvolala Elisa na svou spřízněnou Pixie a radostně jí zamávala. "Co vy tady děláte?"
Pixie veselí a zábavy přistála Elise na rameni a škádlivě ji zatahala za pramen tmavě modrých vlnitých vlasů. "Byly jsme právě na Alfee, když jste dávali Floře vědět o předešlých událostech. Tak jsme navrhli, že bychom se za vámi mohli vydat a trochu vám pomoci."
"Rina už se nemohla dočkat, až tě uvidí. Kvůli tomu oželela večírky a dovádění, jinak by ani nebyla schopná vylézt z postele," rozesmála se Shia, Pixie hodin a času. Svým vyprávěním pozvedla náladu, což dívky potřebovaly jako sůl.
"Hele, já se dokážu ovládat dost dobře, abyste věděli," ohradila se Rina, přeletěla k Shie a štípla ji do tváře.
"Jak jste vůbec věděli, že míříme na Ronnos? Ředitelce Floře jsem nic neříkala," zajímalo Cleo.
"To je úplně jednoduché," ujala se vysvětlování Anisa. "Pixies a víly k sobě pojí zvláštní pouto, díky kterému vycítíme, kde se nacházíte a třeba i v jakém jste rozpoložení."
"Páni," zněla ohromeně Keiko, "Nečekala jsem, že to propojení, bude až takhle hluboké. Ale tím větší z něj mám radost." Podívala se na svou Pixie, Essence, načež se na sebe zářivě usmály a den byl hned jasnější.
"Tak se do toho dáme. Cleo měla pravdu. Naší jedinou možností je, se optat obyvatel, jestli něco nevědí. Popřípadě se můžeme každého ptát, zda li není potomkem Keiry - zachránkyně Magické Dimenze… Což se mi moc nepozdává," přemýšlela nahlas Ariana. Pohled měla upřený na kamenný chodník.
"Kdybych věděla, jak ta osoba voní, dokázala bych nás k ní zavést," posteskla si Essence. Tak moc si přála být vílám k užitku.
Bez dalších spekulací se dívky rozdělily a počaly pátrat. Každá šla v doprovodu své Pixie a kolemjdoucích se ptala na potomky slavné hrdinky. Domluvily se, že za půl hodiny se sejdou na výchozím místě a prodiskutují, co se od místních dozvěděly. Město Ronnosu nebylo rozlehlé, za to bylo malebné a lidé žijící tu se zdáli být k cizinkám přívětiví. Ale nikdo, koho se víly zeptaly, o Keiře a jejích okolnostech moc netušil. Hledání se chýlilo ke konci a uprostřed města, na náměstí, se víly a Pixies opětovně shromáždily.
"Ani ň," povzdechla si Jasslyn a sklesle si dřepla, kolena objala pažemi. "Když už jsme se konečně dostali o kousek dál, tak to zase nikam nevede. Mám chuť se vrátit domů a na všechno zapomenout," zamumlala si pro sebe, aby ji nikdo neslyšel.
"Jo, je to frustrující, ale přece to nevzdáme," nabádala kamarádky Ariana a zadívala se do míst, kde skrývala své zlaté tetování ve tvaru komety. "Ačkoliv už mě taky nenapadá, co ještě bychom měli udělat."
Mikki si založila ruce na prsou. "A co když Keira žádné potomky a následovníky nemá?"
"To by byla velká smůla," ozvala se Iris, Pixie barev, létající ve vzduchu sem a tam, měnící barvy všeho, na co se podívala. Jednu květinu zbarvila do neonově žluté, projíždějící auto do starorůžové, oblečení jedné dámy do okrové a strom s holými větvemi do královské modré.
"Promiňte," zaznělo u víl a Pixies. Sborově se otočili za zdrojem hlasu. Před nimi stála drobná stařenka se stříbrnými vlasy skrytými pod čepicí, pár pramínků měla uvolněných, bystrýma očima a vlídným úsměvem obklopující vráskami. Byla oblečená jako klasická babička a opírala se o hůl.
"Můžeme vám nějak pomoci?" zeptala se Elisa a přistoupila ke stařence. Kdykoliv mohla pomoct postarším, chopila se příležitosti. Tato činnost jí dělala radost.
Stařenka téměř neznatelně zavrtěla hlavou. "Spíše bych mohla já být k užitku vám. Zaslechla jsem, že hledáte potomka Keiry."
Dívky okamžitě zbystřily. Cítily, že jsou blízko novému objevu.
"Vy o někom víte?" vyhrkla Zoey. Nezastírala své překvapení, jelikož se obávala, že se na Alfeu vrátí s nepořízenou. "Prosím, jestli něco víte, můžete nám to povědět?"
"Ovšemže," přikývla, a pak se otočila směrem k jihu, zády k vílám a Pixies. "V jižní provincii našeho království se nachází oblast, kde se rozléhá průzračné jezero, uprostřed něhož se z vody vypíná malý zalesněný ostrov. A v jeho skrytu stojí malý dům dokonale splývající se svým okolím." Stařenka se na malý moment odmlčela, čímž přidala na dramatičnosti okamžiku. "Právě tam bydlí Ilise - praprapravnučka Keiry."
Dívky se na sebe podívaly a nepotřebovaly slova, aby se domluvily, kam ihned zamíří. Ilise jim mohla prozradit tajemství tetování a mnohem více.
"Moc vám…," chtěla Ariana poděkovat za informaci, ale stařenka se mezitím někam vytratila a po její přítomnosti nebylo ani stopy. "Kam se tak rychle poděla?"
Essence nechala prsty proplouvat vzduch. "Zvláštní. Jindy bych ze vzduchu poznala vůni jakékoliv osoby, ale teď vůbec nic necítím. Jako by to byl jenom duch."
"Duch, neduch…" promluvila po dlouhé době Cleo a dala ruce v bok, "na ono místo se nejlépe dostaneme, když poletíme." Víla technologie byla zřejmě nedočkavá, jelikož se proměnila, vznesla se do vzduchu a čekala na své kamarádky. Anisa byla hned vedle ní.
Ostatní jejího příkladu následovaly a společně s Pixies se rozletěli tam, kde najdou otázky na své odpovědi, které už nesnesly delšího odkladu. Zamířili za Ilise znající věci jiným skryté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 5. dubna 2015 v 1:51 | Reagovat

Super :)

2 Keysi Keysi | Web | 5. dubna 2015 v 12:40 | Reagovat

Už se těším jak to bude dál ^^ Mrkneš se na můj blog? pls ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama