XVII. Tajemství zlatých znamení - část druhá

25. dubna 2015 v 17:37 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Ariana se se svými šesti kamarádkami před pár chvilkami seznámila s Ilise znající tajemství zlatých znamení a též jejich skryté poselství. Ilise byla potomkem Keiry, která jako první zakusila moc a zodpovědnost, kterou znamení vyslanců dobra přináší.
Mladým vílám se pomalu odkrýval mystický svět, jež Ilise znala z vyprávění svých předků - byl jí svěřen odkaz předávající se z generace na generaci v případě, že by se znovu objevil někdo, jehož úkolem bude nastolit rovnováhu mezi Světlem a Temnotou.
"Zbraně nabité mocí Světla…" zopakovala po Ilise Mikki. Očima hypnotizovala desku stolu natřenou lakem na bílo. "Co si pod tím máme představit? Meče, dýky, kopí nebo snad moderní střelné zbraně?" Mikki si sama sebe představila se zbraní v ruce, jak bojuje proti nepřátelům - nahlas to neřekla, ale líbilo se jí to.
Ilise se pousmála a usrkla pomerančového džusu z křišťálové sklenky třpytící se ve slunečních paprscích. "I něco takového se jedné z vás muže stát. Znamení se zhmotní ve zbraň, která se k vám nejlépe hodí a s kterou budete jedno tělo, jedna duše."
Ostrovem zavanul lehký poryv větru rozhoupávající větve v korunách stromů a bylo slyšet šustění listů, jak si s nimi vítr pohrával. Na ostrově, jež Ilise obývala, bylo opravdu útulno a panovala tu venkovská idylka - svět naprosto nedotčený lidskou civilizací.
"Tak to já bych si přála mít nějaké pěkné žezlo větší než já sama obsypané drahokamy a zdobil by ho velký motýl s nádhernými křídly, který by ožíval, kdybych velela k útoku," rozpovídala se Elisa a všem okolo sebe vykreslovala svou představu ideální zbraně.
"Přát si to můžeš, ale znamení vytvoří zbraň z tvého nitra, takže se dopředu nedá odhadovat, jakou formu na sebe zlaté znamení vezme. Pokud ovšem neznáš nejtajnější tužby své duše. A ty za celý život pozná jen málokdo." Ilise každou vílu častovala vážným pohledem a evidentně čekala na další dotaz.
"Dobrá, takže se očekává, že v boji proti Temným Dvojčatům budeme používat mocné zbraně," řekla zamyšleným hlasem Cleo, "ale jak se máme stát za jedno s duší a srdcem? Existuje na to nějaký tajný grif? Protože mám ten pocit, že Dvojčatům nebude dlouho trvat, než spustí svůj závěrečný plán."
"I tohle víte, že ano?" odtušila Ariana. Pískové vlasy jí zavlály v dalším dovádivém povětří.
"Jistě, to nehodlám zapírat, když na tomto faktu záleží osud Magické Dimenze," odvětila věcně Ilise a zahleděla se někam do dálky - jako by se ztrácela ve svých myšlenkách. "Nejlepší bude, když vám to vysvětlím na příkladu, abyste tomu dobře porozuměli.
Víly a Pixies byly napjaté k prasknutí. Ani nedutali a neodvažovali se Ilise přerušit.
"Člověk se s duší a srdcem sjednotí jedině tak, když přijme veškerá rozhodnutí těchto dvou subjektů. Například srdce se rozhodne, že se zamiluje do toho a toho, ale člověk to odmítá. Duše touží třeba po naplnění určitého skutku, ale člověk se brání jeho splnění. Taková osoba je vnitřně rozpolcená a nedokáže žít naplno." Ilisino vyprávění její posluchače zcela pohltilo, skoro ani nedýchali, jak čekali na pokračování, když se Ilise odmlčela.
"Když se ovšem vědomě podvolí a plně se odevzdá své duši a srdci, zažije zvláštní pocit, který je těžko popsatelný - najednou jako by se jeden ocitl v jiném světě, kde pochybnosti nemají místo. Cítí se povzneseně, jeho nitro vibruje radostí a odtud už není cesty zpět. Člověk se sjednotil se všemi svými já - v tom tkví síla zlatých znamení. Ovšem s tím souvisí i nebezpečí. Pokud se stanete vyslanci Světla, znamená to, že nepřítel v sobě ukrývá ohromnou moc a v boji s ním může přijít i na nejhorší."
Ilise dopovídala a vyjevila dívkám vše, co chtěly vědět. Teď už je jen na nich, jak se se vším vypořádají.
"Takže jestli jsem to pochopila správně," promluvila jako první Keiko, "musím vědomě přijmout rozhodnutí srdce, které se třeba do někoho zamilovalo, ale mozek to odmítá. Jednoduše se s tím člověk musí smířit."
Ilise zavrtěla hlavou. "Nestačí se s tím jen smířit, děvče. Všechna rozhodnutí musíš vzít za svá, sžít se s nimi a respektovat je. Možná to vašim uším zní jednoduše, ale je to mnohem složitější.
Ačkoliv já sama netuším, jaké to je, být označena jako vyslanec dobra a nést na svých bedrech tíhu odpovědnosti vůči celému vesmíru. Nicméně jsem sjednocení zažila a od té doby žiju v harmonii."
"Co jste musela přijmout, aby se tak stalo?" neudržela zvědavost na uzdě Zoey.
Ilise si povzdechla a evidentně vzpomínala na staré časy. "Kdysi jsem žila v království, kde mě všichni obyvatelé znali jako potomka Keiry," začala vyprávět a zřejmě byla ráda, že se o svou minulost může s někým podělit. "Dělalo mi to dobře a svým původem jsem se všude chlubila, byla jsem na něj nesmírně pyšná. Tak pyšná, že to uvádělo lidi mně blízké do nebezpečí, což jsem si tenkrát vůbec neuvědomovala.
Jednoho dne se ve mně něco změnilo a já se beze slov rozloučení odebrala pryč, zametla jsem za sebou všechny stopy. Odešla jsem na toto místo, na Ronnos. Zatoužila jsem žít někde v míru, klidu a harmonii - a to jsem našla tady." Ilise poukázala na vše okolo sebe, přičemž se na svůj domov láskyplně zahleděla. "A poznala jsem tu i lásku. Prostě se cítím, jako bych se zničehonic ocitla v ráji."
"Páni, to musí být vážně skvělý pocit, když o tom dokážete takhle básnit. Ale ráda bych se zeptala ještě na jednu věc." Ariana seděla na židli narovnaná jako pravítko, předloktí měla opřená o stůl a mnula si ruce. "Mohou znamení sloužit jako štíty?" Víla vesmíru vypověděla o události na Dominu, kdy se s kamarádkami vydala na pomoc zdejším lidem. Když měly dívky namále, zlatá znamení je před útokem Chiméry ochránila jako štít.
Ilise spokojeně pokývala hlavou. "To je znamení, že jste na dobré cestě. Štíty se zjevují pouze, když máte blízko k plnému sjednocení."
Dívky vstřebávaly nové informace nesoucí v sobě ohromnou důležitost pro všechen život v Magické Dimenzi. Co nejdříve musí zjistit, jaké jsou tajné tužby jejich duší a srdcí, čímž dostanou své síly na vyšší úroveň a s tím už by mohli bez bázně vyrazit do boje proti Rosalinn a Severině.
"Dejte tomu trochu času, sjednocení vyžaduje trpělivost i silnou mentalitu. Chtěli byste se ještě na něco zeptat, či už otazníky ve vašich myslích zmizely?"
Jasslyn se v hlavě neodbytně ozývala jedna a tatáž otázka, kterou už vznesla, ale ještě na ni nedostala odpověď. Podívala se Ilise do tváře a zkoumala každý milimetr její jizvy. Jako by už celé věky byla její součástí, možná ji měla už od narození…
Ilise postřehla Jasslynin upřený pohled. "Aha, ty bys ráda věděla, jak jsem přišla k tomuhle, že ano?" Přejela si prstem po narůžovělé jizvě, pak její ruce klesly do klína.
"Jasslyn, nemyslíš, že je to trochu více osobní?" pohoršovala se Cleo, ale Ilise ji zarazila.
"To je v pořádku, vlastně se za tou jizvou mnoho neskrývá. Pokud si představujete lítý boj na život a na smrt, zřejmě vás zklamu. Takhle to dopadne, když se snažíte lovit ryby něčím jiným než prutem a svou nemotorností se málem připravíte o půlku obličeje. Když si na to vzpomenu, musím se za sebe stydět," rozesmála se Ilise, "Od té doby rybolov obstarává Noah, moje spřízněná duše." Jen při zmínce onoho jména Ilise zčervenala a vypadala jako typická mladá po uši zamilovaná dívka.
"Ach, ta láska, viďte," ozvala se zvesela Mikki a v obličeji si momentálně byla velice podobná s Ilise. "Člověku dokáže dokonale zamotat hlavu, a pak se z toho už nejde vymotat." Z jejích očí bylo patrné, že si představuje Setha a všechen společný čas, který si užili a ještě mají před sebou.
"Ano, ano, sama bych to lépe nepopsala," přitakala Ilise a vyměnila si s Mikki spiklenecké pohledy. Následně si odkašlala a smazala si z tváře onen zasněný výraz. "Už se pomalu stmívá, měli byste se vrátit na Alfeu, či jak té škole pro víly říkáte."
"Zní to, jako byste nás odsud vyháněla," řekla napůl škádlivě Elisa. Dnešní den pro ni a její kamarádky znamenal mnoho. Byl plný tíživých i pozitivních situací a utekl jako voda.
Ilise se zvedla ze židle a zahleděla se na slunce nad vrcholky stromů, které jako by ještě váhalo nad tím, zda li má oblohu přenechat měsíci a hvězdám. "To v žádném případě. Je pěkné mít si s kým po tak dlouhém čase popovídat kromě Noaha. Kdybyste cokoliv potřebovali, jste tu vítané."
Dívky se též zvedly od stolu a Pixies se pomocí křidélek vznesly do vzduchu a zaplnily okolní ticho zvoněním rolniček.
"Na Alfee už budou zvědaví, jak se nám dařilo," zahlaholila Mai a uvelebila se na Arianině hlavě, kde jí malými prstíky pročesávala vlasy.
"To každopádně, a navíc budou radostí bez sebe, až zjistí, co všechno jsme se dozvěděli," odvětila Elisa, "teď už se budeme moct v plné polní dát do bitvy proti těm kazisvětům!"
Nikdo si toho nevšiml, ale Jasslyn byla nezvykle zamlklá a její mysl, jako by se vznášela někde mimo tělo. Nad něčím silně uvažovala, takže si ani nevšimla, že dívky se daly do pohybu, než na ni Zoey zavolala.
"Jass, míříme domů!" zamávala na vílu mytických bytostí a pobídla ji, aby se k nim rychle přidala. "Nemůžu se dočkat, až se bouřlivě shledám se svou postelí a sprchou."
"Vůbec mi o tom nemluv, dnešek byl vyčerpávající o to víc, že jsme cestovali z jedné planety na druhou - to na člověku zanechá hluboké stopy únavy," zazívala Mikki.
Víly s Pixies a Ilise došly k přední části dřevěného srubu porostlého mechem, lišejníky a liánami, kde se navzájem rozloučily a popřály si v dalším počínání hodně štěstí.
"Pamatujte, že vás tu vždy ráda přivítám," připomněla svá slova Ilise.
"Věřte nám, že toho rády využijeme," potřásla si Ariana rukou s Ilise.
"Jo, jo, ale já mám pro vás, holky, špatnou zprávu," pronesla unaveným tónem Cleo.
"Jakou špatnou zprávu?"
"Už nemám dost sil, abych nám dokázala vytvořit průchod na Magix, takže si musíme najít jiný způsob cestování." Víla technologie by byla svým kamarádkám velice ráda nápomocná, ale sama bude ráda, když dojde do pokoje na Alfee po dvou a ne po čtyřech. Začala přemýšlet, jak se odsud dostat.
"To ale není vůbec žádný problém," odvětila Ariana. "Máte tady přece mě a jako víla vesmíru se můžu přemisťovat z jednoho konce Magické Dimenze na druhý a není problém s sebou přibrat pasažéry navíc. O čemž jsem vás přesvědčila už tehdy na Dominu."
"No jo, vlastně," vzpomněla si Mikki, "úplně bych na to zapomněla. Tahle tvá schopnost je fakt obdivuhodná. Během okamžiku se ocitnout někde jinde…"
Ariana přistoupila k ostatním dívkám a Pixies, ukázala jim, aby utvořily kruh a chytily se za ruce. "Jedině tak může být cestování prostorem s více lidmi úspěšné." Pak jim ještě připomněla, aby si každá v mysli vybavila cíl cesty a mohli vyrazit.
"Nashledanou, Ilise!" stihla ještě zavolat Elisa, než po sedmi vílách nebylo na Ronnosu ani vidu ani slechu. Vypadalo to, jako by se rozprskly na miliardu třpytivých jiskřiček, jež se ještě hodnou chvíli potom vznášely ve vzduchu, až nakonec vyhasly.
"My jsme tu měli nějakou návštěvu, lásko?"
Z hlubin smíšeného lesa se vynořil vysoký muž s tmavými vlasy dlouhými po pás a z jejichž konečků crčela na travnatou plochu voda. Široké oříškové oči byly plné citů - náklonnosti, něhy a také zvědavosti. Byl oblečen jen v okrových plátěných kalhotách, čímž na odiv vystavoval svou opálenou hruď a přes nahá ramena měl přehozené rybářské sítě, pruty a pěkný úlovek.
"Ano, je to skoro až k neuvěření, Noahu." Ilise se zadívala na místo, kde dívky naposledy viděla, pak sjela pohledem ke stolu. Luskla prsty ve vzduchu a po pohostinném a útulném koutku nebylo ani památky. "Doufám, že se tu ještě někdy zastaví. Třeba až se jim podaří naplnit jejich poslání."
"Neříkej, že se objevil další…"
Než to Noah stihl dopovědět, Ilise k němu přiskočila a políbila ho na tvář. "O tom si můžeme popovídat později. Teď mi ukaž, jak jsi byl dnes úspěšný."
Ilise se začala zaobírat běžnými věcmi, který obyčejný život přinášel. Odpoledne se sedmi dívkami odsunula do pozadí, ale věděla, že na toto setkání nikdy nezapomene - ani na víly s bájnými zlatými znameními.

Když dívky s Pixies dorazily na školní dvůr Alfey, už na ně čekaly Winx. Stály u kašny, z níž tryskaly čiré pramínky vody a podkreslovaly tak malebný západ slunce a na Magix už se snášela studená noc.
Víly měly v úmyslu se s Winx jen pozdravit, a ihned potom se odebrat do pokojů a spát nepřetržitě i dvanáct hodin, přesně jako to udělali Pixies. I ony byly po dlouhém dni unavené, ačkoliv i přesto vyzařovaly energii do všech stran. Jindy by dívkám i Winx s Daphne přikázaly, aby se poroučely do ubikací, ale dnes ne. Chtěli si vyslechnout, co mladé víly zjistily, ačkoliv věděli, že musí být po náročném dni plném zvratů vyčerpané. Sami zažívali podobné mládí a do svých studentek se dokázali vcítit.
Při vyprávění zážitků z planet Lilinari a Ronnosu dívky skoro usínaly - bylo těžké je udržet bdělé a přimět je, aby řekli ta nejdůležitější fakta. Od setkání s Efraimem, útoku Temných Dvojčat, až po objevení pravdy v domově Ilise.
Nakonec se přece jen dobrali ke konci a mohli se vydat vstříc odpočinku.
"Moment," zarazila dívky Flora a bedlivě je přejížděla zmateným pohledem. "Není vás tu nějak méně?"
Dívky se po sobě navzájem ohlédly a přišly na to, co měla ředitelka Flora na mysli.
"Kde je Jasslyn?!" uvědomila si jako první Keiko a pátrala po snědé kamarádce s vínovými vlasy všude kolem. "Jak to, že jsme si toho nevšimli dřív? Vždyť si pamatuju, jak jsem ji držela za ruku, než jsme se přemístili!"
"Není možné, aby se ztratila! To se mi ještě nikdy nestalo!" zpanikařila Ariana. Zorničky se jí hrůzou rozšířily, až zakrývaly veškerou stříbřitou šeď jejích očí. "Ne, ne, ne!"
"Myslíš, že mohla uvíznout někde v časoprostoru?"
Ariana zavrtěla hlavou. "Ne, to se stát nemůže. Existují jen dvě možnosti, jak vysvětlit, proč tu s námi není. Zaprvé mohla zůstat na Ronnosu nebo se přemístit někam úplně jinam - třeba na opačný konec vesmíru. Záleží na tom, na jaké místo myslela, když jsem nás přemisťovala."
"Ale proč by něco takového dělala?" namítla Zoey. Nedávalo jí to smysl.
"To se nedozvíme, dokud ji nenajdeme a nezeptáme se jí," opáčila Cleo. "Má někdo nápad, kam by zatoužila zmizet?"
Nastalo ticho, jak se všichni ponořili do přemýšlení o své kamarádce, o které toho vlastně moc nevěděli. Až v této chvíli si uvědomili, že pro ně představuje záhadu. Jak se mají vcítit do někoho, když o něm ví tak málo?

Ale sama Jasslyn věděla nejlépe, kam to její duši a srdce táhne. Když jim Ariana pověděla, ať si v mysli představí cílovou destinaci, Jasslyn ani na vteřinu nepomyslela na Alfeu. Nejprve si představila Lilinari se Zachariovým Archívem a Azaiachem, ale pak jí přepadl zoufalý pocit - zatoužila po svém domově na Mythii. Chtěla se ocitnout u svého domku v lese, vedle něhož se nacházelo malé jezírko s rákosím, lekníny a vodními liliemi. Chtěla se opět setkat se svými nejmilejšími přáteli v podobě mytických bytostí, chtěla se nadechnout toho nádherného vzduchu obklopujícím její drahý domov.
A když se opravdu ocitla ve svém rodném království, skoro tomu ani nemohla uvěřit. Nedokázala v očích zadržet slzy, smáčely jí tvář a kanuly na travnatou zemi. Už, už se rozbíhala ke svému domku, ale zarazil jí zvonivý hlásek.
"Jasslyn, kde to jsme? Proč nejsme s ostatními na Magixu?"
Jasslyn se otočila za hláskem a spatřila vedle sebe poletovat svou Pixie Lore. Překvapilo ji, že ji tu vidí, ale na druhou stranu byla ráda, že s někým může sdílet ten příval štěstí.
"Jsem doma, Lore. A už se odtud nehnu. Končím s veškerým bojem, končím se vším, co s tím má co do činění," řekla třesoucím se hlasem. Její pohled sklouzl k pravému rameni, kde měla zlaté znamení. Bezděčně ho skryla pod dlaní a doufala, že na vše zapomene.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 25. dubna 2015 v 18:26 | Reagovat

Supr! ;)

2 Kika Kika | 19. srpna 2015 v 15:20 | Reagovat

Tedy! Čtu sice pomalu, ale už jsem tady! A je to super! Myslím ty příběhy. ;-) Napíšu když budu na posledním příběhu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama