XVIII. Neobyčejný čas - část první

2. května 2015 v 12:37 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Jasslynin život se vrátil do starých kolejí. Byl opět takový, jaký ho znala, než se záhadně objevila na Alfee, a než se stala součástí vílí party bojující proti zlu. Většinu dní trávila v okolí svého domku, který za dobu její nepřítomnosti neutrpěl žádnou újmu. Ačkoliv ho Rosalinn a Severina podpálily, když chtěly obrat Jasslyn o její magické síly. To mytické bytosti se shromáždili okolo domova své přítelkyně a svou čistou silou ho zachránily. Vše uspořádaly a zařídily tak, aby až se Jasslyn vrátí, mohla bezstarostně žít a nestarat se o budování nového domku.
Jasslyn tohle vše zjistila, když se s ní bytosti přišly opětovně přivítat. Byla s nimi jako jedno tělo, jedna duše, mohla s nimi bez bariér komunikovat a byla vyladěna na jejich myšlenky. Sdíleli spolu každou maličkost - díky tomu je mezi Jasslyn a mytickými tvory nastolena taková harmonie.
Jasslyn jim byla neskonale vděčná. Vůbec si nedovedla představit, co by si bez nich počala. Ale ta největší radost Jasslyn uchvátila, až když zahlédla, jak se ke shromáždění blíží bělostně zářící jednorožec se zlatou hřívou, ohonem a dlouhým třpytivým rohem na čele. Crescendo. Se slzami v očích se k němu rozeběhla a pevně ho objala kolem jeho silného teplého krku. Šeptala mu utěšující slova a hladila láskyplně po hlavě.
Takové štěstí si snad ani nezasloužila. Nechtěla se odsud hnout, v obklopení svých nejbližších přátel se jí podařilo na všechny strasti uplynulých týdnů zapomenout.
Ty se ale ihned vrátily zpátky, jakmile Lore, Pixie květin, vyslovila otázku, která jí neodbytně vyvstávala v mysli. "Proč ses vrátila sem, Jasslyn? Ani jsi holkám nic neřekla a jen tak je opustila… Jako by pro tebe nic neznamenaly…"
Jasslyn se s unaveným výrazem ve tváři zahleděla na Lore. Pátrala v jejím obličeji, jak zareaguje na její odpověď. Po pár vteřinách se odvrátila a její pohled spočinul na ranním svěžím slunci na obloze. "Není to tak, že by pro mě nic neznamenaly… Strávili jsme spolu pár týdnů a přece jsme se skoro vůbec neznali. Já nevím, jak to popsat. Je to jako… jako by mezi mnou a ostatními byla nějaká neviditelná bariéra, která mě nepustila blíž k nim a oni se zase nemohli dostat blíže ke mně," přemítala nahlas.
"Už se nechci angažovat v boji s Temnými Dvojčaty a vším zlem na světě," zněla odhodlaně. Ramena měla napjatá a nehty na rukou se jí zarývaly do kůže. "Moc mytických bytostí není určena k boji - je to bílá magie, která má za úkol mírumilovně pomáhat těm, kteří to potřebují. A navíc… Zlatá znamení a používání zbraní! To už je prostě absurdní! Kdo kdy viděl, aby víly, stvoření Světla a dobra, používaly zbraně?!" Jasslyn by se o tomto tématu dokázala bavit a rozčilovat ještě hodně dlouho, protože jí to připadalo směšné a jako vystřižené ze scifi knihy o mimozemšťanech.
"Pokud je to takhle," přerušila výlev své spřízněné víly Lore, "pak tě chápu, Jasslyn. Ale zmizet beze slova rozloučení mi nepřijde jako dobrý nápad." Vznesla se z větve kaštanu, kde spolu s Jasslyn seděli. Stočila se k ní. "Musím se vrátit na Magix. Pixies z vesnice si už také dělají starosti, kam jsem se poděla."
To Jasslyn trochu zarazilo. Doufala, že tu s ní Lore zůstane a spolu by si mohli užívat života plného radovánek a bez starostí o osud Magické Dimenze. Jenže si uvědomila, jak byla naivní. Nemůže Lore nutit, aby se vzdala svého domova na Magixu a svých přátel.
Seskočila ze stromu a lehce dopadla na zem. "Lore, mohla bys za mě holkám něco vyřídit?"
Pixie květin se na ni usmála a přikývla. "Co máš na srdci, Jasslyn?"
Víla mytických bytostí na okamžik zauvažovala, jaká slova má Keiko a ostatním po Lore poslat. "Řekni holkám, že mě moc mrzí, jak to všechno skončilo. Ráda bych i teď byla po jejich boku, ale… nejde to, nezvládla bych to. Vzkaž jim, že je mám pořád moc ráda a nikdy na ně nezapomenu. A kdyby chtěli, můžou mě přijít navštívit. A dej jim tohle!"
Jasslyn odběhla do domku a ihned se k Lore vrátila a podala jí šest různobarevných šňůrek se šesti různými symboly: Hvězdou, kapkou vody, orlem, motýlem, hudební notou a dvěma trojúhelníky. "Na památku. Ať žádná z nich nezapomene na to, že jsou silnými vílami s neobyčejnými schopnostmi."
Lore si přívěsky prohlédla, a pak je schovala do malé taštičky připevněné na boku k šatům. Přilétla k Jasslyn a dala jí pusu na tvář. "Všechno vyřídím a brzy se tu zase objevím, na to se spolehni!" Váhala, jestli má dodat jednu ze svých myšlenek, a nakonec jí v sobě nedokázala udržet. "Jestli máš zlaté znamení stejně jako Ariana a ostatní… Znamená to, že k nim patříš, Jasslyn." To vyvolalo na Jasslinyně tváři smutný výraz. Kousla se do rtu.
Lore nehodlala žádné ze slov vzít zpátky. Předtím než se rozletěla zpět na svou planetu, vykouzlila své víle ve vlasech krásnou rozkvetlou lilii. Vzlétla vysoko do vzduchu a mávala své víle na rozloučenou, Jasslyn jí to oplácela.
"Měj se tu, Jass!"
S těmito slovy se Lore ztratila Jasslyn z dohledu a pro jednou opět osaměla. Naslouchala tomu blaženému tichu a přírodě. Zamířila do domku pro proutěný košík a s popěvkem na rtech se vydala na sběr bylinek a lesních plodů.

Na Alfee už bylo po vyučování, když Lore dorazila z Mythii na Magix. Ve shluku dívek užívajících si volna hledala Pixie alespoň jednu z těch, které byla určena zpráva od Jasslyn a také památeční přívěsek. Slétla níže nad zem a neustávala v pátrání. Mladé víly se po ní ohlížely a některé z nich nadšeně mávaly a volaly na Lore, ať letí blíže k nim. Lore se na ně zářivě usmívala.
Když nebyla schopná vyhledat ani jednu ze šestice víl se zlatými znameními, přece jen se přiblížila ke skupince dívek horujících o nejnovější módní vlně.
"Promiňte," začala Lore, a tím k sobě připoutala pozornost. Jakmile ji víly spatřily, přestaly klábosit a zvědavě si Pixie prohlížely. "Nevíte, kde bych mohla najít Arianu, Keiko a jejich partu?"
Víla s kudrnatými kadeřemi barvy lila a velkýma světle hnědýma očima vyskočila ze svého místa a ve tváři měla neskutečně radostný výraz. "Pixie! Poslední dobou se tu objevujete často, ale musím říct, že ty jsi ze všech nejkrásnější! Nechceš být mou?"
Lore se rozesmála zvonivým smíchem, načež zavrtěla hlavou. "Je mi líto, ale já už svou spřízněnou vílu mám," řekla pyšným hlasem. "Mohli byste mi odpovědět na mou otázku, prosím?"
"Pokud myslíš princeznu Arianu ze Stareiny a její kamarádky, tak ty jsme viděli, jak jdou spolu s ředitelkou Florou, Winx a královnou Daphne pryč ze školních pozemků," odpověděla víla s krátkými tmavě tyrkysovými vlasy. "Ale kam kontrétně…"
"Já to vím, já je zaslechla!" nahlas se ozvala ona energií naplněná víla, která chtěla Lore za svou Pixie. "Samozřejmě nechtěně, ale slyšela jsem, jak se baví o jezeru Roccaluce. Takže předpokládám, že se odebrali tam."
Lore se rozzářil obličej. Konečně věděla, kde dívky jsou a bez dalších prodlev se k nim mohla rozletět. Což také učinila. Ještě předtím vílám poděkovala, ale než se ztratila úplně z doslechu, neuniklo jí nové téma rozhovoru.
"Všimli jste si, kolik s nimi tráví času? Jako by snad byly lepší než my ostatní."
Dívky souhlasně přikyvovaly.
"Všichni o tom vědí a ptají se, proč tomu tak je. Je sice pravda, že je to skupina víl se silnými schopnostmi, ale proč se jim Winx s Daphne tolik věnují?"
"Mohli bychom se jich na to zeptat. Třeba se s námi o své tajemství podělí, pokud tedy nějaké mají."
Více už se Lořiným uším nedoneslo. Nechala Alfeu i se zvědavými dívkami za sebou a pohledem zalétla k místu, kde se rozkládalo jezero Roccaluce s neobyčejnou flórou a faunou. Netrvalo dlouho a na jeho břehu postřehla skupinu lidí posedávajících na zemi. Lore byla šťastná, že ihned našla, co hledala.
"Holky! Winx!" zavolala z výšky Lore a střemhlav se blížila k jezeru. Těsně nad vodní hladinou let vybrala a s roztaženýma rukama letěla nad vodou. Cíp lehoučkých šatů se ve vodě i tak namočil, ale to vůbec nevadilo.
"Lore!"
Jakmile se Pixie květin dostala ke shromáždění, Ariana i ostatní začaly klást otázky jednu za druhou tak, že Lore nedaly vůbec možnost se vyjádřit. Teprve když Winx mladé víly uklidnily, se Pixie pustila do vyprávění o rozhodnutí Jasslyn a jejích důvodech, které Lore svěřila. Nakonec ze své taštičky vylovila přívěsky a rozdala je tak, aby se do rukou dívkám dostaly správně. Podvědomě tušila, komu který patří.
Víly si jemné přívěsky na barevných šňůrkách pečlivě prohlížely a neměly se ke slovu. Dárek od Jasslyn byl sice darován od srdce, ale její rozhodnutí je rozesmutnilo. Brali ji jako členku jejich party, do které jednoznačně patřila a bez níž to nebude to samé.
"Musíte její přání respektovat. A třeba není konečné, možná nastane den, kdy zatouží být opět po vašem boku," promluvila tiše Daphne. Jí samotnou mrzelo, že se tak silná víla a osobnost v jednom rozhodla stáhnout zpět do ústraní. Ale takový byl život.
"Mně to rozhodně znělo definitivně," odvětila sklesle Keiko. Přejížděla prstem po kapce vody vytesané z akvamarínu. Pak vzala světle tyrkysovou šňůrku do prstů a zavázala si ji okolo krku. Cítila, že jí přívěsek doplňuje a to jí vykouzlilo lehký úsměv. "Ale nebudeme malovat čerta na zeď. V tomhle světě je možné všechno."
"Ale buďme upřímní," promluvila Cleo. "Vždycky byla taková odtažitá a… jiná, ani s ní nebylo snadné komunikovat. Nicméně od prvního dne, co jsme se poznali, se to zlepšilo, ale podle mého názoru, ne dostatečně."
Zoey si povzdechla. "A divíš se tomu? Celou věčnost žila sama mimo lidskou civilizaci, proto je tak asociální. Nemůže se za jeden den začlenit do společnosti a rychle se z toho oklepat." Zoey napodobila Keiko - uvázala si přívěsek od Jasslyn kolem krku.
"Taky souhlasím s tím, že víly a zbraně nejdou dohromady. Ale pokud je tahle spolupráce nutná k dosažení vítězství nad Temnotou, nic jiného nám nezbývá," vyjevila svůj souhlas s vílou mytických bytostí Ariana.
"A právě kvůli tomu jsme tady," připomněla dívkám Flora, proč uspořádali sezení u jezera. "Každá z vás si musí uvědomit, jaké tužby mají vaše srdce a duše. Samozřejmě to nezjistíte jen za jeden den, ale musíte na tom pracovat ve dne v noci."
Elisa se zarazila. "To jako i ve spánku?"
Její poznámka ostatní rozesmála. "Ano, i ve spánku se dá na leccos přijít. Sny vám mohou dát nějakou nápovědu, klíč k vašemu nitru," pronesla prorocky Bloom a mrkla na svou sestru. Vzpomínala na minulost, kdy Daphne byla pouhým astrálním tělem.
"Ano, ano, nemohla bych více souhlasit," přitakala královna Domina. Poté nasadila na tváři vážnější výraz. "Tušíte někdo nebo spíše cítíte, co by mohly být vaše skryté tužby? Něco co si srdce nebo duše žádá?"
"No," začala váhavě Keiko, "Já bych možná věděla… Cítím v sobě takový neklid pokaždé, když se proměním ve vílu přírodních živlů. Do dnešního dne jsem plně nepřijala jejich rozhodnutí a… pořád se tomu bráním…"
"Jestli je to klíč k tvému zlatému znamení…" přiklekla si ke své svěřenkyni Daphne položíc jí ruku na rameno, "nesmíš mít o živlech a ani o sobě pochybnosti."
"Ale-"
"Znám jeden způsob, jak by sis s živly mohla promluvit a zjistit, proč si vyvolily právě tebe." Odvrátila pohled a zahleděla se za záda Keiko. Ta její pohled následovala a spatřila, jak se k nim blíží Specialisté. "A jeden z nich by to mohl vědět taky."
Keiko pohledem vyhledala Dannyho a jejich oči se ihned střetly. Mohl by mi pomoct? Danny je princem Hircanie, tím pádem by měl o živlech vědět první poslední.
Mikki vyběhla naproti Sethovi a vrhla se mu do náruče. Seth se s ní točil kolem dokola a neměl se k zastavení. Z obou čišela euforie.
Setkání Cleo a Graye probíhalo o něco klidněji. Gray si ke své vyvolené přisedl a obemknul ji silnými pažemi. Ostatní z toho dostávali pocit, že už neměl v plánu ji pustit.
Jelikož Specialisté zatím netušili, jak probíhala mise dívek na Lilinari a později na Ronnosu, nejdříve je seznámili se všemi fakty a informacemi o zlatých znameních. K tomu přidali i Jasslynino rozhodnutí o návratu domů, což je hodně překvapilo a rozeběhla se o tom dlouhá diskuze, kterou přerušily až Winx chtějící se zaobírat tím druhým palčivým tématem.
"Netajnější tužby vašeho nitra… To zní zapeklitě složitě," prohodil Ryou sedící vedle Zoey. Když se jeden z nich i jen o milimetr pohnul, letmo se dotkli pažemi. I z toho byl obličej Zoey červený jako zralé rajče.
"Já třeba zase často odmítám fakt, že jsem princeznou," přidala se ke Keiko se svými podezřeními Cleo. "Neberte to špatně! Jsem hrdá, že pocházím ze Zenithu, ale myslím si, že být princeznou je občas nad moje síly a nejraději bych se svého titulu vzdala. Takhle zoufale se cítím jen výjimečně, ale je to intenzivní…"
Ariana bedlivě naslouchala svým kamarádkám. Byla zvědavá, jaké myšlenky se jim honí hlavou ohledně zlatých znamení. A pak přišla na možný důvod, proč i ona není sjednocena se svým nitrem. "Pro mě je zase obtížné akceptovat, že jste si mě zvolili jako vůdkyni. Podle mě jsou tu lepší kandidátky. Taky v sobě kvůli tomu cítím vnitřní rozpolcení."
"Ari, ty jsi na tu pozici rozhodně nejlepší volba," přesvědčovala ji Mikki o rozhodnutí, které padlo už před dlouhými týdny. "Není to kvůli tomu, že jsi princezna nebo protože jsi z nás nejhezčí," mrkla na ni škádlivě, "Ale jsi silná nejen, co se týče tvé moci vesmíru, ale jsi také neuvěřitelně silnou, chytrou a odvážnou holkou! Možná si teď myslíš, že přeháním, ale takhle to vidíme všechny."
Ostatní bez zaváhání přikyvovali a častovali Arianu povzbudivými pohledy plnými podpory a přátelských citů.
Ariana se každé ze svých kamarádek podívala hluboce do očí. Nemohla uvěřit, že při ní všechny stojí tak semknuté a nemají o ní ani jednu pochybnost. Měla chuť se rozbrečet a zorganizovat vřelé skupinové obětí. Opravdu neudržela slzy na uzdě a ty začaly Arianě stékat po tvářích. Ale za takové slzy byla vděčná. To byly slzy štěstí.
Ariana horlivě zakývala hlavou, zatímco si jednou rukou překrývala ústa a druhou si otírala mokré cestičky na tvářích. Nemohla uvěřit tomu, že na Alfee i na Rudé Fontáně našla tak loajální přátele. Opřela se hlavou o Elliotovo rameno. Chtěla si tento okamžik uchovat v paměti. A kdyby měla tu moc, zastavila by na chvíli čas.
V ten moment začalo Arianu pálit místo vedle pupíku. Bolestivě zasykla a přiložila si na břicho dlaň, ale to nijak nepomohlo.
"Ariano, děje se něco?" zeptala se starostlivě Keiko. Zrovna se bavila s Daphne, když koutkem oka zahlédla, jak má Ariana obličej zkřivený bolestí.
"Já nevím…" vysoukala ze sebe Ariana namáhavě. Vyhrnula si tričko nad břicho a všechny do oka praštilo zářící znamení, které jako by pulzovalo. Znenadání se zlaté znamení rozprsklo v třpytivé jiskry, a nezbylo po něm ani památky.
"Zmizelo!" zhrozila se Elisa a nevěřícně pozorovala dění kolem Ariany.
Pak se před vílou vesmíru podivně zachvěl vzduch a objevila se stejná zlatá záře, jakou vydávalo znamení těsně předtím, než zmizelo. Přímo před Arianou se z ničeho zhmotnil předmět v barvách modré a černé. Byla to okouzlující gymnastická stuha. Spadla Arianě přímo do rukou a záře odezněla.
"Je toto, co si myslím, že to je?" vysoukala ze sebe Ariana a nevěřícně si prohlížela záhadnou dlouhou stuhu s vyvedenou hůlkou. Cítila, že v ní proudí nezměrná čistá energie.
Ariana se stala první vílou, která dosáhla sjednocení se svým srdcem a samotnou duší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 2. května 2015 v 12:55 | Reagovat

Super ;)

2 Selinka Selinka | Web | 2. května 2015 v 13:13 | Reagovat

Skvělý!
A Keiko bude muset přimout živly i to že je zamilovaná do Dannyho,viď?:)

3 Vája Vája | E-mail | Web | 2. května 2015 v 14:07 | Reagovat

Nádhera... nemůžu se dočkat další soboty. Doufám, že se Jass vrátí zpátky k vílám. Mimocodem já taky píšu podobný příběh jako ty, byla bych ráda, kdybys ses přišla taky podívat.

4 K. K. | 16. května 2015 v 20:11 | Reagovat

Super!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama