XX. Předzvěst bouře s krupobitím - část první

13. června 2015 v 10:38 | Keiko |  Příběh Goldix Club




Příštího dne se studentky na Alfee probouzely do slunečného rána zpříjemňující jim vstávání a následné hodiny strávené v učebnách akademie. Za doprovodu slunečních paprsků venku povíval lehký vánek laskající tváře každého, kdo si přivstal a vydal se před vyučováním na čerstvý vzduch. Stromy, zvířata i květiny vítali začátek dalšího neméně zajímavého dne.
V jídelně panoval čilý ruch a místnost byla naplněna hlaholem a smíchem mladých dívek. Stoly byly přeplněné tácy, talíři i džbány toho nejlepšího, co si mohli představit. Už jen při tom pohledu se jednomu začaly sbíhat sliny. To vše dohromady vytvářelo příjemnou atmosféru, v níž se každý cítil uvolněně a sršel veselím.
"Čas snídaně, čas bohů!" prohlásila radostně Zoey, když přitančila k jednomu z dlouhých stolů a přisedla se ke své spolubydlící. "Mám hlad jako vlk. Ten včerejší trénink mi dal pěkně zabrat, ale to mi bohatě vynahradí stůl plný dobrot!" Hned nato jí zakručelo v žaludku. Bez dalšího zdržování popadla do ruky talíř a naložila si na něj od všeho trochu.
Mikki nad apetitem své kamarádky jen zakroutila hlavou. "Hele, aby ti potom nebylo špatně… Takhle se přecpávat hned po ránu…" řekla nevěřícně a sama si nabrala plnou lžíci cereálií s želé.
"Co ty víš, třeba je to její záměr…" uchechtla se Ariana. Ukousla si vafle a pokračovala: "Přecpe se, bude jí špatně od žaludku a uleje ze z dnešního vyučování."
Zoey se mezi hltavými sousty nadechla k protestům. "Tak to není pravda, ačkoliv to nezní jako špatný nápad. Jenom se chci pořádně nadlábnout, abych přežila do odpoledne. Lektvary, další dvouhodinovka s Gimiekis, hudební chór a nauka o kouzelných tvorech… Na takový náročný den se musím pořádně najíst."
Jídelnou se ozval skupinový smích. Keiko dokonce málem nosem vyprskla pomerančový džus.
"Když už jsme u těch lektvarů…" protáhla Elisa, načež se ohlédla k místu, kde v poklidu snídala Cleo a něco si četla v elektronické čtečce. "Cleo…? Ty určitě máš vypracovaný úkol, že? Nepodělila by ses o něj se svou dobrou, milující přítelkyní?"
Víla technologie nejprve neodpověděla. Usrkla si čaje z kouřícího se šálku. "Už zase? Víš, že by ti občas prospělo si eseje vypracovávat sama? Tady ve svojí hlavě," natáhla ruku, aby poklepala Elisu na čelo, "máš jistě spoustu volného místa. Zkus ho nějak prospěšně využít…" I přes svůj proslov však sáhla Cleo do tašky uložené pod stolem a následně podala Elise desky s vypracovanými listy.
"Jsi poklad," poslala Elisa Cleo vzdušnou pusu, k níž přidala úsměv od ucha k uchu. "Za tohle tě pozvu na slavnost konající se v dnešní den. Vlastně vás zvu všechny," řekla zadumaně, zatímco si prohlížela práci Cleo. "Páni, ty se dokážeš rozepsat i o těch nejtriviálnějších věcech." Elisa uznale a zároveň spokojeně pokývala hlavou. Vytáhla svoje vlastní desky, pero a začala pracovat na okopírované verzi úkolu z lektvarů. Ještě předtím očkem střelila k profesorskému stolu v čele jídelny, zda někdo z učitelů podezřívavě nesleduje její počínání.
Vzduch byl čistý, a tak jí nic nebránilo se pustit do práce.
"O jaké slavnosti jsi to mluvila?" zeptala se zvědavě Keiko.
Mikki přikývla. "Jasně, než ses tak pilně pustila do úkolu, na který jsi mimochodem měla hromadu času, taky jsem zaslechla slovo "slavnost"…. O co jde?"
"Když už jsi to načala, tak to koukej vyklopit," pobídla Elisu také Zoey s plnou pusou, takže se holky musely dovtípit, co to vlastně řekla.
Elisa si odevzdaně povzdechla, aniž by přestala psát. "Měla jsem vám to říct později… Teď mě budete akorát vyrušovat a já se kvůli tomu dostanu do potíží," prohodila teatrálně, ale ani na okamžik nezvedla oči od papírů, jimiž byla poseta část jejího stolu.
"Za to si ale můžeš sama," popíchla ji Ariana.
Elisa rychle doškrábala poslední slovo, odložila pero a důležitě se zahleděla každé ze svých kamarádek hluboko do očí. "Však já vím… No, co se té slavnosti týče… koná se ve vesnici Pixies. Každý rok, přesně v tento den, se koná slavnost, kdy Pixies opěvují všechno, co je obklopuje. V podstatě se jedná o jejich malou slavnost na počest Magické Dimenze. A každý rok je to zábava, ať si Pixies vymyslí cokoliv, vždycky se jedná o nezapomenutelnou událost. Minule třeba všichni pouštěli lampiony, naučili se k tomu takovou vážně nádhernou píseň. Zatímco lampiony stoupaly k obloze, Pixies a kouzelná zvířátka zpívali… Ještě teď mám z toho husí kůži."
Dívky naslouchaly Elisinému vyprávění a začínaly být na onu slavnost čím dál víc zvědavější. Navíc to doopravdy znělo jako něco, při čem by rozhodně neměli chybět.
"A můžeme tam vůbec zavítat? Nejedná se o slavnost určenou jen pro Pixies a případně pro zvané?" obávala se Cleo.
Elisa se nenuceně pousmála, načež luskla prsty a v její dlani se ve spršce barevných jisker objevila pozvánka vytvarovaná do podoby motýla. Vypadalo to jako skládanka na způsob origami. Papírový motýlek se náhle vznesl z dívčiny dlaně, šustivě zatřepotal pastelově žlutými křídly a zamířil k Arianě. Nastavila svou dlaň a motýl se do ní ladně snesl a stal se opět jen kusem skládaného papíru.
"Co je to?" zeptala se Ariana, zatímco si motýla prohlížela ze všech stran.
"Pozvánka od Pixies na slavnost. Dneska ráno mě probudila, když vletěla oknem do pokoje a sedla si mi na pusu. A to se mi přitom zdálo o Zefirovi…" zamumlala si pro sebe a zatvářila se krapet rozladěně. "Zrovna to začínalo být zajímavé."
Elisa zklamaně vydechla. Pak se zahleděla na pozvánku a opětovně luskla prsty. Jako na povel sebou motýl začal škubat, než se rozložil a Ariana si tak mohla přečíst, co stálo na papíru. Slova byla také jako živá. Třpytila se a každou chvíli měnila barvy, až z toho přecházel zrak.
"Ty si teda dokážou vyhrát i s něčím tak obyčejným jako je pozvánka," uznala umění a nadšení jejich malých přítelkyň Ariana. "Jsme zvané jako čestní hosté."
Ariana podala pozvánku dalším, aby si též mohli přečíst, co pro ně Pixies napsaly. Když každá z nich dočetla do posledního řádku, na jejich tvářích se vyloudil úsměv.
"Zvláštní jak taková malá věcička dokáže pozvednout náladu na úroveň, kdy se dokonce těším na hodiny," zachichotala se Mikki.
"Tak to u mě nehrozí ani v nejmenším," oponovala Elisa, což jí připomnělo, že ještě nestihla dokončit svou esej z lektvarů na téma "Jedinečné přísady - kdy a kde je naleznout". Jakmile si na to vzpomněla, urychleně se chopila pera a začala horečně psát slovo za slovem, větu za větou. Byla si vědoma toho, že už na nějaké parádičky a dech beroucí objevy přísad k lektvarům nemá čas. Studentky se začaly sbírat z lavic a mířily na své první hodiny začínající za deset minut. Profesoři s ředitelkou Florou už nebyli nikde v dohledu. Pokaždé se z jídelny vypařili, aniž by si toho někdo všiml.
Cleo si od Elisy vzala svou práci, která měla potenciál stát se nejlepší ve třídě, to víla Pixies vypozorovala jen z toho, když si přečetla pár odstavců a nechala se jimi inspirovat. Obdivovala Cleo, že dokáže být tak schopná a ještě ke všemu tak ochotná, když se o svůj úkol podělila.
Dívky následoval své vrstevnice a jako ony se vydaly vstříc lekcím, jež na ně v dnešní den netrpělivě čekají. Ovšem moc daleko se nedostaly. Pár kroků ode dveří do jídelny postával jiný hlouček víl, které si mezi sebou spiklenecky špitaly, a když se k nim přiblížila skupina víl se zlatými znameními, rázem ztichly a častovaly je zamračenými pohledy.
"Uniklo mi něco nebo…" řekla zmateně Zoey a zvědavě si dívky stojící proti nim měřila od hlavy k patě. "Proč na nás tak zírají?"
"Nemám ponětí," odvětila věcně Ariana. Pokračovala v chůzi a její kamarádky na sebe nenechaly dlouho čekat, jenže byly opět zastaveny. Tentokráte se jedna víla z podezřelého hloučku odvážila promluvit a adresovala právě je.
"Rády bychom se vás na něco zeptaly…" Jedna z dívek vystoupila vpřed, zřejmě aby fungovala jako hlavní mluvčí. Pastelově růžové vlasy měla sestříhané do mikáda a její temně modré oči jako hluboký oceán hleděly na Arianu a ostatní. Působily neodbytně a zřejmě se v nich promítalo to, o čem se svými družkami diskutovala.
"Co je?" obořila se na ně dost nevrlým způsobem Cleo. Obyčejně byla klidná a rezervovaná, ale teď z těch holek vycítila něco, co se jí pramálo zamlouvalo. "Jestli si to neuvědomujete, tak za pět minut začíná první hodina." Propalovala dívku s mikádem pohledem žhavým jako láva. Pak se otočila na podpatku, přehodila si tašku přes rameno a kráčela směrem do učebny lektvarů.
"Tak počkat!" ohradila se, když se i ostatní otočili ke zvědavým obličejům zády a šly ve stopách Cleo. "Chováte se, jako kdyby vám to tu patřilo! Trávíte s Winx a královnou Daphne skoro každý den. Proč?!" zvýšila růžovovláska na posledním slovu hlas, čímž dala najevo, že se dožaduje pravdivé odpovědi.
Ariana se zastavila a rázně se k dotazující otočila, ve tváři hrozivý výraz, až dívka leknutím uskočila. "Pokud vím, tak vám nic vysvětlovat nemusíme! Nestrkejte nos do věcí, do kterých vám nic není." Ariana se na dívky naposledy zle zadívala a doufala, že je tak odradí od dalších výzvěd. Následně si jich přestala všímat a nasupeně doběhla kamarádky, které se už rozdělily na dvě skupiny. Cleo, Elisa a Keiko se odebraly na hodinu lektvarů, zatímco Ariana, Mikki a Zoey čekalo jako první přeměňování.
"Neuvěřitelné," rozčilovala se Ariana a rázovala si to chodbou k učebně přeměňování. Mikki a Zoey musely zrychlit krok, aby jí stačily.
"Ale musíš uznat, že z jejich pohledu se to může zdát divné a trošku nespravedlivé," obhajovala zvědavost spolužaček Mikki. Snažila se volit správná slova, protože tušila, že stačí malá kapka, aby se Ariana rozběsnila do ruda. O což nestála, a tak se ji spolu se Zoey pokoušeli udržet při smyslech.
"Nespravedlivé?!" zopakovala Ariana a tiše nad tím uvažovala. Teď když to Mikki vyjádřila takto, přinutilo ji to k zamyšlení.
Zoey přikývla, také nad tím v duchu uvažovala. "Já se jím moc nedivím. Vážně to vypadá, jako by nás Winx protěžovaly a jednoduše tak dávaly najevo, že jsme lepší než druzí… Je jen přirozené, že se chtějí dozvědět víc. Já být na jejich místě, tak by mi to snad ani nedalo spát."
"A navíc… když jsme je odmítli zasvětit, jejich podezření a zvědavost ještě vzrostou. To reálně hrozí," podotkla Mikki, zrovna když vcházeli do učebny a za krátko je následoval i profesor přeměňování, který rázně utnul lomoz ve své třídě, čímž započal dnešní lekci.

Vyučování uběhlo nezvykle jako voda a šest víl už bylo na cestě k vesnici Pixies, aby se zúčastnily slavnosti, kde nebude o zábavu nouze. Elisa se pustila do vyprávění, kdy kamarádkám barvitě líčila další předešlé ročníky oslav. Byla přítomna u každé slavnosti od té doby, co se naučila chodit a mluvit. Co se Pixies týkalo, představovaly pro Elisu blízkou rodinu, která ji vždy vřele přivítala.
"Už bychom brzy měli dorazit na místo," oznámila Elisa rozverně. Šla o pár kroků před ostatními a radostí vyskakovala do vzduchu. "Už se nemůžu dočkat! Uvidíte, že se vám pak odtud nebude chtít odejít."
Během pár vteřin dívky zaslechly jemné zvonění a následně vysoký hlásek vycházející z koruny jednoho stromu. Zaklonily hlavy a pátraly v prostoru nad sebou po Pixie, která je jistě sledovala a bavila se tím, že je pro ně jako neviditelná.
"Moment, ten smích bych poznala všude, i v přeplněné hale hlavního nádraží," řekla Keiko. Hned na to zavřela oči a pomocí jednoho ze živlů, Vzduchu, vypátrala, kde se její známá Pixie uvelebila, načež namířila prstem vzhůru a poukazovala jím na jedno konkrétní místo. "Vím, že tam jsi, Essence!"
Po objevu Keiko zavládlo ticho, než se Essence vynořila z bujného listoví a střemhlav letěla ke Keiko, své spřízněné víle. "Přesně to jsem čekala. Že přijdeš na způsob, jak mě vystopovat." Narazilo Keiko do tváře a snažila se ji obejmout svýma malýma rukama. Krátce na to poodlétla a očima, v nichž tančily rozverné jiskřičky, přejela všechny víly. "Tak na co ještě čekáme? Pojďte se připojit ke slavnosti!" Zamávala na dívky, aby ji následovaly a rozletěla se směrem k vesnici Pixies.
"Kde jsou ostatní? Jak to, že uvítací výbor tvoříš jen ty, Essence?" zajímalo Cleo.
Essence se k vílám otočila čelem, ale stále letěla směrem k vesnici. "Hmm… Mai se věnuje poslední zkoušce svého tanečního vystoupení, Anisa se Shiou a Iris dolaďují poslední detaily výzdoby vesnice a Lore letěla vyřídit jednu malou záležitost, ale měla by dorazit zpět tak akorát na začátek slavnosti. A Rina…" řekla Essence se smíchem, "ta slaví už od rána."
Víly si představily Pixie zábavy a veselí, která nečekala na oficiální zahájení oslav, ale zvládla si je zahájit sama pro sebe. Byla to vskutku úsměvná představa.
"Už se to s ní skoro nedalo vydržet," svěřila se Essence, "Celé dny dokázala mluvit jenom o slavnosti a pokaždé se na ni připravuje snad měsíc dopředu. Tak a jsme tady!"
Víly dorazily na práh vesnice Pixies, která před začátkem oslav vypadala, jako kdyby ji osvěcovaly stovky barevných světlušek. Místo bylo vyzdobené lampiony všech barev, na které si člověk vzpomene, mezi nimi byly zavěšené girlandy, po malých cestičkách byly rozeseté okvětní plátky květin a uprostřed vesnice to připomínalo hodovní síň pod širým nebem. Hemžilo se to tu Pixies i kouzelnými zvířátky - v jiných dnech tu takhle rušno není. Slavnost byla opravdu velkou událostí.
Pixies víly radostně uvítaly, létaly okolo jejich hlav a jejich smích se rozléhal po Začarovaném lese znějící jako hejno slavíků.
"Vítejte, drahé víly," přivítala je také ctihodně vyhlížející Pixie mající na starost celou vesnici. Byla honosně oblečena a na hlavě měla dokonce posazenou honosnou korunu tvořenou květinami. "Jsme rádi, že se k nám v tento den připojíte a zakusíte tak jedinečnou atmosféru vyskytující se v naší vesnici jednou za rok." Zazněl spontánní potlesk a hvizd.
"Ještě než se naplno pustíme do oslav, máme tu pro vás dvě malá překvapení, i když v porovnání s námi jsou vlastně velká. Jste přece našimi čestnými hosty a chceme, abyste na tento den vzpomínali s úsměvem na tváři." Pak Pixie pokynula rukou někam za svá záda, dvě Pixies se rozlétly kousek dál od vesnice, aby přivedli to velké překvapení v podobě Specialistů.
"No, ne, jsou tady i kluci!" zavýskla Mikki, načež se rozeběhla k Sethovi, vrhla se na něj jako neřízená střela a v objetí se oba poroučeli k zemi.
Počínání Mikki se nešlo nezasmát a zdálo se, že tu bude o zábavu postaráno nadmíru dobře. Víly se přivítali se zbylými Specialisty a tajně užasly nad tím, jak jsou oblečeni, jelikož je častěji vídaly v uniformách hrdinů. Jednalo se o pohled, na který se jejich oka bohatě popásala.
Elisa přiskočila k Zefirovi a o něčem mu dlouze vyprávěla, prudce gestikulovala a Zefira to evidentně zaujalo, protože horlivě přikyvoval. "Ne, vážně?" podivil se náhle. "Když už na to přišla řeč, tak ti taky musím povědět o jednom svém snu," podotkl tajemně a vyměnil si s Elisou role.
Keiko se zahleděla na Dannyho a jejímu pozorovacímu smyslu nešlo to, že působí poněkud sklesle a bez života. Udělala k němu pár kroků, zamávala mu rukou před očima a konečně si jí povšimnul. "Děje se něco, Danny? Tohle je slavnost, takže koukej na ten svůj líbezný obličej nasadit veselý výraz a bav se!"
Danny vydoloval na tváři úsměv, ale nedokázal se veselit, ani v nejmenším. "Víš, já ti…" načal větu, ale nestihl ji dokončit, jelikož ho přerušila Lore, která právě dorazila k vesnici. Bylo očividné, že má povznesenou náladu - usmívala se od ucha k uchu.
"A tady je to druhé překvapení!" vykřikla s rukama ve vzduchu. S očekáváním hleděla na víly, a když se jim ohromením otevřely oči dokořán, věděla, že se za ní ze šera objevila…
"Jasslyn!" Ariana ztuhla na místě, ale ne na dlouho. Během dorazila k Jasslyn, víle mytických bytostí, popadla ji za ruce a pevně je stiskla ve svých. "Nemůžu uvěřit, že tě tu zase vidím!"
Jasslyn se plaše usmála a opětovala Arianin pevný stisk. "Já tě taky nesmírně ráda vidím. Vás všechny," dodala, když k nim přispěchali i ostatní. Bez dalších slov se na sebe dívky vrhly a přivítaly Jasslyn zpět mezi sebou skupinovým objetím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gabi gabi | 13. června 2015 v 17:12 | Reagovat

sakrafix já to týden nevydržííííííím !!!!!!!!!!!!!! :(

2 Martina Martina | 22. června 2015 v 8:31 | Reagovat

Jéééé, z toho čekání na další díly se asi zblázníííím :(

3 gabi gabi | 22. června 2015 v 17:03 | Reagovat

sobota v pr... a další díl nikde :(
já se fakt zblázním týden to vydržet jde ale týden a kdovíkolik dní to se nedáááááááááááááááááááááááááááá pooooomooooooooooooooooooooc!!!!!!!!!!!!

4 Gabi Gabi | 28. června 2015 v 11:24 | Reagovat

vrrrrrrr už mám dva týdny absťák
la katastrofe
to se nedá vydržet!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama