XX. Předzvěst bouře s krupobitím - část druhá

11. července 2015 v 12:06 | Keiko |  Příběh Goldix Club





Ve vesnici Pixies byla zábava v plném proudu a okolní vzduch naplňoval veselý smích a neustávající štěbetání. Ten čilý ruch k vesnici přilákal i několik zvířecích obyvatelů Začarovaného lesa. Pixies tancovaly, zpívaly a do pohárků rozlévaly pití. Se džbány poletovaly vzduchem a to rozjaření občas způsobilo i malý karambol, kdy se Pixies srazily a následně padaly k zemi jako listí ze stromů.
Ariana, Keiko, Mikki, Elisa, Zoey a Cleo spolu se Specialisty posedávaly v blízkosti vesnice a jejich pozornost se soustředila především na Jasslyn, jež se na Magix vrátila, aby se též zúčastnila slavnosti Pixies, na niž byli všichni pozvaní. Jasslyn rozdávala úsměvy na všechny strany. Slovy by nedokázala popsat, jak blaženě se právě cítí v kruhu svých kamarádek, které se před nějakým časem rozhodla opustit.
"Mám se vážně dobře," odpověděla na otázku, již vznesla Mikki. "Na Mythii jsem doma, mám tam všechno, co k životu potřebuju a je také mou povinností dohlížet a chránit mytické bytosti. Vlastně mi tam chybíte jen vy… Ale mám v plánu vás hodně často navštěvovat. Ne jen při výjimečných příležitostech, jako je ta dnešní."
"Počkej, počkej," zarazila se Elisa, napřímila se a zmateně si Jass prohlížela. "Já myslela, že když ses tu objevila, tak tu taky zůstaneš… S námi všemi!"
Jasslyn se po Elisiných slovech zatvářila provinile a každé ze svých kamarádek pohlédla hluboce do očí. Pak pohled sklopila k zemi, v ruce otáčela broušenou skleničkou odrážející barevná světla vesnice. "Je mi líto, že jste to takhle pochopili… Jenže na mém rozhodnutí se nic nemění. Nehodlám se vracet a bojovat po vašem boku proti silám Temnoty." Na moment se odmlčela, aby se zhluboka nadechla a téměř šeptem dodala: "Ani nevíte, jak ráda bych vám pomohla, ale… Nevím, jak mám své myšlenky a pocity zformovat do slov, abyste jim porozuměli."
"Jednoduše řekni, co máš na srdci," pobídla Jass Ariana. Chtěla slyšet, co se víle mytických bytostí honí hlavou, jaké emoce jí zmítají při pomyšlení na jejich skupinu a jejich boj proti Temným Dvojčatům.
Jasslyn se na tváři nejprve usadil ztrápený výraz, načež si povzdechla, otevřela pusu a chtěla začít mluvit, jenže ji předběhla Keiko.
"Než se rozhodneš nám vyjevit svoje nejhlubší myšlenky a pocity, ráda bych ti něco řekla." Keiko seděla naproti Jasslyn, zajala ji v pohledu svých zelených očí a nehodlala ji pouštět, dokud i ona neřekne, co má na srdci. Jasslyn ani jednou nemrkla. Koutkem oka zahlédla, jak se kolem krku Keiko blyští přívěšek, dárek od ní na rozloučenou.
"Nechci tě přemlouvat a nutit tě, abys své rozhodnutí měnila nebo brala zpátky. Každý má svou svobodnou vůli, podle níž se rozhoduje. Nemusí to vždy být správná rozhodnutí, ale díky těm špatným se lidé posouvají dál. Špatné volby dokáží člověka změnit, pokud si uvědomí, že jsou skutečně špatné. A ano, myslíš si správně, Jass… Tvoje rozhodnutí považuju za špatné…"
"Keiko…" vložila se do promluvy Zoey, ale daleko se nedostala.
"Nepřerušuj mě, Zoey!" zvýšila Keiko hlas, přičemž nespouštěla oči z Jasslyn a zarputile na ni hleděla. "Třeba si to jednou uvědomíš a dáš mi za pravdu. Ale neber to tak, že ti mám něco za zlé. Jen mi na tobě záleží a pociťovala jsem nutkání ti to povědět.
A pak ještě druhá věc, kterou musím říct a teď jsem si jistá, že budu mluvit z duše vám všem… Jsi jednou z nás, Jasslyn, a vždycky budeš. I kdyby ses k nám už nikdy nevrátila. I když bychom od sebe byli vzdálení přes celou Magickou Dimenzi… Pořád."
Po proslovu Keiko nenastalo ticho, jak by se v takové situaci jinak událo, jelikož veselí z vesnice Pixies přetrvávalo a nic a nikdo ho nedokázal utnout. Jasslyn si vyřčená slova přehrávala v hlavě, ale některá z nich bylo těžké akceptovat. Nicméně byla ráda, že se Keiko odhodlala promluvit. To jí velice usnadnilo i její úlohu.
"Děkuju, hodně si toho cením. Možná jsi doufala v to, že mě tvůj proslov opravdu přemluví, ale všechno zůstává při starém. Ráda vás budu podporovat z ústraní, ale něco mi brání v tom se s vámi podílet v boji proti zlu. Nevím, co to je, ani kde se to najednou vzalo. Nedokážu se toho zbavit, ať se snažím sebevíc."
Cleo dala Jass ruku kolem ramen a druhou jí prohrábla vínové vlasy. "Vůbec si s tím nelam hlavu. To by stejně k ničemu nevedlo. A i když po dnešní slavnosti zase odejdeš, stejně jsem rádi, že tě tu máme. A taky nezapomeň na to, co jsi před chvílí řekla."
"Jo, jo, přesně tak," přitakala Elisa, načež do sebe obrátila celou sklenici s ovocným moštem. "Budeš nás navštěvovat a pomáhat nám, jak nejčastěji to bude možné!"
Jasslyn se rozesmála, přidali se k ní i ostatní. "Nebojte, já své slovo vždy dodržím." Následně si shromáždění přiťuklo a pár osob už bylo ve značně povznesené náladě.
Dívky už nedokázaly spočítat, kolik skleniček moštu si Elisa stihla dopřát. Podobně na tom byl i Zefir. Tihle dva si neustále něco špitali a propukali v hurónský smích. Ale nikdo se jich na nic neptal, nechali je samotné, ať se baví, dokud můžou. Dokonce i princ Danny se pustil do pití v takovém množství, že by ho snad ani jeho vlastní rodiče nepoznali. Seděl u paty jednoho z dubů a nevidoucím pohledem mířil k nebesům, kde pomalu převzal vládu místo Slunce Měsíc, k němuž se připojilo nespočetně zářivých hvězd.
Keiko si všimla Dannyho rozpoložení, a když k němu chtěla vykročit a nabídnout mu, že by se jí mohl vyzpovídat, zarazila ji něčí silná ruka na rameni. Keiko otočila hlavu a spatřila Setha a za ním Mikki.
"Asi bude nejlepší, když ho odvedu na Rudou Fontánu. Potřebuje se vyspat a dobít energii," řekl a pomalu se přesunul k Dannymu.
Než se k němu sklonil a popadl ho kolem ramen, Keiko se musela zeptat. "Netušíš, co se s ním děje? Po celý dnešní večer se chová tak sklesle a bez života… Až se to skoro nedá vydržet."
"Možná že tuším, ale Danny by ti sám měl povědět, co ho tíží." Seth propleskl Dannyho tváře, čímž ho probudil z letargie a pokývnutím hlavy odsouhlasil odchod ze slavnosti. Aniž by se na Keiko i jen koutkem oka podíval, nechal se Sethem odvést pryč. Za malý okamžik se jim Specialisté ztratili z dohledu.
"Taky se mi zdálo, že se Danny chová divně od té chvíle, co jsme se s ním rozloučili na Hircanii…" podotkla zamyšleně Mikki. "Šel si ještě promluvit s rodiči. Tam se zřejmě muselo udát něco, co ho tak rozhodilo."
Keiko s Mikki vnitřně souhlasila. Nikdy by si netroufla hádat, že ji bude tak bolet, vidět ho v takovém stavu. Jako tělo bez duše. Vůbec mu to nebylo podobné. Pokaždé sršel životním elánem, odhodlaností a neochvějnou sebejistotou… Kvůli těmto jeho vlastnostem si ho asi i zamilovala…
Eh…? Zamilovala?!
Keiko překvapením vyjelo obočí vzhůru a podivovala se svým myšlenkovým pochodům a zmateným pocitům. Přiložila si ruku na hruď, zavřela oči a ponořila se do ticha. Ani neslyšela, jak k ní ještě Mikki promlouvá. Ve tmě za zavřenými očními víčky viděla Keiko Dannyho. Než si však stačila plně uvědomit své city vplouvající na povrch, něco ji vyrušilo.
Citlivým sluchem zaslechla znepokojivý zvuk blížící se rychle jejich směrem. A nebyla jediná, kdo něco postřehl. I Mikki jako by zkameněla a zdálo se, že svými smysly větřila ve vzduchu. Pak se ohlédla ke Keiko a v její tváři se nezračila dobrá předzvěst.
"Zvířata a lesní bytosti… slyším, jak před něčím prchají. A to něco kolem sebe šíří děsivou auru pohlcující vše kolem sebe…" Mikki se třásl hlas a sama sebe objala pažemi v ochranném gestu.
Zrovna když se Keiko chystala povědět ostatním, na co s Mikki přišli…
"AH!" vykřikla Ariana bolestí, načež se zhroutila k zemi a rukama si svírala hlavu. Ve tváři se jí zračil výraz té nejhrůznější agonie. S očima křečovitě zavřenýma těžce dýchala.
"Ariano! Co je ti?!" Jako první k víle vesmíru přiskočil Elliot, popadl ji kolem ramen a něžně jí odhrnul prameny vlasů spadajících jí do obličeje. Kolem nich se ihned shlukli víly i Specialisté a i Pixies ustaly ve svých radovánkách.
Arianě zřejmě činilo potíže ze sebe vydat i jen jediné slovo, ale její bratr Zefir tušil, o co kráčelo. "V Magické Dimenzi se musí dít něco neblahého." Přiklekl ke své sestře, sáhl jí na čelo, aby zjistil, zda nemá teplotu, a pak změřil tep. "Žádná horečka a puls má v normálu. Nemůže být pochyb…"
"Zefire, co se s ní děje? Musíme ji dostat zpátky na Alfeu, k ředitelce Floře, aby ji uzdravila!" začala panikařit Elisa, když viděla, v jakém se její kamarádka nachází stavu. "Winx a královna Daphne jí určitě pomůžou…"
"Tohle není nějaká nemoc, kterou by bylo snadné vyléčit!" přerušil Elisin výlev Zefir. "Naši rodiče mi kdysi vyprávěli, že ovládat sílu vesmíru znamená na jednu stranu ohromnou moc a na tu druhou obrovské nebezpečí ohrožující život. Snad se na mě nebudou zlobit, když vám svěřím, co před lety svěřili panovníci Stareiny mně."
"Počkej, než se rozpovídáš, měli bychom vám s Mikki taky něco sdělit, a bez debat odvést Arianu na Alfeu, aby si odpočinula a byla v rukou dospělých," poznamenala klidným hlasem Keiko, ačkoliv to uvnitř ní vřelo, jako kdyby měla každou chvíli vybuchnout sopka.
Kamarádky jí daly za pravdu, a když se rozhodovalo, kdo Arianu doprovodí, Elliot ani na vteřinu nezaváhal. Spolu s ním se nabídly i Pixies, a tak se za okamžik vydal Elliot na cestu na akademii pro víly. Arianu držel pevně v náručí, rozloučil se s ostatními a obklopen Pixies se vyhoupl na létající talíř, který vyvolal pomocí náramku Specialistů.
"Zůstanu s ní, takže mě tu dnes už nečekejte," zavolal ještě přes rameno, načež se vílám a Specialistům ztratil z dohledu.
"Doufám, že bude v pořádku," strachovala se o Arianu Cleo a přemítala nad tím, co mohlo způsobit takový kolaps. "Vypadala, jako by uvnitř sebe bojovala s šílenými bolestmi…"
"Možná to souvisí s tím, že se sem blíží něco nepřátelského, před čím prchá vše živé. Zaregistrovali jsme to s Keiko těsně předtím, než Ari zkolabovala." Na moment zavřela oči a své smysly soustředila na onen neblahý pocit. "Nemizí to, a předpokládám, že to ani nemá v plánu. Pokračuje to po Magixu od východu." Ukázala prstem naznačeným směrem.
A jako na potvrzení jejích slov se ze tmy začalo ozývat dusání kopyt a s ním i nešťastné pištění a výkřiky. Kolem vesnice Pixies se prohnalo stádo lesních zvířat v čele s jeleny a muflony. Mikki postřehla v jejich vytřeštěných očích stopy čiré hrůzy. Zajíci a drobná zvěř je následovali, jak nejrychleji dovedli a i ptactvo dávalo šustěním křídel najevo, že tam odkud přilétají, není bezpečno.
"To nevypadá vůbec dobře," podotkla polohlasně Jasslyn a nevěřícně sledovala útěk zvěře kolem jejich shromáždění. "Zvířata mají nesmírně vyvinutý neomylný instinkt. Mohla by to být… Temná Dvojčata, co je tolik vyděsilo?"
"To nemůžeme vyloučit, dokud se na vlastní oči nepřesvědčíme, před čím utíkají," řekl Gray a z jeho úst to zaznělo jako velení k útoku. Všichni ho bez dalších slov pochopili. Specialisté se pomocí náramků proměnili do uniforem hrdinů a víly následovaly jejich příkladu a proměnily se do svých vílích podob. Dokonce i Jasslyn tak bez otálení učinila. Jen pohled na trpící Arianu jí dodal odvahu a následně zatoužila jí pomoci. Jakýmkoliv způsobem.
"My půjdeme s vámi!" Než se stihly víly rozletět na průzkumnou misi, zastavil je zvonivý hlásek Iris, Pixie barev. Spolu s ní chtělo vyrazit dalších pět Pixies. I ony chtěly svým vílám pomoci, i kdyby ta pomoc měla být malá. Ale dívky byly svorně proti.
Zoey nastavila svou dlaň a její Pixie Shia na ní přistála s dychtivým očekáváním. Zoey ji cvrnkla do čela což Shiu překvapilo a začala si čelo třít. "Nepřichází v úvahu. Může to být hodně nebezpečné a nerady bychom vás do toho zatahovaly. Zůstanete tady a počkáte, až se vrátíme."
Kamarádky i Specialisté se Zoey souhlasili. Nechali Pixies za svými zády a rozletěli se vstříc hrozbě ohrožující planetu Magix. Celou cestu letěli v tichosti, nikdo se neodvažoval promluvit. Měli za to, že dnešní slavnostní večer se obejde bez jakýchkoliv incidentů zahrnujících boj se zlem, ale někdo jim to nepřál. Začarovaný les dočista ztichnul, jediný zvuk, jež bylo slyšet, bylo drobné cinkání rolniček…
"To jsem si mohla myslet. I kdyby jim člověk stokrát řekl, ať nikam nechodí, stejně si dělají, co se jim zachce," povzdechla si odevzdaně Elisa a nepatrně se ohlédla. Neušel jí třpyt malých křidélek zanechávajících za sebou stejně třpytivý prach. "Co s nimi provedeme?"
Cleo se potichu uchechtla. "Nech je být. Náhodou je hrozně milé, že se o nás takhle starají a chtějí být nápomocné. To leckterá lidská bytost neumí a nenaučí se to za celý život."
Náhle se Specialisté letící před vílami zastavili tak prudce, až do nich dívky málem vrazily. Naštěstí už v létání byly tak zběhlé, že dokázaly zabránit srážce v poslední vteřině.
"Myslím…" načal váhavě Ryou, "že jsme na místě…"
Dívky následovaly jeho pohled. A to co zahlédli, jim vyrazilo dech. Keiko vyděšeně vykřikla, Mikki si před tím pohledem skryla tvář do dlaní… Té scéně se dalo jen těžko uvěřit a obyčejný smrtelník by si i říkal, zda nepřišel o smysly.
Zastavili se na prahu Začarovaného lesa. Nedaleko od něj se do všech stran rozpínala černá temnota pohlcující do sebe okolí stojící jí v cestě. Jakmile se dotkla země… za vteřinu po ní nebylo ani památky a místo ní se vpřed valila černota zlověstnější, než si kdo dokázal představit. Nebe s mraky, zeleň… planeta Magix mizela v nicotě. Neuvěřitelnou rychlostí.
"Bože… strašně ráda bych se teď z té noční můry probudila," hlesla bezbarvým hlasem Zoey. Nohy se pod ní podlomily, ale než se stačila svalit k zemi, zachytil ji Ryou. Pevně ji k sobě přivinul a konejšivě hladil po zádech.
Cleo odnikud přivolala malý tablet a hbitými prsty do něj ťukala. Pak natáhla ruku dopředu a z její dlaně vyšlehl neonově zelený paprsek mířící k temnotě. Dotkl se jí a na obrazovce Cleina přístroje se objevila záhadná směsice čísel a znaků. "Lze z toho vyčíst jen velmi málo. Ale jedna věc je jistá. Neměli bychom se k tomu přibližovat na míň… Neměli bychom se k tomu přibližovat vůbec! Vždyť vidíte, že čeho se dotkne, to taky zmizí v nenávratnu!" V jejím hlase zazněla hysterie. "Co zmůžeme proti něčemu tak… tak monstróznímu?"
"Kde je Jasslyn?" všimla si najednou nepřítomnosti víly mytických bytostí Elisa. Rozhlížela se všude kolem, ale po Jasslyn nebylo ani vidu ani slechu.
Ale Keiko si všimla, že se Jass rozletěla směrem k temnotě. Nebezpečně se k ní blížila a temnota se po ní lačnivě natahovala. "Jasslyn, co to vyvádíš?" zakřičela za ní Keiko, panika jí prostoupila celým tělem. Přesto se vznesla do vzduchu a letěla za ní.
"Keiko, zůstaň tady!" Ale Mikki se jí nepodařilo zastavit. "… Bože, proč se v takové chvíli musí chovat tak nerozumně…" zasténala Mikki. Ovšem Cleo, Zoey ani ona je nemohli nechat napospas temnotě, proto své kamarádky následovali. Specialisté též neotáleli.
Jasslyn už byla jen na krok vzdálená od valící se černé masy. Z té blízkosti jí bylo nevolno - jako by měla v břiše klubko svíjejících se hadů. Bezděčně natáhla ruku k temnotě, dotkla se jí… A temnota ji neúprosně začala vtahovat do svého nitra. Nejprve zmizela Jasslynina paže, za ním rameno, až se chapadla temnoty natahovala i po jejím holém krku a celém těle. Jasslyn se snažila vymanit, ale bylo to, jako by ona temnota amputovala části těla. Vůbec je necítila, když už byla ztracená uvnitř. Ani neměla sílu a vůli křičet o pomoc.
"Jasslyn!" Keiko bleskově přiletěla k Jass. Teď byla vděčná za sílu Vzduchu, díky němuž se na místo dokázala dostat během malé chvilky. Popadla Jasslyn za druhou ruku a počala tahat. Poprosila o pomoc všechny čtyři živly. Jakmile k dívkám přiletěli i ostatní, vložili do záchrany Jasslyn veškerou svou sílu a společně ji vysvobodili. Svalili se na zem kousek od temnoty a nabírali vzduch do plic, který byl v okolí temnoty ztěžklý.
"S takovým protivníkem si nezahrávejte!" zaznělo náhle nad dívkami a Specialisty. "Nemuselo by to dobře dopadnout." Okamžik nato se na zem před ně snesly Winx a královna Daphne.
Postavily se do řady před temnotu, pozvedly ruce do výšky a zvolaly: "Bariéra Společenstva Světla!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 1. srpna 2015 v 15:50 | Reagovat

Pěkný díl, těším se na další! ;)

2 selena76 selena76 | 7. srpna 2015 v 23:40 | Reagovat

Překrásný díl

3 gabi gabi | 1. ledna 2016 v 20:12 | Reagovat

pošííííím já už ci dalšíííííííííííí

4 gabi gabi | 19. března 2016 v 18:35 | Reagovat

Jak to vypadá tak goldix už asi nebude.... ... Nečekala sem že když si konečně oblíbím ňákej blog tak tam přestanou dávat další příspěvky 😢 je to fakt škoda......
Tenhle blog a Keiko mě fakt sklamaly 😨

5 wolfandowl wolfandowl | 20. dubna 2016 v 12:26 | Reagovat

[4]: Keď niekto nemá čas alebo chuť tak nemá! S tým nič nenarobíš. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama