Září 2016


Víla Selin - Mythix

25. září 2016 v 19:35 | Keiko |  Tvoje Winx








XXI. V boji proti Temnotě - část druhá

25. září 2016 v 14:55 | Keiko |  Příběh Goldix Club
Tak tady a teď slavnostě přísahám, že se blogu začnu opětovně více věnovat a všichni vy, co tohle čtete, jste mými svědky.






"Kde je Ariana?!" zopakovala Keiko hysterickým hlasem.
Když se ráno probudila a její oči zabloudily k posteli, kde spávala Ariana, nebylo po ní ani stopy. Jen Elliot tvrdě spal s hlavou položenou na kraji pelesti.
Tomu chvilku trvalo, než mu došlo, na co se Keiko ptá. Náhle byl plně při smyslech. "Včera v noci tu ještě spala! Byl jsem vzhůru skoro celou noc a dával na ni pozor! Nemohla přece zmizet!" Elliot se zřejmě nakazil hysteričností Keiko. Představa, že by Ariana někam zmizela, ho přiváděla k šílenství.
"Co se tady děje?" Do místnosti vkročily ospalým krokem Mikki s Elisou, jejichž pokoj se nacházel hned vedle. "Proč tady tak vyvádíte hned po ránu?"
Když jim Keiko s Elliotem vysvětlili, proč se tak chovají, dívky zkoprněly.
"Nechcete nám nějakým způsobem naznačit, že Ariana se jen tak rozplynula ve vzduchu, nebo jo?!" zajíkla se Elisa a pohledem začala těkat z rohu do rohu místnosti, jakoby čekala, že v některém z nich se bude Ariana krčit.
"Proč jste vzhůru tak brzo?" ozvalo se ode dveří. Všichni přítomní se k nim naráz otočili, aby v nich viděli postávat Arianu s ručníkem na hlavě. Z konečků jejích vlasů ještě sem tam crčely kapky vody. "Nastala snad zase nějaká krize?"
"Ariano!" zvolali najednou a najednou se k ní vrhli a radostně svou kamarádku objímali, div ji neumačkali.
"Nemůžu… dýchat…!" zaprotestovala víla vesmíru, načež od ní dívky s Elliotem odskočili, ale očima ji zkoumali od hlavy po paty, zda je zcela v pořádku.
"Mysleli jsme si, že jsi někam zmizela!"
"Málem jsem dostala infarkt, bez legrace.." Keiko si přiložila dlaň na srdce a zhluboka vydechla, načež se svalila na svou postel.
Ariana pozdvyhla jedno obočí. "Kam bych měla mizet? Jenom jsem se probudila a dostala strašnou chuť na horkou sprchu, to je všechno." Začala si opět vysušovat plavé vlasy.
"Hele, po událostech posledních dní se nám nemůžeš divit, že jsme došli k takovému závěru. Každá maličkost mi připadá jako katastrofa," povzdechla si Mikki, načež se položila vedle Keiko. "Vážně bych potřebovala na pár dní vypnout a nestarat se absolutně o nic."
"Vůbec mi o tom nemluv. V podstatě se dá říct, že osud celé Magické Dimenze leží na našich mladých nezkušených bedrech. Už jenom tohle konstatování dokáže z člověka vysát polovinu životní energie," popsala své pocity Elisa opřená o rám Arianiny postele.
Keiko souhlasně přikývla. "A jak jsi včera zkolabovala… Měli jsme za to, že by mohlo i nějakou dobu trvat… než by ses probrala."
Ariana odložila ručník na stůl, o nějž se následně opřela a zahleděla se na dlaně svých rukou. "Skoro vůbec si to nevybavuju. Naposledy si vzpomínám na slavnost ve vesnici Pixies a pak… Jen temnota a ta neskutečně živá noční můra, kde hrozilo, že mě zlo pohřbí zaživa…" Jen při té vzpomínce se zhnuseně otřásla "Zdálo se mi o tom, že jsem naprosto sama v boji proti Temnotě a… prohrávala jsem. Jenže pak se ve mně vzedmul takový hněv probouzející ve mně zároveň i nezkrotnou sílu. Všechno zlo kolem mě se vytratilo a v ten moment jsem se vzbudila."
Její přátelé bedlivě jejímu vyprávění naslouchali. Mikki se po malé chvilce ozvala. "To byl asi klíč k tomu, že jsi teď při vědomí. Podle mě, kdyby ses té noční můře poddala a nic neudělala, tak jsi pořád v kómatu."
"Asi máš pravdu," přiznala Ariana. Pak její pohled sklouzl k Elliotovi. "Netušila jsem, že kluci mohou přes noc zůstávat na dívčích internátech." Při té poznámce se na něj usmála a do tváří se jí nahrnula trocha červeně. Byla si vědoma toho, že u ní strávil celou noc. Když se ráno probudila a spatřila jeho obličej na své pelesti, nemohla zastřít překvapení. To ale rázem vystřídal pocit vděčnosti a prsty mu projela kštici hedvábných vlasů.
Elliot k Arianě přistoupil a vřelý úsměv jí opětoval. "Hádám, že za zvláštních okolností je to povoleno." Přiblížil svůj obličej k jejímu. Arianino srdce začalo splašeně bít a v očekávání zavřela oči. Měla pocit, že na světě momentálně existuje jen ona a Elliot. Kluk, který jí ukradl srdce, jí vtiskl lehký polibek na čelo. Arianou nejprve projelo zklamání, ale později si uvědomila, že to bylo mnohem lepší než polibek na ústa. Bylo v tom vloženo tolik Elliotových emocí, jež prociťovala celou svou bytostí.
Elliot si Arianu přitáhl do svého náručí. "Jsem tak rád, že jsi zase tady," pošeptal jí do ucha.
"Mohli byste si tyhle projevy lásky nechat, až budete sami?" podotkla napůl kyselým hlasem Elisa, zvedla se ze země a chystala se odejít do koupelny. "Akorát mi připomínáte to, že tohle já s nikým dělat nemůžu."
Shromáždění se rozesmálo a Elliot s Arianou od sebe poodstoupili. "Asi bych se měl vrátit na Rudou Fontánu a podat hlášení. Když vyrazím hned, měl bych stihnout začátek výuky." Elliot si posbíral své věci, přehodil si přes ramena plášť.
"Vyprovodím tě," nabídla se Ariana. "Za to, že jsi tu byl celou noc, je to to nejmenší, co můžu udělat. Společně vyšli z pokoje a zamířili na školní dvůr Alfei.
"Jak já jim závidím… Mladí a zamilovaní," řekla zasněným tónem hlasu Mikki ležící vedle Keiko. Ta k ní otočila hlavu a nechápavým výrazem se na Mikki zahleděla.
"Copak ty se Sethem snad nejste mladí a zamilovaní? Ve skutečnosti jste ještě horší než ti dva, co zrovna odešli." Vyslovila své myšlenky Keiko.
Mikki se potichu zachichotala. "Tohle si vážně myslíš? A co vůbec ty? Neplánujete nás s Dannym v zamilovanosti trumfnout?"
Keiko nad tím nevěřícně vykulila oči. "Já a Danny? Na to jsi, prosím tě, přišla kde? Jsme jen kamarádi. Navíc on je princ Hircanie, kdežto já jen obyčejná dcera královských zahradníků."
"Takže jde jen o společenské postavení? Jinak by sis dala říct?"
Keiko cítila, jak rudne. Aby to Mikki nepostřehla, prudce vstala z postele, až se jí zatočila hlava. "Ne, to teda ne," řekla co možná nejlhostejněji a zmizela z místnosti.
Mikki se potutelně usmála a jen pro sebe podotkla. "Před láskou se, děvče, nemůžeš nikde skrýt…"

Elliot právě dorazil na Rudou Fontánu, kde se právě studenti rozbíhali na různé hodiny, a škola bzučela čilým ruchem. Zaparkoval svou motorku v jedné z garáží a svižným krokem se vydal k tělocvičně, kde za malý okamžik měla začít hodina šermířství.
Když dorazil na místo, v jeho zorném poli se ihned objevil Zefir společně s Ryouem, s nimiž tuto hodinu absolvoval už od začátku roku.
"Elliote, jak je Arianě?" vypálil na něj Zefir okamžitě, načež ho ještě probodával žhavým pohledem. Dychtil po jakékoliv informaci o své sestře.
Elliot převyprávěl klukům vše, co se za jejich nepřítomnosti událo. Jakmile se Zefir dozvěděl, že je Ariana naprosto v pořádku, mohutně vydechl a uvolnil neskutečně ztuhlá ramena. Skoro celou noc nespal a přecházel po pokoji sem a tam, než ho to dostatečně unavilo, aby mohl usnout.
Měl ještě spolu s Ryouem spoustu otázek, ale ty musely počkat, jelikož do tělocvičny dorazil instruktor šermu a kluci se museli opět soustředit na výuku a na vše ostatní prozatím zapomenout.

O pár učeben opodál probíhala hodina teorie o nejmodernějších technologiích, na níž byli přítomní Danny a Seth. První jmenovaný měl velký problém, aby se vůbec dokázal soustředit. Včera na slavnosti Pixies to krapet přehnal a teď toho litoval. Profesorova mluva se k němu nesla z velké dálky a byl tak unavený, že div nespal opřen o desku lavice. Seth seděl vedle něj a koutkem oka ho pozoroval. Věděl, proč se včera Danny tak utrhl ze řetězu a tak to přehnal s ovocným moštem, v němž evidentně nebylo jen samotné ovoce.
"Nechceš říct lektorovi, aby tě pustil na ošetřovnu? Nejsi ve stavu, kdy bys měl být na vyučování," řekl Seth potichu, aby ho nikdo jiný neslyšel.
Danny zprvu jen zamručel. Měl pocit, že mu všechna slova uvíznou v hrdle, než je ze sebe dokáže dostat ven. "To je v pohodě, zvládnu to," odvětil téměř neslyšně a dál se utápěl ve svých splašených myšlenkách. A v nich převládala jedna osoba… Kdo jiný než Keiko. Snažil se ji vytěsnit z hlavy, ale ať se snažil sebevíc, nebylo to k ničemu dobré. Měl nutkání se jí se vším svěřit, vyslechnout si, co si o tom všem myslí… Jestli ho má vůbec ráda nebo ho nenávidí…
"Takhle to dál nejde," řekl si spíš pro sebe a zaťal ruce v pěst. Pohlédl ven z okna, které mu poskytovalo výhled na vzdálené město Magixu… A tam dál za ním se situovala Alfea.
Rozhodl se. Odpoledne zajede za Keiko a se vším se jí svěří. Naprosto se vším.

"Takže tuto hodinu praktické magie zakončíme malým testem."
Prostranstvím na Alfee se rozneslo nesouhlasné mručení asi patnácti víl, které už se nemohli dočkat, až skončí dnešní trýznění profesorky Gimiekis. Zdálo se, že má dnes obzvlášť špatnou náladu, jíž přenášela i na studentky. Ty pak neměly sebemenší chuť studovat a prohlubovat své znalosti. Mezi patnácti vílami byly také Cleo, Zoey, Mikki a Jasslyn, která se vrátila k výuce po konzultaci s ředitelkou Florou. Nejprve měla Jasslyn pár námitek, ale nadšení jejích přítelkyň z toho, že budou opět společně, ji přesvědčilo, aby zde zůstala. A prozatím toho nelitovala.
"Žádné odmlouvání a postavte se do řady s větším odstupem mezi sebou. Před každou z vás pomocí kouzel přivolám energii, jíž budete mít za úkol porazit. Během posledních pár měsíců jste se mnohanásobně zlepšili, ale musíte mě o tom přesvědčit svým nejsilnějším kouzlem. Soustřeďte se na něj, vše ostatní vytěsněte z mysli, nevnímejte nic jiného jen to, jak vašimi žilami koluje vzácná magická moc."
S těmito slovy pozvedla Gimiekis ruce do vzduchu, pronesla pár slov cizím jazykem a před dívkami se objevilo patnáct jakýchsi temných stínů neustále měnících tvar. Pokud měl člověk hodně představivosti, viděl v té černé mase zlověstné malé rudé oči. Některé z dívek se otřásly odporem a ochranitelsky se objaly pažemi.
"Dejte se do toho! Kdo nezvládne, aby mé kouzlo do konce hodiny zmizelo, dostane navíc domácí úkol," pronesla záludně profesorka, což víly přimělo ujmout se bojových pozic a začít se koncentrovat na svou magickou energii. Rázem vzduchem zaznělo několik mocných kouzel a zářivě barevné paprsky sil zamířily ke stínům, s nimiž se začaly přetlačovat.
"Tak se dáme do práce, holky." Zoey se jako první začala koncentrovat a vnímala magickou sílu hudby, sílu, která ji doprovázela celým životem. "Zpěv Sirén!" Z jejích spojených dlaní vytryskla do prostoru třpytivá fialová energie a pustila se do souboje se stínem.
Ostatní následovaly jejího příkladu. Mikki, Cleo a Jasslyn také déle neotálely.
"Spáry orla!"
"Laserový paprsek!"
"Světlo jednorožce!"
Neměli žádný problém poslední test zvládnout s přehledem. Mohli být vděčné za tréninky s Winx, které je naučily své síly plně ovládat a kontrolovat. Byla pravda, že se cítili jistější, ale přece jen se pořád nemohli měřit s mocnějšími a zkušenějšími vílami.
"To bylo výborné, děvčata. Pro vás dnešní lekce skončila," pochválila víly profesorka Gimiekis, načež se soustředila na zbývající víly, z nichž některé probodávaly dívky nepřejícnými pohledy. Na to si ale už stačili zvyknout. Mohl za to fakt, že jim Winx dávaly větší pozornost než jim a oni netušili, proč tomu tak je.
"Bezva, tak co podnikneme, holky?" Zoey se proměnila do své normální podoby a otočila se ke kamarádkám. "Co třeba karaoke? Nebo odpolední čajový dýchánek?"
"Čajový dýchánek není špatný nápad, ale já bych s vámi potřebovala něco prodiskutovat. Nejlépe se všemi," řekla vážným hlasem Mikki. "Je to něco, co mi dneska ráno vnukla Elisa." Samozřejmě už všechny byly seznámeny s tím, co se ráno odehrálo.
"Elisa ti vnukla nějaký nápad? Vždyť většinu času srší jen samými vtípky a smíchem. Dnešní ráno muselo být fakt zvláštní," zasmála se Cleo. "Dobře, tak počkáme na ostatní. Nicméně jsem zvědavá, co máš na srdci."
"Já jen doufám, že to není zase nějaká krizovka," zamumlala pochybovačně Jasslyn, ale Mikki podnítila i její zvědavost.
Jakmile se všech sedm shromáždilo, poodešli trochu stranou od odpoledního ruchu, kdy skončilo vyučování, a víly měly volný program. Tišší útočiště poskytoval les kolem budovy Alfei, a tak dívky obsadily jednu ze zapomenutých laviček.
"Tak co jsi nám chtěla sdělit, Mikki? Ven s tím," pobídla vílu zvířat Ariana, která byla opřená o kraj lavičky a vystavovala svou tvář slunečním paprskům. Do tváří se jí vracela zdravá barva a i celé tělo se zdálo být uvolněné.
"No, ve zkratce jde o to, že si myslím, že každá z nás potřebuje malou dovolenou, i když současná situace tomu moc nepřeje. I tak… Je toho na nás tolik, že pomalu nevíme, kde nám hlava stojí. Vím, že to tak cítíte všechny, vidím to ve vašich obličejích."
"Jo, je to pravda. Trocha odpočinku by nám prospěla. Ale myslíte, že nám to ředitelka Flora dovolí? Abychom spolu vycestovaly na ozdravný pobyt…?" pochybovala Keiko. Přece jenom je tady potřebují, to byl taky jeden z mnoha faktů.
"I Winx to musí vidět. Děje se toho najednou tolik a v centru toho všeho stojíme my. Stejně za zeptání nic nedáme. Když jim povíme své důvody, tak by neměl být problém," promluvila o něco optimističtěji Elisa. Vidina pár dní volna, daleko ode všech problémů se jí velice zamlouvala.
"Je tu ještě něco… Každá bychom se měla vydat do svého světa. Sama. Napadlo mě, že když budeme jen sami se sebou, mohli bychom přijít na to, jak se stát zajedno s našimi dušemi. Přijít na to, co nás vnitřně rozpolcuje, a tak se přidat k Arianě a pomocí tetování se už nadobro vypořádat s Temnými Dvojčaty!"
"Tomu říkám skvělá myšlenka, Mikki!" ozvala se nadšeně Cleo. Její oči zářily jako hvězdy za bezmračné noci. "Za pokus to stojí!"
Mikki se usmála na každou ze svých kamarádek. "Navrhuju, abychom si o tom šli s Winx ihned promluvit. Jdeme do ředitelny."
"To nebude třeba," ozval se hlas opodál, načež se z přítmí stromů vynořily tři postavy - Ředitelka Flora, Bloom a Tecna. "Zaslechly jsme část vaší rozmluvy a rády bychom se dozvěděli, co vše máte na srdci. Poprosím vás, abyste svůj návrh trochu rozvedli. Přišla s ním Mikki, pokud se nemýlím…?" zeptala se Flora a s očekáváním se zahleděla na černovlasou dívku.
Mikki se zhluboka nadechla a za všechny Goldix víly přednesla svůj nápad, nevynechala jediný detail a přitom v mysli doufala, že je Winx pochopí.
Po tom, co Mikki domluvila, se na malý okamžik rozhostilo ticho, které přerušovalo jen cvrlikání ptactva. Dívky netrpělivě čekaly na závěrečný verdikt.
Ředitelka Flora se nepatrně usmála a přikývla. "Máte pravdu, když říkáte, že potřebujete oddych. Není se čemu divit, to musíme všechny uznat. Dobrá tedy, vaše přání vám splníme. Každá se můžete vydat na pár dní do svých světů. Při té příležitosti můžete prozkoumat, zda se Temnota nedostala dále a v případě nouze nás neprodleně kontaktovat. Také doufám, že odhalíte potenciál svých Zlatých znamení."
Víly se shlukly do kruhu a společně si plácly.
"Tak holky, od teď to bude chvíli každá za sebe. Musíme vynaložit maximální úsilí, jinak tenhle boj nikdy neskončí," dodávala kamarádkám kuráž Ariana. "Hodně štěstí, holky!"
Od toho momentu se Goldix víly rozdělily a každá se vrátila do svého světa. Ale to ještě netušili, co je zpátky doma čeká…