XXII. Elisino prozření - část první

21. února 2017 v 18:23 | Keiko |  Příběh Goldix Club












Jakmile se rozhodlo, že Goldix víly si mohou na pár dní odpočinout a vrátit se do svých domovů, do svých království, začaly přípravy. Ředitelka Flora nepotřebovala, aby je její studentky přesvědčovaly, sama viděla, jak jsou unavené a usilovně hledají řešení, jak pomoci celému vesmíru.
"Co budeš dělat ty, Ariano?" zeptala se Flora světlovlasé víly, která se jako jediná dokázala spojit se svou podstatou, svou duší a tím ovládla své zlaté znamení skvějící se jí vedle pupíku.
"Chceš se také vrátit na Stareinu, i když už nemusíš pátrat, co tě rozpolcuje?"
Ariana nad tím dlouho neuvažovala. "Ano, chci se taky vrátit domů. Sice mám tuhle část už za sebou, ale myslím, že je dobrý nápad, abych se po svém království porozhlédla. Mám špatné tušení, že právě na Stareině by se mohla Dvojčata ukrývat. A to mi nedá spát."
Tecna souhlasně přikývla. "Bezpochyby musíme zjistit, kde se ty dvě schovávají, abychom je mohli zastavit dřív, než bude opravdu pozdě."
"Tím pádem je rozhodnuto. Vraťte se na své planety a nám nezbývá než doufat, že všechna temnota ustoupí před vaším světlem. S námi Winx můžete kdykoliv počítat." Flora se každé dívce zadívala vážně do očí. "Nastal čas, aby po nás někdo převzal stráž nad dobrem Magické Dimenze. A to jste vy, nikdo jiný."
"Jestli jste nás tím chtěla vystresovat, tak se vám to povedlo na jedničku," zasmála se Mikki. "Teda to se týče aspoň mě, protože teď cítím, jako kdyby na mě byla naložena tíha celého světa."
"To jsem rozhodně neměla v úmyslu," podotkla s úsměvem Flora.
Všech sedm dívek se shluklo do kruhu a následně se vzaly kolem ramen.
"Tak holky, teď budeme chvíli bojovat každá za sebe, ale jenom proto, abychom nakonec mohli bojovat bok po boku." Ariana se snažila svoje kamarádky povzbudit a zdálo se, že to dokonale zabralo.
"Krásně řečeno, Ari," pochválila ji Zoey. "Jak se říká "jedna za všechny a všechny za jednu"."
"Teď a navždy," doplnila Keiko. Na to všechny s odhodláním v očích přikývly.
"Až nastane ten správný čas, tak se opět shledáme, silnější než kdy dřív!" zakončila zvýšeným hlasem Elisa. A společným krokem se vydaly dokončit přípravy na své cesty, načež šest zářivých paprsků - temně modrý, tyrkysový, růžový, červený, fialový a neonově zelený - vyrazilo přes azurovou oblohu do šesti různých směrů, do šesti různých království.
Elisa své kamarádky sledovala z jejího pokoje na Alfee a v duchu jim přála štěstí a doufala, že se brzy ve zdraví shledají. Ona nikam cestovat nemusela. Narodila se a celý svůj život prožila na planetě Magix. Troufla si říct, že znala každý kout tohoto království, jež se nacházelo téměř v samém středu Magické Dimenze.
"No nic, dám se do práce, ať za ostatními nezaostávám." Vytáhla ze skříně svůj nejmilejší batoh vyvedený ve svítivě žluté a kontrastní fuchsiové barvě. Měla v plánu svou cestu pojmout jako pěší turistiku. Chtěla být sama se sebou. Ovšem, chtěla se zastavit doma za svými rodiči a také za Pixies. Možná právě u nich najde řešení.
Byla při balení a připravování se tak zamyšlená, že vůbec nepostřehla, jak několik párů bot vkročilo do místnosti.
"Čauky, Eliso!" ozvalo se náhle za jejími zády. Tolik se vylekala, že vyděšeně nadskočila metr do vzduchu a prudce se otočila k nově příchozím. Spatřila v pokoji šest Specialistů v čele se Zefirem.
"Pane bože, nemůžete zaklepat, nebo se nějak hlasitěji ohlásit?! Málem jsem vypustila duši!" Elisa se musela zhluboka nadechnout a tím se trochu uklidnit. "Co tu vůbec děláte?"
"Promiň, ale klepali jsme, volali jsme, jestli tady někdo je a nikdo se neozýval. Tak jsme se dovnitř pozvali sami. Venku na chodbě jsme totiž způsobovali značný rozruch." Seth si rozpačitě prohrábl zrzavé vlasy.
Elisu to pobavilo. "Není se čemu divit. Moc často se nestává, aby se tu poflakovali studenti z Rudé Fontány."
Gray se uchechtl. "Na tom něco bude. Každopádně abychom odpověděli na tvou druhou otázku. Jenom jsme se tu chtěli zastavit, zeptat se, jak se máte, jestli nepotřebujete s něčím pomoct…. Kde jsou vůbec ostatní holky?"
Víla Pixies si povzdechla, popadla batoh naplněný vším potřebným a hodila si ho na záda.
"Ty někam cestuješ?" zeptal se trochu zaraženě Zefir.
"Nejenom já, ale my všechny. Rozhodly jsme se vrátit se do svých světů a přijít na kloub těm zlatým znamením. Už nemůžeme déle otálet. Temná Dvojčata mohou udeřit každou chvíli a my musíme být připravené."
"Počkej," přerušil Elisu Danny, "tím chceš říct, že se holky vydaly zpět domů?"
Elisa přitakala. "No, a já taky vyrážím. Naštěstí nemusím nikam daleko, domov mám všude kolem sebe. Asi byste se měli vrátit na školu." Prošla kolem kluků míříc ke vchodovým dveřím a přitom promýšlela, jaké místo poctí svou návštěvou jako první.
"Moment, moment!" Zefir Elisu zarazil, když jí položil ruku na rameno. "Nepřichází v úvahu, abych tě v tom nechal samotnou. Jdu s tebou a nechci slyšet žádný odmlouvání."
Elisa vykulila oči překvapením. "Cože? Ty chceš jít se mnou?" Trochu zčervenala, když jí hlavou proběhla myšlenka, že by mohla být se Zefirem sama. A nutno dodat, že se jí to zamlouvalo. "Můžeš si vůbec dovolit ulít se ze školy? Tohle může zabrat trochu víc času."
"Když profesorům a řediteli vysvětlíme, o co se jedná, určitě to pochopí. Já souhlasím se Zefirem, že bychom vás v tom neměli nechat samotné," projevil svůj názor Elliot.
Ostatní kluci taktéž neváhali a projevili zájem se zúčastnit. Jakmile se shodli, každý řekl, za kým vyrazí, i když to bylo už předem dané. Každý cítil náklonost k jiné víle a té chtěl pomoci všemi svými silami.
"Nejdřív to budeme muset jít zařídit na Rudou Fontánu. Hned jak dostaneme svolení, tak za vámi vyrazíme." Zefir vzal Elisiny ruce do svých a pevně je stiskl. "Kde tě mám hledat?"
Elisa chvíli váhala nad místem, načež se rozhodla pro vesnici Pixies. Dohodla se se Zefirem, že tam na něj bude čekat. Poté šla Specialisty vyprovodit a sama prošla branou z Alfei na začátek své cesty.
"Hodně štěstí, Eliso. Brzy se vrať."
Aisha viděla svou svěřenkyni s batohem na zádech a rozhodla se jí ještě na poslední chvíli podpořit a projevit, jak jí na ní záleží. "Věř v sebe, i kdyby se situace zdála sebetemnější."
"Děkuju. Vezmu si vaši radu k srdci." Elisa naposledy zamávala na rozloučenou a více se už neotáčela. Odhodlaným krokem mířila ke své destinaci - vesnici Pixies.

Počasí ten den bylo ryze jarní. Po obloze plulo jen pár nadýchaných bílých obláčků a povíval jemný větřík, který s sebou nesl vůně květin z luk a jehličí z okolních lesů. Elisa procházela městem Magixu, nasávala okolní atmosféru. V tuhle denní dobu byly ulice zaplněné lidmi všeho věku. Každým metrem se Elisa přibližovala k vesnici Pixies. Už se nemohla dočkat, až se uvidí se svými malými kamarádkami a na mysli jí vytanul jeden nápad, o nějž se s nimi ráda podělí. Taky se těšila na moment, kdy se znovu uvidí se Zefirem. Proto téměř celou cestu absolvovala tanečním krokem, přičemž si ještě pobrukovala oblíbenou melodii.
Trvalo přibližně dvě hodiny, než se dostala na dohled vesnici. Už z dálky viděla, jak vzduchem létají malé Pixies vydávající zvonivý zvuk jejich křídel. To jí na tváři vykouzlilo úsměv od ucha k uchu a k vesnici nakonec doběhla.
"Pixies! Hádejte, kdo k vám přišel na návštěvu!" zvolala veselým hlasem.
"Eliso!" Všechny oči Pixies se otočily k jejich víle a ihned se kolem ní seskupily. Elisa se snažila s každou z nich přivítat. Cítila, jak v jejích útrobách stoupá magická síla. Vždyť byla u jejího zdroje!
"Kde je Rina? Ne, nechte mě hádat. Určitě dospává po prohýřené noci, nemám pravdu?" dovtípila se Elisa. Sice Rinu neznala osobně moc dlouho, ale jejich pouto bylo neobyčejné.
Pixies se rozesmály. "Naprostá trefa do černého. I když by se měla probudit každou chvíli. Od té doby, co jste spojené, se snaží držet na uzdě," ujala se slova Shia, spřízněná Pixie Zoey.
"A co tě sem vůbec přivádí?" vznesla otázku Anisa, Pixie přátelství. "Mám takový pocit, že to nebude jen zdvořilostní návštěva."
Elisa si sedla na měkký mech a vysvětlila Pixies, co se odehrává s ní a jejími kamarádkami. Vzala to ve zkratce, jelikož věděla, že nesmí ztrácet moc času. "A právě proto jsem tady. Mám tušení, že moje řešení se skrývá někde poblíž. A potom mě ještě něco napadlo. Aniso, Essence, Mai, Shio, Lore, Iris," oslovila Pixies kamarádek. "Možná byste mohli jít za svými vílami. Mohli by vás potřebovat a vaše podpora může přijít vhod. Samozřejmě vás do toho nenutím, ale zvažte to."
"Prosím tě, Eliso, na tom není nic ke zvažování. Je naprosto bez debat, že se za nimi vydáme a pomůžeme, jak budeme moct," řekla povzbudivě Mai. "A to hned, není čas ztrácet čas."
Elisa měla radost. Už viděla kamarádky, jak budou skákat nadšením, až své Pixies uvidí. Nemluvě o tom, že se k nim připojí i Specialisté. Potutelně se uchechtla.
"Proč se tak usmíváš? Věděla jsi, že co nevidět přijdu, viď?"
Elisa zahlédla Zefira kráčícího jejím směrem. Úsměv na tváři se jí ještě více prohloubil. "Tak se vám podařilo obhájit delší výlet s vílami?"
Zefir se posadil vedle Elisy s výrazným povzdechnutím. "Ale nebylo to vůbec lehké. Ředitel i profesoři jsou hodně striktní. Ovšem udolali jsme je naší silnou vůlí. Nehodlali jsme ustoupit ani o milimetr. A tak jsem tady. Ostatní už by taky měli být na cestě."
"Jsem ráda, že se to povedlo. Holky budou určitě rády."
"A co ty? Jsi ráda? Mám trochu pocit, jak bych se ti vnutil, ani se tě pořádně nezeptal na názor," měl Zefir trochu obavy. Možná chtěla být Elisa sama.
Ta se ale jen usmála a lehce plácla Zefira do zad. "Jasně, na nic ses mě neptal, ale jsem vděčná, že tě napadlo se ke mně přidat. Víš, s tebou mi připadá, že bych dokázala cokoliv na světě. Ani jsem nedoufala, že někdy potkám někoho, kdo mě pouze svou přítomností dokáže tak podporovat." Elisa si okamžitě uvědomila, co vypustila z úst, až si je zakryla rukama. Měla pocit, že zrudla do podoby zralého rajčete. Krapet se od Zefira odvrátila.
Ten si ji ale obrátil zpět k sobě a zahleděl se jí hluboce do očí. Uzamkl Elisu ve svém pohledu. Vzal její ruce, kterými si kryla ústa, a bez varování ji políbil.
Elisa vytřeštila oči, ale Zefira neodstrčila. Ta pusa jí připadala tak sladká, jemná, neodolatelná. Nemohla se toho pocitu nabažit. Jakmile Zefirova ústa opustila její, zatoužila po dalším polibku a tentokrát ona překvapila svého vyvoleného Specialistu. Přitáhla si ho znovu k sobě za límec trička a polibek mu oplatila. Netušila, kde v sobě vzala tolik kuráže. Věděla jen, že…
"Miluju tě, Zefire," zašeptala slabým hlasem. Už si svůj život bez něj nedokázala představit. Měla sto chutí si k sobě nějakým způsobem připoutat.
"Netušil jsem, že dokážeš být tak přímočará, Ellie. Nepřestáváš mě udivovat. To je jedna z věcí, co na tobě miluju. Jo, já tě vážně miluju." Popadl ji a pevně objal. Zabořil svůj obličej jo Elisiných vlasů a hluboce vdechoval tu úžasně sladkou vůni.
Chvíli bylo naprosté ticho a oba si ten moment sblížení užívali plnými doušky. Bylo to, jako kdyby Elisa našla další svou ztracenou část, o níž dosud nevěděla, že ji postrádá. Měla hlavu položenou na Zefirově hrudi - slyšela jeho zrychleně bijící srdce. Nebo to možná bylo i její srdce, které snad každou vteřinou vyskočí z jejího těla.
"Víš, ráda bych takhle zůstala klidně navěky, ale měli bychom se společně dát do práce, jestli máme někam postoupit," ozvala se nakonec, ačkoliv nerada.
Zefir teatrálně zasténal, než propustil Elisu ze svého medvědího objetí. "Jsem si toho vědom. Jenže návrat do reality je tak krutý, že mám chuť se do ní nevracet."
Víla Pixies se nahlas rozesmála, protože obličej, který Zefir udělal, byl vážně komický, hodný špičkového herce. "Jsem na tom stejně, ale realita se bez nás bohužel neobejde. Musím co nejrychleji najít důvod, jež rozpolcuje moje srdce a duši, abych je mohla dát do vzájemné harmonie a tak ovládnout zlaté znamení. To je teď moje priorita číslo jedna." Zvedla se ze země, oprášila si krátké džínové šortky, než se protáhla jako kočka. "Koukám, že Pixies nám dopřály soukromí a někam se vytratily."
Zefir se rozhlédl kolem dokola. "Ani jsem si toho nevšiml. Jsou vskutku ohleduplné."
"No, možná to uslyšíš nerad, ale chci jít k té Temnotě, již Winx zastavily svou kouzelnou bariérou. Třeba právě tam by se mohlo něco stát… Něco, co mi pomůže."
"Uvědomuješ si, že ti to taky může pomoct do záhuby? Tomu místu je třeba se na sto honů vyhýbat." Zaprotestoval Zefir, jenže když zahlédl odhodlání v Elisiných očích, podvolil se. "No dobrá, vždyť tam půjdeme spolu a ve dvou se to lépe táhne, nemyslíš?"
"Moje řeč, zlato," usmála se lehce. Věděla, že to co se chystá provést, je riskantní. Avšak říká se, že "risk je zisk" a na to teď chtěla vsadit.
Elisa vykročila lesním podrostem jako první. Zefir na sebe nenechal dlouho čekat. Co však Elisa nečekala, byl moment, kdy ji Zefir popadl za ruku a pevně ji sevřel ve své. Její srdce znovu začalo bít na poplach. Samou radostí zatoužila vyskočit několik metrů do vzduchu.
"Jsme v tom společně. Od teď až navždy," pronesl Zefir. Ruku v ruce mířili k temné mase, která pohltila malou část Magixu do svého chřtánu.
Jakmile se jí ocitli na dohled, Elisa se otřásla zhnusením. Jen pohled na tu černotu v ní probouzel instinkt obezřetnosti. Sem tam světelnou bariérou prosakovaly slizké cáry Temna natahující se po čemkoliv živém, co by mohly pohřbít uvnitř sebe.
"Vážně k tomu hodláš jít ještě blíž? Něco se mi na tom nezdá," vyslovil své pochybnosti Zefir. Aby se cítil jistější, vytasil svůj dlouhý meč a jeho smysly vnímaly okolí mnohem ostřeji.
"Neboj, jsem tu, takže tě ochráním," řekla z legrace Elisa, po čemž se proměnila do vílí podoby, aby v případě nouze byla též připravená.
Přiblížila se nadosah Temnotě. Zprvu ji nejprve bedlivě pozorovala, zda nespatří něco neobvyklého. Nemusela hledat dlouho. V jednom místě bylo v černotě vidět zářivé světlo, jež nebylo větší než lidské oko. Elisa se po záři natáhla, než ji Zefir popadl za zápěstí.
"Zbláznila ses? Může tě to vtáhnout do ztracena a nikdo už by o tobě nikdy nemusel slyšet!" rozzlobil se nad nezodpovědností Elisy.
Ta se ale nedala zastrašit Zefirovými slovy. "Věř mi, prosím. Nic víc nežádám. Neřeknu ti, proč činím, tak jak činím. Jen mi, prosím, věř."
Zefir se zatvářil ještě víc pochybovačně, ale věděl, že Elisa je tvrdohlavá. Jakmile si něco usmyslela, nemělo cenu ji přemlouvat. To by byl předem ztracený boj s větrnými mlýny. Pustil zápěstí její ruky, ale popadl druhou. "Věřím ti a ty na oplátku věř mně."
Elisa se usmála, víc nebylo třeba. Znovu natáhla ruku ke světlu v temnotě. Jemně se pod jejím dotekem zachvělo, než se jeden paprsek omotal kolem jejího prstu. Zprvu postupoval mírným tempem, ale to se vmžiku změnilo. Elisa jen stačila vytřeštit oči, a potom už si nic nevybavovala. Tajemné světlo ji vtáhlo do svého nitra a za ní zřejmě i Zefira. Už však jeho přítomnost vedle sebe necítila.
"Zefire? Zefire!" volala do temna. Neviděla na krok, nebyla schopná ve tmě ani schopná rozeznat své ruce. Jako by celý svět zmizel a existovala jen Elisina mysl. Začala se lehce třást, netušila, zda strachem nebo zimou. Vážně to byl dobrý nápad? Jen tak lehkomyslně se vydat napospas zlu?
Pak se jí v mysli vybavila Aishina slova na rozloučenou. "Věř v sebe, i kdyby se situace zdála sebetemnější." Nebo lépe řečeno to znělo, jako kdyby ta slova opakovala její mentorka. Zřetelně slyšela její nezaměnitelný hlas.
Elisa se zhluboka nadechla a vydala se vstříc neznámu - s odvahou a nezdolným odhodláním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vája Vája | E-mail | Web | 22. února 2017 v 16:58 | Reagovat

Jsem napnutá, jak struna... Těším se na pokračování. Tahle kapitola se ti moc povedla.

2 Regina Regina | Web | 23. února 2017 v 11:57 | Reagovat

Naprosto úžasná kapitola, ttěším se na další!

3 Lili Lili | 23. února 2017 v 17:26 | Reagovat

Nádherné.! Totálně skvělé. Jsem zvědavá, co vymyslíš dál. ;D

4 Shira Shira | 23. února 2017 v 23:38 | Reagovat

Mooooooc pěkný, určitě pokračuj. :3 Elisa a Zefir jsou moje oblíbené postavy. :) Takže tohle byla kapitolka pro mě. :))) <3

5 Nikol Nikol | Web | 30. srpna 2017 v 13:09 | Reagovat

Páni! Strašně miluju goldix club a ten příběh je skvělý! A obrázek taky! Mohla by jsi z toho udělat knihu a vydat ji. (Jestli tedy chceš). Za jediný den jsem si přečetla všechny kapitoly GC. A mimochodem jestli budeš mít čas a chuť můžeš se mrknout na můj blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama